Menu

Dějiny městečka Kolince, díl I

Kolinecké panství - zámek - škola - čp. 1

(Odkaz na historii ostatních usedlostí a domů)
František Mára, 1996 (Upravil Jan Vích, 2007)

Obsah

1. Předmluva.
2. První historické zprávy.
3. První známí majitelé Kolince.
4. Vliv bavorských hrabat z Luku (z Bogenu).
5. Vliv klášterů.
6. První známý název Kolince.
7. Názory na vznik názvu Kolince.
8. Za vlády pánů z Hradce.
9. Rozdělení velhartického panství.
10. Pod vládou Václava Vintíře z Vlčkovic.
11. Konec vlády rodu Vinířů z Vlčkovic.
12. Koupě dominia Mandalenou Perglarovou.
13. Naše městečko za doby třicetileté války.
14. Za vlády Karla Fruweina z Podolí.
15. Jedno století pod italskou vrchností.
16. Zklamané naděje.
17. Pod vládou modré krve i bohaté buržoasie.
18. Kolinecké panství v rukou irského rodu Taaffeů.
19. Vyvazení z roboty.
20. Vyvazení celodvorníků.
21. Vyvazení polodvorníků.
22. Vyvazení chalupníků.
23. Povinnosti a práva otatních kolineckých občanů vůči vrchnosti.
24. Zánik kolineckého velkostatku pozemkovou reformou.
25. Parcelace Kolineckého velkostatku.
26. Podrobnosti koupě velkostatku a parcelace.
27. Osud zaměstnanců kolineckého statku.
28. Ředitelé, hejtmani a správci kolineckého statku.
29. Ohodnocení příjmů správce kolineckého statku.
30. Výroba tzv. Nalžovského sýra v sýrárně kolineckého velkostatku.
31. Vnitřní členění západního křídla kolineckého zámku.
32. Pivovar.
33. Obyvatelé kolineckého zámku.

Se svolením pana Dušana Máry upravil Jan Vích, Kolinec 2008
(neprošlo jazykovou úpravou)

Vznik městečka Kolince, vývoj zdejšího dominia a historie jednotlivých domů

Všem těm, kdož toto městečko měli rádi a pro jeho rozkvět pracovali, věnuje autor.

Předmluva

zpět

Nebyla to staromilská nostalgie která mne přivedla k oživení dějů městečka Kolince. Začal jsem sbírat materiál po 2. světové válce v r. 1949 a to mně bylo 37 let. Zamiloval jsem si tento pošumavský městys, do kterého jsem se s rodiči jako rodák černé Plzně nastěhoval ve svých 15 letech. Sžil jsem se s jeho obyvateli a po dlouhém pobytu v něm se stal jeho živou kronikou. Přibývající léta mne pasovala na pamětníka událostí, které tvoří součást historie městečka, i když malou a poměrně mladou. Viděl jsem, jak se léty mění jeho podoba, složení obyvatelstva, způsob obživy, majetkové poměry apod. Chtěl jsem pozdějším generacím zachytit mizející svět. Současné události mne zaměstnávaly jako kronikáře obce od roku 1946 do roku 1958.

O Kolinci vyšla z péra ředitele zdejší měšťanské školy Miroslava Hrdličky v r. 1940 kniha “ Kolinec na Šumavě“. Bylo to první informační dílo, které poskytovalo čtenáři historii tohoto městečka v hrubých rysech. Zahrnovalo v sobě různé obory lidské činnosti v Kolinci, ale i blízkého okolí. Svou často beletristickou formou (někdy s notnou dávkou básnické licence) zaujalo čtenáře a podnítilo zvědavost a zájem o historii tohoto místa. Při svých malých možnostech nemohlo však proniknout až do historie jednotlivých domů, jeho obyvatelů a jejich rodů a tím přinést čtenáři možnost pátrat po svých předcích, místech jejich pozemského žití, osudů apod.

Ujal jsem se úkolu velice těžkého, pracného a zodpovědného: doplnit tuto mezeru. Při opatřování materiálů jsem se setkal se zajímavými údaji z jiných oblastí, o kterých Hrdličkova práce nehovoří. Rozhodl jsem se původní záměr zpracování historie jednotlivých domů rozšířit na ostatní sféry života a sepsat Dějiny městečka Kolince.

Předkládám čtenáři jejich I. díl. Při jeho zpracování mne vedla myšlenka dát čtenáři, jak již bylo dříve řečeno, podrobné informace o jeho předcích jako základ pro další bádání. Vždyť dějiny celé společnosti jsou dějinami lidí. Právě proto se bude čtenáři jevit spousta osobních údajů místních obyvatel jako zbytečná a nezáživná. Nepracoval jsem na tomto díle s úmyslem jeho pozdějšího publikování. Pro to by bylo nadměrné množství informací pro svůj monografický charakter neúnosné. Rád bych, aby moje práce byla prospěšná nejen jednotlivcům pro jejich osobní zájem, ale též badatelům, kteří by v ní našli by sebe menší zrnko poznání. Proto připojuji i opisy a excerpta různých archivních materiálů týkajících se dějin našeho městečka, aby byly pohotově “po ruce“.

Nešlo mi však jen o snůšku fakt. Chtěl bych vzbudit u čtenáře nejen zájem o historii, ale ukout pouta daleko pevnější - zažehnout jiskru lásky k domovu a tím i k celé vlasti. Vždyť milovat vlast znamená milovat svůj domov - místo zrození, místo, v němž každý v práci i v odpočinku, v úsměvech štěstí i v sychravých dnech smutku a utrpení prožívá svůj život. Domov nejsou jen řady domů, aleje košatých lip, modré hladiny rybníků, šťavnaté louky, vlny pahorků porostlých pryskyřicí vonícími lesy. Domov jsou též lidé, kteří v něm bydlí i všichni ti, jichž těla po celoživotní práci ve prospěch pokroku dávno zetlela v hrobech zastíněných kuželi thují na poli věčného odpočinku. Ano, i těm patří moje práce.

V Chodském Újezdě v září 1972 Autor.

Citát: Z rozporů a vědeckých omylů se rodí trnitá cesta poznání!

Vznik městečka a zdejšího dominia

zpět

Kdykoliv se zavede rozhovor o minulosti našeho městečka s někým, kdo má o ně zvýšený zájem, klade otázku, kdy vzniklo a kým bylo založeno. Přesně odpovědět na tuto otázku může jen několik zpracovatelů dějin měst a městeček naší vlasti. Rozšíříme - li tuto otázku na osídlení okolí Kolince kmeny slovanskými a předslovanskými, tápeme v nejistotách a hypothesách.

Z těchto starších dob není v našem okolí žádných archeologických nálezů, ačkoliv je možné, že i tato krajina sloužila za dočasná sídla Keltům a germánským Markomanům (od 500 r. př. n. l. do počátku našeho letopočtu), kteří podle prof. dr. Emanuela Šimka, profesora brněnské university (který mimochodem trávíval po dlouhá léta své prázdniny v Mířenicích nedaleko Nalžovských Hor a se kterým autor tohoto díla konal rekognoskační obchůzky zdejších hradišť), rýžovali v Pootaví zlato a pravděpodobně i při zdejší říčce Pstružné.

V době od VI. do X. století postupovalo zvolna osídlení kraje slovanským obyvatelstvem, jež pronikalo z českého vnitrozemí údolím Otavy proti jejímu toku a zároveň přilehlými dolinami jejích přítoků Pstružné a j. směrem k pomeznímu hvozdu.(Dějiny městečka Kolince, díl IV - Obyvatelstvo)

Prof. dr. E. Šimek v Pekařově sborníku ve stati “Západní hranice Slavníkovy říše“ píše mezi jiným: „ .....úhrnem lze tedy říci, že hranice Slavníkova panství v oblasti západně od Vltavy šly pravděpodobně od dolní Mže stále směrem vcelku jihozápadním ke hvozdu šumavskému, jehož dosahovaly snad kdesi na rozvodí hlavy a Otavy (Pstružné). Na pokraji šumavské oblasti na výběžku Vidhoště, hory se jménem rovněž velmi zajímavým a starobylým se mi podařilo objeviti hradiště, které snad je klíčem k porozumění proč se předchůdci Slavníkovi přičinili o to, aby jihozápadní Čechy (dnešní) patřily k jejich državě.

Hradiště je na vrchu Hradci (615 m) jihozápadně od hory Slavníka a východně od rozvodí hranice. Byl-li název Slavníka na půdě slavníkovského knížectví, lze podle rázu terénu bezpečně usuzovati, že k němu patřilo také toto hradiště. Jeho jméno se nám uchovalo ve jménu vrchu. Hradiště má podobu nepravidelného obdélníku, jehož podélná osa měří asi 280 kroků, příčná asi 110 kroků. Zbytky jeho opevnění jsou sice již lesními pracemi a hlavně dobýváním pařezů velmi rozrušeny, přece však lze pozorovati, že val, který běžel po obvodu hradiště, byl snad v celé své délce neb určitě aspoň na plochách přístupnějších chráněn příkopem a nižším zevním valem. Způsob, kterým byla tato fortifikace vybudována, upomíná na fortifikace zlických hradišť a také jeho rozloha a útvar ukazují na pokročilejší dobu hradištní. Je tedy jeho příslušenství k říši zlické, resp. slavníkovské dobře možné. Tím se nám otvírá nová zajímavá perspektiva do dějin země české. Hradiště je totiž tak se všech stran obklopeno stopami po dávném rýžování zlata i povrchovém dolování na zlato, že o jeho souvislosti s touto někdejší zlatokopeckou činností sotva lze pochybovat. Jenom tím, že hradiště mělo chránit činnost zlatokopů, po nichž nám zbylo na sta sejpů “ V jeho těsném i vzdálenějším sousedství, lze vyložit existenci hradiště, které leží zcela mimo trati starých cest a nad to v oblasti, která byla podle všeho v dobách, o něž nám tu běží, z největší části kryta pralesem. Jenom tím, že hradiště bylo vybudováno především pro přechodnou dobu, pokud ho bylo třeba pro ochranu rýžovišť, lze také nejlépe vyložiti, proč bylo - proti obyčeji doby - vybudováno právě na Hradci, který je pouhým výběžkem většího a také mnohem vyššího masivu Vidhoště, s nímž hradiště po celé své délce souvisí zcela mělkým sedlem, které mu neposkytovalo téměř žádné ochrany.

První historické zprávy

zpět

Slovanské osídlení blízkého okolí Kolince vysvítá i z dalších místních jmen. Na úbočí Vidhoště stávala i ves stejného jména, která zanikla v 30. leté válce. Pokračování masivu Vidhoště směrem jižním nese taktéž starobylé slovanské jméno Hostidraž, právě tak jako sousední les zvaný Nemojovec, trať zvaná Pačiny, zaniklá ves Nemanice, vesnice Mokrosuky, vzdálenější terénní útvary se jmény Stražín, Stražiště, Hradiště a j. Na katastru obce Kolinec v bezprostřední blízkosti obce leží místní trať “ V hlavičkách “, kteréžto pomístní jméno je citováno v nejstarší gruntovní knize městečka Kolince v r. 1544 fol 47, v r. 1565 fol 130, v r. 1566 fol 142 jako za stráží “v lavičkách“‚ “nad Hlavičkovou cestou“ a pod. Archivář Teplý v “Dějinách města Jindřichova Hradce díl I. ‚ str. 29 uvádí, že Slované prý nazývali místa pohřbů baby, babí kút‚ bábin kámen, hlavičky, hlavy, (lavičky, laby). Tím by se potvrzovalo osídlení tohoto místa slovanským obyvatelstvem.

Zajímavou variantu vysvětlení vzniku tohoto pomístního jména napsal Ladislav Stehlík ve své “Zamyšlené zemi“ díl I. str. 137. Týká se okolí nedaleké Sušice. Píše: “Poblíž Roku stávala stínadla na místě, kde se dnes říká U Křížů. Zde v dřívějších dobách stínali hlavy odsouzenců a jejich bezhlavá těla nechávali ležet napospas krkavcům. Hlavy pohřbili na jiném místě nazývaném lidovou tradicí „V hlavičkách“. Toto vyprávění jsem slyšel v kovárně...“

O slovanském osídlení zdejšího místa nemáme bohužel žádných archeologických důkazů. První historické zprávy o osídlení zdejšího areálu pocházejí z doby vnějšího kolonisačního hnutí. Podívejme se na širší okolí našeho městečka v této době, jak o něm píše J. V. Šimák v „Dějinách českých, díl I., část 5.“:
Za neznámých okolností daroval Vladislav II. (snad už r. 1142) táhlý újezd za nezamyslickým probošstvím nejspíš nedávno vyrubaný na kraji pomezního hvozdu, premonstrátům v bavorském klášteře Windbergu. K újezdu náležely vsi Albrechtice, Milčice, Janovice a Vojetice, tedy slovanské, jenže noví němečtí páni nazvali první ves (kde snad měl sídlo správce) a celý statek Albrechtsriedem a tak slul (ač už v XIV. věku se vrací české jméno) a potrval v klášterním držení až do r. 1804.
(Poznámka autora: kostel vysvěcen k poctě Pany Marie a apoštolů sv. Petra a Pavla dne 5. 1. 1179 Josef Blau Geschüchte str. 48. Arcibiskup Vojtěch dříve než se stal arcibiskupem byl členem řádu premonstrátů).

Roku 1178, 20. prosince byl v Albrechticích vysvěcen chrám sv. Trojice od syna králova, arcibiskupa salcburgského Vojtěcha, při čemž byli účastni windberský “frater hospitalis“ Albert a jeho rodní bratři Michal, Svojše, Petr, Jan s rodinami, patrně předkové rodu ze Vzdouně.
(Poznámka autora: a darovali kostelu újezd “cze Prach" (? v Práchni), jejich potomek Vladislav (Blai-) z Dlouhé Vsi po stu letech Broumov – ale zbylo tu i vladyctví, 1291 Bohuslav de Branist, 1353 Hostwina de Pranaw a Slepý dvůr (Archiv nin. vnitra A 29 1, 2) – pozn.: Broumov – německy Braunau – srovnej Pranaw dnešní Vranov u Dlouhé Vsi).

Tyto údaje se sice týkají oblasti od nás odlehlejší, ale v příští stati zhodnotíme její souvislost přímo s dějinami našeho městečka. J. V. Šimák uvadí dále:“ V lesích na říčce Ostružné (t.j. naše Pstružná - pozn.autora) se počínalo osídlení snad ve XII. stol., an kníže Jindřich Vladislavic s chotí Markétou daroval újezd zbynický ok. r. 1160 klášteru Doksanskému, což Přemysl Otakar I. r. 1226 potvrdil.
Poznámka autora: Jindřich Vladislavic byl synem Vladislava I. († 1125) a bratrem Vladislava II. krále (vládl 1140 – 1172)). Jindřich († 1169) měl za manželku Markétu († před 19. 1. 1186). Jejich syn byl Jindřich Břetislav, biskup od r. 1182, kníže 1193 – 1197(†). Sestry biskupovy byly Eliška a Markéta obě prelátky doksanské.

Vladislav Jindřich, markrabí moravský, bratr krále Přemysla I. byl synem krále Vladislava II. a jeho druhé manželky Jitky Durynské, se kterou se král Vladislav oženil v r. 1153. Jejich prním synem byl Přemysl a Vladislav Jindřich byl druhorozený. Narodil se někdy kolem r. 1160.
Profous: Doplněk k IV. dílu str. 753 uvádí o Zbynicích: „R. 1226 potvrzeno Přemyslem I. daroval kníže Vladislav Jindřich klášteru doksanskému spolu s kněžnou Markétou. (Henricus dux contulit (domini Doczanensi) circuitum. Sbuinic. Margareta ducissa contulit (domini Doczanensi) circuitum. Sbuinic (CB II, 282/25).

Klášter pak tu vystavěl v řečené vsi románský chrám Zvěstování dosud trvající. Co náleželo k újezdu nepovědomo, leda bychom čítali vsi dosud přifařené: Čejkov, Zamyslice, Čermnou, Kašovice; sídlem pak byl asi Hrádek, r. 1320 městečko. Přesto, že se na zboží objevilo zlato, zboží příliš odlehlé neneslo užitku a tedy je probošt raději pronajímal; a tak r. 1295 na 10 let Jindřichovi Thanerovi (asi ze Sušice) za plat 20 hřiven ročně, potom za 100 kop do života Albertovi z Kolince (správně ze Städtlinü - pozn. autora); po jeho smrti koupil zboží Oldřich ze Vzdouně za 85 kop zavázav se klášteru ročním platem 20 kop. Až koncem XIV.věku prodáno všecko trvale k Velharticům. Patrně sem pronikalo také Německo, ne však od kořene, v XV. století jsou zde zase jen Češi. Většinou však tříbení lesů zdejších prováděli asi předkové erbu hořícího kotouče, z nichž nejdříve jsou známí již bratří Michal, Svojše, Petr, Jan, Albrecht, kterýž snad byl mnichem kláštera windberského v Bavořích ok. r. 1178 (patrně předkové rodu ze Vzdouně). Pozdější zprávy udávají Bohuslava, jeho syny Svojše a Dluhomila (r. 1257 hrdinu mühldorfského) a Dluhomilovy syny Svojše ze Vzdouně a Bohuslava z Budětic, jejichž rod vládl poté na hradě Rábí, Menším Boru, bezpochyby i na Boru Větším a na Velharticích a velmi se rozdělil.

Jejich zakládání je slovanské, jenže obce, které byly blízko německé převaze, neodolaly. Bohužel pramálo je povědomo. Bor Větší, Bor Menší neboli Panský, Rábí Horní a Dolní. Nic o těch městcích ze starší doby se neví a bezpochyby přestávala na obyvatelstvu českém. Zato na zboží nepochybně Vzdouňském těžení zlata dalo vznik městečku Kolínci, jež koncem XIV. století osazeno bylo Němci a tu sluje Städlin. Není povědomo, jak obec z rukou panských (ještě r. 1290 se píše odtud Zwaisho de Staetlino – Reg II. str. 647) r. 1312 syn jeho Oldřich odtudž (Sedláček 134 – 95) přešla v držení královnino. R. 1320 se připomíná odtud Albert, nájemce zbynický, patrně nákladník hor, vdova jeho Hayla a synové Oldřich, Divín, oba kněží, Werner a Poppo.“
Tolik J. V. Šimák. Poněvadž poslední uvedené události vnesly do historického dokumentu prvně jméno našeho městečka, uvedu je ve zkráceném překladu.
Reg. Boica nebo Sedláčkova pozůstalost sign Mn 65:

První známí majitelé Kolince

zpět

Dne 26. června 1314 prodal Oldřich, děkan z Nabzdun (Poznámka autora: Na Vzdouni) se svými bratry Divinem, farářem ve Zbynicích (Spinetz), Wernerem, Poppem, Heinrichem, měšťany ze Städtlin (z Kolince) dvůr v Sälitz (Sedlečko?), který dosud měli od kláštera Niederalteich jako léno, témuž klášteru za 36 Pfd. Podepsán rychtář a dvanáct přísežných ze Sušice. Mezi svědky byl Weikker von Stadl a Ekhard von dem Staetlin (z Kolince-pozn.autora).
Reg. III, 265:
Dne 11. listopadu na den Martina biskupa r. 1320 byla nucena vdova po Albertovi kdysi ze Städtlin (z Kolince) Hayla prodati statek ve Zbvnicích se vším příslušenstvím i s rýžovišti Ulrychovi (Oldřichovi ?) ze Vzdouně, poněvadž její manžel dlužil doksanskému klášteru roční úroky, kterýžto dluh po jeho smrti přešel na vdovu a syny Oldřicha a Divina, oba kněze, a Wernera a Poppona, laiky, a poněvadž klášter nedostal nic pro divokost osadníků a chudobu držících. (podrobnosti originálu: Simon praepositus Dogzanensis ordinat ut vidua et filii Albertonis de Stedelins bona in Sbynitz vendant dom. Ulrico de Wysdun - v překladu: Simon, představený doksanský probošt, nařizuje, aby vdova a synové Albertovi z Kolince prodali zboží ve Zbynicích pánu Oldřichovi ze Vzdouně).
Tím jsme se dostali k prvním známým držitelům našeho městečka a jeho obyvatelům - dokonce‚ již měšťanům. Vraťme se však k prvním řádkům: kdy městečko vzniklo a kým bylo založeno. Dosažitelné prameny o tom nehovoří. Tápejme tedy v hypothesách a kombinacích.

Vliv bavorských hrabat z Luku (z Bogenu)

zpět

Území dnešního Kolince bylo osídlováno v dobách vnitřní kolonisace slovanským obyvatelstvem středních Čech, snad i Doudlebska (viz Dobroslav Líbal “Přehled urbanistického i architektonického vývoje města Sušice - Minulostí Západočeského kraje II -str. 127, Krajské nakladatelství v Plzni 1963). V době vnější kolonisace se tu uplatňoval živel německý. Nedálo se to však invazí, nýbrž pozvolnou infiltrací dokonce snad i na území, které se ve XII. století v horním Pootaví dostalo do moci bavorských hrabat z Luku (z Bogenu). Bylo to jistě zlato, které dodalo ceny tomuto zapadlému kraji pohraničního hvozdu, takže se stalo věnem dcery českého knížete při sňatku s příslušníkem mocného bavorského hraběcího rodu z Luku. Snad to bylo již v r. 1124, kdy dcera českého knížete Vladislava I. Svatava (Luitgard), sestra českého dědičného krále Vladislava II., se provdala za Fridricha II. hraběte z Luku (Dr. Jindř. Vančura “Dějiny někdejšího král. města Klatovy, díl I. str. 37). Jiné prameny uvádějí rok 1184, kdy Ludmila, dcera českého krále Bedřicha, vnučka Vladislava II. se provdala za Alberta III. hraběte z Luku. (Blau)

S tímto rodem hrabat z Luku měla česká knížata i později králové četné styky i příbuzenská pouta. Kromě uvedených manželských svazků s tímto rodem se uskutečnil i sňatek knížete Břetislava II., syna prvního českého krále Vratislava II. s Luitgardou, dcerou Aswina, hraběte z Cidlarin - Bogenu, kterému císař Jindřich III. propůjčil v léno ochranství nad klášterem v Dolním Alteichu. Z dalších našich panovníků, kteří udržovali s rodem hrabat z Luku styky, byl i král Přemysl Otakar I., který pomáhal v r. 1192 Albrechtovi z Luku v boji s hrabaty Ortenburskými. Ke konci r. 1196 pomáhala opačně hrabata z Luku Přemyslu Otakarovi I. při jeho vpádu do Čech k získání trůnu, což se stalo 6. 12. 1197.

Stinnou stránkou těchto vztahů byl příliv německého živlu do našich zemí, hlavně německého městského patriciátu, který získal vlivná postavení v nově zakládaných městech.

Odloučení Sušicka od naší země trvalo až do počátku r. 1273, kdy Přemysl Otakar II. se vzdal práv k hrabství z Luku a vévoda naproti tomu všech nároků k Chebu, Sušici a jiným statkům.

Rozsah území v dočasném držení hrabat z Luku na Sušicku není přesně znám. Josef Blau, německý historik, řídící učitel v Nýrsku ve svém díle “Geschichte der künischen Freibauern im Böhmerwalde“ str. 50 uvádí mimo jiné severní hranici tohoto území řeku Pstružnou (Ostružnou) až k jejímu ústí do Otavy. Kriticky se staví proti údajům ve Sprunnerově “Historickém atlasu Bavorska“, který stanoví severní hranici území daleko severněji. Je tedy pravděpodobné, že i naše městečko patřilo do území v moci hrabat z Luku, či s ním hraničilo.

Vliv klášterů

zpět

Hranic našeho městečka se dotýkalo i území kláštera doksanského, které svým újezdem zbynickým snad i s vesnicí Čermnou se rozprostíralo v těsné blízkosti Kolince. (Poznámka autora: před r. 1290 Předstanice, Horní Staňkov, Drouhaveč aj.) Není vyloučeno, že klášterní majetek zahrnoval i masiv Vidhoště a že ploché kameny s reliéfem dvojramenného kříže, který stojí při silnici z Kolince do Buršic a druhý jednoramenný se nalézal na zahradě chalupy ve Vlčincích “U Maxů“ jsou skutečnými hraničními kameny klášterního zboží. (Poznámka autora: Tento snad je smírčí kámen, PJ Rendlíky – Rendl – Rain – Raindl – pozemky na hranici dvou sousedů, v Kolinci „rejničky“). Od severu a severovýchodu se přibližovala ke Kolinci zájmová sféra cisterciáckého kláštera v Nepomuku, kterou Sedláček stanovil až po obec Mlázovy, 3 km od Kolince. Mezi těmito majetky světských feudálů a církve vznikl klín zasahující území od Kolince přes Zavlekov obloukem do prostoru Budětic, Rábí až na Horažďovicko k Malému a Velkému Boru. (Poznámka autora: majetek kláštera Svatojířského). Posledně jmenovaná místa náležela zemanskému rodu, který si zásluhami - hlavně válečnými - získával přízně českého panovníka, mohutněl až na vrcholu své slávy vykrystalizoval v mocný rod pánů z Velhartic. Z prvních jeho příslušníků jsou známi z r. 1178:
bratři Michal, Svojše, Petr, Jan a Albrecht ‚ který byl mnichem kláštera ve Windbergu. Z dalších Bohuslav a jeho děti:
Svojše a Dluhomil (r. 1254 jako hrdina mühldorfský), který měl tyto děti: Svojše ze Vzdouně a Bohuslava z Budětic.

Pravděpodobně prvně jmenovaný je totožný s oním pánem, jehož pečeť figuruje na listině z 13. 7. 1290 Reg II. str 647 (Sigillum Zwaischonis de Staetlino at sig. civium Shvetenhouen). Je tedy možné, že tento rod stál u kolébky našeho městečka. Jako sami vládcové české země tak i tito feudálové měli blízké styky s bavorskými Bogeny, jak již bylo u příležitosti vysvěcení kostela v Albrechticích uvedeno. Zakládání osad pod jejich patronací však bylo pravděpodobně české.

První známý název Kolince

zpět

První známý název Kolince je však německého původu: Städtlin, latinsky Staetlin, Stedelins. Uvažujeme-li. o původním založením slovanském, jaký byl název původní slovanské osady? Jmenovalo se původně Městec, Městce a později za přílivu německého živlu, finančně mocných nákladníků hor a nájemců rýžovišť bylo překládáno do němčiny a v listinných dokladech do latiny? Nebo bylo založeno na “zeleném drnu“ pod patronací hrabat z Luku a dostalo se mu přímo německého jména?
Prozatím nejsou známy žádné (až na rozptýlené nálezy) archeologické důkazy pro existenci slovanské osady, ani o novém založení “na zeleném drnu“. Zatím nejsou ani známy starší zmínky o našem městečku před r. 1290. (Poznámka autora: ? 1257 přidělení Kolince) Je nutno se poohlédnout po dalších památkách. V prvé řadě je to místní kostel.

Kostel sv. Jakuba Většího v Kolinci byl původně vystavěn v románském slohu. Znak starobylosti tohoto kostela byl i kruhovitý val (proto název kostel od latinského castellum – hrad), který byl v r. 1941 na západní straně při rozšiřování hřbitova zasypán zeminou. Tehdy se posunula hranice hřbitova směrem západním o 41 metrů na úkor pole patřícího zdejší faře. Odkopem na tomto poli byla získána Zemina pro vrovnání příkopu. Ten byl až 6 m hluboký. Na straně severní byl příkop srovnán až v 60. letech XX. stol.. Na jižní straně kostela je dosud zachován v zahradě domu čp. 15.

Zdejší kostel patří mezi nejstarší kostely v této části Pošumaví. Václav Mencl ve stati “Počátky středověké architektury v jihozápadních Čechách “(Zprávy památkové péče XVIII - 958 str. 133 a n.) na str. 133 píše:....“ Z doby, kdy se stavěly Strakonice, jsou v jejich okolí románské kostely v Radomyšli, Malém Boru a Kolínci; jsou z let těsně před a kolem r. 1200.“ Vyzdvihuje zde nový faktor v kolonisaci Pošumaví - rod Bavorů, které do této krajiny z původních sídel na jižní Moravě přilákalo jistě pootavské zlato.Tento rod navzdory svému jepičímu trvání (z historického hlediska) vykonával ze svých sídel ve Strakonicích a později i Práchně mocný vliv na širé okolí i po stránce kulturní.V době největšího lesku tohoto rodu byli Velhartičtí a jejich předkové, kteří vyšli z Malého Boru teprve v rozmachu. Stejně tomu tak jistě bylo v poměru k dalším sousedům - hrabatům z Bogenu. A tak vliv těchto rodů na počiny příslušníků pánů ze Vzdouně a později Velhartických patrně byl opravdu mocný.

Mencl jim přisoudil import románského stavebního stylu, který přišel z Elsaska do Podunají, do naší oblasti. V této době se stal typickým pro celé Pootaví až k Plánici a Nepomuku. Vydatnými pomocníky a organisátory při stavbě románských kostelů byly kláštery. Byl to jednak řád premonstrátský pod patronací hrabat z Luku, jednak řád johanitů, původně zvaní špitálníci sv. Jana v Jerusalémě, též Melitenští, později u nás zvaní křižovníci svatomarští, později a podnes zvaní Strakoničtí. Ti se zásluhou Gervasia, kancléře Vladislava II. a jeho notáře Martina usadili mezi lety 1165 - 69 v Praze. Posledně jmenovaní zakládali špitály v západních Čechách.

Vycházíme-li v dalším z Menclova stanovení doby vzniku kolineckého kostela (okolo r. 1200) a přihlédnutím k uvedeným kolonisačním faktorům jak světským tak církevním, dojdeme k následujícím eventualitám. Při úvahách o vzniku kolineckého kostela nejsou bez zajímavosti ani další údaje čerpané z lidové tradice. V roce 1826 zaslal kolinecký farář Antonín Kopecký odpověď na otázky prof. Josefu Eichlerovi k upřesnění Schallerovy “Topographie des Königreichs Böhmen“ vydávané v letech 1785 - 1790. Zde uvádí: “Kostel v Kolinci stojí na velmi významné ruině, o které se vypráví, že byla kdysi klášterem Templářů. Dodnes má umělé valy a příkopy, což dosvědčuje, že sotva jednu hodinu cesty odtud, totiž v Hrádku, zámek byl skutečně templářský klášter. Také nachází se okolo Kolince, zejména k Ujčínu u Pstružné, významné základy, které dosvědčují pověst, že místo bylo dříve mnohem rozsáhlejší a význačnější.“ Donedávna se mezi nejstaršími obyvateli tradovalo, že dnešní umrlčí komora (márnice), která byla před červnem 1855 po staletí zvonicí (pozn. kostnicí), byla částí kláštera. (Jmenovaného dne byla věž zvonice snesena, zvony byly dne 7. července 1855 vytaženy na novou kostelní věž).

Vážnějším argumentem pro možnost existence kláštera nebo nějaké klášterní expositury je skutečnost, že v těsné blízkosti kostela na jeho severovýchodě při ochranném příkopu uvnitř areálu stál do r. 1906 starobylý špitál. První známá historická zmínka o existenci tohoto špitálu pochází z r. 1566, kdy Václav Vintíř z Vlčkovic, pán na Kolinci, učinil takovéto nadání: ...“ A při tom taky známo činím, že tu dědinu Havelkovskou, jenž slove Na vobořici, dávám k špitálu a díl lesa, který mám v Jivině, ten taky dávám k špitálu a též těch taky 50 kop za dům, který jsem prodal Adamovi truhláři, aby se za ty peníze nějaké grunty, louky nebo dědiny koupily k témuž špitálu a pro lepší paměť toho knihami městskými městečka Kolince jest poznamenáno.“ V této době sloužil špitál přízemím pro chudé a nemohoucí obyvatele a horní místnost jako škola. V r. 1906 špitál vyhořel s vedlejší chalupou a spáleniště bylo srovnáno se zemí. Nebyl-li zdejší špitál založen v době pozdější, potom lze uvažovat o jeho založení johanity. Po jejich příchodu do Prahy se brzy začaly stavět jejich špitály po západních Čechách. Snad tomu napomáhala jejich komenda ve Strakonicích a pozdější jejich mecenáši - rod Bavorů ze Strakonic (Mencl). I jejich stavební styl románského slohu se objevuje na zdejším kostele; sklenutá loď, která byla v r. 1755 opatřena plochým stropem, čtvercovým presbyteriem, asymetricky založená věž nad chorem. Podoba věže se nám nedochovala. Ve známých pramenech není o ní zmínka. Až v inventáři kostela z r. 1846 čteme: “Mimo kamenné, šindelem kryté věže, která tvoří součást kostela, jest ještě na jižní straně hřbitova nad umrlčí komorou z polovice špatně ze dřeva stavěná zvonice se dvěma zvony většími, na zvonici se 2 menšími. Věž nad presbyteriem byla pravděpodobně menší a proto velké zvony byly na zvláštní zvonici na hřbitově. V téže zprávě se hovoří, že na zvoničce (Glookenhäuschen) nad presbyteriem jest kříž s letopočtem 1652. Když zvonice na hřbitově sešla, začali představení obce uvažovat o výstavbě nové věže. Podle zmíněného kostelního inventáře to mělo být již v roce 1848. Došlo k tornu však až 1. 6. 1854, kdy podle farní kroniky od r.1836 založené farářem Františkem Vrbou, se začala stará věž odbourávat ze tří stran až na klenutí, na straně severní dokonce několik stop pod klenutí. Z toho je patrno, že věž byla vyzdvižena na základech staré věže.

O nevelkých prostorových možnostech obou věží při kolinekém kostele by mohla svědčit i další zdejší pověst. V těsné blízkosti železného mostu k nádraží ČSD v Kolinci přes říčku Pstružnou prý kdysi svině vyryla velký zvon. Pro svoji velikost nemohl být zavěšen na kolineckém kostele. Byl proto předán do Velhartic. Měl mocný hlas, který byl prý slyšet až v Klatovech. Žárliví Klatované jim zvon provrtali, aby ztratil na síle hlasu.Jako zrnka pravdy, která tkví v mnoha pověstech, by mohly posloužit skutečnosti, že touto cestou byla hnána stáda vepřů na pastvu k Ujčínu, že na tomto místě konával při procesích v I. světové válce zemřelý kolinecký farář Hugo de Pauli pobožnost. Snad by v těchto místech mohly být i ony významné základy, o nichž psal prof. Eichlerovi kolinecký farář Antonín Kopecký, jak bylo již dříve řečeno. Snad v budoucnu případné archeologické nálezy vnesou více světla do dnešních otazníků kolem založení zdejšího kostela a jeho stavitelů.

Názory na vznik názvu Kolince

zpět

Vraťme se nyní však k další záhadě a sice k prvnímu jménu zdejšího městečka. Kdy bylo německé jméno pro zdejší místo Städtlin přeměněno na nynější a proč. Dr. Antonín Profous v II. díle svého díla “Místní jména v Čechách“ str. 286 uvádí, že ve 14. století obec dostala církevní a úřední jméno Colonia - volný to překlad jména německého. Ze známých pramenů se toto nové pojmenování objevuje v r. 1369 (Registra decimarum papalium 68, decan. Prachinensis), poslední uvedení starého jména v dříve již uvedené listině z r. 1320 (Reg. III, 265). Tedy v časovém rozmezí let 1320 - 1369 muselo dojít k přejmenování. V pozůstalosti vynikajícího našeho historika Augustina Sedláčka se dovídáme o jeho názoru na nejasné jméno - Slakleins v zákoníku Karla IV. - v Majestas Carolina, který nevstoupil v život. Toto jméno města uvedeného mezi královskými městy považoval za latinské jméno Stedelins t.j. Städtlin. Tím by se posunulo užívání starého jména až do r. 1348. Přepisy Majestas Carolina došlo k různým zkomoleninám místních jmen. Dnes je známo, že se v tomto zákoníku o Kolinci nejednalo. Není známo tedy přesné datum přejmenování novým místním jménem. Je snad možné, že po neklidných dobách vlády Jana Lucemburského došlo za Karla IV. k této změně. Je ovšem otázka proč.Ustala práce v místních šachtách, vyčerpal se zlatonosný písek na březích Pstružné a tím odešel i německý lid se svými nákladníky hor a nájemci rýžovišť? Nový název nevznikl mezi českým obyvatelstvem, přišel “shora“, od těch, kteří ovládali latinu, kteří vládli; jen další tři místa v Čechách mají jména Nyní se však všimněme celého místního jména našeho místa, které znělo “Colonia reginae minor“, což můžeme přeložit jako Kolín královnin menší, tedy zdrobněle Kolínec.

Podle názvu zdejšího místa by se dalo předpokládat, že existoval také Kolín královnin větší. Snad se toto pojmenování vztahovalo ke Kolínu nad Labem. Královské město Kolín se v diplomech XIII. století vždy jmenuje toliko “Colonia“, roku 1295 “ Nova Colonia“, r. 1311 Colonia super Albea pak Colonia ad Albim, r. 1372 “die stat czu Colne uff der elben gelégen“ a vždy jako město královské a nikoliv co královské město věnné. Toliko při Starém Kolíně nacházíme stopu ingerence české královny k r. 1293, když královna Guta Habsburská, manželka Václava II., držíc statky Mělník a Lysou, darovala kostelu v Lysé výroční plat pěti lotů stříbra, který pramenil z rolí ve Starém Kolíně. Patrně se to vztahovalo k 5 podsečikům (zahradníkům) na gruntech královniných ve Starém Kolíně. Snad tedy název “Colonia reginae majus“ se dá aplikovat k Starému Kolínu, ač zde v r. 1360 právo patronátní vykonával sám král a nikoliv královna. Držba statků, které před rokem 1367 držely české královny právem věnným je temná a kusá. Jisté je to o Mělníce a Lysé. Věno královen se ustálilo r. 1307 kšaftem Rudolfa I. Snad byl Kolinec založen na gruntech královského hvozdu a sice pod záštitou některé královny, i když ve výčtu statků české královny není královský hvozd uveden. Je docela možné, že Kolinec byl založen na království pány na Malém Boru a Vzdouni za zásluhy a služby pro českého krále. Je však možné, že kolinecký kostel s případným malým klášterem utvořil na panenské půdě klášterní kolonisační jádro, kolem něhož později vzniklo městečko s německými hledači zlata a dostalo do vínku při zrození své původní jméno. Přál bych si, kdyby uvedené dohady a kombinace přivedly některého badatele se specielní erudicí k řešení této zajímavé a nejasné otázky. Nuž vraťme se na pevnou půdu historických pramenů a pokračujme v dalších osudech našeho městečka. Rod pánů ze Zdouně, Malého Boru i Budětic mohutněl a dal vzniknout pánům z Velhartic. Ti si vystavěli v letech 1290 - 1318 zde hrad a Kolinec byl svým osudem k němu připoután až do poloviny XVI. století.
Ze známých příslušníků tohoto rodu uvádím:
Vojtěch s manželkou Ofkou měli syna Buška - jeho manželka Herka (Keruše), Děti Buška a Keruše: Vilém, děkan klatovský, Jan, kanovník v Olomouci, později manžel dcery bavorského rytíře Petra Ekra z Eku,, Václav, Alžběta. (poznámka autora: Bušek, jeho bratři: Půta, Dluhomil (r. 1334), Bolek (Boček), Bohuslav.)

Jediný Jan přečkal své bratry, vzdal se kanovnictví v Olomouci a Vratislavi a duchovního stavu a ujal se vlády na rodinných statcích Velharticích, Hrádku, Čečovicích, Boru, Petrovicích a Kolinci. Oženil se s dcerou bavorského rytíře Petra Ekra z Eku. Boje se předčasné smrti, zapsal svůj majetek Petrovi z Eku. Z téhóž strachu učinil r. 1371 nadání klášteru dominikánskému sv Vavřince v Klatovech 2 kopy gr. za duši Jana ze Vzdun a 2 kopy za tělesné zdraví a odpuštění hříchů a po smrti za spásu své duše. Originál listiny byl uložen v klatovském městském muzeu. Je vidět, že jako predikát připojuje ke svému jménu Zdouň. Rozrod pánů z Velhartic jest z této nadací listiny patrný.

Úmrtím své manželky se odcizil Bavorům a navázal styky s Oldřichem z Rožmberka, který byl spřízněn s druhou jeho chotí Žofkou z Opočna. Měl dvě dcery: Kateřinu a Annu. Anny a hradu Velhartic i Hrádku se zmocnil bavorský pán Hertvik z Degenberka na Weisensteině u Regenu (Bavorsko), aby tak donutil Jana z Velhartic postoupit mu podle smlouvy velhartické panství. To bylo příčinou války mezi ním a Oldřichem z Rožmberka, která skončila smírem r. 1387. Hertvik se vzdal nároků ze smlouvy plynoucích, vrátil Annu i hrad dostav náhradou 1000 kop. Smlouva byla uzavřena na Nových Hradech, kam se Jan přestěhoval se svou rodinou. V r. 1380 se jmenoval ještě z Velhartic, jak plyne z listiny ze 17. září: “Ad present. nob. d. Johanis de Wilharticz ad eccles. in Kolinecz post mortem Johanis rektor instituitur Mathias capellanus ipsius domini Joh. de Wilharticz (Lib. conf. D 29 c) (po smrti kněze Jana byl ustanoven při kolineckém kostele kaplan Jana z Welhartic Matěj).

Skutečným držitelem Velhartic se stal Oldřich z Rožmberka, který před svou smrtí rozhodl, aby obě Anna a Kateřina držely společně zboží velhartické a provdaly se za pány z Hradce. Annu si vzal Menhart z Hradce a její sestru Kateřinu Jan z Hradce. Jan z Hradce se stal hejtmanem prácheňského kraje a se svou manželkou Kateřinou z Vilhartic učinil s Jindřichem z Rožmberka, vůdcem panské Jednoty a velkým nepřítelem husitů, kterému patřila polovina velhartického panství, dne 6. července 1395 směnu o polovici zboží vilhartického oproti polovici zboží čečovického a petrovického. Dotýká se Kolince samého, i když k této polovině nepatřil. „Já Jindřich z Rozmberka vyznávám tímto listem vše, že s dobrým rozmyslem a svých přátel radú učinil jsem směnu o zboží vilhartické. A nejprvé o puol hradu Vilhartice s poplužím před hradem celým, s lesem řečeným Chrásty a Stráně podlé Nemilkova, s řekú ježto pod hrad teče, počínající sě od toho miesta, ježto Skalka slowe pod Kolíncem až dotavad, dokud nahoru stojí a k tomu co jie k zboží příslušie, se všemi mlýny, což jich jest na tej řece ustaveno, se dvěma rybníkoma nad hradem s puol městem řečeným Velhartice, s podacím kostelním tudiež i se všemi užitky, což jich k tomu městu příslušie, v tom sobě nic hole nezóstavuje i žádného práva, také se dvěma kopam a s věrdunkem v Tedražicích platu, proti polovici Čečovického zbožie a Petro wického zbožie….“(Archiv český II. str. 324) Z této směny je vidět, že Kolinec držel Jan z Hradce, i když v jeho nepřítomnosti vládl zde purkrabí Drslavě z Vilhartic (Stará městská kniha kolinecká iol. 2).

Za vlády pánů z Hradce

zpět

Z doby vlády Jana z Hradce nemáme dosti zpráv, abychom si mohli nakreslit obraz života v Kolinci a okolí. Z r. 1385 je známo, že Jan z Hradce měl při s klášterem nepomuckým, který nově založeným rybníkem u Vlčňov zatopil nějaké dědiny (pole). Jeho jméno se ozývá častěji v městské kolinecké knize, hlavně při výročním soudě, kdy bývaly obnovovány městské soudy, měštští konšelé a rychtář. (27. června 1414: primum judicium proclamatum de mandate Johannis de Nova domo et i Wilharticz - Sedl. poz. Ch 109). Ještě v r.1417 se jeho jménem zahajuje soud. Zemřel v r. 1418. V hnutí husitském stál Jan z Hradce na straně kališníků. Byl také proto nazýván Jan husita. (Poznámka autora: Vždyť do roku 1387 patřily Velhartice Bavorům!!)

Po Janu z Hradce převzal správu Velhartic a správu matčina věna t. j. Kardašovy Řečice a hradeckých vesnic syn Menhart. Ten měl pouze sestru Elišku provdanou za Arnošta Flašku z Pardubic. Menhart byl muž literárně velmi vzdělaný a velkého vojenského nadání. Měl za choť Marii z Walsee, proto úžeji splynul s jejími příbuznými Rožmberky, hlavně s Oldřichem, synem Jindřicha, s nímž a s Janem Ryzmberským ze Švihova na Rábí měli společné vychování na Krumlově. Od přátel se dal zlákat ke straně panské, nevystupoval okázale jako katolík, spíše ukazoval tvář kališníka. Jeho mysl toužila po smrti krále Václava IV. pro obnovení moci královské a ovšem i panské. Přál tudíž králi Zikmundovi, ale tak opatrně, že jako syn horlivého husity byl považován za spolehlivého. I u šlechty získal na vážnosti, takže se stal vůdcem veškeré české šlechty.

Roku 1421 v červenci s celou svou mocí z Velhartic hájil proti Žižkovi s Janem Švihovským hrad Rábí. Roku 1422 byl zajat Žižkou na Panském Boru. Poté se přidal k podobojí a bojoval ve slavné bitvě u Tachova. Roku 1428 koupil od Oldřicha z Rožmberka polovinu Velhartic s vesnicemi Konínem, Staňkovem, Chotěšovem, Častonicemi, Kunkovicemi, Hodkovicemi, Dobřemělicemi, Zahrádkou, Jarkovicemi, Svinou, Kundraticemi, Zámyšlí, Sobíkovem, Předvojovicemi, Břetěticemi, Brodem, Vlčkovicemi, Kašovicemi a Stojanovicemi. S tímto vůdcem českých katolíků se velmi sblížil.

Obojakou politikou nabyl Menhart z Hradce velkého vlivu. Roku 1431 byl jako člen českého poselstva v Basileji. Kompaktáta byla jeho dílem. Jeho vojsko z kraje prácheňského bojovalo pod vedením Václava Stracha, purkrabího na Velharticích, v bitvě u Lipan na straně panské.

Po uvedení krále do Čech, což bylo taktéž jeho přispěním, stal se Menhart purkrabím na Karlštejně a spolu i nejvyšším purkrabím hradu Pražského. Kdykoliv Zikmund za svého krátkého panování opouštěl sídelní město, vždy jmenoval Menharta správcem země. Po smrti Zikmundově podporoval Menhart volbu Albrechta a po něm zachování dědictví nenarozenému synu Ladislavovi. V letech 1439 - 1441 byla Praha pod mocí Menharta, který se stal hlavním hejtmanem a plnomocníkem královny vdovy a jejího syna Ladislava.

Roku 1444 přejal vedení strany podobojí Jiří z Poděbrad, který byl příbuzný s Menhartem, protože Menhartova matka Kateřina a Jiříkova babička Anna byly sestry a dcery Jana z Velhartic.

Mezi oběma vůdci obou stran Menhartem z Hradce a Jiříkem z Poděbrad vzniklo nepřátelství, které vyhrál Jiří okupací Prahy dne 9. září 1448. Menhart byl zajat a uvězněn. Roku 1448 odvezl prý Oldřich, syn Menharta z Hradce, české korunovační klenoty na hrad Velhartice a domáhal se, aby byl otec propuštěn. Ten byl sice r. 1449 propuštěn, ale cestou zemřel. Z podnětu Menhartova syna Oldřicha se utvořila proti Jiřímu Jednota strakonická. Přesto byl Jiřík z Poděbrad v dubnu 1452 uznán za správce zemského. Potom vytáhl s vojskem proti svým odpůrcům do jižních Čech a donutil je k podání a úmluvám, k nimž přistoupila i Sušice.

Válkami ztratil Oldřich z Hradce jmění i zdraví. Mmnoho dluhů a mezi jeho věřiteli byli nejen páni, alej i měšťané a sedláci. Zemřel v r. 1453. V jeho posledním pořízení se uvádí:“….
a kdyžby dluhové všickni úplně a docela splněni a zaplaceni byli, cožkoliv po zaplacení dluhuov zuostalo by, to všecko odkazuji a. porúčím sirotkóm panu Heřmanovi a panu Jindřichovi, synuom dobré paměti páně Janovým z Hradce, strýce mého milého...“ Své manželce Markétě, která snad vyšla z rodu Potstejnského (Ryzmburků) neodkázal ničeho, ačkoliv ho přežila.

Tím skončilo panství rodu pánů z Velhartic a Hradce nad naším městečkem. Pro přehled uvádím jejich rozrod: Jan z Vilhartic a manželka dcera bavorského rytíře Petra Ekra z Eku, 2. manželka Žofka z Opočna.
Jejich děti: Kateřina z Velhartic a Anna z Velhartic
Kateřina z Velhartic, manželka Jana z Hradce
děti: Eliška, manželka Arnošta Flašky z Pardubic
Menhart z Hradce, manželka Markéta z Walsee
děti: Oldřich z Hradce, manželka Markéta z Rýznburku
Anna z Velhartic, 1. manžel Menhart z Hradce zemř. r. 1391
2. manžel Jan z Wartenberka r. 1393
děti: Kateřina, manžel Oldřich z Rožmberka
Anna, manžel Viktorin z Poděbrad
děti: Jiří z Poděbrad

Po smrti Oldřicha z Hradce se dostalo velhartické panství do rukou Děpolta z Rýznberka, snad Oldřichova purkrabího na Karlštejně, paťrně zásluhou poručníků obou sirotků pana Zdeňka ze Šternberka a Arnošta Leskovce. Pravděpodobně byl Děpold z Rýzmberka příbuzný vdovy po Oldřichovi z Hradce.

Po smrti tohoto Děpolta v r. 1474 převzali panství jeho synové Vilém a Půta. Toto drželi až do r. 1506, kdy se dostalo do rukou Zdeňka Lva z Rožmitála, chotě Kateřiny, dcery Půty ze Švihova. Zdeněk Lev z Rožmitála byl od r.1498 do r. 1504 purkrabím karlštejnským a od r. 1525 nejvyšším purkrabíin. Byl vůdcem katolické strany a šlechty proti vzmáhajícím se městům. Měl velký vliv na opětné uvedení habsburské dynastie na český trůn. Roku 1528 byl zbaven úřadů a věnoval se pak správě svých rozlehlých statků.

Kolinec, který byl královským manstvím pánům z Vilhartic a byl dále držen k velhartickému hradu, byl králem Vladislavem v r. 1506 propuštěn Zdeňku Lvu z Rožmitála z manství k dědičnému držení. Zdeněk Lev z Rožmitála byl bratr královny Johanky, manželky Jiřího z Poděbrad.

Rozdělení velhartického panství.

zpět

Od roku 1535 do r. 1541 měl toto panství jeho syn Adam Lev a od r. 1541 Adam ze Sternberka, pán na Zelené Hoře. Panství však bylo zadlužené a dostalo se celé r. 1555 s Hrádkem i Kolincem těmto věřitelům Jindřichu Plánskému z Žeberka, Anně ze Solhausu, Mikuláši Rendlovi u Úšavy, Václavu Vintíři z Vlčkovic.

Kolinec byl přidělen Václavu Vintíři z Vlčkovic, který měl v držení Vlčkovice, které však již v r. 1543 prodal i s tvrzí a dvorem Burjanovi Boříkovskému z Košumberka, který zemřel v r. 1551 a leží pochován v Kolineckém kostele.

Pod vládou Václava Vintíře z Vlčkovic.

zpět

Rozdělení velhartického panství mezi jednotlivé věřitele bylo provedeno v sobotu den sv. Mikuláše L. P. 1555, když předtím věřitelé léta společně na něm hospodařili - Kolinec spravován však takměř neomezeně a nezávisle na druhých Václavem Vintířem z Vlčkovic. Toto rozdělení je vloženo v DZ 57 L 11. Nás zajímá díl Václava Vintíře z Vlčkovic, pána na Kolinci:
„…..a to se přiděluje na díl pána Václava Vintíře na sumu 2290 kop 8 gr 4 denáry. Městečko Kolinec dává platu peněžitého 16 kop 28 gr, ovsa 15 věrtelů po 10 gr., vše 3 kopy(?), fécit 18 kop 48 gr., od Mokrosuk ves dává platu ročního peněžitého 24 kopy gr, slepic 61 po 2 gr. 4 den, fécit 2 kopy 48 gr 3 den., vajec 6 kop po 3 gr, fécit 16 gr(!), máku 5 (míra?) po 1 kopě vše 5 kop, sýra 14 po 2 gr vše 28 gr, kozlat 14 po 6 gr. vše 1 kopa 24 gr, roboty 39 dní po 5 gr vše 3 kopy 15 gr, vše v to vší platu 36 kop 44 gr 4 den., Lešišovy ves: Mašek Petr Hána a Jan Kohout dávají platu peněžitého 7 kop 52 gr. míš., slepic 8 po 2 gr 4 den vše 20 gr 4 den, vajec 44 vše 2 gr, máku. 11 (míra?) vše 1 kopa, sýra 2 vše 4 gr, kozlata 2 v sumě 9 gr, roboty 3 dny v sumě 13 gr, v to vší platu 9 kop 9 gr.

Suma platu, co se za díl pána Václava přidělilo: 64 kopy 48 gr, kopu platu za 29 kop počítajíc činí ten plat 1860 kop míš. Mejta v Kolinci schází se, posudného i z hovad okolo 10 kop rok od roku, někdy víc i míň, takový plat klade se po 14 kop, fécit 140 kop. Dvůr s poplužím, s trávníky, s lesy, s lukami, jak v svých hranicích 122 kopy, řeky 102 provazcův fécit 30 kop, krčma v Mokrosuku činí 14 kop, od gruntů kolineckých až do louky přes k dvoru jdou od Mokrosuka k Zbynicům, item 4 lidi v Koníně záduší ty se kladou po 5 kop fécit 20 kop, z toho zase schází podle reyster na 2 hospodářích každý čtvrtý léto slepic 6, vajec 40, máku 2 (míra?), sejry 2, kozlat 2, při 4 za to 1 kopa 14 gr a tak za to, co se sejde 9 kop.

A tak zůstává pánu Vintíři sumy 2290 kop míš.
Tito lesové se na díl p. Václavu Vintíři přiděluji:
Blatce les řečený a něco k votopu za 3 léče, les Nemojovec vedle čermenských gruntů za 1 léč, les Pačinový(?) za 1 léč, les dubový Hostidraže za 2 léče.“ Nepodařeným povstáním měst proti králi v r. 1547 a tím, že vrchnosti začaly hospodařit na svých statcích samy ve své režii oproti dřívějšímu hospodaření rentovnímu, začíná Kolinec ztrácet na své poměrné nezávislosti a upadá čím dále, tím hlouběji pod nadvládu své vrchnosti. (Poznámka autora: Účast na povstání? Tomáš Skála z Kolince – zrádci a psanci)

Z přídělu pána Vintíře z Vlčkovic se prvně dovídáme o panském dvoře v Kolinci. Nový pán získával koupí, odúmrtěmi i za propouštění z člověčenství i jinými způsoby, pole, louky, lesy, ale i usedlosti, dokonce i pivovar, který patřil k městečku, jak o tom svědčí zápis ve staré gruntovní knize z r. 1544 fol 271: "My purkmistr a radda i všecka obec městečka Kolince vyznáváme těmito knihami našimi městskými, že jakož jest se stala smlouva a trh celý dokonalý mezi urozeným panem Sezimou z Vrtby a na Jindřichovicích a urozeným panem Frydrychem Chrastským z Chrástu i panem Janem Srnkou z Reychnperku a slovutnými Martinem Šimonovic a Václavem Krknou miešťany Sušice o pivovar a pánev i to všecko, což k tomu pivovaru přísluší, že jsme prodali urozenému panu Václavu Vintíři z Vlčkovic a na Kolinci Pánu svému dědičnému a budoucím jeho za sumu 35 kop ...... Stalo se v pondělí na hromnice 1562.“

Obyvatelé kolinečtí prosili po čase o navrácení pivovaru a práva vaření piva, kterážto suplika byla, podle torsa kolinecké kroniky, psané neznámým občanem v letech 1836 až 1840 a nalezené v domku vedle farní budovy r. 1887 a uložené v museu v Klatovech, chována jako stará památka v obecní registratuře. Dnes tato listina je ztracena. V ní se pravilo:
Urozený pane Václave Vintíři, pane náš milostivý, my půlmistr, konšelé a rychtář i všecka obec městečka Kolince vaší milosti pokorně a poníženě prosíme, že nad námi milostivě a nad obdarovanými výsadami našimi ruku obhajnou držeti ráčíte...“ a dále zase....“ Protož také vaší milosti pokorně a poníženě prosíme, že nám pivovar náš k obci zase pustiti ráčíte, abychom tu malou živnůstku mohli míti, jako jsme za předešlých milostivých dědičných předků vašich měli, toho času urozeného Pána Vilíma z Rýzmberka a za urozeného Pána Zdeňka Lva z Rožmitála, za urozeného Pána Adama ze Šternberku, kteřížto páni naši jsou byli dědiční a nám se nikda žádné překážky v pivě vaření aniž v řece naší žádné překážky nám nečinily ani nám na to kdy sahali, ale nám jsou k živnosti pomáhali, jako jsou naši milostiví obraňovali.....“. Pivovar však městečko nedostalo.

V dalším totéž torso kolinecké kroniky připisuje Václavu Vintíři zavedení roboty ve zdejším městečku slovy:
„Kdy a za které vrchnosti a jakým způsobem městečko Kolinec pod urbariální povinnost přišlo, žádné písemné poznamenání o tom se nenachází. V městských gruntovních knihách, které již r. 1548 a ještě v r. 1645 při městským auřadě se vedly a městečko své půlmistry a konšele mělo, žádná zmínka o urbariální povinnosti k nalezení není, nýbrž jen oustná a všeobecná pověst o tom jest, že za toho samotného Pána Václava Vintíře z Vlčkovic, kterýž městečku pivovar odkoupil, městečko skrze dlouhotrvající války a pád ohně do velké chudoby kleslo a od něho podpory žádati muselo; a jak jest z těch samých městských gruntovních knih viděti, že mnoho polních i také lučních gruntů od měšťanů odkoupil; a v těch smutných okoličnostech sobě jináče tehdejší občané pomoci nemohli a urbariální povinnost neb robotu na sebe přijmouti nuceni byli…“

Jak bylo řečeno, rozšiřoval lačný Václav Vintíř svůj majetek i propouštěním z člověčenství jako svědčí tento zápis:“ Na sv. Jana L. P. 1573 Pan Václav Vintíř propustil z člověčenství i ze vší poddanosti Filipa Koutníka s manželkou i s dítkami jeho. Za takové propuštění dal Filip Koutník panu Václavu Vintíři dědinu na Pickové, kterou někdy zemřelý Petr Voska měl a k tomu přijal pan Václav Vintíř ještě od téhož Koutníka čtvrtni vovsa sušický míry (GK z r. 1544 fol 210).

Tím vším se majetek Václav Vintíře velmi rozmnožil. Ku konci jeho života mu patřily nemovitosti dle dalšího přehledu:
r. 1549 koupil Václav Vintíř od Matěje Pařízka trávník podle pivovaru za 5 kop,
r. 1550 koupil Václa Vintíř od Jana Vítkovce dědiny za 50 kop. Tuto dostal r. 1551 pan Radkovec z Radkovic,
r. 1551 koupil Václav Vintíř od Jana Vrhle jeden díl Rendlíku za 16 kop,
r. 1557 koupil Václav Vintíř od Matouše mlynáře z Plánice podbranský mlýn s trávníkem za 310 kop,
r. 1557 koupil Václav Vintíř od Matouše mlynáře rybníčky s loukami i dědinami za 45 kop,
r 1558 koupil Václav Vintíř od Jana Švíka dům za 30 kop,
r. 1564 koupil Václav Vintíř od Václava Hrba trávník ve Středce za Ušákovic (Švíkovic?) za 35 kop,
r. 1566 prodal Válav Vintíř z Vlčkovic jeho dům Havelkovský i s trávníkem při domu Adamovi Truhlářovi poddanýmu svýmu za 50 kop,
r. 1568 koupil Václav Vintíř z Vlčkovic od Víta Vávrovic chalupu, dědinu Na vrchu k Vlčkovicům, na Rendlíce a trávník vedle Hubkovic za 51 kop,
r. 1569 koupil Václav Vintíř oči Adama Truhláře poddanýho svého dědinu Na pluženinách spolu s oulehly a kus trávníku pod tou oulehlí nad
rybníčkem panským až nahoru k sejvozu, kterýmž sejvozem se na ten trávníček vjíždí, za 50 kop,
r. 1573 propustil Václav Vintíř z člověčenství Filipa Koutníka, jak bylo výše uvedeno, r. 1576 koupil Václav Vintíř od Martina Vosky dědinu za Hůrkou při dědině Pavla Červených za 34 kopy,
r. 1571 koupil Václav Vintíř od Ondřeje sládka dědinu ve Středce, kterouž měl v držení Tomáš Skála, za 102 kopy. Tuto dědinu podstoupil Václav Vintíř r. 1573 Tomáši Chudobovi a tento dal Václavu Vintíři dědiny Na Oulehlích pod Hůrkou,
r. 1573 prodal Václav Vintíř trávníček k Oučínu za potokem, který byl někdy v držení Bárty Vondráškovic, za 18 kop,
r. 1577 prodal Václav Vintíř Tobiáši kožišníkovi chalupu se zahradou při ní za 10 kop,
r. 1579 dal Václav Vintíř k špitálu : jednu dědinu pod Havlíkovským, kterou měl od Šimona Sladovnického i s paloukem pod tou dědinou, též druhou dědinu k Vlčkovicům, kterou měl od Jana Sladovnického i s tou loukou pod tou dědinou, také třetí dědinu na Pickové, kterou měl Od Filipa Koutníka, též jeden díl lesa v Jivině k špitálu, druhý díl ke škole,
r. 1577 koupil Václav Vintíř louku k Jindřichovicům od Pavla řezníka, kterou měl od Klimenta Skaly, za 26 kop,
r 1580 koupil Václav Vintíř od Jana Haška městeckého dědinu k Mlázovám pod Hlavičkami za 23 kopy,
r. 1562 koupil Václav Vintíř pivovar městský za 36 kop,
r. 1580 prodal Václav Vintíř chalupu Tomáši Prokůpkovi za 15 kop,
r. 1580 prodal Václav Vintíř chalupu Matěji jinak Kusovi i s trávníkem pod chalupou za 20 kop,
r. 1583 koupil Václav Vintíř od Pavla Červeného řezníka dědinu i s paloukem i strávníkem pod Hůrkou při cestě mlázovské za 80 kop,
r. 1583 prodal Václav Vintíř chalupu Janu Čapkovi za 45 kop.

zpět

Při rozdělení velhartického panství dostal Václav Vintíř i Mokrosuky se dvěma mlýny a to vše prodal Wolfovi Gothartovi Perglarovi z Perglasu a. na Tedražicích za 5500 kop. míš. Břetětice prodal v r. 1577 panu Janu Radkovci z Radkovi (DZ 19, N 26, 20, H 22). Prodej Mokrosuk dokazuje zápis v DZ 20 H 22. Obraz zdejšího dominia byl tedy takový:
dědiny čili pole:
dědina Hrydrichovská a Vozkovská na Podhůrčí,
dědina Vrhlovská a Pýchovská
dědina‚ která sluje Rendlík Vávrovský za ovčínem,
dědina nad Zářečím Burdovským, jež slove Mý, ‚ která sluje Lihartovská,
dědina ‚ která byla koupena od Pavla řezníka,
dědina Frydrychovská za Hůrkou,
dědina Haškovská,
dědina Chudobovská,
dědina o Haška, která sluje Hladomře,
dědina Burdovská na Zářečí,
dědina Rendlíky Haškovské,
dědina, která sluje Hladomře Vrhlovské obci konšelské obci zastavená za 20 kop,
dědina Chudobovská na Zářečí,
dědiny k Horám nad Blatci i porostlinou až k lesu Pana Perglara,
dědina k Mokrosuku za Puchverkem.

trávníky a louky:
trávníky a louky i palouky za stodolou i u ovčína, které jsou ohražené,
trávník, který slove na Vojtovském proti mlýnu Hubkovskému,
trávník, který slove Bradavský,
trávníky a palouky na Zářečí,
trávník, který slove pod Skalovským rybníkem, při témže rybníku od mezi a louky nad rybníčkem až do luk a mezníku Jofa Chudoby,
louky, které slují nad Podhůrčí, které byly koupeny od Frydrycha krejčího nad stokou nad rovinami,
louky nad Podhůrčí koupené od Vozky,
trávník, který slove na Podhrází Pavla Červených,
trávník, který slove Haškovský, jede - li se k Mlázovám loukou Hrbovskou i s odmezky Haškovskými nad rybníčky i Chudobovskými,
louky, které slují v Blatcích, od dědiny při cestě, která jde k Horám, naskrze dolů při mýtech do hradby a mezníkův, které jdou prostředkem nahoru té louky,
louky, které slují Na pluženinách,
louky nad rybníčky Vítkovcovskými naskrze až do trávníku Martina Hrbovic,
louky Na pluženinách, které slují Truhlářovské až do luk Jana koželuha,
louky Skálovské naskrze nad cestou, která jde k Jindřichovicům,
louky od hory Oučínské a od drah oučínských až do pastvišt kolineckých, průhonu a cesty, která jde k Horám. V tomto kuse je však všem dovolen
průhon dobytkem postranní při dědině Jiříka hořejšího mlynáře až do drah oučínských,
pastviště nahoru do místa, kde staví ovcím stáj,
louky nad rybníkem Skálovskgin, které slují Roviny při silnici ke Klatovám až do mezníků a luk Josefa Chudoby až do rybníčku Skálovského a až k silnici do mezníku při hrázi,
louky pod cihelnou dolů, které slují Při dlince i s palouky při dědině ležící,
louky Filipovské ± palouček, který jest při dědině pana Wolfa Perglara až do mezníků, které dělí louky pana Perglara . louky Filipovské a louky při dolince,
pastviště od mlýna Puchverka mezi řekou a strouhou, která na mlýn teče až do cesty, která jde Od Kolince k Mokrosuku,

lesy:
Břežiny u Velhartic od pozemků velhartických až k pozemkům kolineckým až do hranice od Hory oučínské a cesty,která jde od Ujčína k Sušici.
Hora oučínská,
les‚ který slove Svinná, nad cestou, která jde skrze mýtě a kopaniny a mimo mýť, který sluje Šiškovská,
les‚ který slove Pahorky od průhonu skrze dráhy od Kolince nahoru i s těmi dědinkami, kterých ovčák užíval až do dědin, které sluly Mýtě, až do dědiny, která se jmenuje Zářečí Chudobovské,
les tak zvaný Černý pod cestou, která jde mimo mýti do Blatce až do louky Vondrovských a do dědiny Pavlíčka Filipovic z Mokrosuka až nad dědiny chalup při Puchverce a až do staré cesty mokrosucké, která pod Linhartovou mýtí jde až do Březí pod strouhou,
část lesa Nemojovce (druhou část měl pan Wolf Perglar) od dědiny Sudovy,
mýť od luk, které slují Blatce až k lesu Pahorky a k dědinám Mýtě,
mýť po cestu, která se jmenuje „Nad šiškovou mýtí“ jdoucí do Blatců a až do cesty a až k lukám, které slují Blatce,
les dubový Hostidráž, který leží mezi grunty čermenskými od dědiny Jíry Hlavy až do občin čermenských, od Hodušové dědinyaž do pastvin a občin čermenských

rybníky:
rybníček, který slove Skálovský,
rybníček Vítkovcovský,
rybníček Vítkovcovský druhý, který se jmenuje “U starého ovčína“,
rybníčky dva pod Ujčínem, které slují Pružení(?),

řeka:
řeka od mezníků obce ujčínské až pod mlýn Skálovský, též, stará řeka od téhož Skálovského až do řeky, která jde ode mlýna Podskalskýho tím tokem,
dále řeka od mlýna Skálovského, která na jiný jde, až do mezníku, který dělí grunty kolinecké a čermenské,
též potok od mlýna Matoušovského, na kterém je Bartoušek nájemník, při pivovaru až k mostu do Středky,
řeka od mezníku, který dělí grunty kolinecké a čermenské až do mezníků a mlýna Šimkovského pod Mokrosukem,

zahrady, chmelnice, štěpnice:
chmelnice za stodolou,
zahrádka na koření a kvítí za stodolou(?),
zahrada, kde jsou včely, proti ovčínu ležící, kde je něco štěpů, štěpnice nově vysazená a ohrazená za špitálem.

Tento přehled čerpaný z listinných pramenů jsem místy ponechával v původním znění. Vcelku je velmi důležitý nejen pro rozsah dominikálu, ale též pro místní topografii.

Pan Václav Vintíř z Vlčkovic zemřel v r. 1580, jeho manželka Anna Vintířová z Chlistova †1583. Oba byli pohřbeni do krypty kolineckého kostela. (Poznámka autora: jen ona ?) Zanechali tři syny: nejstaršího Jana, Jindřicha a Mareše, kteří se rozdělili o otcův majetek. Jejich podíly jsou uvedeny v zemských deskách.

Jednotlivé dílčí cedule jsou velmi cenným materiálem, poněvadž nám poprvé v historii Kolince dávají nahlédnout do kolineckého poplužního dvora, odhalují jména jednotlivých majitelů selských usedlostí s jejich ročními platy, ale i těch bezzemků, kteří z jiných vesnic patřili kolineckému feudálovi. Částečně nahrazují urbáře, které se - pokud je mi známo - nezachovaly.

Pro naprostou srozumitelnost textu i jeho půvab uvádím tyto cedule takměř v originále. Některé opakující se partie vynechávám. Lidi osedlé s jejich povinnostmi uvádím až nakonec s vyznačením, ke kterému dílu byli přiřčeni. Činím tak proto, aby seznam těchto lidí z Kolince v r. 1584 byl pro studium v jednom místě těchto dějin.

Nejstarší Jan Vintíř z Vlčkovic dostal v úterý po neděli postní, jež slove, oculi L. P. 1584 díl první, jak uvádějí DZV 68, L 27, DZ 22 F 26 : K dílu prvnímu toto a tyto pokoje kladu v domě, kdež zemřelý Pan otec náš milý bytnost měl. Nejprve velikou světnici hořejší, se všemi zamčitými truhlicemi v lavích i s almarou velikou v týž světnici, též pavlače pod touž světnicí, troje sejpky, jedny nad druhými nad touž velikou světnicí, kteréž dobře a nákladně udělaný a spravený jsou, komoru z prken, kdež cibule bývá, kuchyni při hořejší světnici, půnebí podle té kuchyně hořejší a půnebí nad kuchyní a síní a světnici prostřední naskrze všecko, sklep veliký klenutý při pavlači dolejší, pod tím sklepem dva sklípky klenutý k chování vín a piv. Item chlívy všechny zděný zouplna dlážděný od domu Šimkovského až do kolny novohrazený neb nezamčitý, k tomu též kolnu, nad tou kolnou kurník k chování slepic, též stodolu hořejší s jedním mlatem a s jednou velikou hořejší pernou, chlívy dva podle Šimkovskýho domu k chování a krmení vepřův, též chlívy na vepře v nově postavený dva podle stodoly hořejší.

Kašny na dvoře, do kteréž se voda vede k všelikému pohodlí, i s polovicí při též kašně koryt, haltýř jeden k chování ryb, kterýž k domu bližší jest. Však na takovou kašnu a vody do ní vedení abychom, kdož první a druhý díl toto vezmeme, společný náklad činili.

Hodin i se zvonem, na kterýž hodiny tepou a na čeleď se zvoní, k dílu tomuto s svobodným k tomu chozením po pavlači dolejší i hořejší přiděluji polovici. Item maštale klenuté, kdež koni stojí, pravou polovici, tu jako se z ní ven před dům na městečko chodí, také i komůrku z prken dělanou, kteráž jest po pravé straně, když se z maštale jde, tak aby na společný náklad s tím bratrem, který z nás druhý díl míti bude prostředkem maštale zeď udělati dali. Vrata, kteréž do dvora předešle byly a až posavad s svobodným všudy do dvora k stodolám i k pivovaru příjezdem i odjezdem jsou, toho dáleji v témž způsobu v společnosti zanechávám.

Item též kladu k tomuto dílu sladovnu, hvozd, nahoře nad sladovnou a hvozdem sejpky, pivovar, spilku s pánví, káďmi i se vším a všelijakým k sladovně, hvozdu, pivovaru a spilce příslušenstvím, tak abychom všichni tři bratři společně toho všeho užívali, jeden čině várku jeden tejden, druhý bratr druhý tejden, třetí bratr třetí tejden. Však na opravu pánve v pivovaře a jiného pivovarského nádobí, abychom všichni tři bratři, též sladovnu, hvozd a spilku společně nakládali rovnými díly.

Vovčínu kladu k tomuto dílu polovici tu, kdež se chodí zadními vraty ven z vovčína na palouk a druhou polovici k dílu druhému, tak aby mohl ten, kterýž tento díl první vezme s ovcemi zadními vraty svobodně bez překážky ven okolo ovčína mimo chalupu ovčáckou do průhonův a pastev ovce své honit. Item chmelnici za stodolou přiděluji k tomuto dílu, též zahrádku koření a kvítí a jiných vonných věcí chování pohodlnou. Dědiny k tomuto dílu:
Nejprv dědiny Frydrichovský a Vozkovský nad Podhůrčí, Rendlíky Vrhlovský a Pýchovský, dědinu, která sluje Rendlíky Vávrovský za ovčínem a podle toho zahrady veliké a dobře vyhnojené, dědinu nad Zářečím Burdovským, slove Mýť, dědinu, kteráž sluje Linhartovská.
Tyto trávníky a louky:
Všechny trávníky a louky i palouky za stodolou i u ovčína, pokudž vohrazený jsou, též kus trávníku slove na Vojtovským jak vymezován jest proti mlejnu Hubkovskému, též trávník slove Bradavský, též trávníky na Zářečí s palouky všechny slove na Zářečí. Item trávník slove pod Skálovským rybníkem při témž rybníčku, odmezky a louky nad rybníčkem až do luk a mezníku Josefa Chudoby, též také louky slove nad Podhůrčí, které byly koupeny od Frydrycha krejčího nad stokou nad rovinami jak omezováno, též louky od Vozky koupené nad Podhůrčí, také trávník slove Pavla Červenejch na Podhrází, trávník slove Haškovský jeda k Mlázovům loukou Hrbovskou i s odmezky Haškovskými nad rybníčky a Chodobovský. Též louky sluje v Blatcích od dědiny při cestě, která jde k Horám, naskrze dolův při mýtech do hradby a mezníkův, kteréž jdou prostředkem nahoru té louky pastviště od Drábovy louky a odvržený až nahoru do mezníkův.

Z strany sládka, toho společně na hotovejoh penězích zjednati a jemu všichni tři bratři na rovnej díl platiti máme a on proti tomu bude nám povinnen z přijatého sobě obilí na sladovnu a zase z vyváření sladův počet pořádnej každému z nás učiniti.

Co se ouřadu konšelského v Kolinci volení dotýče, kdyžby a kteréhokoliv roku osob v týž ouřad voleni a obnoveni býti mělo, tohovšickni tři bratři společně se dotejkati a z prvního, druhého i třetího dílu po 4 osobách voliti máme, též rychtáře prvního roku z prvního dílu, druhého roku z druhého dílu a třetího roku z třetího dílu volen a nám všem třem bratřím v poslušnosti státi a býti má.

Meyta co se schází, tomu abychom společně užívali a meytnýho společně volili, ten, který by nám všem třem bratřím přísahou a povinností zavázán byl a jednomu, druhýmu ani třetímu z nás bratří aby bez přítomnosti a vůle společně nic nevydával, nýbrž každého čtvrt léta nám počet pořádnej činil, a cožby na jednoho, druhého i třetího díl spravedlivě přišlo, to aby každému hned od sebe odvedl.

Tyto rybníčky kladu k dílu tomuto:
Rybníček slove Skálovský, kterýž jest 17 neb 18 kopami vejmetkův nasázený, rybníček slove Vítkovcovský, též druhý rybníček Vítkovcovský U starého ovčína slove.
Řeky:
Řeku od mezníkův obce Oučínské, jakž mezníci ukazují, až pod mlýn Skalovský a až do mezníku v nově vsazeného, též k tomuto dílu starou řeku naskrze od téhož mlýna Skálovského až do řeky, kteráž jde od mlejna Podskalskýho tím tokem.
Lesy k tomuto dílu:
Břežiny k Horám Velhartickým všecky od gruntův týchž Hor až gruntům Konínským, jakž rnezníci od Hor a Konína to všecko ukazují až do hranice od Hory Oučínské a. cesty, kteráž jde od Oučína k Sušici, díl lesů Hory té Oučínské při té cestě, kteráž k Sušici jde od Oučína až do mezníkův obce oučínské a hranice v nové udělané do prostředního dílu Hory oučínské. Též k tomuto dílu polovici lesu dubového jenž slove Hostidráž, kteráž leží mezi grunty Čermenskými naskrze ten zadní díl k Jíry Hlavy dědině až do občin čermenských, jakž mezníci v nově sazený a lízování nový ukazují. Též také k tomu kus lesu slove Nemojovec při dědině Sudově naskrze dolův až do mezníkův v nově vsazených a lízování nového. Též přiděluji k dílu tomuto mýti od mezníku a luk slove Blatce naskrze, na kterých byly ovsy, jakž mezníci ukazují v nově vsazený k lesu slove pahorkům až do dědin vorných slove Mýti. Vejminky na všechny tři bratří z nás se vztahují:
Co se lesův všech obecních, též i kněžských dotýče, těch ve společnosti zanechávám, tak abychom jich honěním zajecův, v nichž jinou z volí všickni tři bratří užívati mohli, jeden druhému ani třetímu v tom překážky nečiníce.
A jakož na Horách Stříbrných, kteréž slují Matky Boží sumu nemalou máme a takové hory i s grunty k nim přináležitě s jinými pány společníky v nerozdílu držíme, protož týchž Hor ty grunty ještě do rozdělení jich s týmiž pány společníky v nepodílu nám všem třem bratřím zanechávám. Však když bychom koliv od těch Hor dílu nám bratřím náležitého dostali, máme se o to hned všichni tři bratři na tři díly spravedlivě poděliti a takové podíly sobě ve desky zemské dáti vložiti a zapsati.

Co se skladův obilí sutého i v slamách, cožkoliv máme, dotejče, o to všecko, dadouce vymlátiti a vyměřiti, hned po rozdílech těchto našich na tři díly spravedlivě se poděliti máme. Z strany pak obilí všeho na zimu vysytýho též i z jara cokoli síti (poněvadž se nám woburové trefiti nemohou) máme, společnými semeny všichni. tři bratří osíti a když Pán Bůh Všemohoucí mocí s požehnáním svého božského k dozrání dáti dojíti, abychom na společný náklad žencův a jiných dělníkův dali takové obilí požíti a skliditi, do mandelův složiti a takové obilí na tři díly spravedlivě se rozděliti máme. O vovce, skopce, jarlinky, jehňata, voly, krávy, telata i jiné všelijaké dobytky krom koní, kterýž již mezi námi rozděleni jsou, máme se na tři díly, bude-li v tom vůle Boží v středu po svátcích velikonočních spravedlivě na tři díly rozděliti.

Z strany dluhův všech a všelijakých, kteréž nám bratřím po dobré paměti panu Otci našem milém spravedlivě k společnému zapcení náleží, ty hned od datumu cedulí těchto ve 4 nedělích pořád sběhlých zaplatiti anebo se s věřiteli našimi urovnati máme.

A poněvadž pak ten bratr třetí díl mající největší dluhův o 45 kop 46 a půl groše platiti má. Takových 45 kop 47 gr mají zdluhův nám zase povinných tomu bratru, kterýž díl druhý vezme, dány a ukázány býti. Tolikéž také tomu bratru, kterýž první díl vezme, má se z dluhův nám povinných 45 kop 47 gr ukázati a vydati. Teď se poznamenává, co nám bratřím všem lidé dlužni a povinni jsou:
Nejprve paní Anička Tmějová 425 kop a co se úrokův vyhledá.
Co se pak jiných dluhův nám za pivo povinnej dotejče, ty z rejster, jakž se vypíší, jednomu, druhému i třetímu z nás bratří v poznamenání uvedou se a vydají. Item jestližeby se co po těchto dílech našich vyhledalo a našlo, že by v tyto díly pojato a položeno nebylo a nám bratřím že by co bylo od kohokoliv dlužno a pozůstáno, jestli by k spolku slušelo a též od nás že by co k zaplacení bylo povinného, v tom všem abychom rovnost měli k vzetí i k daní na rovný díl. A jakž jest od neboštíka Pana otce našeho dobré paměti panu Jindřichu, bratru našemu, na díl jeho 1000 kop míš., 4 krávy, 2 voly, vůz vokovanej i některýoh věcí víc k živnosti dáno, protož jest dotčený pan Jindřich povinnen mně Janovi, bratru svému, z takového 1000 kop míš. 333 kop 20 gr. míš., 4 krávy, 2 voly, 1 vůz vokovanej napřed v 2 nedělích od rozebrání cedulí těchto dílčích našich pod uvázáním ve všecek statek jeho jedním komorníkem pražským zase vydati a zouplna od sebe odvésti. Však takové 4 krávy, 2 voly i vůz vokovanej mají na tři díly spravedlivě rozděleny býti.

Poněvadž pak k tomuto dílu buď druhýmu nebo prvnímu nemálo než-li dosti mnoho od pokojův dobře a nákladně vystavených též i marštalí klenutých, chlívy, stodoly veliký půl zděný, ovčínu pak zděného se přiděluje. A třetímu dílu toho nic není, toliko mlejn Puchverk, při kterémž stodoly marštale, chlívův ani ovčínu není a co pak od chlívův jest ještě to vše spustlý a střechy na mlejně i na všem velmi zlý a sešlý, takže z nás bratří kterej třetí díl ujme, hned veliký náklad na stavení udělati musí. Proto kterýkoliv z nás bratří třetí díl míti bude, každý z nich po 100 kop. míš. do 4 neděl nejdéle od rozebrání cedulí pořád sběhlých dáti a zouplna položiti. Pakli by se tomu zadosti nestalo, tehdy bude týž bratr náš třetí díl mající v ten druhý díl i první jedním komorníkem pražským se mocti uvázati a jej držeti a užívati jako vlastního dotud a tak dlouho, pokudž by mu takových 100 kop míš. dáno a položeno nebylo od každého z těch 2 dílův a kdyžby takové peníze témuž bratru našemu třetí díl majícímu položeny zouplna byly i s škodami na to vzešlými, tehdy bude povinnen takových dílův zase postoupiti.

Collatura a podací kostelní to se při všech nás 3 bratří zůstavuje, tak aby každej toho podacího díl třetí měl a jeden bez druhýho i třetího, aby tu nic nezvládl, než-li na čem bychom se všichni ti bratří snesli, to aby pevně zůstalo a průchod svůj mělo.

Špitál též se školou k ochraně a opatrování nám všem třem bratřím zůstavuje a žádnej z nás aby mimo druhýho i třetího v tom špitále a škole neb jeho příslušenstvím a školou nevládl, nýbrž všecky tři ze spolka bratří téhož špitálu a školy abychom spravcové a ochráncové zůstali. Co se obdarování předešlých králův slavné a svaté paměti dotejče, toho abychom všichni tři bratří společně oučastni byli a jeden před druhým aby toho nic napřed neměl.

Co se sirotkův a zvláště pak prve někdy nebo i za panování mého sběhlých z gruntů tomuto dílu přidělených dotejče, což jsou-li kde kterýž ti kdekoli by nalezeni a optáni byli, všickni se odkudby který byl při tom díle zůstavují a zanechávají s vší poddanou povinností a tolikéž i nesběhlé, však měli by který z nich neboližto i jinej který člověk jaké buď od pana otce dobré paměti aneb ode mne osvobozeni a vejhost a to pořádně by prokázali nebo prokázal, tehdy toho vzíti mají bez překážky každého z nás i dědicův a buducích našich i s dětmi a manželkami svými.

Toto s také obzvláštně vyjmenuje, byl-li by který z lidí našich buď ženatej neb neženatej, že by se již na jiném dílu gruntu nejsa tu rodilý před tímto rozdílem osadil pod kteréhožtokoli z nás tří bratří, tehdy ten a takový odtud žádným obyčejem hejbán, vyzdvihován býti nemá, než na tom gruntě přece aby zůstal, tak jakoby se tu rodil a měl-li by jakou spravedlnost na gruntu druhého, třetího neb kteréhokoliv dílu, ta všecka aby jemu neb dědicům jeho vydána byla, bez odpornosti a umenšení všelijakého.

Co se rozepří, smluv neb soudův před tímto rozdílem naším zběhlých, začatých neb na jakýžkoliv způsob postavených a smluvených dotýče, ty nic všichni bratří neb dědicové naši abysme na společný náklad vykonali buďto k ....(?) i ztrátě. Než což by se potom sběhlo a nedotýkalo společnosti ani starých závad již potom každý sám sobě svou věc vypravujíc a vyvozujíc.

A jakkož máme na gruntech hrádeckých lom kamene vápennýho, takového lomu nám všem 3 bratřím k společnému užívání zanechávám. Též také jestliže by nám třem bratřím buďto na zápisích a majestátích neb na čemkoli jiném jaká spravedlnost náležela v čemž já před tímto rozdílem vědomosti bych neměl a nemám a to že by se vyhledalo, to všecko v nerozdílu zůstavuji tak abychom toho všeho společným nákladem dobývali k rovnému užitku i ztrátě. A kteréžby pak z nás bratří o to se ujíti a nákladův na to činiti (majíc sobě časně o tom věděti dáno) zanedbávat, ten aby o takovou spravedlnost hned přišel a více- ji na to aby se nevracovati nijakž nemohl.

zpět

Item, že by se kdy na budoucí časy co toho zběhlo a vyhledalo, že by statek náš na kterémžkoliv dílu v závadách a. nedostatcích, správách byl a jenž před tímto rozdílem našim vědomosti bychme neměli a nemáme a skrze ty nesprávy a zmateční opatření některý z nás neb dědici a budoucí naši z díla svého svého buď na mnoze nebo na mále že by pořádkem práva vyvozovati jsouc po starých správách aneb z něčeho toho že by vyveden byl, tehdy natom všichni tři bratří neb dědicové a budoucí naši škodu rovným dílem nésti a jeden druhému nebo třetímu to sobě nahrazovati máme pravdu toho třetinu což by ji dotčeným způsobem a pořadem práva se odjalo, škodujíc a to povinne i učiniti budu po uvázání v statek jednoho i druhého neb třetího, toho kterýmu by se co toho na díl dostalo neb nadíl bratrský dostane, jedním komorníkem pražským desk zemských a toho po uvázání týmž komorníkem bude moci užívati jako svýho vlastního a držeti tak dlouho a dokudž by se tomu všemu co se tuto píše jemu neb dědicům jeho dosti nestalo. Než jestliže by svou osobou aneb jakž koli skrz nedbanlivost buď při soudech neb věděti o tom nedáním správci svému vedle povahy a práva této země, to bylo jim neb dědici jeho obmeškáno mohouce to předjíti a opatřiti, těchž což by tak tudy zmrháno a obmeškáno bylo, jedna ani druhá neb třetí strana ničímž jemu v tom žádnou nápravou povinni nebudou. Též také z strany jezův, kterýž se dělati mají, ty aby se bez- překážky všelijaké prvního i druhého dílu dělati mohly, tak aby ten, kdož třetí díl míti bude, mohl sobě volně vody na mlejn Puchverk .a pilu spotřebu bez překážek všelikerak vésti.

Item starou cestu, kteráž jest šla od Kolince k Mokrosuku, tu cestu jsme a budeme povinni všichni tři na společný náklad, aby se po ní jezditi mohlo, dáti spraviti a to hned po přijetí dílčích těchto cedulí.

Tož také kdožkoli díl první a druhý vezme, že by se dílové první a prostřední v gruntech spojovati a mezi těmi dvěma díly třetí díl měl taký spolek na dědinách, lukách, mýtích, lesích, porostlinách a pastvách, aby jeden každý volně bez překážky jednoho, druhého i třetího sobě mohl zlepšovati, dědin přidelávati, cestu, kteráž by skrze grunty kterého dílu koli šla, vejšeji pustiti, avšak aby s dobrým vejvozem byla.

Item aby jeden bratr mimo druhýho í třetího dílu svého, po Panu otci nám přišlého, nijakž prodati nemohl. Nýbrž kdyžby který z nás tří bratří prodati chtěl, aby to předkem na nás dva bratry vznesl a že prodati díl svůj anebo na díle něco prodati chce. A jestliže by pak tíž bratří anebo jeden z nás bratří ve dvou nebo 4 nedělích, majíce o takovém prodeji sobě jistotně věděti dáno a to třetí(?) zanedbal, tehdy každej z nás budeme moci díly své prodati tomu, komuž se nám dobře líbiti a zdáti bude bez překážky jednoho, druhého i třetího z nás bratří všelikterak.

A jakož jest dědina Wrhlovská k obci kolinecké ve 20 kop míš. zastavena, tu společně my všichni tři bratří hned po rozebrání těchto dílčích cedulí našich vyplatiti máme, tak aby ten k kterému dílu jest přidělena, svobodně ji požívati mohli.

Tito lidé, kteří zákupův nemají a nám v poddanosti a člověčenství jso i sirotky ve vsi Mokrosuku a vsi Kuzí přiděkuji k tomuto dílu:
Šebestyán Posel i s manželkou a dítkami jeho,
Matěj Suk z Mokrosuk
Ondřeje Markyty Hnutovy syna též i Adama
Jana mlynáře Markyty Hnutovy syna i s manželkou jeho,
Jindřicha kuchaře,
Annu Hanušnáře i s dětmi jejími
Václava Nedvídka, starýho koláře,
Annu z Mokrosuka, která je klíčnicí,
Ančici, zemřelého Kuby Jílkový dceru, která u Jindřicha,bratra mého, v službě jest,
Barboru, někdy Janka z Mokrosuka, s manželkou,
Mateř nadepsané Lucie,
Adama Truhláře s Dorotou, manželkou jeho,
Janouška, syna Adama Truhláře, který slouží v Klatovech u Samuelový vdovy,
Prokopa zámečníka i s manželkou jeho.

A jestliže by se jich pak co víceji kde vyhledalo a na šlo, že by i do těchto cedulí dílčích našich skrz zapomenutí zejména doloženi nebyli, těch všechnem třem bratřím k rovnému v ně rozdělení zanechávám.

A poněvadž pak vedle pořádku a obyčeje království tohoto českého nám se v těchto podílích našich chovati náleží, protož kdybychom koli sobě jeden druhému i třetímu dvě neděle napřed věděti dali, abychom hned spolu ke dskám zemským jeli a týž díly naše ve dsky zemské vložiti sobě dali vedle pořádku země. Pro utvrzení a upevnění těchto dílův mezi námi bratrskými v všech těch artikulích, klazulách a vejminkách, já nadepsaný Jan Vintíř z Vlčkovic pečeť svou k této ceduli dílčí dal jsem přitisknout a pro lepší toho jistotu dožádal jsem se urozeného pana Pána Václava z Vrtby a na Jindřichovicích a urozených vladyk Pana Wolfa Gotharda Perglara z Perglasu a na Tedražicích, Pana Diviše Březskýho z Ploskovic a na Mačicích, že jsou pečetě své podle mé na svědomí k těmto cedulím dílčím však sobě, dědicům a budoucím svým beze škody přitisknouti dali.

Vězení na lidi, kteréž slove kabát, k spolku všem nám bratřím zůstávají, aby ho na lidi svý jeden každý z nás bratří vězení požívati mohl. Sirotci, kteříž se koli k kterému dílu dostanou a do jim neb dobré paměti Panem otcem naším milostivým povinno jest aneb paní Máti dobré paměti co jejich k sobě přijímala, to za spolku všichni tři bratří těm sirotkům zase navraceti a s nimi se o to porovnati máme. Dílčí cedule na druhý díl dědictví po Václavu Vintíři z Vlčkovic je uložena v DZ 167 G 11 a zní:
K dílu tomuto druhému toto a tyto pokoje kladu v domě, kdež nebožtík Pan otec náš milý bytnost svou měl, nejprve světnici prostřední, v kteréž na tento čas se bydlí, podle té světničku malou, kteráž sluje veystupek, sklep velkej podle též světnice.klenutej, kuchyni podle tý světnice, komoru z prken a podle té komory druhou komůrku na dříví schování, před tou světnicí síně, podle té síně sejpka veliká nedostrojená naskrz až do sladovny vdole, světničku při zemi malou, v kteréž pan Mareš,bratr můj, naten čas jest, sklípek pak klenutej, komorku, v kteréž nebožka Panna Anička Lehomská, teta naše, líhala, pivnici k zelí a řep chování, naproti té pivnici komoru k chování sýrův, světnici starou, kteráž slove Ratajna, při též Ratajně komoru a sklípek klenutej a kuchyni vdole, maštale klenutý. Kdokoli díl tento druhý vezme, jest povinnen krovy všecky nad světnicí prostřední, kdež se na ten čas bydlí, též nad kuchyni a vejstupkem i potom nad jinými pokoji k dílu tomuto přidělenými nákladem svým spravovati.

Na klisny a jinej dobytek tři podlážděný maštale až do sladovny. Nad týmž maštalem sejpka podlážděná cihlami až do sladovny. Chlívy k vepřům a sviním chování podle dolejší stodoly tři apodle maštale, kdež se klisny chovají, chlívec na husy jeden, též podle spilky chlívec, stodolu dolejší s pernou a mlatem, též kolnu zamčitou při stodole i nahoře s půnebím na též kolně.

Kašny na dvoře, hodiny se zvonem,maštale klenuté pro koně, vrata jsou společné s prvním dílem. Dále pokračuje dílčí cedule na druhý díl dědictví:
“Mlýn nájemnej slove Matušovský se dvěma kolmi moučnejmi a stupami a s presem k vytlačení olejův, též i s rybníčkem i s vodou naň vedený z řeky starý a s paskou(?) malou při témž mlejně ležící i s Hůrkou to vší nade mlejnem.“
Item též kladu k tomuto dílu sladovnu, hvozd, nahoře nad sladovnou a hvozdem sejpky, pivovar, spilku s pánví, káďmi i se vším a všelijakým k sladovně, hvozdu, pivovaru a spilce příslušenstvím, tak abychom všichni tři bratři společně toho všeho užívali, jeden čině várku jeden tejden, druhý druhej tejden, třetí bratr třetí tejden. Však na opravu pánve v pivovaře a jiného pivovarského nádobí abychom společně nakládali rovnými díly.

Item vovčínu kladu k dílu tomuto polovici, tu kteráž jest blíž k chalupě vovčáckej a druhou polovici k dílu prvnímu, tak abychom kterýkoliv z nás bratří díly první a druhý vezmeme, byli povinni na společný náklad ten vovčín buď zdí neboližto prkny na šíř v prostřed vovčína vdole i nahoře, kdež seno bejvá, dáti přehraditi a jeden každý u nás bratří, aby mohl svejch sen, vovec i průhonův a pastev všech bez překážky jednoho, druhýho i třetího ovcemi a dobytky svými volně užívati. Tyto dědiny kladu k dílu tomuto:
Nerve dědinu, která na zimu žitem a pšenicí osetá, kteráž od Pavla řezníka koupena jest. Dědinu Frydrychovskou za Hůrkou, dědinu Haškovskou a Chudobovskou, dědinu od Haška slove Hladomře, na Zářečí Burdovskou dědinu, Rendlíky Haškovský. Item dědinu, kteráž sluje Hladomře, tu dědinu, poněvadž ve 20 kopách míšenských obci konšelské zastavena jest, máme všichni tři bratří ji společně vyplatiti, tak aby kdož tento díl míti bude, mohl takové dědiny bez prodlévání užívati. Tyto louky kladu k tomuto dílu:
Nejprve louky, kteréž slují Na pluženinách a louky nad rybníčky Vítkovcovskými všecky naskrze až do trávníku Martina Hrbovic. Též louky Na pluženinách, jenž slují Truhlářovské a až do luk Jana Koželuha. Item louky Skálovský naskrze nad cestou, kteráž jde k Jindřichovicům. Druhý od Hory Oučínské a od drah oučínských jakž mezníci jdou až do pastvišť kolineckých a průhonu a cesty, kteráž k Horám jde. Však má ten, kdož by koli tento díl z nás bratří vezme, průhon dobytkem prostrannej při dědině Jiříka, hořejšího mlynáře, až do drah oučínských pustiti. Též také k tomuto dílu přiděluji pastviště od mezníkův pastviště prvního dílu přece nahoru do místa, kdež staví vovcím stáj.
Z strany sládka, toho společně na hotovejch penězích zjednati a jemu všichni tři bratři na rovnej díl platiti máme a on proti tomu budě nám povinnen z přijatého sobě obilí na sladovnua zase z vyváření sladův počet pořádnej každému z nás učiniti.

V otázce úřadu konšelského a mýta je zápis shodný se zápisem u dílu prvního. O dalším přídělu k tomuto dílu dílčí cedule hovoří:
“Řeky kladu k dílu tomuto: Řeku od mlejna Skálovského, kteráž na jiný jde, jak mezník pod týmž mlejnem Skálovským v nově vsazený ukazuje, přece naskrze dolův až do mezníku starého, kterýž dělí grunty kolinecký s grunty čermenskými. Též k tomuto dílu potok od mlejna Matoušovského, na kterýmž jest Bartoušek nájemník, na- skrze při pivovaru až k mostu slove do Středky.
Lesy k tomuto dílu kladu:
Díl Hory Oučínské od hanic a lesů Hory té Oučínské, kteráž k Oučínu náleží, od vymezování z tý ....(?) naší hory podle smlouvy učiněné s někdy Václavem Tmějem naskrze od obci oučínskej a hranice dolejší až k hranici, kteráž jest u cesty horský. Item k tomu též tyto lesy, les slove Svinná nad cestou, kterouž jde skrze mýti a kopaniny a mimo mýť slove Šiškovskou, kdež jsou žita byly až do luk slove Blatcův i s tou mýtí Šiškovskou. Třetí kus lesu sluje podle Václový louky z Mokrosuka a Březí slove Nad strouhou od Zářečí Burdovského až do Wondrovský louky. Též také polovici lesu dubovýho, jenž slove Hostidráž, kteráž leží mezi grunty Čermenskými naskrze ten přední díl od Hodušový dědiny až do pastvišť a občin čermenských, jakž mezníci v nově sazený to ukazují. Též také kus lesu slove Nemojovec mezi mezníky v nově posazenými a lízování novýho naskrze, jakž mezníci nový a lízování nový ukazují. Též mýti, na kterýchž byly žita po cestu slove nad Šiškovou mýtí, kteráž jde do Blatcův a až do cesty, kdež ovsy byly přece naskrze dolův až k lukám, kteréž slove Blatce, jakž mezníky v nově vsazený ukazují.“

Dále jsou v dílčí ceduli uvedeny“vejminky“ jako u prvního dílu od slov “ Co se lesův všech obecních na str. až po slova „… se s věřiteli našimi urovnati máme“ nastr. Dílčí cedule pak na druhý díl pokračuje:
“Protož, kdo tento druhý díl vezme, jest povinnen tyto dluhy zejména podniknouti a platiti. Item její Milosti Paní Kateřině Smečanské z Malovic 500 kop míš. Obci kolinské za řeku a jinejch dluhův 119 kop 44 gr půl čtvrta peníze.“ Nyní opět se v dílčí ceduli na druhý díl opakují společné povinnosti a závazky všech tří bratří, které jsou uvedeny na str. od slov: A poněvadž pak ten bratr…“ až po slova... svobodně ji požívati mohli na str.
Dílčí cedule na druhý díl končí výčtem lidí, kteří jsou budoucímu v poddanství a člověčenství:
“Tyto lidi, kteříž zákupův nemají a nám v poddanosti a člověčenství jsou i s sirotky přiděluji k tomuto dílu druhému:
Součka ševce s manželkou a dítkami jeho,
Bartoloměje bečváře Šebesty posla bratra,
Annu, dceru Chloudovou z Mokrosuka i s bratry jejími všemi, a s sestrou její Mandalenou,
sirotky všecky nebožtíka Krátkýho z Mokrosuku,
Dorotu, starýho Motle ženu, i s dcerou její Markytou,
Dorotu nebožtíka Jana Charpáčka dceru,
Vondřeje Nédvídka mladýho, kterýž u pana Jindřicha byl,
Smolíka ševce,
Kvítkovou dceru, kteráž u poddaného páně nebilovskýho slouží,
Viku Šišku, který jest na gruntech páně Strakonickýho i s manželkou jeho,
Annu Nedvídkovou, která slouží u Marjány Červenejch, syny tři nebožtíka Jiříka, syna někdy švíka kováře,zejména tyto: Matěje, Vávru a Jana dryáčníka i s manželkou jeho,
Vávra, ten jest v Blovicích osedlý krejčí.

Dílčí cedule je zakončena opakováním pasáže z dílu prvního na str. od slov ....“ A jestliže by se jich pak.. až po ....... s nimi se o to porovnati máme na str. Dílčí cedule na třetí díl dědictví po Václavu Vintíři z Vlčkovic je uložena v DZ 66 0 11, která zní:
K dílu tomuto třetímu toto kladu:
Nejprve mlejn na díle pustej sluje Puchwerk, toho se na ten čas velmi málo, aneb toliko dvě kola jdou, užívá, ale kdyžby se spravil a naň náklad učiněn byl, mohou ještě dvě (kola?) a pila spraviti, a kdyžby zhotoven byl a bylo co mlýti, mohlo by se toho užíti ; též kladu k tomuto mlejnu strouhu neb stoku, kterou se z řeky voda na mlejn vede,aby ji ryb lovením i všelijakou zvolí požíval. Cihelnu i s chalupou k té cihelně náležející.

Item též kladu k tomuto dílu sladovnu (nyní následuje stejný passus jako u prvního dílu až po slova...“nakládali rovnými díly - pozn.autora). Stěpnici nově vysazenou a ohrazenou za špitálem. Tyto dědiny kladu k dílu tomuto:
Nejprve dědinu k Mokrosuku za Puchverkem ležící, dědiny k Horám nad Blatci i porostlinu až k lesu Páně Perklarovým jakž pak hradby kamenné ukazují a dělí, na Zářečí dědinu, kteráž slove Chudobovská všecka, jak mezníky ukazují.
Tyto louky kladu k tomuto dílu:
Nejprve louky nad rybníkem Skálovským, které slují Roviny při silnici, kterouž k Klatovám jedou, po mezníky naskrze a zase do mezníkův a luk Josefa Chudoby, jakž vymezováno jest ....(?) vokolo až o rybníčku Skálovského a až k silnici do mezníku při hrázi. Item půl louky slove v Blatcích od dědiny při cestě, kteráž jde k Horám naskrze dolův při meznících, které prostředkem té louky jdou, až do mezníkův a hranicích při lese Pana Wolfa Gotharta Perklara do luk poddanejch téhož Pána Perklara Mokrosuckejch a též až do louček puchverských chalupníkův. Louky pod cihelnou dolův, kteréž slují Při dolince i s těmi paloučky u cihelny při dědině ležící; a též louky Filipovský všecky naskrze i palouček, kterýž jest při dědině Pana Wolfa Perklara až do mezníkův všech naskrze, kteréž dělí louky téhož Pana Perklara a louky tyto při dolnický(?) a Filipovský. Pastviště od mlejna Puchverku mezi řekou a strouhou, která na mlejn vede, jakž ohrazený jsou naskrze všecky až do cesty, která jede od Kolince k Mokrosuku.
Z strany sládka.... (jako u prvního dílu na str. až po slova ..... každému z nás učiniti - pozn.autora). Tyto rybníčky kladu k dílu tomuto:
Totiž dva rybníčky pod Oučínem slují Pružení(?)
Řeky k dílu tomuto:
Řeku od mezníku kolinského, kterýž grunty kolinské s čermenskými grunty starého mezníku, až do mezníkův a mlejna slove Šimkovského pod Mokrosukem, jakž mezníky vsazený ukazují.
Lesy k dílu tomuto:
Předně díl Hory Oučínské třetí, jakž mezník od obce Oučínské v nově vsazený ukazuje až do hranice prostředního dílu v nově udělaný naskrze lesu až do cesty horský, kteráž ode Hor do Kolince jde, jakž mezník nově ukazuje do prostřední hranice. Též k tomu les slove Pahorky od průhonu skrze dráhy od Kolince nahoru i s těmi dědinkami, kterouž ovčák osívá a druhá, na které nyní žito jest, mimo kopaniny, na kterýchž oves byl, naskrze okolo až do dědin oněch slove Mýti dolů, pokudž pšenice, a týchž dědinách vornejch slove Mýtech, potom odtud po mezech až do mezníkův nově vsazených při dědině slove Zářečí Chudobovský nahoru k průhonu podle pastviště a mezníkův nově vsazených a hranice nový. Též les Černej pod cestou, kteráž mimo mýti do Blatce až k Vondrovský louce a do dědiny Pavlíčka Filipovic z Mokrosuku až nad dědiny chalup při Puchverce, jakž mezníci a hranice nově udělaný ukazují a až do cesty starej Mokrosuckej, kteráž pod Linhartovskou mýtí až do Březí nad strouhou. Též také les slove Nemojovec od lesu téhož Nemojovce Pana Wolfa Perklara mezníkův a hranic naskrze všecken, jakž mezníky starý a hranice starý ukazují až do mezníkův v nově vsazených a lízovní nového naskrze lesu téhož Nemojovce kus všecken v celosti k třetímu dílu se přiděluje.

Vejminky na všechny tři bratří se vztahují (jako u I. dílu na str. až po slova ...... spravedlivě na tři díly rozděliti - pozn. autora). O dluhy po otci se rozděliti na tři díly. Na třetí díl připadají tyto dluhy:
Panu Wolfovi Gothartovi Perklarovi 416 kop, ten však má od nebožky sestry naší Voršily 150 kop, tudíž na třetí díl se doplatí 266 kop,
Panu Divišovi Březkýmu 150 kop a ouroku zadržalých 18 kop,
Paní Anně Steinbachově 130 kop a ouroku 3 kopy 54 gr,
Nikodému Kopizdnovi do Sušice 6 kop míš.
Poněvadž pak ten bratr... (jako u dílu I. str. až po slova ..... svobodně ji požívati mohli (pozn.autora).
Tyto lidi, kterýž zákupův nemají a nám v poddanosti a člověčenství jsou i s sirotky k tomuto dílu třetímu příslušejí:
syny Janka z Mokrosuku tři: zejména Bartoloměje mlynáře, Matěje lokaje, Jiříka Rychtaříka příjmím Šťastnýho,
Bartoše Kohouta z Mokrosuka syna,
Martina Práška z Mokrosuka,
Annu, dceru nebožtíka Řehoře,
Kačenku Frydrycha krejčího dceru,
Mandalenu, dceru Nedvěda z Mokrosuka,
Lidmilu, dceru Doroty Haškovy, též Alžbětu, sestru její,
Marjánu, Brůbkův sestru
Barboru, dceru nebožce Rehoře,
Maškova syna z Lešišov Jindřicha,
Pistíčka s ženou, kterej v Zavlekomě,
Tomáška Vohrnu s manželkou jeho i s dětmi,
sirotky stramovský (?),
Vaňka, bratra Taraškova z Mokrosuk, i synem jeho Janem,
Marjánu Jíry Pavlici dceru z Mokrosuka i s dětmi jejími, též manželem jejím slove farářem, který jest poustevníkem u sv. Marii Magdaleny. A jestliže by ... (dále jako u I. dílu až po slova:“...... se o to porovnati máme - poz. autora)“.

Z těchto tří dílů dostal nejstarší syn Jan díl první, Jindřich díl druhý a Mareš díl třetí, V DZV 22 F 26 se bratří Vintířové zavazují, že závazky dílů dle dílčí cedule na sebe přijímají.
Tyto dílčí cedule jsou cenným dokumentem pro poznání majitelů jednotlivých usedlostí. Jejich jména i s ročními platy uvádím nyní pospolu podle jednotlivých dílů.

"Tyto lidi osedlé s jejich povinnostmi přiděluji k tomu dílu prvnímu:" následuje seznam:

Jméno osedlého	Den na sv. Jiří		Den na sv. Havla
	kop	gr	kop	gr
farář	4	-	4	-
Pavel Losos	6	4	6	4
Adam Kačkovic	8	4	8	4
Josef Chudoba	12	-	12	-
Šimon Jereš	10	2	10	2
Jan Hubka na Vojtovským	12	2	12	2
Jan Vávrovic	6	-	6	-
Anna Hrabačková, kovářka	4	-	4	-
Dům Šimkovský se vším jeho stavením též kladu 2 krámy masný neb řeznický, tak aby z nich plat, jakž Pan otec z jednoho půl kamene loje vložil ročně dáván byl	-	-	-	-
Jan Šůla mladej	2	-	2	-
Jan Sádlo	22	-	22	-
Jarolým švec	2	6	2	6
Martin Culík	1	-	1	-
Matěj Tesák	2	5	2	5
Martin Pýcha	10	4	10	4
Mlynář na Skálovským mlýně	23	-	23	-
Anna Chudobová	15	4	15	4
Jakub Kutas	5	-	5	-
Matěj Drubek, krejčí	10	-	10	-
Václav Podskalský, mlynář	11	-	11	-
Z Puchverka: Fina(?)	30	-	30	-
Z Puchverka: Jan Zelenka(?)	30	-	30	-

Ze vsi Konína: Franka(?) Drubka, na kterémž žádného platu není, toliko panství.
“Tito lidé nahoře psaní všichni jsou povinni každej z nich, když se jim koli zimního času rozkáže po dvou dnech na zajíce choditi a honiti.“

Seznam lidí přidělených k druhému dílu:

zpět

Jméno osedlého	Den na sv. Jiří		Den na sv. Havla
	kop	gr	kop	gr
Martin Vozka	6	-	6	-
Jan Hašek hořejší	8	-	8	-
Jan Koutník	7	-	7	-
Jan Burda	5	-	5	-
Marjána Červenejch	10	2	10	2
Adam Chudoba	12	-	12	-
Jan Holej švec	4	-	4	-
Václav Klačka kovář	1	-	1	-
Mikuláš Burda	3	2	3	2
Matouš Postava, krejčí, k kterému Pan Adam Boubínskej praví se míti spravedlnost	1	-	1	-
Nikodym Pařízek	2	-	2	-
Brož Šiška	1	-	1	-
Václav Vondrovic	12	2	12	2
Štěpán švík	6	5	6	5
Jiřík Hořejších, mlynář	14	-	14	-
Matouš Kutas	8	-	8	-
Jan Drab, obchodník a rybák	21	-	21	-
Mates lazebník	1	-	1	-
Václava Kosíře ze vsi Konína k kterémž žádného platu není toliko panství	-	-	-	-
Jan Hubka, mlynář	12	2	12	2
Z Puchverka: Pavla Testa(?) z mlýna(?)	30	-	30	-
Z Puchverka: Jan Křišan, kterýž umřelý s manželkou	30	-	30	-

„Tito lidé nahoře psaní všichni jsou povinni každej z nich, když se jim koli zimního času rozkáže po dvou dnech na zajíce choditi a honiti.“

Seznam lidí přidělených k třetímu dílu:

zpět

Jméno osedlého	Den na sv. Jiří		Den na sv. Havla
	kop	gr	kop	gr
Mareš Laca	1	5	1	5
Václav Mařík	6	-	6	-
Kateřina Štěpánová	14	4	14	4
Staněk kovář	12	6	12	6
Jan Hašek dolejší	18	-	18	-
Dům Šerkovský se vším jeho stavením i s stodolou, vejhní kovářskou a pustejm krámem mastnejm aneb řeznickejm	-	-	-	-
Tomáš Janda	4	-	4	-
Vondřej sládek	1	-	1	-
Vondra Hrbovic	5	-	5	-
Jan Charpáček	5	-	5	-
Jan Koželuh	23	2	23	2
Někdy Petra Burdy dům, kterýž jest na nás bratří odúmrtí připadl platí	16	3	16	3
Matěj Kus	2	4	2	4
Jakub bečvář	3	-	3	-
Lída tlustýho Jakuba žena	1	1	1	1
Tobiáš kožišník	14	-	14	-
Jakub zedníček	1	-	1	-
Anna, Chvojanova manželka	14	2	14	2
cccccc	2	-	2	-

Bartoloměj Laca ze vsi Konína, na kterémž žádného platu není toliko panství.
Též Tomáše Žáka ze vsi Konína, na kterém žádného platu není toliko panství.
Tomáška Sokola, mlynáře pod Tajanovem, nakterémž jest roboty s ženou 3 dny a při vánocích platu 2 gr.

Jméno osedlého	Den na sv. Jiří		Den na sv. Havla
	kop	gr	kop	gr
Z Puchverku: Matouš Pistíček	30	-	30	-
Pavel Fousek má chalupu sbořenou	30	-	30	-

Tito lidé měli taktéž jako u ostatních dílů za povinnost v zimě 2 dny choditi a honiti zajíce.

Mezi majiteli jednotlivých dílů nevládla však shoda, zvláště mezi Jindřichem a Janem byly četné spory, jak je patrno z různých folií DZm 7. Byly jim ukládány i pokuty.

Ještě téhož roku 1584 ustanovil Jindřich Vintíř z Vlčkovic svou manželku Alžbětu Vintířovou z Nezpečova otcovskou poručnicí nad vším majetkem i dětmi (DZV 22 H 13).

Mareš Vintíř z Vlčkovic, který držel třetí díl otcova dědictví, předal tento díl r. 1587 svému bratrovi Jindřichovi.Ten rozšířil svůj majetek i tím, že v tomto roce sehnal své tři poddané Lacu, Žáka a Kosíře v Koníně s jejich gruntů, dal jim chalupy v Kolinci a z jejich gruntů v Koníně si zřídil dvůr (DZ m 7, 17, Lumír r. 1854 str. 523) Konečně r. 1598 předal Jindřichovi první díl dědictví Jan Vintíř z Vlčkovic a tím se Jindřich stal jediným majitelem. Mareš Vintíř držel potom dům v Kolinci na“rynku“.

V den sv. Lucie ve středu 13. prosince 1600 byl Jindřich Vintíř z Vlčkovic a na Kolinci vyhlášen za kancléře páně vladaře domu Rožmberského, vykonav nížepsanou povinnost:
„Přísahám Pánu Bohu všemohoucímu a vysoce urozenému pánu panu Petrovi Vokovi z Rožmberka, správci a vladaři domu Rožmberského, pánu mému milostivému Jeho Milosti v tom ouřadu kancléřském kanceláře Krumlovské, ke kterémuž jsem povolán, pravdu vésti a křivdu tupiti, tajnost rady zachovati, všeckno poctivé a dobré Jeho Milosti pána mého s pilností vyhledávati a toho jinak učiniti nemám ani pro přízeň ani pro kterú jinú věc. Tak mi pán Bůh pomáhej.“

Písař jeho Vácslav Burda, bratr vynikajícího lékaře té doby ‚ kolineckého rodáka Matyáše Burdy, pozdějšího humanistického básníka se šlechtickým jménem Mathias Borbonius z Borbenheimu, se zavázal panu vladaři přísežně k věrné službě.(Václava Břežana: Život Petra Voka. z Rosenberka str 188).

Poněvadž Václav Burda byl zajímavou postavou, věnujme jí trochu pozornosti.
Byl poddaným Jindřicha Vintíře z Vlčkovic. Později byl propuštěn z poddanství, protože dne 21. 2. 1608, jak píše Břežan, při kolbě na zámku třeboňském srazil s koně dvořana Samuela Mirotického z Malešova. Dne 19. května 1609 byl řádně propuštěn z rožmberských služeb a odjel do Prahy, kde se oženil s hradčanskou měšťankou Alžbětou „U bílého pštrosa“. Později se stal primasem hradčanským. Zemřel ve čtvrtek dne 24. února 1622 raněn mrtvicí ve věku. 48 let. Dne 28. února byl pohřben poblíž oltáře v kostelíku sv. Jana (Husi) pod úvozem vedoucím na Pohořelec (v dnešní Karmelitánské ulici na městišti kostela P. Marie Vítězné). Zemřelý byl český bratr, ale jeho vdova Alžběta nemohla mu asi pro vypuzení kněží vlatního vyznání objednati jiné než německé kázání nad jeho rakví a měl je první pastor u sv. Trojice (kostela dosud neproměněného v katolický) patřícího německým luteránům v Menším městě Pražském. M. Kašpar Wagner kázal na slova sv. Pavla k Efeským (kap. 5, v. 2)“Christus dilexit nos at tradidit semetipsum pro nobis obiationem et hostiam Deo in odore suavitatis "(Kristus miloval nás a přinesel sebe Bohu v dar a oběť líbezně vonící). Na konci kázání pověděl něco ze života zemřelého.

Alžběta si později vzala Michala Šolce z Blat. Oba se pro víru vystěhovali ze země, Alžběta až v poslední lhůtě, když byla prodala své dva domy na Hradčanech Marii Magdaleně Trčkové z Lípy a to “Široký dvůr“ (čp.110) dne 24. července 1627 a druhý „U bílého pštrosa“(čp. 71) dne 18. února 1628 za 4000 tolarů.(A. Rybička ČCM 1889, V. Líva IX. 323).

Tolik o písaři kolineckého feudála Jindřicha Vintíře z Vlčkovic.

Konec vlády rodu Vinířů z Vlčkovic.

zpět

Jindřich Vintíř z Vlčkovic však dlouho v nové funkci nesetrval. Ještě v lednu 1604 přijel do Kolince k Jindřichovi Vintíři sám Petr Vok z Rožmberka. Dne 6. ledna v úterý dne sv. Tří králů bylo vykonáno svatební veselí synu Jindřichovu Vilémovi Petrovi z Vlčkovic s pannou Annou Černínkou z Chudenic. Tento rok byl poslední jeho života. O jeho konci píše Václav Břežan(str.209):
„Dne 11. prosince 1604 v sobotu po památce početí panny Marie Jindřich Vintíř z Vlčkovic, kancléř pana z Rožmberka, život svůj na Kolinci dokonal a to v hodin sedm na celém orloji, pozvav k tomu času pana vladaře na kmotrovství dcerce syna svého, an se radost v smutek obrátila.“

Jidřich Vintíř z Vlčkovic byl pochován v kolineckém kostele blíž kazatelny.

Panství po něm převzal jeho syn Václav Vintíř z Vlčkovic! Ten po několika letech Kolinec prodal a tak zakončil panství Vintířů z Vlčkovic nad zdejším městečkem. Bratr Vilím Vintíř nežil dlouho, zemřel roku 1627, jak čteme z Pamětí Jana Jiřího Haranta z Polžic (str.27) ..... “též toho roku (1627) v pašijové dny umřel pan Vilím Vintíř z Vlčkovic, kterýž opilý jsouc, v Sušici se schodů spadl; od toho inu potom ta smrť pošla....“

Pro lepší orientaci uvádím rozrod Vintířů z Vlčkovic z doby jejich vlády nad Kolincem:
Václav Vintíř z Vlčkovic - zemřel r. 1580
mž. Anna Vintířová z Chlistova-zemř. r. 1583
děti: Jan Vintíř
Voršila Vintířová - zemř. r. 1583
Mareš Vintíř z Vlčkovic a mž. Zuzana Anna Vintířová
Jindřich Vintíř - zemř. 11. 12. 1604, mž. Alžběta Vintířová z Nezpečova
děti: Václav Vintíř z Vlčkovic
Vilím Petr Vintíř z Vlčkovic - zemř. r. 1627, mž. Anna Černínka z Chudenic

Vedle nich žili na Kolinci:
panna Dorota Anička Vintířová, pana Anička Lehomská,teta Jana, Jindřicha a Marie - zemř. před r. 1584.

Nežli obrátíme pozornost k novému majiteli, vraťme se ještě jednou k dílčím cedulím dědictví Václava Vintíře st. z Vlčkovic.

Dnešní čp. 1, ve kterém je umístěna základní devítiletá škola, bývala zámkem a sídlem zdejších feudálů. Prvně se uvádí v r. 1555 při dělení velhartického panství, kde se udává jako dvůr s poplužím. V dílčích cedulích z r. 1584 se hovoří prostě o domu. Jako tvrz se tento objekt označuje až v r. 1607.

Je opravdu těžké provést rekontrukci celého objektu podle popisu v dílčích cedulích. Poněvadž v r. 1666 se uvádí jako pohořelá a docela ruinovaná, která se právě staví z kamene, nepomůže nám pro stav dle dílčích cedulí ani jeho podoba z 20. let 20. století před značnějšími adaptacemi.

Z popisů v dílčích cedulích vysvítá, že Václav Vintíř z Vlčkovic(starší) věnoval pozornost nejen polnostem, ale i svému sídlu a provozním objektům při něm. Není pravděpodobné, že by se ještě objevil obraz či náčrt této budovy. Snad studiem dalších materiálů by bylo možno se přiblížit skutečnosti v podobě půdorysného obrazu.

Dílčí cedule též potvrzují, co uvádí torso kolinecké kroniky, o němž byla dříve řeč, že kolinečtí občané nepodléhali před Václavem Vintířem žádné robotní povinnosti. Cedule uvádějí pro místní obyvatele pouze povinnost dvou dní v zimním období, kdy mají chodit a zajíce a honit je. (Poznámka autora: Viz rozdíl ročních platů lidí z Kolince – 16 kop 28 gr. – a lidí z Mokrosuk – 36 kop).

Dále nám dílčí cedule prozrazují poprvé ze známých dokumentů počet osedlých na právu zákupném (emfyteutickém), jichž je v Kolinci přibližně 55 a podle ročních platů i velikost usedlosti. Je to tím cennější, protože další výčet obyvatel je mi znám až z berní ruly z r.1654, tudíž po ničivé a vylidňující válce třicetileté.

Je to ještě mnoho dalších cenných údajů, které nám skýtají tyto dílčí cedule. Vraťme se však k dalším osudům kolineckého dominia.

Koupě dominia Mandalenou Perglarovou.

zpět

Václav Vintíř z Vlčkovic, syn Jindřicha Vintíře, prodal celé panství v úterý den sv. Diviše r. 1607 Mandaleně Perglarové z Janovic, při čemž byli smluvci: Přibík z Klenového a Janovic, na Novém Hradě a Blatnici, Jiřík Janovský z Janovic na Janovicích a Petrovicích, Adam Harant z Polžic a na Klenovém, Jindřich Fremut z Stropčic a na Veselí.

Zápis v DZ 183 J 18 zní:
“Tvrz v městys Kolinci s dvorem poplužním se všelijakým stavením, s pivovarem, spilkou, sladovnou, hvozdem, pánví a se všelijakým pivovarským, nádobím, zahradami (vohradou), chmelnicemi, ovčínem (chalupou) ovčáckou, s dědinami vornými i nevornými, osením na zimu osytým, s pící všelijakou, s lukami, lesy, háji, pahrbky, porostlinami, s řekami, potoky, rybníky i s násadou, sázkou se dvěma haltýři, vodotočinami s dvěma mlýny nachlebnými a s volejnicí, městys celý Kolinec s podacím kostelním v Nemanicích (což tři má), na Horách stříbrných Velharticích slove matky Boží Sněžné jeden díl i s šenkem i s těmi dvěma domy v městys Kolinci, v nichž nyní podruhové jsou (Zacharyáš pekař a Kateřina Žáková), s lomen vápenným v gruntech hrádeckých, s lidmi osedlými i neosedlými, z těch gruntův sběhlými, k nim přináležejícím, na těch gruntech zrodilým s vdovami, sirotky, s platy stálými peněžitými i běžnými, s platy z masnejch krámův, z mejta a ungeltu …… za 24080 kop míš.“

Při koupi Kolince nevěděla ještě Mandalena Perglarová, jaké potíže ji čekají.

Ještě před Bílou Horou bylo Pošumaví obsazeno vojsky císařského generála Dona Baltasara de Marradas, který táhl od Sušice na Klatovy a dále k Přešticům. Kapitulace Sušice byla uzavřena dne 27. září 1620.

Nebyla to doba klidná. Již 13. července 1619 prosí Jiří Janovický z Janovic pro sebe a svou sestru paní Mandalenu Perglarovou z Perglasu a na Kolinci purkmistra a radu města Domažlic o nějakou světničku a pokojíček jako ochranu proti hordám, které se po kraji potulují a s ubohými lidmi nekřesťansky zacházejí. (List v archivu musea v Domažlicích).

Přišly však ještě horší časy pro novou majitelku Kolince. Paní Mandaleně Perglarové byly její statky, snad proto, že její syn Václav Otakar z Perglasu bojoval proti císaři Ferdinandovi II, zabaveny, jak uvádí Bílek v Dějinách konfiskací díl I. str. 422: “Mimo statky shora vytčené vzal Don Baltasar de Marradas k ruce pluku svého též statky Tedražice a Kolínec matce Václava Otakara Perglara Mandaleně roz. Janovské z Janovic, po manželu jejím Wolfovi Gothartovi Perglarovi náležející, kteréžto v sumě odhadní 9233 kop a 14420 kop míš. byly postoupeny kapitánu Maxmiliánovi. Pechlarovi na srážku jeho pohledanosti za služby vojenské; avšak recessem král. místodržícího knížete z Lichtenštejna dne 3. dubna 1623 statky dotčené Mandaleně Perglarové opět navráceny jsou. “(Archiv místodržitelský C 215, P. 9. - Libri confiscationis 2. F. 460 a 319).

Zabraný statek Tedražice, tvrz a ves s dvorem poplužním,ovčínem, pivovarem, mlýnem, lesy a podacím kostelním řečeným na Zdouni, též ves Lhotku a rybník Pohorský, koupila dotčená Mandalena Perglarová od manžela svého roku 1601 za 11150 kop míš. (DZ 181, E 4).

Mandaleně Perglarové byl zpočátku vrácen pouze Kolinec. Ve čtvrtek po sv. Martě r. 1622 psala ze Sušice Adamovi z Waldštejna na Želechovicích, císařskému radovi a nejvyššímu hofmistru království českého, že zvláštním recessem jí byl vrácen toliko Kolinec a s navrácením Tedražic aby měla strpetí až pan kapitán Pechlar “v dluhu, který má u. Jeho milosti, bude spokojen“. Mandalena Perglarová se bránila poukazem, že jmenované statky jí podle desk zemských náleží a dávno “před vzešlou rebelií v dsky zemské vloženy má.“ Kapitán Pechlar jí prý sám chtěl statek předati, jakmile přijde nařízení od adresáta. Sama si stěžuje, že statek kolinecký jest “zplundrovaný“ a že byl špatně a zimu a jaro oset a že věřitelé na ni útočí, proto prosí, aby Tedražice jí byly urychleně odevzdány, poněvadž kdyby se stalo až po vymlácení, že by snad k žebrotě přišla“ (Stará manipulace svazek C 215, čís. řad. P, čís. podřadné 9).

V r. 1623 byl vyzván držitel Tedražic (nejmenovaný, ale jistě kapitán Pechlar), aby urychleně odevzdal Tedražice paní Mandaleně Perglarové, aby byla zmírněna její nouze, že pro něho bude vyhlédnut statek“Jeho Milosti pokutou připadlý, který by nezávadný byl a jemu by se líbil, aby si k své praetensi, kterou má na statku tedražickém, přišel.“

Synové Mandaleny Perglarové Šebestián Heřman a Jindřich Longin přišli však o otcovské podíly 10800 a 11770 kop, jež měli zapsány na konfiskovaných statcích Václava Otakara - svého bratra - na Velharticích a Mokrosukách.

Píše-li Mandalena Perglarová v r. 1622 o“zplundrovaném“ kolineckém statku, lze tento stav přičíst okupaci kolineckého panství císařovým vojskem. V Eichlerově sbírce Národního musea v Praze, uložené v Archivu země České v Dejvicích pod sign. Kolinec, kraj klatovský se zachoval “list urozenému pánu Mikuláši Čejkovskému, hejtmanu kolineckému a panu příteli mému zvláště milému“.

Tento dopis zní:
Urozený pane příteli můj, zvláště milý, na Pánu Bohu zdraví a jiného všeho dobrého Wám žádajíce, vetšeji(?) a při tom v známost dávám(?), že toho celého aumyslu sem, ze všech statkův, který tak v ruce Jeho Milosti a obráceny vzaty jsou, náležitý počet přijíti a ten kdež náleží předložiti dáti: za kteroužto příčinou i Vám toto schválné psaní odesílajíce jménem Jeho Milosti poroučím, aby se od ...(?) správy statku Kolineckého....až do posledního dne měsíce Augusti přítomného, sobě pořádný reystra založil a počet náležitě ze všeho příjem i vydání do toho dne učinil, tak když k Vám koliv a denně zapsáno bude, abyste se sem s takovým počtem vypraviti .... dáti mohli. Co pak nejvíceji... peníze shledejte nebo jich pilně potřebujeme…. Datum v Klokotech blíž města Tábora dne 17. VIII. L. P. 1621. P.S. Peníze za ...(?) i jinak podle patentu Jeho Milosti.... přijímejte a zase vydávejte, nebo již všude tak nařízeno jest.
Huerta

Mandaléna Perglarová z Janovic se netěšila dlouho z navráceného majetku, neboť dne 21. února 1624 zemřela v Kolinci, kde několik dní před ní zemřela též (dne 9. února) její snacha Eliška Perglarová z Harasova, manželka Václava Perglara. Obě byly pochovány v kolineckém kostele.

Syn Mandaleny Perglarové Šebestyán Heřman Perglar se pravděpodobně ještě v r. 1629 domáhal vrácení otcovského podílu. Dne 23. listopadu 1629 vydalo totiž právo města Kolince urozenému rytíři Šebestyánu Heřmanovi Perglarovi “svědomí“. Svědectví od rytíře přijal na kolineckém městském úřadě Jan Fentinger, písař běšinský. Obsah svědectví byl takový: roku 1619 připadlo na Šebestyána Heřmana Perglara 10800 kop míš. a sourokem a pololetní výpovědí po otci Wolfovi Gotthartovi Perglarovi, které mu měl vyplatiti jeho bratr Václav Otakar Perglar. Na to dal mu Václav Otakar „jistotu“, kterážto listina byla v r. 1620 “za časů rebelie i s jinými věcmi od soldátův vzata“. (Archiv min. vnitra - Stará manipulace, sv. C 215, čís. řad. P, čís. podřad. 9, fol 74 - na. listině byla peče obce kolinecké).

Poněvadž bratr Šebestyánův Václav Otakar Perglar bojoval proti císaři, bylo další dožadování, aby mu byl otcovský podíl vrácen, pravděpodobně marné.

Po zemřelé Mandaleně Perglarové z Janovic převzala celý statek Kolinec její dcera Eufemie Kocová rozená z Perglasu, která v pátek dne 15. května 1632 kšaftem dala zapsat Kolinec svému manželu Jindřichu staršímu Kocovi z Dobrše (DZV 148 - B 23).

zpět

Jako tento nový pán na Kolinci tak i ostatní okolní šlechtici byli nekatolíci, jak nám ukazuje “Protokol reformační komise konané r. 1628 “(Vincenc Oehm str. 20);...... v revíru Sušickém v městě Sušici v pátek po neděli oculi jinak 3l. března...mezi jinými připověděli býti katolickými:
Jiří Dlouhoveský z Dlouhé Vsi a na Zavlekově,
Jindřich Tomek z Čejkov a na Mlázovech s Jindřichem a Václavem, syny svými,
Zikmund Vojtěch Cíl a na Svojšicích,
Jindřich Longin Perglar a na Tedražicích,
Jan Doupovec a v Hradišti,
Václav Račín a na Vlčkovicích,
Anna Rustičínová z Oujezdce a na Krutěnicích,
Anna Tomková z Vlčkovic a na Mlázovech s Dorotou, Annou, Mandalenou, Alenou, Evou, Markétou, dcerami,
Eva Doupovcová z Vlčkovic a v Hradišti.

Těmto katolickým strany poddaných jich poručeno ze stavu rytířského: Jindřichu Kocovi a na Kolínci.(Poznámka autora: R. 1628 byl již katolíkem!) Ven ze země odjeti chtějí:
ze stavu panského Jan Hroznata z Vrtby a na Jindřichovicích s Benignou, manželkou svou.

Z kraje klatovského při komisi v Klatovech v úterý po neděli postní Laetare, jinak 4 apríla připověděli býti katolickými:
Jindřich z Egberka a v Oučíně,
Dorota Egberková roz. z Běšin ... ze stavu panského.
Ze stavu rytířského:
Mikuláš z Kadova a na Malonicích,
Šebestián Jindřich Hájek z Robčic a na Bernarticích,
Jiří Fridrich Harant z Polžic a na Habarticích.

Po první manželce Eufemii rozené z Perglasu se oženil Jindřich starší Koc z Dobrše s Markytou rozenou z Chejnova a z Winterbergka. Necítil se však dosti zdráv a proto napsal poslední vůli, která dle DZV 148 M 19 zní:
V úterý po památce sv. Víta, t. j. 16. června 1643 Jindřich starší Koc z Dobrše na Kolinci a Novém Dvoře, rovažujíce sobě nestálost a běh lidského života a rozuměje tomu, že nic jistějšího není jako smrt, k ní se každodenně nevěda cíle, dne ani hodiny strojím.... Tělo pak své k náležitému a počestnému v kostele založení sv. Jakuba v městys Kolinci pohřbení, urozené Paní Markytě Koczové, rozené z Chejnova a z Winterbergka, manželce své nejmilejší a urozenému a statečnému rytíři panu Adamovi Gallovi Kocovi z Dobrše, Panu bratru mému milému však na náklad z statku mého (o němž tuto dole řídím) odevzdávám:
…předně statek můj pozemský Kolinec a Nový dvůr se vsí Stobořicí se vším k tomu obému příslušenstvím, tak jakž jsem toho sám v držení a užívání zůstával, neméně svršky a nábytky všelijaké jakž by tu a kdekoliv na tých statcích se nacházely mimo dole vymíněné.

Item všecky a všelijaké dluhy, nimž mně kdo povinnen jest, kteréž se nyní nacházejí aneb budoucně najíti by se mohly, odkazuji a dávám urozenému a statečnému rytíři Adamovi Gallovi Kocovi z Dobrše a synům po dobré paměti urozenému Panu Divišovi Svaté té říše římské hraběte z Dobrše pozůstalým, Panu bratru a pánům strejcům tím způsobem, aby téhož všeho pozemského, na svršcích i na dluzích a na čemkoliv záležejícího statku mého, jedna polovice témuž panu Adamu Gallovi z Dobrše, Panu bratru mému, a druhá polovice dotčeným strejcům mým náležela, o kterýžto všecken statek nepochybuji nic, že se beze všeho nedorozumění buď podíly nebo jakýmkoliv pěkným a pokojným způsobem a prostředkováním porovnají, s těmito však vejminkami:
předně aby z týchž statkův mých (jak vejš doloženo) náklad na pohřeb mrtvého těla mého učiniti a jak manželce mé nejmilejší i vší čeládce náležitý smutek dali,
druhé aby z týchž statkův mých všecky a všelijaké dluhy, kterýmiž komu povinnen jsem, o nichž se ví, aneb budoucně zvěděti by se mohlo, náležitě zaplatiti:
jako i šest kusův stříbra, 2 tucty lžic ode mně Panu Janovi Reichartovi v městě Sušici zastavených vyplatili a z nich jeden kus urozené Paní Marketě Kocové, manželce mé nejmilejší, kterýž by sobě oblíbila a vybrala, vydali.

Před jinými pak všemi věřiteli též Paní Markétě, manželce mé nejmilejší, věna jejího 2500 kop míš. a nad věno 2000 kop míš. ve dni a v roce po smrti mé bez odpornosti a průtahu odvedli a zapravili. A jakož jsem též mé nejmilejší manželce nyní toho půl páta tisíce, tři tisíce kop míš. pojistil a jí spravedlivě dlužen zůstávám, tytéž chci, aby z týchž statkův mých dle znění jistoty před jinými věřiteli vydané a zaplacené jí byly; dále tomu chci, aby dotčené Paní Markétě, manželce mé, z týchžto statkův mých nanejdýl ve 4 nedělích po smrti mé nížepsané svršky a nábytky vydané a od poddaných mých buď do města Sušice neb Klatov aneb kde by se jí koli jinam vidělo na dvě míle odvezeny byly. Totižto žita 150 strychů, hrachu 20 str. ‚lněného semene 2 str., semence 1 str., stoly neb tabule dvě, stoliček malých 24, lože 4, almary 2. Item krav dojných 10, bejka 1, jalovic a volův 10 kusův, volův tažných 6; svinského pohlaví plemeních 10 a kance 1, ovec a bahnic 150, jalového ovčího dobytka 50 kusů a berani 2 a takový všecken dobytek aby sobě sama vybrati dáti mohla, krůt slepic, kapounů, husí a lycek polovici, co se jich koli nachází. kterýmžto vším dobytkem a čeládkou jako i klisnami jejími jest má dokonalá vůle, aby do dne a do roka na oznámených statcích mých poctivě a náležitě vychování své měla. Pakliže by se jí a Panu bratru a Pánům strejcům (Karel Heřman z Dobrše, Jan Václav z Dobrše, Jaroslav Jáchym z Dobeše - pozn. autora) nyní vidělo a takové vychování se porovnati a na penězích jí co slušného bylo a na čem by ona přestati mohla consentitovati, to při její a jich vůli zůstávati bude.

Co se svrškův a nábytkův mých jakých v Sušici zůstávajících buď od šatův chodících .i ložních, povlečení, plátna, ubrusů, ručníků, servitů, klenotův, stříbra, peněz hotových, truhel, stolův, stolic, seslí, loží neb cínového a kotlového nádobí aneb železa i jiných Mobilis dotýče, ty všecky jakými býti koli jmény jmenované býti mohly, pojímajíce v to i vůz vokročovací malý, vejš psané paní Markétě, manželce mé nejmilejší, pro její upřímnou manželskou ke mně lásku, vždycky náležité chování, odkazuji a dávám tak, aby s tím se vším postaveného opatrování, odkazuji a dávám, tak aby s tím se vším jakožto s svým vlastním po mé smrti říditi a disponovati mohla.

Více lidi níže poznamenané po mé smrti jí zanechávám a za poddané dávám:
Václava Kursu, služebníka,
Jana, syna Zacharyáše pekaře,
Jana, syna Jana sklenáře,
Jana, syna Jindry krejčího, vše z městys Kolince.
Item Jana Pachole na Novém Dvoře rodilého,
Dorotu, dceru Matěje Kořána ze vsi Stobořic,
Aničku vinopalku ze vsi Bystrýho,
Salomenu, dceru Pýchovu,
a pacholka a pachole k volům, kteréž by sobě mezi čeládkou ve dvořích zůstávající, vybrala.

zpět

A abych na jiné chudé přátele mé též nezapomenul, to ustanovuji tímto kšaftem, aby Pan Adam Gall Koc, pan bratr můj a Páni strejcové moji, synové po dobré paměti Panu Divišovi hraběti z Dobrše, co nejdřívěji po mé smrti níže psaným osobám buď na hotové z statkův mých vydali aneb s nimi strany placení náležitě urovnali jmenovitě:
Panu Kryštofu Kocovi z Dobrše a na Novém Čestíně ...... 400 kop míš.
Panu Jindřichu Kocovi z Dobrše a v Dlažově............. 200 kop míš.
Panu Václavu Kocovi z Dobrše a na Hlavovicích......... 300 kop míš.
Panu Adamu Bartolom. Kocovi z Dobrše a na Kundratioích………… 200 kop míš.
Panu Janovi Davidovi Bechyňovi 1 koně a …………400 kop míš.
Panu Jindřichu Perglarovi z Perglasu .......100 kop míš.
Paní Cecilii Malovcové roz. z Dobrše...................100 kop míš.
Panu Janu Karlovi Pernklo z Schönreythu............ 100 kop míš.
Paní Markétě Saloméně Hrobčické roz. z Chejnova a Winterbergku ………. 100 kop míš.
Pani Markéte Hranišovské …………. 100 kop míš.
Panu Františku Jaroslavovi synu uroz. Pana Jana Adama z Vrtby a na Vlčkovicích, kmotru mému ……….. 100 kop míš.
Panu Vilímovi z Klenového a z Janovic................ 100 kop míš.
Pani Kateřině Kábové z Dobrše,...............100 kop míš.

Více k záduší sv. Václava do města Sušice 300 kop a od obce téhož města Sušice mně povinných odkazuji a dávám a k jaké by potřebě a dobrému toho kostela obrácené býti měly toho při disposi p. děkana zanechávám.

Čtvrtý 100 kop od obce města Sušice mně povinný odkazuji a dávám k špitálu v městys Kolinci, kteréž aby za obcí kolinskou zůstalo a od ní interesse obyčejný každoročně k témuž špitálu se odvozovalo a maje o tom vědomost, že záduší v městě Kolinci založení sv. Jakuba, při kterémžto mrtvé tělo mé položeno býti má, welni chudé jest....(?) přičiní tímto kšaftem mým nařizuji, aby Pan Adam Havel Koc, Pan bratr můj a Páni strejcové moji tisíc kop míšenských z statků a pozůstalosti mé vydali komužby se koli buď nadil neb prodejem nyní i budoucně statek můj Kolinec dostal, ten aby takových 1000 kop míš. k sobě přijal a z pěti set interesse auředníkům tohoto záduší na opravku a potřeby toho kostela sv. Jakuba každého půl léta odvozoval a od nich, co nač vynaloženo bude, každý rok v přítomnosti duchovního člověka, kterýž tu přisluhovati bude, počet přijímal aneb přijímati bude, z ostatních pak 500 interesse oč téhož držitele statku kolinského tomu člověku duchovnímu, kterýž tu v jmenovaném kostele v městys Kolinci buď stále aneb přisluhovati bude pro lepší jeho vychování vycházeti a vydáváno býti má. K tomu konci a cíli, aby co nejčastěji mu možno bude, za duši mou a nebožky Paní Eufemie, předešlé manželky mé, mše svatý sloužil a vykonával.

A poněvadž nesluší i na věrnou čeládku mně zapomenouti, pro památku jim, jakž níže poznamenáno, odkazuji, a totéž aby od Pana bratra a Pánův strejcův mých z statkův jim odkázaných vydáno bylo:
Václavu Kurskovi 50 zl., Jirkovi Wondrovic 40 zl., Janovi Pýchovi 25 zl. děvečkám všem ve dvořích jedné každé po 6 zl. a pacholkům při volích jednomu každému po 10 kopách míšenských“.

Na konec si Jindřich starší Koc z Dobrše vymínil, aby mohl kdykoliv kšaft pozměniti neb úplně přeměniti, což se pravděpodobně nestalo, protože brzy po tomto kšaftu zemřel.

Jako svědci při tomto testamentu byli podepsáni:
urozený a statečný rytíř Pan Zikmund Vojtěch Cíle ze Svojšic a na Svojšicích,
Pan Adam Daniel Hrobčický z Hrobčic a na Žikovech,
Pan Jan Vilém Chanovský z Dlouhé Vsi na Smolotelích a Tedražicích.

Po smrti Jindřicha staršího Koce z Dobrše dostal Kolinec Jaroslav Jáchym z Dobrše (DZ 148 K 28), “J. M. Cís. slavných soudův komorního a dvorského rada“. Kromě Kolince patřil mu Nemělkov a Běšiny.

Naše městečko za doby třicetileté války.

zpět

Pod vládou příslušníků rodu Perglarů z Perglasu a Koců z Dobrše prožilo naše městečko kruté doby třicetileté války. Po ní v r. 1656 dal Jaroslav Jáchym z Dobrše sepsat testament, v němž při dělení jeho majetku se seznamujeme s rozsahem majetku tohoto feudálního vládce.

Nežli k tomu přistoupíme, ohlédněme se, jak vypadalo městečko samo. O poměrech po skončení třicetileté války nás dobře informuje “Vejpis z rulle jeho milost. císař. královského ouřadu berničného dle generál. commisi visitationis léta Páně 1654 městečka Kolince“ (zkráceně Berní rula). Tento cenný dokument nám podává obraz majetkových poměrů jednotlivých občanů (výměra polí, počet dobytka), jejich vedlejší zaměstnání (řemesla, obchod), zachovává i usedlosti pohořelé i dokonce pusté. Představuje nejstarší zemský katastr. Byl to soupis poddanské půdy pro berní účely. V dílčích cedulích z r. 1584 byli rolníci označováni jako osedlí lidé, a to byl sedlák nebo jen chalupník, prostě každý poddaný hospodář. Zde v berní rulli je osedlý berní jednotka, která se stanovila výpočtem: souhrn půdy v osadě (půdy poddanské) se dělil číslem, vyjadřujícím průměrnou velikost normální selské usedlosti, takže při malých usedlostech tvořily 4 i 8 usedlostí jednu berní jednotku osedlého.

Městečko Kolinec:
Hospodáři s charakterem osedlého

Jméno	Polí má str. věrt.	Koně	Voli	Krávy	Jalovice	Ovce	vepři	povolání
Matěj Velhartický	24	-	4	3	6	3	2	-
Jan Jareš	24	1	2	1	2	4	1	kolář
Pavel Hurecký	21	-	4	1	-	3	-	-
Jiřík Nedvěd	21	-	2	4	2	-	1	-
Pavel Štolc	20	-	2	2	-	-	1	krejčí
Kryštof Zeman	20	1	-	1	1	-	-	-
Pavel Apt	20	-	4	1	1	3	1	-
Ondřej Javorský	20	-	2	1	-	-	-	-
Ludmila Podrová	18	-	2	3	2	6	2	-
Jiřík kuchař	15	-	4	3	-	6	6	šenkuje pivo ve vejsadní hospodě
Hospodáři téhož charakteru nově osedlí:
Jindřich Řáha	21	-	3	2	1	3	-	-
Michal Laca	21	-	2	1	-	-	-	-
Pavel Vlček	21	-	-	1	2	-	-	-
Hospodáři téhož charakteru avšak pohořelí:
Václav kuchař	18	-	-	1	1	3	1	řezník
Jan Řáha	18	2	-	2	-	4	-	-
Hospodáři téhož charakteru avšak pustí:
Žiakovský	24	Dokonce pustý. Mikoláš Jareš, šenkýř panský, který na Rathause zůstává, těch polí užívá
Řehořovský	16	Tento Řehořovský grunt dokonce pustý. Žid Schmule ze Sušice s povolením vrchnosti těch polí užívá.
Hospodáři s charakterem 4 za osedlého:
Matěj Kapr	10	-	2	2	2	-	-	-
Václav ( Laca?)	10	-	-	-	1	-	-	krejčí
Jindřich Nováček	9	-	4	1	1	-	1	-
Jiřík Lamberer	9	1	-	2	-	2	2	poslední dva nově osedlí
Matěj Hašek	10	-	-	1	1	-	1	-
Hospodáři téhož charakteru avšak pustí:
Maříkovský	12	Dokonce pustí, role leží ladem.
Hospodáři s charakterem 8 za osedlého:
Václav Holých	6	-	2	2	-	6	-	šenkuje pivo
Jan Čapek	3	-	-	3	-	-	2	švec
Zacharyáš pekař	3	-	-	2	3	-	1	pekař
Jiřík švec	3	-	-	1	1	3	1	švec
Vít Jílek	5	-	-	1	1	3	-	švec
Václav řezník	4	-	-	1	-	-	2	řezník
Zacharyáš Švec	4	-	-	1	1	-	1	švec
Jiřík Šafářovic	2	-	-	1	-	-	-	tkadlec
Šimon Jizvy(?)	-	-	-	1	-	-	-	-
Ondřej tkadlec	-	-	-	1	-	3	-	tkadlec
Jan Koberáček	-	-	-	1	-	-	-	tkadlec
Jiřík bečvář	-	-	-	2	-	-	-	bečvář
Jan Špadrna	-	-	-	1	-	-	-	krejčí
Pavel bečvář	-	-	-	1	2	-	2	bečvář
Pavel Klych	-	-	-	1	-	-	-	-
Václav sládek	-	-	-	1	-	-	-	sládek v panském pivovaře
Jindřich krejčí	-	-	-	1	-	-	-	panský krejčí
Adam sklenář	-	-	-	1	-	-	-	sklenář
Václav krejčí	-	-	-	2	-	-	-	krejčí
Václav Podlomka (též Potlamka)	-	-	-	1	2	-	2	tkadlec a myslivec panský
Hospodáři téhož charakteru avšak pustí:
Kubíčkovská	6	Dokonce pustá, vrchnost je dává stavět.
Kopřivovská	-	Dokonce pustá.

Součet hospodářů s charakterem:

osedlého	10
nově osedlého	3
pohořelého	2
pustého	2
4 za osedlého	3
nově osedlého	2
pustého	1
8 za osedlého	20
pustého	2
celkem všech	45 hospodářů

suma jejich majetku:

polí	437 str. 2 věrt.
koní	5
volů	41
krav	59
jalovic	33
ovcí	49
vepřů	29 (sviní)

“ Lesův obecních 6 lečí po 14 tenatech, jichž toliko domácí potřebou užívají. V tomto městečku obyvatelé veskrz dosti možnosti jsou a chudobně se obírají. Půda žitná.“

To byl tedy rozsah poddanské půdy (rustikálu) i chovaného dobytka poddanými těsně po ukončení třicetileté vojny. Zanedlouho se seznáme i se souhrnem půdy panské (dominikálu) a tím si budeme moci představit velikost kolineckého „katastru“.

Majitel kolineckého dominia této doby Jaroslav Jáchym z Dobrše měl za manželku Kateřinu Eleonoru, hraběnku z Dobrše, rozenou z Klenového a z Janovic, se kterou měl tyto syny a dcery:
Karla Vilíma, Diviše Ottu, Salomenu Polyxenu, Barboru a Maxmiliánu Františku. Nad těmito učinil svou manželku dne 17. ledna 1656 otcovskou poručnicí (Kvatern trhový olivový létha 1656, lit. G 30).

Jeho synové však zemřeli brzy a sice Diviš Otto dne 24. 3. 1658 a Karel Vilím Frydrych v r. 1661. Jaroslav Jáchym pojistil majetek pozůstalým po sobě kšaftem v DZV 261 G 30:
“Kšaft hraběte Jaroslava Joachima z Dobrše na Běšinech, Kolinci a Nemělkově v pondělí památky sv. Antonína dne 17. ledna 1656..... Tělo má být uloženo v kostele Pánův Patres Societatis Jesu ve sklípku v kapli v Klatovech, jak od nich připověděno a dovoleno má, sprosta bez všeho prachtu a nákladu má, při pohřbu requiem a mší svatých v jednom neb na rozličných místech má dát manželka Paní Kateřina Eleonora hraběnka z Dobrše, rozená z Klenového a z Janovic sloužit 200, a po třiceti krajcařích ofěry od každé osoby duchovním lidem vydala, chudým lidem 50 zl. a je napomenouti, aby se za duši jeho modlili.

Na kámen na hrob 100 kop míš., též k spravení a okrášlení kaple a sklípku 1000 kop míš. a to ty, které na statku Hradišti u Pana Kryštofa staršího Karla z Svárova hypotecírováno.“

Pozemské statky Kolinec, Běšiny a Nemilkov předal při tom svým synům, dcerám a manželce.

Jaroslav Jáchym z Dobrše zemřel r.1658 a po jeho smrti se provdala vdova Kateřina Eleonora za Karla ze Svárova. Roku 1666 byly statky rozděleny mezi Kateřinu Eleonoru a její (dvě dcery na 3 díly: kolinecký, běšinský a nemilkovský (DZ 73 0 8/P L): “K druhému dílu statku kolineckého kladu toto:
Předně tvrz Kolinec, která sice jest pohořelá a docela ruinovaná však nyní znovu stavená od kamene, majíc 3 světnice a čtvrtá ratejna, též při tom tři komory se vším, co takové stavení ve svém okrsku v sobě obsahuje. Item dvůr Kolinec s marstalemi, chlívy kravskými, svinskými, stodolou o dvou mlatech, vše od kamene vystavený.
Item štěpnici za sv. jakubem slove, s některými stromy višňovými vysazené.
Item zahradu pro kuchyňské potřeby, též lny, konopě, zelí, mrkev a řepu pohodlnou.
Item chmelnici nyní však spustlou.
Item polí přináleží k tomuto II. díli kolineckému:
První obur k Vlčkovicům Na kopkách, který nyní na zrně dobře osetý jest pod ........... 106 str.,
druhý obur ve 4 kusech:
I. Hladovi(?) Hladomře(?)
II. k Oučínu
III. Malé dědinky
IV. Chudobovská, vše k jari připravený pod..............120str.,
třetí obur na Hořejším a Dolejším mezicestí a na Rendlíkách příloh pod…..........114 str.,
Item polí pustých, nyní jen pastva, 2 kusy:
I. kus na Blatcích.........66 str.
II. kus Hladomře............30 str.
suma . . . . . . . . . . . . . . 436 str.
Item ovčín kolinecký od kamene vystavený, dobře prostranný s chalupou pro mistra polního.

Louky:

		sena vozů	otavy vozů
1	slove Skálovská	8	3
2	trávník Chudobovský	11	4
3	trávník panský	25	6
4	trávník 2. Chudobovský	4	1
5	louka Na pluženinách	35	6
6	Louka na hořejších	15	5
7	louka pod rybníčky Žákovskými	8	3
8	louka U dobré vody	26	5
9	louka louka k Oučínu	16	6
10	louka Na drahách	25	0
summa		212

Item vozy, nákolesníky, brány a jiné všelijaké nádobí, témuž dvoru a hospodářským potřebám příslušející dle inventáře tu se vše zanechává.
Item tím způsobem porovnati dobytek
Item rybníky k díli kolineckému přináležejí:
I. slove Skálovský, v němž nyní násady toliko 12 kop., sází se do něho.......... 24 kop.
II. slove plodový, protržený, kapry........... 2 kop
Suma........................................................ 26 kop

zpět

Item haltýře dva nyní spuštěný.
Item řeka začínající se od gruntův oučínských a jde až do gruntův Mokrosuckých na Puchberg, tak jakž taková ve svých mezech obsažená jest, v kteréž se pstruhy, lypanův též i jiných ryb dostatek vynachází i rakův.
Item potok též jeden skrze kněžský kolinecký louky od Mlázov nade mlýn kolinecký se vztahující, v němž se něco drobných ryb a rakův též drahně nachází.
Item mlejn k témuž statku jest jeden o 3 kolách spolu s stupami, z kteréhož mlynář nájmu obilného každoročně dle smlouvy dává žita 80 str. a za vepře krmení po 20 str. činí 17 kop 8 gr 4 den.
Item pila při témž mlejně se nachází se vším příslušenstvím, na níž fošen a prken všelijakých netoliko z potřeby, ale i na prodej nařezati se může.

Lidé poddaní s jejich platy a jinými povinnostmi k tomuto rozvržení druhého dílu přináležející jsou tito:

	Jména skutečně osazených	den na sv. Jiří		den na sv. Havla
-	-	kop	gr	kop gr.
1	Matěj Kapr	5	3 1/2	tolikéž
2	Michal Laca	8	3 1/2	tolikéž
3	Jan Velhartický	1	-	tolikéž
4	Ondřej Jílek	10	2	tolikéž
5	Dorota Holá	6	-	tolikéž
6	Jakub Stříbrský	2	-	tolikéž
7	Pavel Štolc	6	-	tolikéž
8	Jan Čapek	12	-	tolikéž
9	Martin Paul (Poll?)	6	-	tolikéž
10	Lidmila Zachardová	4	4 1/2	tolikéž
11	Jakub kolář	2	-	tolikéž
12	Václav Hašek	5	-	tolikéž
13	Martin Štolc	30	-	tolikéž
14	Jíra bečvář	1	-	tolikéž
15	Kateřina Nováčková	5	-	tolikéž
16	Pavel Viťha	25	-	tolikéž
17	Václav Klych	3	-	tolikéž
18	Adam sklenář	1	-	tolikéž
19	Jan Hašek nyní kuchař	14	4	tolikéž
20	Dům Šmilc žida	12	-	tolikéž
21	Jakub Jirkovský	1	-	tolikéž
22	Jan Řáha	12	-	tolikéž
23	Václav Potlamka	7	3 1/2	tolikéž
24	Šimon Bižaur	7	4 1/2	tolikéž
25	Václav Kliment	5	-	tolikéž
Grunty pustý v Kolinci platí:
26	Matěj šafářovic	1	5	tolikéž
27	Šťastnej Mařík	6	-	tolikéž
28	Matěj Kufferského(?) (pozn. Puchverského)	8	3	tolikéž
29	Ondřej Hubkovic(?)	4	-	tolikéž
30	Jakub Laca	16	-	tolikéž
31	Jiřík Nedvídek	16	-	tolikéž
32	Martin sládek	1	-	tolikéž
33	Jan Pýcha	5	-	tolikéž
34	Jan Švík	5	-	tolikéž
35	Václav Nedvídek	12	2	tolikéž
36	Vít Laca	1	-	tolikéž
37	Mikúláš Jindra	3	-	tolikéž
38	Žákovský	16	2 1/2	tolikéž
39	z domu tkalcovského	1	-	tolikéž
40	Jan Vojta	1	-	tolikéž
41	Stanislav Králík	12	-	tolikéž
42	Šťastnej Burda	5	-	tolikéž
43	Matěj Vozka	6	-	tolikéž
44	Jan Chudoba	15	4	tolikéž
45	Jan Podskalský	16	-	tolikéž
46	Matěj hořejší	13	3 1/2	tolikéž
47	Jiří Doubek (Drůbek?)	10	-	tolikéž
48	Stupník	20	-	tolikéž
49	Tobiáš kožešník	7	-	tolikéž
50	kovář z louky panské	12	-	tolikéž

Pustý v Nemanicích přináležející:
Jan Kutas z chalupy bobrovské na sv. Jiří 32 gr, na sv. Havla tolikéž
Z opuštěných gruntův lučního (?) po nich užívají na sv. Jiří 1 kopu 2 gr, na sv. Havla tolikéž

Tito žádnému nic neodvozují a neplatí:
Jan Špadrna
Jirka šafářovic
Pavel bečvář

Suma stálého platu z městys Kolince a Nemanic jak skutečně osazených i poustek:
na sv. Jiří ouroku .......... 8 kop 49 gr 3 1/2 den
na sv. Havla. …............. 8 kop 49 gr 3 1/2 den
suma ………………….. 17 kop 39 gr

Item hospoda v Kolinci v Rathauze vejsadní jedna
Václav Kliment a Dorota Holá v témž městys povinni jsou též pivo šenkovati.
Item hospoda vejsadní na Horách Matky Boží také k Kolinci přináležející.
Item kovárna panská v Kolinci jedna, z níž kovář každoročně platu odvozuje……..4 kopy
Item z krámů masných z městys Kolince každoročně nájmu ...... 6 kop
Item pekař z pekárny panské v Rathauze každoročně ………..... 3 kopy
Item mejta vrchnosti co se tu dává z vozu, koní též dobytka všelijakého se tu schází okolo 10 kop
Item žid kolinecký Schutzgeldu (ochranného poplatku-pozn.autora) a nájmu každoročně..... 13 kop
Suma ....... 36 kop

Item lesové k tomuto dílu:
1. slove Hora nad Ujčínem, jedlový jak na šindel i na stavení a jiným potřebám všelijak užitečné, 4 leče,
2. slove Pahorky, mezujíc s grunty oučínskými a mokrosuckými, toliko na stavení a palivo, 4 leče,
3. slove Jivina, mezujíc s lesy nalžovskými, obcí kolineckou, jedlový i na šindel, 2 leče,
4. slove Hostidráž mezujíc s lesy čermenskými, majíc smrkový, jedlový, dubový k mlejnském potřebám se hodící, 1 1/2 leče,
5. slove Háj jedlový a smrkový mezujíc s lesy čermenskými, od nichž se dobrý díl odprodati může, 1 leč
6. slove na stráni mezujíc s grunty mokrosuckými, smrkový podrost, 1 leč
Suma......14 lečí

Item Hůrka kněžská jedlový a smrkový les, v němž vrchnost zvěř honívá., 1 leč,
Item obecních kolineckých lesův , v němž vrchnost zvěř honívá, 8 lečí.
Item kostel podací založení sv. Jakuba i s domem farním. Col1ator jeho jest vrchnost kolinecká, ku kterémuž dobré paměti pan Jindřich starší Koc z Dobrše z lásky a k udržení téhož chrámu Páně na stavení jistým kšaftem jest odkázal 500 kop. Pro lepší vychování faráře item 500 kop míš.

I špitálu kolineckému týž pán odkázal 100 kop, z čehož město Sušice každoročně dle smlouvy purkmistru a konšelům městys Kolince na termíny odvozují a oni jsou povinni vrchnosti počet činiti.“

Z tohoto testamentu a z berní ruly je patrno, že orné půdy poddanské a vrchnostenské v této době po třicetileté vojně bylo přibližně stejně. Velký počet pustých usedlostí v r. 1666 lze přičíst velkému ohni v r. 1659. K tomu se váže list 26, sign S rok 1659 v nové manipulaci archivu min. vnitra, který praví:
“ Panu Hejtmanu kraje prácheňského!
Netajíme Vás, že jsme obě Attestati vašši a jiná registra z strany škody od ohně (titul) Paní Kateřině Eleonoře Karlové z Svarova, rozené z Klenového a z Janovíc na statku Kolinci stalé, pořádnosti dali a za slušné uznaly. aby témuž statku pro připomenutou stálou škodu z nynějšího počtu poddaných effective contribujících skutečně osedlých 8 1/16 defalcirováno bylo....“

K této slevě na berni poddaných doplňuje, “aby tito defalcirovaní od budoucího druhého termínu do tří let pořád sběhlých nebyli “ad contribuendum“ potahováni.“ Karel ze Svárova však zemřel a Kateřina Eleonora se provdala potřetí za Maxmiliána Rudolfa hraběte z Guttensteinu a na Bukové. Při tomto sňatku bylo pravděpodobně připsáno z pozůstalosti Kateřině Eleonoře hraběnce z Guttensteinu na Hradišti, Wildštejně, Kolinci a Běhařově: statek Kolinec v sumě 20850 zl 10 gr 5 grošíků (“nad ním vysoko taxírovaný“). V té době se dcery kdysi Jaroslava Jáchyma hraběte z Dobrše jmenovaly:
Salomena Polexina Šicová a Maxmiliana Františka Wratislavova urozené hraběnky z Dobrše na Mileticích, Soustově, Běšinech, Ouloze (DZV 466 - 0 24). Brzy se však Kolinec dostal pod jinou vrchnost.

Za vlády Karla Fruweina z Podolí.

zpět

V pátek po památce sv. Tří králů 8. ledna 1677 prodal pán Guttensteinu “urozenému a statečnému rytíři Karlu Fruweinovi z Podolí ...... tvrz Kolinec .... všechno ...... s krámem masným nyní pustým, s pekárnou, ve vsi Nemanicích dvě nyní dokonce pusté chalupy, Střítež, Podolí, Hořákov, hospodu na Horách Matky Boží za 24100 zl. rejnských, l zlatý po 6 kr a krejcar po 6 malých penězích, dobrých stříbrných v tomto království českém obecně berných.“ (DZV 392 N 8)

V této době se konala revisitace berní ruly statku Kolince.
Podávám výpis z ruly “u jeho milost. císař. král. auřadu berničního dle nového shlídnutí léta 1678“ pro zhodnocení poměrů ve zdejší obci opět takměř po 20 letech po berní rule. Pomůže nám stanovit posloupnost majitelů jednotlivých usedlostí, ale i jiné podrobnosti jako je výměra kultur při jednotlivých hospodářstvích.

	Hospodářové		Všech rolí str.	Ouhory str.	Lada str.	Porostliny str.	Luk pod vozy
	předešlí	nynější
1	Matěj Velhartický	Jan Velhartický	15 1/2	4	1/2	-	2
2	Jan Jareš	Ondřej Jílek	10	3	-	1	2
3	Pavel Hurecký	Jan Schultz	9	3	-	-	2
4	Jiří Nedvěd	-	12 1/4	4	-	1/4	1 1/2
5	Pavel Šolc	luka jako pastviny nyní	9	-	9	-	2
6	Kryštof Zeman	luka jako pastviny nyní toliko místo	12	-	12	-	2
7	Pavel Abt	Tomáš Abt	13	3	4	-	1 1/2
8	Ondřej Javorský	Ondřej Krýstl	15	5	-	-	2
9	Lidmila Podrová	Vít Hromádka	13	4	2 1/4	-	2
10	Jiří kuchař	Jiří Newe	15	5	-	-	2
11	Jindřich Řáha	nyní toliko místo luka jako pastv.	15	-	14	1	3
12	Michal Laca	Jindř. Hromádka	9	3	-	-	2
13	Pavel Vlček	Jan Nováček	15	5 1/2	1	-	2
14	Václav kuchař	Václav Klement	11 1/2	3 1/2	-	-	1
15	Jan Řáha	Václav Suda	12	4	-	-	2
16	Žiakovský	od těchto polí správce i luka užívá	10	-	10	-	2
17	Řehořovský	Václav Čapek	12 1/2	4 1/2	-	-	2
18	Matěj Kapr	Bárta Kapr	8	-	8	-	2
19	Václav Laca	Pavel Vávra	7	2	1	-	1 1/2
20	Jindř. Nováček	Zachar. Nováček	9	-	9	-	1
21	Jiří Lemberger	Jiří Drubek	9	2	3	-	1/2
22	Matěj Hašek	nyní toliko místo luka vrchnost užívá	12	-	12	-	1 1/2
23	Maříkovský	nyní toliko místo luka vrchnost užívá	9	-	9	-	1 1/2
24	Václav Holejch	dům se vším vrchnosti odkázal‚ nyní v něm panský kočí bytem jest luka vrchnost užívá, pole leží pro špatnost ladem	3 1/4	-	3 1/4	-	2
25	Jan Čapek	-	2 1/4	-	2 1/4	-	-
26	Zachar. pekař	Martin Poll	2	-	2	-	-
27	Zachar. švec	luka jako pastv.	2 1/4	-	2	-	1/2
28	Jiřík Švec Vít Jílek	luka jako pastv.	3	-	3th>-	1/2
29	Václav řezník	Václav Hašek	4	-	3	-	-
30	Jiří šafářovic	Jiří Mařík	-	-	-	-	-
31	Šimon Jizvy(?)	-	-	-	-	-	-
32	Ondřej tkadlec	-	-	-	-	-	-
33	Jan Koberáček	-	-	-	-	-	-
34	Jiří bečvář	Jakub Abt	-	-	-	-	-
35	Jan Špadrna	-	-	-	-	-	-
36	Pavel bečvář	Pavel Viťha	-	-	-	-	-
37	Pavel Klych	Vencl Klych	-	-	-	-	-
38	Václav sládek	Fridrich Kašpar	-	-	-	-	-
39	Jindřich krejčí	-	-	-	-	-	-
40	Adam sklenář	-	-	-	-	-	-
41	Václav krejčí	-	-	-	-	-	-
42	Jan Bumba	-	-	-	-	-	-
43	Václav Potlamka	Jiří Vondrovic	-	-	-	-	-
44	Kubíčkovská	od předešlý komisi až posavad pustá	5	-	4 1/2	1/2	1
45	Kopřivovská	Jakub Jirkovský vystavena v r. 1659 od vrchnosti, nyní panský šafář v ní zůstává	-	-	-	-	-
46	Summa	-	284 1/2	56 1/2	114 3/4	2 3/4	46 1/2

Za dobu 18 let vlády Karla Fruweina z Podolí nad zdejším městečkem se nezachovalo mnoho zpráv. Majitel panství se pravděpodobně zdržoval na jiných statcích. Měl tyto potomky:
Františka Albrechta, Václava Adalberta, Voldřicha Ehrenfrieda, Antonii a Františku.

Ještě za svého života v r.1693 koupil Karel Fruwein od pana Jana Viléma Renna z Rennu statek Ujčín, jak dokazují DZV 403 0 25 .... :“ Za živobytí t éhož pána Karla Fruweina k vložení do desk zemských nepřišel, ani po smrti jeho z jistých příčin přijíti nemohl, takže svrchu psaní páni bratři Fruweinové statek Oučín s panem Janem z Rennu v nové contrahirovali...“.

Před svou smrtí sepsal Karel Fruwein z Podolí testamnt, který je uveden v DZV 270 F 4. v něm odkazuje chrámu sv. Jakuba v Kolinci 500 kop, které mají být uloženy na 6% úrok. Polovice úroků měla být věnována na opravení a zlepšování chrámu, druhá polovice zdejšímu faráři na 30 mší ročně za jeho duši a jeho dědiců. K témuž chrámu odkázal ještě 200 lotů stříbra na monstranci, kterou hned po jeho smrti mají dědici dát udělat.

Všechno ostatní jmění mělo být rozděleno na 4 díly:
nejstarší František Albrecht Fruwein dostal již dříve na zaplacení statku Nemělkova 5000 kop, které se mu měly nyní odpočítat,
druhý díl dostane Václav Vojtěch Fruwein,
třetí díl nejmladší Voldřich Benjamin Fruwein, který měl dostat přede všemi z celé pozůstalosti 1000 kop, poněvadž „na druhé mé syny a jeho bratry veliké náklady a. outraty vzešly, tento pak vždycky při maličku chován jsouce a nad to vejše jistý čas při mně otci službu písařskou zastával“. Manželka tohoto nejmladšího Fruweina Kateřina rozená Milíčovská z Brauenbergka půjčila Karlovi Fruweinovi z Podolí na zaplacení statku Oučína 5500 kop. Ty jí nyní z pozůstalosti musely být vráceny.
Čtvrtý díl dostaly dcery Karla Fruweina: Antonie Barbora a Františka Eva.

Nezapomněl ani na svou druhou(?) manželku ve své poslední vůli.
“ Manželce své, s níž jsem již do 8 let v dobré a upřímné manželské cerrespondenti zůstával a bydlel, odkazuji 2000 kop, krytý vůz se 4 koňmi“. Ostatního “drobet“ stříbra odkázal svým dcerám: 5 koflíků „s teklem“ a 1 pivní koflík též “s teklem“, které sice byly po nebožce Paní mateři, měly být odevzdány panu Petrovi Kriedelovi, o čemž má vědomost pan doktor Wendlinger“.

Krátce po smrti svého otce Karla Fruweina z Podolí museli jeho synové znovu uzavříti smlouvu o koupi statku Ujčín. Protože od této doby až do r.1848 - konce patrimoniální správy, nebo až do r. 1920 - do rozprodeje a parcelace statku Kolinec, patřil Ujčín ke kolineckému statku, uvedu doslovně tuto smlouvu, která je uložena v DZV 403 0 25, jak už bylo výše naznačeno:
L. P. 1695 dne 28. měsíce maje stala se smlouva trhová mezi urozeným a statečným rytířem Panem Janem Vilímem Rennem z Rennu z jedné a statečnými rytíři Pány bratry Fruweiny, totiž Františkem Albrechtem, Václavem Vojtěchem a Woldřichem Ehrenfriedem z strany druhé a to taková:
jakož mezi teď praveným Panem Janem Vilímem z Rennu a dobré paměti urozeným a statečným rytířem Panem Karlem Fruweinem z Podolí a na Kolinci, vlastním panem otcem jich pánův bratrův Fruweinův jistý trh o statek Oučíno řečený v kraji prácheňském ležící léta 1693 se stal, však za živobytí téhož pana Karla Fruweina k uložení do desk zemských nepřišel, ani po jeho smrti z jistých příčin přijíti nemohl, takže svrchu psaní bratři Fruweinové s ním Panem Janem z Rennu o dotčený statek Oučíno v nově contrahirovali a tuto smlouvu trhovou zavřeli na ten způsob, že vejš řečený Pan Jan Vilím Renn z Rennu prodal a touto smlouvou prodává teď jmenovaný statek svůj Oučíno řečený totiž tvrz Oučín od kamene vystavenou s jejím obmezením, s pivovarem, pánví a vším k pivovaru patřícím nádobím, s štokem na močení sladu, s humnem, hvozdem, spilkou, sejpkami pro obilí, s lochy, sklepy, s dvorem poplužním s poplužím, s marštalemi, chlívy, s stodolami, s štěpnicemi, zahradami, chmelnicemi, s vovčínem a při něm s ovčáckou chalupou,
item druhý dvůr ve vsi Koníně z poustek a prázdných gruntů učiněný, též v prácheňském kraji ležícím, s ratejnou i s ovčínem, chlívy, stodolami tak, jak v svém obmezení se nachází, s zahradou, polmo ornými i neornými při obou dvořích osytými, s obilím v slamě i sutým, dobytkem hovězím a potahy dvorskými, ovčím i sviňským skotem též drůbeží pernatou i jinými svršky (mimo těch, které sobě on Pan Jan Vilím z Rennu vymínil a ty na zvláštním rejstříku in duplo v jednostejních slovích sepsaném a od stran sekrity stvrzeném a vlastními rukami podepsaném vyznamenáno se nachází), s lesy, háji, porostlinami, lukami, rybníky, řekami, potoky a vodotočinami, jak takové k tomu prodanému statku přináleží a průhony a duhony(?), s mlejnem spolu s stoupou, ve vsích Vlastějov a Těšov řečených, co tam má, ves Koníno, chalupu neb dům pustý na Horách Matky Boží s povinnostmi, nimiž lidé poddaní zavázáni jsou, s kovárnou panskou v Oučíně i vším nádobím kovářským, s hospodami vejsadními ve vsi Boříkovech vším tím, co k té hospodě patří, s platy stálými i běžnými, s robotami všelijakými, s lidmi osedlými i neosedlými tu v těch vesnicích přítomnými i nepřítomnými a zběhlými, též odjinud vyjednanými a tu osazenými a bydlícími, s vdovami a sirotky (mimo těch poddaných lidí od Pana prodávajícího vymíněných a na obzvláštním rejstříku od stran utvrzeném zejména specificirovaných) a in summa se vším k tomu statku od starodávna přináležejícím příslušenstvím (mimo od něho prv odprodaných dvou vesnic Lhoty a Tedražic a též mlejna slove pode Zdouní) se vší zvůlí, plným panstvím a právem, jak jest toho statku Pan prodávající Jan Vilím z Rennu sám v pokojném držení a užívání byl a jemu na něj dsky zemské v kvaternu památným zeleným cypřišovým pátým léta 1679 dne. XII. lit. K 29 svědčily a to spočátku jmenovaným Pánům bratrům Fruweinům, dědicům a budoucím jejich k jmění, držení, dání, prodání neb jinému postoupení a s tím, jako svým vlastním přičiněním za summa 13000 zl. rejnských peněz hotových na díle od nebožtíka Pana otce kupujících za živobytí jeho a v ostatku od nich samých zcela zouplna zaplacených s přidáním a odstoupením k tomuto dílu domu od starodávna v “Světlíku“ řečeného v Starém městě pražském ležícího, z kteréhožto tak úplného zaplacení těch 13000 zl Pan prodávající Pan Jan Vilím Renn z Rennu a budoucí jich v nejlepším způsobu práva kvituje, prázdna a svobodny činí, nyní i na budoucí věčné časy s tím při týchž pánův kupujících strany nadřečeného dílu domu postoupeného na tuto opatřením, že on pan prodávající na témž domě všechny a všelijaké zadržalé kontribucí sám zapraviti i ode všech jiných závad jak by koli jmenované býti mohly, svým vlastním nákladem sobě takový dům očistiti chce a povinnen bude, kupující pak neb dědicové a budoucí toho všeho sproštěni býti a žádného v tom zaneprázdnění trpěti nemají.

Co se správy zemské dotýče, spravuje pan prodávající tento prodaný statek Oučíno před všelijakými závady (sic),jak by to koli jmenovány býti měly a se vyskytovati mohly, vším a všelijakým jměním svým, které nyní mé. aneb budoucně míti by mohl, třetinou vejš jak země za právo má.

A poněvadž při těch gruntech a panských dvořích desátkové panu faráři velhartickému vynacházejí, takové kupující jak zapravovati věděti budou, k čemž pan prodávající jim pánům kupujícím všechny a všelijaké Documenta téhož statku se dotejkající vydati povinnen jest.

Na potvrzení toho, davše tuto smlouvu trhovou na dvé v jednostejná slova přepsati, v ní obě strany contrahující vlastními rukami se podepsaly a sekrity své přitiskly. Neméně pro lepší toho jistotu a bezpečnost dožádaly se urozených a statečných rytířů nížepsaných pánův svědkův, že jsou svědomí podepsaly, sobě však, dědicům svým beze škody, kteroužto smlouvu trhovou bude mocti kterákoliv strana bez přítomnosti druhého s povolením J. M. cís. rady a pánův úředníkův pražských menších desk zemských v království Českém na společný náklad do týchž desk zemských vložiti a vepsati dáti.

Stalo se léta a dne svrchu psaného.
Jan Vilím z Rennu
Woldřich Fruwein z Podolí
Frantz Albrecht Fruwein z Podolí
Ladislav Kousek z Sobětiček
Václav Vojtěch Fruwein z Podolí
Václav Koc z Dobrše

Po této koupi tvořily tedy dominium tyto statky: Kolinec, Ujčín, Podolí, Konín, Vlastějov a Těšov.
K tornu přibyly i Vlčkovice dosud ve vlastnictví Ferdinanda Augustina Soyera, (od 13. 2. 1680) na nichž měl Karel Fruwein pohledávku 13223 zl 27 kr.) Odhad majetku Vlčkovice v kvaternu trhovém novém zeleném E 8 ze dne 10. 6. 1695.

Tímto rokem skončilo nedlouhé držení Kolince příslušníky rodu Fruweinů, z něhož vyšel sekretář 30 direktorů stavovského odboje Martin Fruwein z Podolí. Po nešťastné bitvě bělohorské uprchl z vězení, kde byl krutě mučen, ale pádem se střechy Bílé věže se zabil v hradním příkopu. Rozsudek byl vykonán i na mrtvém těle: mrtvola byla katem sťata a pak čtvrcena. Potomci se však připověděli být katolíky.

Jedno století pod italskou vrchností.

zpět

Dne 23. června 1695 se stala smlouva mezi velitelem hanoverského kyrysařského pluku, italským šlechticem jménem Quido Terzi di Sissa a mezi Františkem Albrechtem, Václavem Adalbertem a Oldřichem Ehrenfriedem, spolubratřími Fruweinovými z Podolí. Tito prodali po otci Karlu Fruweinovi z Podolí zděděný statek Kolinec a Ujčín, mimo v plzeňském kraji položený dvůr Buková a mimo v Boříkovech vysaného krčmáře, se vším ‚ s dvory, vesnicemi, mýty, s výsadními šenky a krčmáři, s osetými i neosetými poli, se zastavenými i nezastavenými pozemky, lukami, pastvinami, lesy, rybníky, potoky, řekami, s kostelem,, s pivovary, s měděnou pánví u pivovaru v Kolinci, mlýny, ovčíny, se všemi poddanými mimo těch, které smlouvající v registrech s pečetí vyňali, s vdovami i sirotky, robotou, poplatky za sumu 50 000 zl. rýnských, jeden zlatý počítáno 60 kr a 1 kr 6 den. (DZV 403 0 29)

Hrabě Quido Terzi di Sissa dostal dne 15. března 1695 od císaře Leopolda “za svou věrnou hrdinnou vyčerpávající válečnou službu, kterou nám a našemu domu rakouskému při různých taženích a obleženích s nasazením svého majetku a krve po 35 roků konal“ inkolát pro všechny své potomky mužského i ženského pohlaví. Jmenovanou službu vojenskou konal Guido Terzi di Sissa nejenom v “Říši, ale i v dědičném království v Uhřích“.(ČDK IV D 1 fol. 228 - SM S/209/I-inkoláty hrabat Terzi di Sissa). Dlouho si však tento starý harcovník nepobyl v našem městečku.

Před svou smrtí učinil na zámku v Kolinci dne 11. 4. 1698 závěť (DZV 271 K 25 - 29 p. v.), která z části zní:
2. "Moje tělo ale, odloučené od duše, bude a nařizuji, podle křesťanského způsobu bez všelijaké nádhery, v hábitě des heil. Patris Francisci Capucinorum“ v sušickém klášteře v dřevěné rakvi pochováno.
3. Za pravého dědice všeho mého majetku v Čechách, také ve Vlaších (neplatí předešlý testament ve Vlaších mnou udělaný) všeobecně ustanovuji hraběte Marie Terzi di Sissa, “waliischen Parmesan“ z území Parmensi, manželského syna hraběte Antonia Maria Terzi di Sissa, mého zemřelého bratra, pod tou podmínkou, že všechny jeho statky v Čechách i ve Vlaších budou jako fidei commissurn familiae perpetuum pro rod hrabat Terzi di Sissa. O to se má shora jmenovaný dědic postarati.
4. Na světlo 1000 zl.
5. Mému pážeti Francisco, který byl Turek a u mně byl pokřtěn, odkazuji ročních, jak dlouho bude živ, 100 zl. a můj dědic bude mu je vypláceti až do dne smrti.
6. Ctihodným otcům kapucínům v klášteře v Sušici ročně šest sudů piva, aby ve svých duchovních modlitbách a svatých mších vzpomínali.
7. Mým poddaným všude v Čechách, kteří mají ode mne vypůjčené obilí, odpouštím a nikdo nesmí od nich požadovati zaplacení, pod podmínkou, že se budou za moji duši pilně modliti.
8. starému myslivci, otci rybáka, který je jmenován starý rathauský a jedné slepé ženě a jedné bez nohy, těmto třem poddaným osobám zaručuji vychování na dvoře.
9. Co se týká mých statků ve Vlaších nařizuji, že všechny příjmy z těchto statků mají býti ukládány, tak dlouho nemají býti požívány, až bude nastřádán kapitál, aby nad nynější počet otců Františkánů v Sissa jeden otec Františkán téhož řádu mohl být držen, úroky tohoto kapitálu aby sloužily k vydržování kněze, který by všechny středy a soboty po celý rok za moji duši sloužil mše.
10. Poněvadž jsem dlužil panu rytíři Václavu Fruweinovi z Podolí 7500 zl, má se dědic hrabě Mano Terzi di Sissa a jeho nástupci snažiti tento dluh i s 6% úroky splatiti a tento statek, který je určen k fideikomisu od všech dluhů zbaviti.
11. Jako executora mého testamentu určuji jeho Excell. pana Václava Vojtěcha sv. Říše Římské hraběte ze Šternberga, jeho cís. řím. mil. tajného radu a nejvyššího zemského soudce v zemích koruny české.“

Za všechnu vděčnost věnoval jmenovanému executorovi výzbroj ze stříbra, pozlacenou podle jeho volby, a dvě tažené pušky stříbrem vykládané. Za čtyři měsíce po sepsání testamentu nový pán zdejšího statku zemřel, jak uvádí zápis z nejstarší úmrtní matriky kolinecké pag. 3.; „Téhož nadepsaného roku Páně 1698, dne 15. augusta, jenž jest památka nanebevzetí blahoslavené Panny Marie svůj život dokonal vysoce urozený Pan Quido Terzi Sv. Říše Římské hrabě di Sissa, nejvyšší lajtnant od regimentu kirisařskýho herzoga z Hanobru a Pán na Kolinci, Aučíně a Vlčkovicích, pochován v přítomnosti pana Děkana sušickýho mimo zdejšího pana faráře mnoho okolních v městě Kolinci v sklípku pod oltářem a po dvouch letech to tělo přeneseno do kláštera v Sušici (kde?) u P. P. kapucínů odpočívá.“

Tímto zápisem z matriky je jasno, že se vyplnilo přání zemřelého být pohřben v Sušici v klášteře. Qdměna za svolení se vyplácela sušickým kapucinům opravdu dlouho. Kolinecký pivovar choval ve své registratuře opis testamentu, který se schválením římsko - katolické svrchovanosti byl uložen v zemských deskách království českého (DZV 271 K 25) a zní:
“Já Quido hrabě Terzi di Sissa chci a nařizuji:
Ctihodným otcům kapucinům v klášteře v Sušici ročně šest sudů piva, aby ve svých duchovních modlitbách a svatých mších vzpomínali. K tomuto úvazku jsem se nepodepsal sám a svoji pečeť v přítomnosti vtisknouti nechal, nýbrž jsem také požádal podepsané pány svědky, aby v mé přítomnosti svým jménem, podpisem a vtiskem pečeti toto potvrdili a zpečetili. Dáno v mém zámku Kolinci 11. dubna Léta Páně 1698.“
Quido hrabě Terzi di Sissa
Wentzl Adalbert hrabě ze Sternberka
Johan Wentzl Carl ze Svárova
Ladislav Kausek ze Sobětiček
Václav Kocz z dobeše

Tento odkaz plnil kolinecký pivovar i po parcelaci statku v r. 1920 i později za soukromého majitele Koudelky i v době, kdy se zde přestalo vařit pivo a pivovar se změnil ve sklad budějovického piva až snad do konce II. světové války. Na dnešní míru činila roční dávka tohoto fundačního piva 13,6 hl.

Dědic vlašských statků Marius Terzi di Sissa dostal inkolát v našich zemích dne 5. ledna 1699. Byl synem Antonia Maria Terzi, pána v Sissa, v St. Nazarii, Flexii, Belvederu, který byl bratrem zemřelého hraběte Quida Terzi di Sissa. Rodiče obou bratrů Quidona i Antonia Terzi byli Ludovico hrabě Terzi di Sissa a jeho manželka Lucretia rozená “Marchesi de Schoffonis“. Tento starý rod byl usedlý ve Vlaších ve vévodství Parma! Marius však zemřel bez mužského potomka dne 12. září 1715 ve věku 62 let a pohřben byl v kostele Panny Marie v Parmě. Zemřel na svém panství v Sissa. Kolinec mu připadl 10. 9. 1699.(DZV 118).

Po Mariovi převzal všechny statky jeho bratr Gerard, narozený 12. ledna 1656, který dostal inkolát dne 13. prosince 1715. Celým jménem se jmenoval Gerardus Ignatius Franc. Caetanus Antonius dle Terzi. Otec byl již jmenovaný Antonius Marius de Terzi a matka Anna de Farnesi (SM S/209/I - inkoláty hrabat Terzi) Manželka Gerardova se jmenovala Lucretia.

Po něm převzal Kolinec jeho pravděpodobný syn hrabě František Terzi di Sissa. Snad se také zdržoval v Kolinci, protože za něho byly podnikány rozsáhlé opravy zdejšího kostela i bývalé zvonice, která byla nad dnešní márnicí. Není známo, kdy se přesně ujal kolineckého panství.

Z dílčích cedulí, z kšaftů a různých smluv jsme viděli rozsah kolineckého statku z důvodů přesného vymezení majetku. V XVIII. století spatřujeme první soupisy panské půdy a všeho majetku z důvodů daňových. V přiznání panské půdy ze dne 15. prosince 1714 byl panský majetek v Kolinci takový:

Pole	kusů	str.	m.	Louky	kusů	fůry sena
Na rendlících	2	17	-	Na trávníku	2	7
V blatcích	1	13	-	Na Skálovským	1	4
Na záhoří(?)	1	41	-	Pod ovčínem	1	2
Štolnách (?)	1	42	-	Za pivovarem	2	3
Na hladomři	2	21	-	Dolní pluženiny	1	15
K Mlázovám	1	13	2	Horní pluženiny	1	10
Pod vrbama	1	27	2	Na hladomři	1	18
Na malej dědince	1	3	-	Na štolnách(?)	1	1
Na rnezicestí	1	10	2	Na kněžskej	1	11
Na lobtách(?)	1	44	-	Na mokrej	1	6
K vobořicím	1	46	-	V lese	2	1/2
U špitálu	1	1	1	Horní mlýn. k Jindř.	1	1
U pastušky	1	-	3	Dolní mlýn.u řeky	1	1
V zahradě	1	1	-	Hajný v lese	1	1/2
Za dvorem	2	1	2	-	-	-
Hor. mlynář k Jindř.	1	3	-	-
Dol. mlynář v lávce(?)	1	1	2	-
Mistr polní k Blatcům	2	3	-	-
Pod panským polem	1	1	2	-
Hajný v lesích	1	1	-	-
Suma	24	292	1	Suma	17	70

Jedna chmelnice ---- 1 str.
Rybníky:
Skálovský jeden k tření … 12 kop,
Na pluženinách 2 pstruhové
Mlýny:
2 mlýny po svou složeních a po třech stoupách na kroupy:
horní mlýn - 1 na mouku, 3 stoupy,
dolní mlýn - 1 na mouku, 3 stoupy, 1 na chléb

Další panské přiznání z r. 1749 uvádí tento rozsah majetku:
polí ……........................... 354 str. 2 m,
zahrad ……...........................1 str. 2 m,
luk .............................. 61 1/2 fůry sena
porostu ….......................... 34 str.
lesa ……............................ 24 str. měkkého
rybníky třecí .......................... 9 kop
rybníky pstruhové …........…... 4 kopy
vinopalna ……. 1 …........... 156 sudů
Z mlýnů dostává pantví:
na hotových penězích ......... 54 zl
v zrní za .......................... 108 zl
činže od řezníků ...................8 zl
ochranný poplatek od židů ...24 zl
ze hřbitova poplatek od židů . 6 zl
z vinopalny........................150 zl
ze špitálu........................... 13 zl
z chalup ………...............…. 4 zl

Robotující:
11 sedláků s voly, v létě 6, v zimě 3 dny
12 sedláků ruční‚ v létě 6, v zimě 3 dny

Jak je vidět z tohoto přiznání zhoršil se velmi vážně poměr poddaných občanů zdejšího městka vůči vrchnosti. Z nepatrné povinnosti honit zajíce po 2 dny v zimě v r. 1564 vzrostlo nesmírně břímě roboty až k celotýdenní práci pro vrchnost legalisované novým robotním patentem císaře Karla VI. vydaného v únoru 1717, v němž se dodává, že robota má trvati od východu do západu slunce s dvouhodinovou přestávkou. Až tam klesla bývalá svoboda kolineckých měšťanů.

Pohlédněme nyní na ty, kteří potem, mozoly a krví, sytili v této době svou vrchnost.

V revisitaci katastru z r. 1722 poznáme část obyvatelstva Kolince, kteří vlastnili pozemky. Bezzemci nejsou uvedeni.

zpět

č.	Držitel gruntu	Pole a zahrady		Pole čerstvě ležící a někdy obdělávané		Louky
		str.	věrt.	str.	věrt	vozy
1	Lidmila Málková	20	1/2	-	-	3 1/2
2	Jan Jílek	21	3	-	-	3
3	Václav Král	21	3	-	-	2
4	Matěj Nedvěd	18	3 1/2	-	-	3 1/2
5	Adam Veselík	11	2 1/2	-	-	2 1/2
6	Mates Piťha	17	1/2	-	-	1 1/2
7	Jiřík Černík	21	1 1/2	-	3	3 1/2
8	Vít Kubíček	20	2 1/2	1	-	3
9	Jan Černík	18	1 1/2	-	-	3
10	Jan Krisl	16	-	-	-	2
11	Fridrich Kubíček	25	1	-	-	2 1/2
12	Vojtěch Javorský	19	2	-	-	1
13	Matěj Sýkora	22	3	-	-	3
14	Jiřík Javorský	26	1/2	4	3	2
15	Václav Čapek	17	-	-	-	3 1/2
16	Jakub Kapr	14	2 1/2	-	-	2
17	Jan Laca	11	3	-	-	2
18	Jan Sýkora	11	2	-	-	1
19	Václav Piťha	15	1 1/2	-	-	3
20	Josef Mařík	16	2	-	-	2
21	Václav Jílek	23	-	-	-	2 1/2
22	Eva Buchtová	4	2 1/2	-	-	1
23	Jan Vondrovský	7	3	-	-	1/2
24	Václav Nedvěd	5	3 1/2	-	-	1
25	Daniel Hašek	7	-	-	-	1
26	František Scheller	7	1	-	2	1/2
27	Václav Jíra	4	1 1/2	-	-	1/2
28	Václav Vondrovský	5	1 1/2	-	-	1/2
29	Fridrich Jelínek	8	3	-	1 1/2	1/2
30	Václav Sklenář	2	2 1/2	-	-	1/2
31	Jan Potlamka	5	2	-	-	1/2
32	Matěj Turek	7	2	-	-	-
33	Václav Bižaur	2	1/2	-	-	-
34	Kostelní pozemky	7	-	-	-	-
Summa		467	-	7	1 1/2	59

Ocenění: 1 strych 4 ¹/₂ zl., 1 fůra 3 zl.

Po smrti Františka hraběte Terzi di Sissa v r. 1758 vládly Kolincem a připojeným Podolím sestry Konstancie a Corona Marrazani Viscenti rozené hraběnky Terzi di Sissa. Většinu však svého života prodlévaly pravděpodobně v Italii, poněvadž ve všech zdejších veřejných věcech jim dělal plnomocníka František hrabě Taaffe, pán na Nalžovech.

Pro správu Kolineckého statku přišli dne 10. března 1777 z Italie dva plnomocníci Josef rytíř de Canetti a druhý duchovní Angelu Pignati, kteří se ale v úřadu plnomocníků nemohli srovnat. Vyskytovaly se denní spory, různosti názorů, až i různé hanebnosti, až se zpráva o tom dostala k majiteli do Italie, neví se od koho. Proto, chtěje se vyhnouti větším neshodám v názorech, odešel nejdříve dne 12. prosince 1777 kněz Pignati. Rytíř de Canetti, nepochybně ztrativ u pána důvěry očerněn neznámo kým, vzdal se dne 19. března 1779 úřadu. (Notata memorabilium kolinecké fary).

Toto nedobré hospodaření se datuje už od vlády Františka hraběte Terzi di Sissa, kterému byly okolo r. 1735 statky Kolinec, Ujčín, Vlčkovice a Podolí “ sequestirovány“. Administrátorem těchto statků se stal František Karel svobodný pán z Villani, pán na Kundraticích, Dobré vodě, Sv. Vintíři, hejtman kraje prácheňského. Snad tím souvisí popis hranic panství Kolinec, který je zapsán na konci pozemkové knihy, uložené dříve pod sign. Plánice v Archivu země České v Praze, uzavřený v jarních měsících r. 1737 mezi panem Františkem Josefem Terzi římským hrabětem de Sissa, Casal Forschini, Montignani, Antignoli, Hal Neumarch, Argine, s. Nazarii a Flexiae, z Belvederu, Veron, Zalat‚ Vezzani, Kaltbergu(?), Trevigli a markrabí z Contignat v Itali, a pány na Malonicích, Nalžovech, Hrádku, Jindřichovicích a Kolovratskými statky, s nimiž kolinecké paství mezuje.

Všeobecně lze říci, že panství této vlašské šlechty znamenalo značný úpadek kolineckého statku. Tím si je možno vysvětlit celou řadu prodejí statku s krátkodobým vlastnictvím jednotlivých majitelů. Zmiňuje se o tomto špatném stavu statku i farář Kopecký v dopise prof. Eichlerovi, který sbíral materiál k revisi Schallerova díla Topographie des Königreichs Böhmen. Píše, že kolinecký zámek byl teprve 2 roky (asi od r. 1823) zveleben vystavěním z trosek (aus dem Schutt gehoben).

Nuž vraťme se k posledním rokům italské vrchnosti na zdejším statku. Její držba Kolince byla takměř fiktivní. Tak např. v privilegiu císaře Josefa II. z 6. 3. 1783, dále v privilegiu císaře Františka II z 22. 11. 1793 se uvádí městečko Kolinec jako poddané hraběti Taaffeovi. Tak to vidíme i jinde např. ve zdejší školní kronice (titulní list). Bylo to vlastně poručnictví hrabat Taaffeů nad „sekvestrovanými“ statky hrabat Terzi di Sissa. Definitivní konec přinesl 19. srpen 1794, kdy Gerardius Marchese di Rangone prodal vlastním jménem v plnomoci Marie Konstancie Marrazani Visconti roz. hraběriky Terzi di Sissa panství Kolinec, Podolí, Vlčkovice a Ujčín urozenému panu Janu Christofu svobodnému pánu de Villani za 75000 zl. (DZV 690 F 1 a násl.) Úmluva o spolumajetnictví obou sester na Kolinci bylo podepsáno:
v Modeně dne 23. IV. 1777, v Piacenze dne 24. 4. 1777, v Matině dne 25. 4. 1777. Při tom bylo odkázáno kolineckému kostelu 2666 zl 40 kr. (DZV 538 - A 13).

Než přijdeme ke krátkodobým majitelům Kolince, podívejme se po obyvatelích obyčejné červené krve.

Prvního záznamu o povinnostech obyvatelů Kolince vůči vrchnosti v podobě roboty jsme se dočetli v panském daňovém přiznání z r. 1749. Bylo to velké břímě. Marně však čekali poddaní na úlevy. Císařovna Marie Terezie prohlásila v robotním patentu z 13. 8. 1775, že je naopak odhodlána chránit vrchnostenská práva a že se poddaní nesmí domnívat, že bude z robota sleveno nebo dokonce že bude zrušena. Podle tohoto patentu byli poddaní rozděleni podle výše placených daní do 11 robotních tříd:

Třída	Výše daně	Způsob a míra roboty
I. podruzi bez pozemků	neplatily daně	ruční robota po 13 dnech do roka
II. chalupníci	57 kr. roč.	ruční robota po 13 dnech do roka
III. poddaní	do 2 zl. 51 kr.	ruční nebo pěší robota jednou osobou po 1 dni v týdnu
IV. - VII. poddaní	s daní rostoucí	s větší robotní povinností
VII.	9 zl 30 kr. ročně	ruční nebo pěší robota 3 dny týdně jednou osobou
VIII.	nad 9. zl, 30 kr.	týdně 3 dny s jedním kusem tažného dobytka
IX.	-	týdně 3 dny s potahem dvojspřežním, atd.

Obyvatelé Kolince podle tohoto robotního patentu konali pro vrchnost tuto robotu:
Celodvorníci:

Dnešní čp.	Jméno	Robota	Poznámka
2	Král Josef	78 dní s 2 voly	-
4	Oud Pavel	78 dní s 2 voly	-
5	Kohout Josef	78 dní s 2 voly	-
7	Málek Jan	78 dní s 2 voly	vykoupil se 1. 1. 1799
16	Čapek Václav	78 dní s 2 voly	vykoupil se 20. 9. 1798
18	Sýkora Tomáš	78 dní s 2 voly	-
19	Jelínek Matěj	78 dní s 2 voly	-
20	Šimon Pavlík	78 dní s 2 voly	-
22	František Kohout	78 dní s 2 voly	-
23	Honzík Jan	78 dní s 2 voly	vykoupil se 20. 2. 1798
35	Dolejší František	78 dní s 2 voly	-
40	Havlas Jakub	78 dní s 2 voly	-
Polodvorníci:
8	Kopáček Josef	130 dní	ruč. 1 osobou, později 52 dní s 2 voly
9	Paul Václav	104 dní	ruč. 1 osobou, později 40 dní s 2 voly
10	Jílek Tomáš	104 dní	ruč. 1 osobou, později 1 den odkoupil
28	Dolejší Jakub	104 dní	ruč. 1 osobou
38	Král Václav	104 dní	ruč. 1 osobou, pozd. 1 den přenesen na čp. 11
41	Vávra Jan	104 dní	ruč. 1 osobou
43	Jelínek Václav	104 dní	ruč. 1 osobou
47	Hanus Vojtěch	104 dní	ruč. 1 osobou, později 52 dní s 2 voly
Chalupníci:
11	Král Jan	52 dní	ruč. 1 osobou – 27. 5. 1796 odkoupil 1 den týd., ale 22. 8. 1833 převzal od č. 38
15	Král Matěj	52 dní	ruč. 1 osobou , 24. 3. 1796 se vykoupil
21	Sejpka Václav	52 dní	ruč. 1 osobou, 3. 5. 1796 se vykoupil
24	Jílek Tomáš	52 dní	ruč. 1 osobou
29	Jílek Matěj	52 dní	ruč. 1 osobou
30	Bižaur Matěj	52 dní	ruč. 1 osobou
32	Javorský Jan	52 dní	ruč. 1 osobou
33	Dolejší Petr	52 dní	ruč. 1 osobou
34	Brejcha Ondřej	52 dní	ruč. 1 osobou
42	Dolejší Václav	78 dní	ruč. 1 osobou
44	Jelínek Václav	78 dní	ruč. 1 osobou
45	Myslík Jan	78 dní	ruč. 1 osobou

Tito sedláci byli tzv. rustikalové, kteří byli na zakoupených pravých poddanských gruntech. Ti, kteří se zakoupili na panské půdě, tzv. dominikalisté, měli robotu dle smluv, jimiž se zavázali v panskou půdu; u nás to bylo ponejvíce 13 dní ruční roboty, jak uvidíme při vyvazení z roboty v r. 1848.

Někteří sedláci si v této době před vydáním robotním patentu měnili robotu v peněžní poplatek např. 5. 1. 1765 směněna roční robota Jiřímu Králi, rychtáři kolineckému za 20 zl rýnských, dne 7. 1. 1765 Matěji Dolejšímu, primátoru kolineckému, též za 20 zl. Vykupování z roboty se dálo nejvíce za Jana Christofa hraběte de Villani.

Zklamané naděje.

zpět

Jedním z nejodvážnějším reformním činem císaře Josefa II. byl urbariální patent z 10. 2. 1789, jímž měly být sníženy poddanské povinnosti poddaných, dále i odstranění roboty. Z hrubého výnosu pozemků, které byly vyměřeny nově a uloženy v josefinském katastru, mělo poddanému zbýt nejméně 70% na výživu rodiny a místní výdaje. Státní a vrchnostenské dávky nesměly tedy převyšovat 30% hrubého výnosu. Tato urbární úprava měla znamenat velkou úlevu pro poddané.

Smlouva mezi vrchností a poddanými v Kolinci byla sepsána dne 8. 10. 1789.

Jednotliví sedláci měli podle hrubého výnosu jejich pozemků, zjištěného josefinským katastrem, platit místo roboty a všech jiných služeb toliko penězi. „Podruzi bez domků, všichni ti, kteří vlastního bytu nemají a v nájmu jsou, zůstávají při starém:
totiž všechen panský len, který se při dvorech seje, vyplejt, vytrhat, odrchnout, též na panská luka rozestřít povinni jsou, ale jak dlouho ta práce trvá, každému denně vrchnost jest povinna dát 1 lb(libra) chleba, též 2 žejdlíky piva staré české míry, tak jak jindy před tím užívali.“

Toto přistoupení na novou úpravu bylo dobrovolné, jak praví klausule:
„Že se té předstojící urbariální povinnost obec jednotlivě a dobrovolně podvolila toho na větší víru dokazují našich ruk podpisy a přitisknuté pečafty“. Bohužel tato výhodná úprava poddanských povinností nevstoupila ani v platnost pro úmrtí císaře Josefa II.

Poněvadž nám připravovaný elaborát k této úpravě podrobně ilustruje majetkové poměry jednotlivých majitelů usedlostí a jejich povinnosti k vrchnosti i zdejšímu duchovnímu, uvádím jej v celé šíři.

Podle této nové úpravy by v Kolinci platili:

Čís. pop.	Jméno	Výnos z polí, vinic		Luk a zahrad		Pastv. lesů	Peněžní plat vrchnosti		Peněžní plat faráři
	-	zl	kr	zl	kr	kr	zl	kr	zl	kr
2	Král Josef	54	42 2/4	9	4	1 3/4	10	29	1	19 1/4
4	Ouda Josef	51	20 1/4	9	36 2/4	-	9	13 3/4	1	112 1/4
5	Kohout Josef	81	30	10	50	7 1/4	13	39 3/4	1	45 3/4
7	Málek Jan	74	45 3/4	9	26 2/4	12 3/4	12	33 3/4	1	29 1/4
8	Kopáček Josef	43	22 3/4	10	33 3/4	-	9	12 1/4	-	14
9	Pohl Václav	32	13 2/4	4	30 2/4	7 3/4	5	44	-	27
10	Jílek Matěj	35	53 1/4	7	16 1/4	-	6	41 2/4	-	44 1/4
16	Čapek Václav	76	5 1/4	11	19 2/4	-	13	13 3/4	1	27
18	Sýkora Tomáš	73	54 2/4	9	2	-	11	43 1/4	2	1 3/4
19	Jelínek Matěj	50	30	6	15	-	8	47 3/4	-	36 1/4
20	Pavlík Šimon	49	34 3/4	10	21 2/4	-	9	18 3/4	1	1 2/4
22	Kohout Frant.	63	57	7	52 1/4	-	10	54 3/4	-	59 3/4
23	Honzík Jan	77	52 2/4	16	31 1/4	-	14	22 1/4	1	56 3/4
24	Jílek Tomáš	36	23 2/4	5	26 2/4	-	6	31 1/4	-	30 3/4
29	Jílek Matěj	11	-	6	14 1/4	-	3	15	-	4 1/4
30	Bižaur Matěj	18	5 1/4	2	19 3/4	12	2	52 1/4	-	35 1/4
32	Javorský Jan	12	41 1/4	4	10 2/4	-	2	54 2/4	-	8
35	Dolejší Frant.	48	44 2/4	5	13	59 3/4	8	1 1/4	1	9 3/4
38	Král Václav	35	17 2/4	8	7 2/4	-	6	50	-	43 2/4
40	Havlas Jakub	52	18	12	37 2/4	8 3/4	19	58 3/4	1	25
41	Vávra Jan	23	58	2	48	3 3/4	4	3 1/4	-	23 2/4
43	Jelínek Václav	30	14 3/4	8	35	12	6	1 2/4	-	56
44	Jelínek Václav	17	9 1/4	9	29 2/4	43 2/4	3	35 1/4	-	11 3/4
45	Pavlík Matěj	26	34 2/4	2	57 1/4	-	4	44 1/4	-	7 3/4
47	Hanus Vojtěch	48	4 1/4	8	52 1/4	-	8	45 1/4	-	58

Domkáři kolinečtí by platili podle nové úpravy:

Čís. pop.	Jméno	Desátek 13 dní den po 9 kr.		Žito 1 m po 1 zl. 5 1 kr		Ječmen m po 42 1 kr		Oves po 27 kr
-	-	zl	kr	míra	kr	míra	kr	míra	kr
15	Král Jan	1	57	1 1/4	5	2 5/8	6 3/4	5/8	1
21	Král Matěj	1	57	-	-	-	-	1 3/4	2 3/4
26	Sejpka Václav	1	57	-	-	1 3/4	4 1/2	-	-
28	Klenovský Frant.	1	57	-	-	7/8	2 1/4	na peněz. 10 kr
33	Dolejší Petr	1	57	1 3/4	7 1/4	na pen. 18 kr		5/8	1
34	Brejcha Ondřej	1	57	1 str.	28 2/4	-	-	-	-
42	Dolejší Václav	1	57	-	-	-	-	1 3/4	2 3/4
-	Vachová Kateř.	-	-	2 str. 1 m.	33 3/4	-	-	-	-
51	Heřman Matouš	1	57	-	-	-	-	-	-
58	Heřman Jakub	1	57	-	-	-	-	-	-
62	Hejl Martin	1	57	-	-	-	-	-	-
64	Kubíček Matěj	1	57	-	-	-	-	-	-
42	Rathaus	1	57	3	50	1 m 1str.1m.	55 3/4	1 m 1str. 1m.	36 1/4

Brzy po smrti císaře Josefa II. - 20. února 1790 - zrušil císař Leopold II. bratrovu urbární soustavu patentem z 9. května 1790 a obnovil tereziánský robotní patent z r. 1775.

Jak již bylo řečeno, řídily se povinnosti poddaných vůči vrchnosti nadále robotním patentem z r. 1775 až do zrušení roboty v r. 1848.

Později se budeme zabývat podrobně celým vyvazovacím materiálem, v němž uvidíme další povinnosti těch, kteří se usadili na panské půdě, ale také výše náhrad poddaných za “újmu“, kterou vrchnost zrušením roboty “utrpěla“.

Ale vraťme se opět k těm, kterým otěže vlády nad naším venkovským lidem neměly dlouho tkvět v jejich jemných rukou.

Pod vládou modré krve i bohaté buržoasie.

zpět

Ani Jan Christof svobodný pán de Villani, člen známé šlechtické rodiny doby probuzenecké, neměl podržet Kolinec na delší dobu. V r. 1799 prodal kolinecké panství panu Arnoštu šlechtici z Manasser. V následujících rocích se pak střídali majitelé Kolince velmi rychle.

V r. 1802 - 1803 vlastnil Kolinec baron z Apfelternu, v letech 1804 - 1804 baron Arnošt Malowec a ještě téhož roku dne 31. 10. byl prodán Kolinec panu Kořínkovi a Josefu Bayerovi.

Tito prodali v r. 1805 Kolinec pražskému měšťanovi Nádhernému.

Dne 30. srpna 1806 koupil Kolinec s Ujčínem, Vlčkovicemi a Podolím měšťan a majitel domu v Praze, potom měšťan a obchodník města Krumlova Jan von Schmidt, který držel Kolinec do 10. 2. 1810, kdy koupil Kolinec pan Alois Desař za 330000 zl v „bankošeid“.

Dalšího majitele dostal Kolinec dne 8.listopadu 1815, kdy jej koupil hrabě Karel de Poeting a Persing za 190500 zl. Ke Kolinci přikoupil též dne 21. února 1816 od Františka Svobody statek Mlázovy. Tím prvně v dějinách Kolince byl Kolinec s blízkou vesnicí Mlázovy spojen pod jednou vrchností.

Přicházíme k posledním pánům Kolince feudální éry k příslušníkům rodu hrabat Taaffeů, pocházejícího z Irska.

zpět

Kolinecké panství v rukou irského rodu Taaffeů.

V měsíci máji r. 1837 bylo panství Kolinec se všemi přináležejícími dvory jako Ujčín, Konín, Podolí a Vlčkovice, se všemi poddanými osadami: Střítěží, Hořákovem a Vlastějovem prodáno Ludvíkovi hraběti z Taaffe, prvnímu justičnímu presidentovi, za 135000 zl konv. měny.

Koncem prosince 1837 byl vrchnostenský úřad panství Kolinec i s úřední registraturou přenesen do Nalžov a předán k vedení nalžovskému vrchnímu úřadu. Tím se kolinecký zámek stal pouze přechodným sídlem hrabat Taaffeů, spíše poplužným dvorem a příbytkem personálu nejen do zrušení patrimoniální správy v r.1848, ale až do parcelace statku a prodeje zámecké budovy kolinecké obci v r. 1920.

S jedním příslušníkem tohoto rodu jsme se již v dějinách Kolince seznámili, jako poručníkem nad statky vlašské vrchnosti. Byl to František Xav. hrabě Taaffe, který se první usadil na Nalžovech.

Nový majitel Kolince Ludvík hrabě Taaffe (1793—1855) složil již ve 20 letech svého věku soudcovskou zkoušku a záhy na to i doktorát s vyznamenáním. Osvědčil se v soudní službě jako bystrý právník. Byl pak vrchním presidentem nejvyššího soudního dvora ve Vídni; postupně byl i ministrem spravedlnosti, rektorem university ve Vídni. Svůj rektorský plat věnoval nadacím pro chudé juristy.

Ludvík Taaffe měl tři děti: Karla, Eduarda a Klementinu. Pánem Nalžov se stal nejprve prvorozený Karel, kdežto mladší Eduard dostal panství kolinecké s Vlčkovicemi a Ujčínem. Když však Karel r. 1869 zemřel, stal se Eduard Taaffe pánem na Nalžovech.

Eduard František hr. Taaffe (nar. 24. 2. 1833) vstoupil jako právník do státní politické služby, byl okresním hejtmanem ve Vídenském Novém Městě, potom zemským hejtmanem v Salzburgu, místodržícím v Tyrolích a později v Uhrách a od r. 1861 při místodržitelství v Čechách, avšak záhy na to stal se již ministrem různých resortů za vlád Beustovy, Potockého, Hohenwartovy a posléze dlouholetým ministerským předsedou, rytířem Johanitů, Zlatého rouna, tajným radou a nositelem velkokříže Leopoldova i jiných rakouských a cizozemských řádů a vyznamenání. Pro nás Čechy byl však přece jen věrným služebníkem rakouského dvora (byl důvěrným přítelem z mládí cís. Františka Josefa I.), i když ve své vládě zastával stanovisko národnostního vyrovnání a soužití národů v rakouské monarchii.

Za manželku měl (od r. 1840) Irmu, hraběnku z Csáky, s níž měl 5 potomků:
Marii, potomní choť místodržitele Maxe Goudenhove-ho,
Louisu, čestnou dámu ústavu šlechtičen v Brně,
Helenu, provdanou za barona Matenklota, majitele Orlové ve Slezsku, (pozn. autora: zamilovala se do židovského lékaře Dr. Feldmanna s nímž se dala oddati. On přestoupil v Uhrách na evang. víru reform. a začal provozovat praxi),
Jindřicha, potomního pána na Nalžovech,
Klementinu, která zemřela svobodná v r. 1887.

Panství nalžovské mělo pozemky v těchto katastrálních obcích:
Nalžovech, Letovech, Černíči, Vlkonicích, Hradešicích, Velenovech, Plichticích, Zavlekově, Vlčňovech, Buršicích, Tužicích, Neprachovech, Otěšíně, Mířenicích, Ústalči, Krutěnicích, Zbynicích, Čejkovech a Tedražicích.

My se však budeme věnovat statku kolineckému. Při nastoupení Taaffeů v Kolinci byl součet užitkové plochy dominia, podle zeměměřických prací konaných ve zdejší obci od 4. 8. do 2. 9. 1837, takový:

Druh plochy	Dominikál		Rustikál
	jitro	sáh	jitro	sáh
Orná půda	485	13	977	851
Rybníky	37	759	-	284
Pole ladem	-	-	9	1410
Louky	189	1548	401	767
Zahrady	4	224	23	200
Pastviny	155	364	134	9
Lesy	503	86	165	481
Vůbec	1374	1394	1711	802

Podle údajů kolineckého hospodářského úřadu z 5. XII. 1838:

Druh plochy	Vrchnost		Poddaní
	jitro	sáh	jitro	sáh
Pole	662	60 3/6	801	133
Louky a zahrady	276	1210 4/6	341	517 1/6
Rybníky	36	961	-	284
Pastviny	78	1036 3/6	210	935 2/6
Lesy	504	336	170	1482
Vůbec	1558	404 4/6	1524	151 2/6

U Kolince, Ujčína, Vlčkovic a Střítěže bylo až do r. 1837 dohromady 17 rybníků, 15 s kapry, některé se štikami a jinými jedlými rybami zejména okouny a líny, 2 u Kolince obsazené pstruhy, vylovenými ve Pstružné, kteří v těchto rybnících dorůstali značné velikosti. Dvou bývalých rybníků u Ujčína se používá jako luk.

Vrchnostenské lesy se dělily ve 2 revíry:
spojený revír kolinecký a ujčínský - 293 jiter 1004 sáhů,
vlčkovický – 187 jiter 524 5/6 sáhů.

Obce měly tyto lesy:
Kolinec 93 jiter 468 sáhů,
Ujčín 22 jiter 1347sáhů Lesy byly složeny ponejvíce ze smrků a jedlí, jen tu a tam přimíšeny borovice, olše a břízy.

Stav zvěře:
srnců, zajíců, koroptví málo. Výnos honů stačí právě pro vlastní spotřebu.
Stav dobytka k 30. 4.1837 (se statkem Podolí):

Druh	Vrchnost		Poddaní		Dohromady
	počet	-	počet	-
koně	1	starý	26	21 starých, 5 hříbat	27
hovězí	101	3 býci, 55 krav, 16 jalovic, 27 taž. volů	484	5 býků, 242 krávy, 41 jalovic, 164 taž. volů, 32 mladých volů	585
ovce	1183	919 starých, 264 jehňat	670	468 starých, 202 jehňat	1853
vepřů	-	-	162	-	162
kozy	-	-	67	-	67

Také však pěstovány husy a jiná drůbež a některými usedlíky udržováno několik úlů (Všechny údaje Sommer, díl str. 68-72). Další údaje jsou čerpány z přípravného materiálu prof. Jos. Eichlera, gymn. profesora, jehož dotazníky ohledně panství zodpověděl kolinecký ředitel panství Josef Klíma dne 20. 11. 1825, čís. exhibitu 243 Pol. Tyto doplňky se nedostaly do Sommerova Popisu království českého.

Celková plocha kolineckých lesů panských tj. Chuchle, v Blatcích, k Horám, les pod Holým vrchem, na Březovej, porostlina k Tajanovu a porostlina na Vrchu totiž 293 jiter 1004 sáhů.

Vlčkovický revír panských lesů:
Pačiny, Hůrka, Hory a Spálenec celkem 187 jiter 524 sáhů.
Podolský revír t. j. porostlina v Rabine(?), Na maliny, Pod kostelem, Nad vysokou mezí, V kolíbce první a druhý celkem 20 jiter 198 sáhů.
Obecní lesy: v Nemanici, Zadní a přední Rendlíky a Pačiny celkem 93 jiter 468 sáhů.

Rybníky
U Kolince		U Ujčína		U Vlčkovic		U Stříteže
1	Skálovský	5	Jelínek	11	Buršickej	17	Plodový
2	dolejší pstruhový	6	hořejší v Dražkách	12	Mlejnskej	-	-
3	hořejší pstruhový	7	prostřední v Dražkách	13	hořejší plodový	-	-
4	u pivovára	8	dolejší v Dražkách	14	dolejší plodový	-	-
-	-	9	Ovčácký	15	Na vsi	-	-
-	-	10	Řešátko	16	Ovčácký	-	-

V tomto roce 1825 patřilo k panství tolik vsí s domy a obyvateli:

ves	počet domů	počet obyvatel
Kolinec	115	904
Ujčín	25	205
Konín	8	52
Vlastějov	6	40
Dolní Těšov	1	10
Vlčkovice	26	216
Střítěž	11	75
Podolí	15	117
Hořákov	13	91

Kolinecký zámek teprve od r. 1823 zveleben a od nynějších majitelů „aus den Schutt gehoben“.

Vyvazení z roboty

zpět

Rod Taffeů dlouho nevyužíval své patrimoniální svrchovanosti. Schýlila se doba “ pomazaných Páně“.

Osvícenější šlchtcové sami poznávali, že dosavadní poměry se již dlouho udržet nedají. Docházelo proto k vyjednávání mezi nimi a poddanými. K tomu byly i vrchnosti nabádány patentem z 15. 12. 1846, aby cestou dohody usnadnily výkup z roboty.

Revoluční myšlenky vanoucí celou Evropou donutily i rakouského císaře Ferdinanda k vydání patentu ze dne 25. 3. 1846, který veškeré poddanství nadobro rušil. Pokrytecky se v něm. praví:
“ Se zálibou jsme pozorovali, že dobrovolné úmluvy o vykoupení z robot, tam, kde se jich užilo, se zdárným úspěchem se potkávají. Proto dle proseb mnohých poddaných i o blaho pečlivých vrchností, nařizuje se, aby všecka robota dnem 31. 3. 1848 přestala za přiměřenou náhradu.“ Vyměření této náhrady se mělo státi na příštím říšském sněmu.

Zákon o zrušení roboty ze dne 7. září 1848 zní:
Uzavřeli jsme a nařizujeme na návrh ministerské rady ve srovnalosti s ústavním sněmem jak následuje:
Nejprvé:
Poddanství a ochrana jsou se všemi zákony na tyto poměry se vztahující zrušeny.
Druhé:
Půda budiž břemen zbavena, všecky rozdíly mezi grunty dominikálními a rustikálními zdviženy.
Třetí:
Všechna z poměru poddanstva vyplývající, na poddanském gruntu spočívající břemena, služby, platy jakékoliv, jakož i všechny z vrchnostenského nadvlastnictví, z desátnictví, ochrany, fojtovství, vinohradného práva a z vesnického panství pocházející, až potud, z gruntů neb od osob vzdávané, naturální, pracovní neb peněžité platy, pojímajíc v to rovněž platy, ježto se vzdávati musely při proměnách držitelství za živa neb v pádu smrti, jsou od nynějška zdviženy.
Čtvrté:
Za některé z těchto zrušených břemen má učiněna být náhrada, za některá nic.
Páté:
Za žádné z osobního poddanství, z poměrů ochrany, z vrchnostenské povinnosti z vesnického panství vyplývající práva nebo platy nemůže žádná náhrada býti žádána,naproti čemuž také břemena odtud pocházející pominouti mají.
Šesté: Za práce naturální i peněžité poplatky takové, které držitel některého gruntu, jakožto držitel pánovi statku, desátku neb fojtovství platiti musel, budiž co nejdříve slušná náhrada vyměřena. Sedmé:
Práva na lesích neb pastvách, jakož i služebnosti mezi vrchnostmi a jejich posavadními poddanými buďtež proti výplatě - vesnickopanské právo k trhání trávy a pastvě, jakož i pasení na úhořích a strništích bez výplaty - zrušeno.
Osmé:
Komissí z poslanců ze všech provincií složená vypracuje a předloží říšskému sněmu návrh zákona, kterýž chovati má: a) o výplatě vzájemných poplatků a povinností, zakládajících se na zákupních (emfyteutických) a jiných smlouvách o dílné vlastnictví,
b) o rušitelnosti břemen gruntovních, která by snad nebyla v § 3 uvedena
c) o způsobu zrušení neb zřízení práv v § 6 uvedených, o míře a výšce náhrady, jenžto by se mělo státi a o způsobení jistiny z prostředků jedné každé provincie, v níž by se‚ výhradně pro tuto provincii vyměřená, prostřednictvím státu zapravila,
e) o otázce, má-li se za poplatky a povinnosti dle § 2, 3 a 8 b zrušené v § 5 a 6 neuvedené náhrada jaká dána býti má.
Deváté:
Patrimoniální úřady mají soudy a politickou správu prozatím až do zavedení zemských úřadů dále vésti na útraty státu.
Desáté:
Vyslovená v 6. čl. zásada náhrady za práce naturální i peněžité platy nemá však vylučovati všeliké pozdější návrhy komissí podle 8. čl. zřízené, jimiž by se zásada tato vysvětliti neb obnoviti mohla.
Jedenácté:
Také vázanost k odebírání piva a kořalky se zujatými a v ní povinnostmi přestane.
Našim ministrům domácích záležitostí, justice a financí jest uloženo vykonání tohoto zákona.
Dáno v našem hlavním a sídelním městě Vídni 7. září 1848 a říší našich léta čtrnáct.
Ferdinand m. p.

A tak konečně padla hnusná poroba, jež po staletí tísnila poddaný lid, který se stal opět svobodným na své půdě.

Zbývalo již jen se dohodnout o ceně, kterou měl sedlák vyplatiti pánům, že byla s jeho rukou sňata pouta.

Jako hlavní zásada stanoveno, že z výkupné ceny tj. vyměřené hodnoty roboty a jiných dávek má vrchnost poddaným odpustit třetinu (poněvadž měla k nim nejen práva, ale i povinnosti), třetinu má zaplatit vrchnosti sám a třetinu za něho zaplatí země.

Vyvazování dálo se v každé zemi jakožto záležitost zemská, při čemž brány ponejvíce za základ výkupné ceny, na nichž se již dříve dohodl sněm moravský. Dělo se pak tím způsobem, že roční renta, na kterou byla povinnost poddaného odhadnuta, byla kapitalisována (násobena dvaceti jako při počítání na 5%) a tento kapitál prohlášen za břemeno váznoucí na statku vykoupeném z poddanské povinnosti.

Poddaní měli tento kapitál splatiti nejdéle ve 40 letech, v kteréžto době také skutečně bylo vyvazení nadobro skoncováno a vyvazovací dluhy byly splaceny.

Vrchnosti obdržely tzv. obligace, které se amortizovaly z vyvazovacího fondu, do něhož poddaní svou povinnost odváděli postřednictvím berních úřadů. Vyvazovací fondy do r. 1861 byly podřízeny zeměpanským ředitelstvím a od tohoto roku přešly do správy zemské. V r. 1869 byla půda zbavena posledních břemen.

Vlastní jednání s kolineckými občany bylo započato dne 17. července 1850, kdy jejich zástupci Jáchym Frank, rychtář, a Jiří Hosnedl a Karel Pohl, jako “ důvěrníci a výborové“, zároveň se zástupcem bývalé vrchnosti Danielem Benonim se dostavili do Nalžov k cís. král. klatovské komisi pro vyvazení gruntů. Tam po krátkém ponaučení o jednání okresních komisí pro vyvazení gruntů, jako i po vysvětlení zákona o vyvazení z roboty a poddanství, byla přítomným oznámena katastrální cena pro kolineckou obec totiž 1 zl. ve stříbře za měřici žita. Potom byl přečten soupis všech váznoucích břemen, k němuž rychtář a důvěrníci se vyjádřili takto:
čp. 8 vykonávalo robotu 52 dní s 2 voly, ačkoliv soupisu jest 104 dni,
čp. 9 vykonávalo robotu 40. dní s 2 voly, ačkoliv soupisu jest 104 dni s 1 volem,
čp. 2, 4, 5, 18, 19, 20, 22, 35, 40 konala vždy robotu, která je poznamenána v robotním seznamu po 78 dnech s dvěma voly, kdežto v soupisu jest psáno 156 dní.

Ostatní robotní povinnosti jsou zcela v pořádku uvedeny. Peněžité dávky vrchnosti čili úroky se žádné neplatily. Seznam robotních „zadržalostí“ jest pro rok 1848 v pořádku. Ti, kteří nejsou přítomni si mohou ve třídenní lhůtě na nesrovnalosťi v zadržalostech podat námitky. Grunty občanů jsou již vykoupeny.“ Podepsáni:
Jáchym Frank, představený,
Georg Hasnedl, Beisitzer,
Karel Pohl, výbor.

Vyvazení celodvorníků.

zpět

Tažní robota za 1 den se počítala 9 kr. Za 78 dní takové roboty se tedy počítalo 11 zl 42 kr. Od toho se odečetla 1/3 jako daň, kterou platila vrchnost z těchto poddanských dávek, v našem případě 3 zl 54 kr, 2/3 z původního peněžního zhodnocení povinnosti byla náhrada vrchnosti, z čehož polovinu platila země a druhou čili 1/3 původního zhodnocení sám poddaný, v našem případě 3 zl 54 kr. To byla tedy roční dávka. Ta se znásobila dvaceti a tak zkapitalisována. Polovina této částky byla zapsána poddaným jako hypoteční dluh, jejž byli poddaní povinni splatit pravidelnými ročními splátkami nikoliv však přímo vrchnosti, nýbrž do státních berních pokladen. Druhou polovinu převzala opět země, která pro ten účel zřídila zemské vyvazovací fondy, úvěrní to ústavy, které převzaly na sebe část poddanských náhrad za robotu vrchnosti, čili staly se tyto ústavy vlastně dlužníky bývalých vrchností.

U celodvorníků činila výkupná cena (celá) 78 zl. Platili ji v Kolinci tito majitelé usedlostí:
čp. 2 Ulrichová Marie
čp. 4 Štula Antonín
čp. 5 Král Ondřej
čp. 18 Sýkora Martin
čp. 19 Jelínek Josef
čp. 20 Faltýn Josef
čp. 22 Krysl František
čp. 35 Pleninger Leopold
čp. 40 Trojan Ondřej

Vyvazení polodvorníků.

zpět

Ruční robota za 1 den byla hodnocena 4 3/4 kr. Ostatní podmínky jako u celodvorníků.

Poněvadž robota u těchto byla různá, uvedu vedle výkupné náhrady i robotní povinnost:

čp.	Jméno	Robota	1/3 daně	Roční splátka		Výkupná náhrada
-	-	-	zl	kr	zl	kr	zl	kr
8	Kopáček Vojtěch	52 dní s 2 voly	7	48	2	38	52	-
9	Pohlová Barb.	40dní s 2 voly	6	-	2	-	40	-
10	Jílek Josef	52 ruč. 1 os.	4	2 3/4	1	20 3/4	26	55
28	Kopáček Petr	104 ruč. 1. os.	8	5 1/4	2	41 3/4	53	55
38	Dolejší Jakub	52 ruč. 1 os.	4	2 3/4	1	20 3/4	26	55
41	Císař Tomáš	104 ruč. 1. os.	8	5 1/4	2	41 3/4	53	55
43	Šos Jan	104 ruč. 1. os.	8	5 1/4	2	41 3/4	53	55
47	Hosnedl Jiří	52 dní s 2 voly	7	48	2	36	53	-

Vyvazení chalupníků.

zpět

Chalupníci konali ruční robotu, ponejvíce 52 dní ročně. Den ruční roboty byl hodnocen 4 3/4 kr., tudíž 52 dní 1 osobou 4 zl 2 3/4.

čp.		Jméno	Břemeno	Právo
nové	staré
80	49	Pleninger Leopold (papírna)	Předkup. právo pro vrchnost a povinnost odebírání piva a kořalky pro dům od vrchnosti	Vrchnost povinna dodati všechno velké dříví na vantroky, splav dříve také i hřídele zdarma i s přivezením, též povin. vyčistiti stoku proti 30 dnům ruč . rob.
-	81	Firch Benedikt	Vrchnost.obilí proti určitému množství mouky mlíti, právo předkup. pro vrchn. a 3 dny ruč.roboty	Vrchnost.obilí proti určitému množství mouky mlíti, právo předkup. pro vrchn. a 3 dny ruč.roboty

Dominikální šenkýři měli povinnost platiti z každého sudu 8 kr. tzv. “šrůtky“.

Sbírání dříví bylo dovoleno jen v určité dny zpravidla v úterý a-v pátek, ale bez háků, bez vozu neb trakaře, jen s košem. Pasení krávy v panském stádě mělo býti povoleno jen po tu dobu, než vrchnost zavede chlévní krmení. V zápisu vyvazovacím je uvedeno, že vrchnost již dávno krmení chlévní zavedla a chalupníci že si dále pouštějí krávy do panského stáda.

Třináctidenní roboty byly zrušeny bez náhrady podle § 67 ministerského nařízení z 27. VI. 1849; vícedenní byla zrušena hodnocením 1 dne ruční roboty 4 3/4 kr.

Židovští majitelé se museli vykoupit i z poplatku na vrchnostenskou daň – extraordinarium -, který činil ročně 20 kr.v. č. tj. 8 kr konv. mince. Tento příplatek na kontribuci byl placen i z židovské školy. židovská obec byla povinna platiti ze synagogy zřízené na dominikální půdě, spolu s “krchovem“, pak s cisternou dohromady 16 zl v. č. jako roční činži do vrchnostenského důchodu. Při vyvazení proti tomu podal představený židovské obce námitku, že jmenovaná cisterna neb studnice již před mnoha lety zašla a více zřízena nebyla a žádal, aby od dotyčné činže z této studnice 4 zl.v. č. ročně byla židovská obec osvobozena. Plnomocník statku. svolil a tak roční činže činila pro židovskou obec z těchto objektů pouze 12 zl v. č. tj. 4 zl. 48 kr konv. mince, z níž se také obec vyvazovala.

Někteří židovští majitelé platili 30 kr. v. č. čili 12 kr. konv. mince tohoto příplatku jako:
Mayer Levy Altman čp. 51, Krauskopf Levi z čp. 52, Redl Jan pak Neuman Moises z čp. IV/V. Právo poddaných sbírati v panských lesích suché dříví a dobývati pařezy a pasení krávy po případě i jednoho telete s panským stádem bylo zhodnoceno při vyvazení velmi nízko a bylo vůbec odpočítáváno u zůzných poddaných různě. Někdy celé právo se sbíráním suchého dříví, dobýváním pařezů a s pasením bylo počítáno 1 zl., jindy 48 kr., jindy 36 kr., 30 kr., i 24 kr, často proti zrušené emfyteutické činži ve stejné hodnotě a to byla asi příčina různého zhodnocení tohoto práva.

Dalšími břemeny poddaných byla činže, ze které se museli vrchnosti vykupovat, a laudemium tj. polatek z převodu nemovitosti, který činil 5 až 10% z ceny nemovitosti, z něhož dnes vidíme, jak hodnotný byl prodávaný objekt. Tento poplatek byl rovněž poddaný v případě převodu nemovitosti své vrchnosti nucen platiti a tudíž se musel z této povinnosti také vykoupiti.

čp.		Jméno	Břemeno	Právo
nové	staré
-	95 a	Toman Pavel	13 dní ruč. rob.	-
-	95 b	Stoček Martin	13 dní ruč. rob.	-
-	96	Mašková Kat. potom Mašek Petr	13 dní ruč. rob. a právo předkupní pro vrchn.	sbírání dř. a dobýv. pařezů v pan. l. a pasení 1 krávy v p. st.
-	97	Preis Matěj, potom Preisová Lidmila	13 dní ruč. rob. a právo předkupní pro vrchn.	sbírání dř. v pan. lese a pasení 1 krávy v p. st.
-	98 a	Bižaur Jakub	7 dní ruč. rob.	-
-	95 b	Kuthan Jakub	6 dní ruč. rob.	-
-	99 a	Hlavík Josef	13 dní ruč. rob.	-
-	100a	Voráček Jiří	6 dní ruč. rob.	poloviční právo sbír. dř. v p. l. a spolu paseni 1 krávy v p. st.
-	100 b	Housar Josef potom Jan Motl	13 dní ruč. rob.	-
-	101	Krisl Václav	13 dní ruč. rob.	-
-	102 a	Kastl Mart. předkup.<>BR> pro vrchn. pak Frant. Hrouda	13 dní ruč. rob.	sbírání dř. a dobýv. pařezů v p. l. a pas.dtto 1 krávy v pan. stádě
-	102 b	Císař Tomáš	13 dní ruč. rob.	-
-	103	Tomášek Frant.	13 dní ruč. rob.	sbírání dř. v p. l. pasení 1 krávy v pan. stádě
-	104	Jelínek Martin	13 dní ruč. rob.	pas. 1 krávy v pan. stádě
-	105	Mužík Jáchym	13 dní ruč. rob.	-
-	106	Beran Jan	13 dní ruč. rob.	-
-	106/I	Koretz Salamon	právo předkupní pro vrchnost	-
-	107	Sejpková Kateř.	13 dní ruč. rob.	-
-	111	Pohl Jiří	13 dní ruč. rob.	-
-	II/a	Šmelkes Jan správně Altman David	právo předkupní pro vrchnost	-
110	III (109)	Kohout Josef	13 dní ruč. rob.	-
-	V/IV	Redl Jan	13 dní ruč. rob.	dobýv. pařezů v pan. l. a pasení 1 krávy v p. st.
108	109	Melichar Antonín	13 dní ruč. rob. a právo předkupní pro vrchnost	sbírání dř. v p. l. proti odvodu popele
-	II	Pohl Martin pak Seligman Graf	13 dní ruč. rob.	-
-	III	Židovská obec (škola)	právo předkupní pro vrchnost	-
-	III	židovská oce (synagoga)	právo předkupní pro vrchnost	-
-	46	Ulrich Josef	vrchnost . obilí proti odvodu určitého množství mouky, mletí sladu proti obdržení tzv. “marka“	-

“marka“ tj. piva 8 pint z jedné várky, kupování veškerého dříví na stavení a správy hotově za běžnou cenu a odvod pilin vrchnosti. Špalky nebo klády (průměrně 60) po 50 kr. v. č. čili 20 kr. ve stříbře, místo vykrmeného vepře 7 zl v. č.
Čp. 11 bylo od r. 1796 do r. 1833 bez roboty; toho r. 1833 byl převzat od čp. 38 jeden den roboty ruční týdně. Čp. 42 a 44 mělo 78 dní ruční roboty ročně jednou osobou.
U čísel popisných s 52 dny bylo roční zhodnocení 4 zl 2 3/4 kr, roční splátka 1 zl 20 kr a 3/4 kr., výkupná náhrada 40 zl 25 kr.

Takto se vykoupili tito kolinečtí chalupníci:

čp. 11	Suk Josef	26 zl 55 kr
čp. 25	Polák Josef	26 zl 55 kr
čp. 29	Jílek Matěj	26 zl 55 kr
čp. 30	Duda Jan	26 zl 55 kr
čp. 32	Princ Josef	26 zl 55 kr
čp. 33	Malíková Kateřina	26 zl 55 kr
čp. 34	Heřman Petr	26 zl 55 kr
čp. 42	Honzík Matěj	40 zl 55 kr
čp. 44	Heřman Martin	40 zl 55 kr

Tito všichni - celodvorníci, polodvorníci a chalupníci - byli rustikalisté, potomci snad prvních usedlíků, říkali si proto starousedlíci.

Další domy byly vystaveny na panské půdě (dominikální) nebo na půdě obecní.

Povinnosti a práva otatních kolineckých občanů vůči vrchnosti.

zpět

čp.		Jméno	Břemeno	Právo
nové	staré
9	-	Pohlová Barbora	hospoda	-
37	-	Král Jan	13 dní ruč. rob.	-
39	-	Brejcha Jakub	13 dní ruč. rob.	-
46	-	Kafková Františka	17 dní ruč. rob.	sbírání dříví a dobývání pařezů proti 4 dnům ruč.rob.;pasení 1 krávy v panském stádě
48	-	Dražka Vojtěch	13 dní ruč. rob.	-
50	-	Javorský Jakub	26 dní ruč. rob.	sbírání suchého dříví v panském lese
51 a	-	Mayer Levy Altman	právo předkupní pro vrchnost	sbírání suchého dříví v panském lese a pasení 1 krávy a 1 telete v panském stádě
52	-	Krauskopf Levy	právo předkupní pro vrchnost	sbírání dříví a dobývání pařezů v panském lese
52	53	Muchka Michal	právo předkupní pro vrchnost a 8 dní ruč. rob.	sbír. such. dříví v pan. lese a pas.1 krávy v pan. stádě
-	54	Melzer Tomáš	26 dní ruč. rob. a právo předkupní pro vrchnost	sbír. dříví v pan. lese a pas. 1 krávy v pan. lese
55	83 a	Lažanský Herman	dominik. šenkýř	sbírání such.dříví v panském lese proti odvodu popele
55	83 b	Kolář Josef	-	sbírání such. dříví v panském lese proti odvodu popele
55	83 c	Heřman František	-	-
56	76	Krátký Prokop	-	sbírání such. dříví v pan. lese, dobýv. pařezů a pasení 1 krávy v pan. stádě
-	-	Král Jan, později Frant. Aschenbrenner	právo předkupní pro vrchnost	-
58	-	Jílek Vavřinec	13 dní ruč. roboty	sbírání such. dříví v pan. lese, dobýv. pařezů a pasení 1 krávy v pan. stádě
-	59 a	Jílek Jan	13 dní ruč. roboty	-
-	59 b	Stoček Jan	13 dní ruč. roboty	-
60	-	Švajgl Jakub	13 dní ruč. roboty a právo předkup. pro vrchnost	sbírání such. dříví v pan. lese
61	-	Hošťák Václav	13 dní ruč. roboty	-
-	62	Stoček Jan	13 dní ruč. roboty	-
-	64	Honzík Jakub	13 dní ruč. roboty	-
-	66	Hejl Václav	13 dní ruč. roboty	-
67	48	Jelínek Jan	13 dní ruč. roboty	-
68	-	Kopáček Petr	13 dní ruč. roboty a kovářskou práci v kontrakt. ceně provádět a když se neprovádí, placení 10 zl činže	sbírání dříví v pan. lese, dobýv. pařezů a pasení 1 krávy v pan. stádě; vrchnost povinna všechnu kovář. práci za kontrakt. cenu u něho dělati
69	-	Kába Václav	8 dní ruč. roboty	sbírání such. dříví v pan. lese a pasení 1 krávy a 1 telete v pan. stádě
70	70	Kaltenbruner Vojtěch	6 dní ruč. roboty	sbírání such. dříví v pan. lese a pasení 1 krávy v pan. stádě
71	71	Havlas Jan	13 dní ruč. roboty	-
72	72	Krysl Matěj	13 dní ruč. roboty	-
73	73	Osvald Petr	právo předkup. pro vrchnost	-
-	75	Haller Josef	drnomistr	-
-	76	Kotal Jakub	13 dní ruč. roboty a právo předkup. pro vrchnost	-
-	77	Holeček Martin	13 dní ruč. roboty a právo předkup. pro vrchnost	-
-	78	Ceplecha Martin	13 dní ruč. roboty a právo předkup. pro vrchnost	-
82	53	Tomášková Dorota později Jakub Kliment	20 dní ruč. roboty a právo předkup. pro vrchnost	sbírání such. dříví v pan. lese a pasení 1 krávy v pan. stádě
-	84	Steiner Jan	13 dní ruč. roboty a právo předkup. pro vrchnost	sbírání such. dříví v pan. lese
-	85	Honzík Antonín	13 dní ruč. roboty	-
-	86	Kolář Josef později Lud. Taaffe	13 dní ruč. roboty a právo předkup. pro vrchnost	sbírání such. dříví v pan. lese proti odvodu popele
-	87 a	Dolejší Jan	13 dní ruč. roboty	sbírání such. dříví v pan. lese
-	87 b	Holeček Vojtěch potom Tomášek Jan	-	sbírání such. dříví v pan. lese
-	88 a	Zajíc Jan	13 dní ruč. roboty a právo předkup. pro vrchnost	sbírání such. dříví v pan. lese a dobýv. pařezů proti odvodu popele
-	88 b	Tirpeklová Anna potom Křesťan Michal	13 dní ruč. roboty a právo předkup. pro vrchnost	sbírání such. dříví v pan. lese a dobýv. pařezů proti odvodu popele
-	89 a	Drha Martin, potom Dolejší Václ.	6 dní ruč. roboty	-
-	89 b	Ježek Jan	7 dní ruč. roboty	-
-	90	Kohoutová Magd.	13 dní ruč. roboty	-
-	91	Locum Josef	13 dní ruč. roboty	-
-	92	Hošťák Jiljí	13 dní ruč. roboty	-
-	93	Krysl Matěj	13 dní ruč. roboty	-
-	94	Jedlička Antonín	13 dní ruč. roboty a právo předkup. pro vrchnost	sbírání such. dříví v pan. lese a pasení 1 krávy v pan. lese

čp.		Jméno	Činže			Laudemium cena objektu v konv. měně
nové	staré		zl	kr	z čeho	%	zl	kr
-	9	Pohlová Barbora pak dědici Matěje Pohla	hospody	4	12	5	400	-
-	46	Kafková Kateřina	-	-	5	480	-	-
-	50	Javorský Jakub	-	-	-	5	240	-
-	51	Mayer Levi Altman	usedlosti a pozemku	9	12	5	2300	-
-	52	Krauskopf Levi	činže	1	12	5	470	-
-	53	Muchka Michal	činže	1	46 2/4	5	160	-
-	54	Melzer Tomáš	-	1	-	5	280	-
55 a	83 a	Lažanský Herman	hospody a pozemku	6	54	5	730	-
55 b	83 b	Kolář Josef	činže	2	58	5	120	-
55 c	83 c	Heřman Frant.	činže	2	-	4	140	-
-	56	Krátký Prokop	činže	3	36	-	-	-
-	57	Král Jan Frant. Aschenbrenner	činže	-	36	5	33	-
-	58	Jílek Vavřinec	činže	-	48	4 kr ze zl	-	-
-	59 a	Jílek Jan	činže	-	-	-	-	-
-	59 b	Stoček Jan	činže	-	-	-	-	-
-	60	Švajgl Jakub	činže	-	12	5	176	-
-	48	Jelínek Jakub	činže	-	-	5	320	-
-	68	Kopáček Petr	činže	-	-	4 kr ze zl	200	-
-	69	Kába Václav	činže	1	46	5	400	-
-	70	Kaltenbrunner Vojt.	činže	2	24	-	-	-
-	73	Osvald Petr	činže	-	12	5	40	-
-	75	Haller Josef	usedlosti a pozemku	4	12	5	800	-
-	76	Kotal Jakub	-	-	-	-	-	-
-	77	Holeček Martin	-	-	-	-	-	-
-	78	Ceplecha Martin	-	-	-	-	-	-
-	84	Steiner Jan	-	-	-	5	60	-
-	82	Tomášková Dorota (Kliment Jakub)	-	-	-	-	-	-
-	86	Kolář Josef (Ludvík Taaffe)	býv. činže	6	15	10	neudáno	-
-	87 a	Dolejší Jan	činže	-	36	10	100	-
-	87 a	Holeček Vojt. (Tomášek Jan)	činže	-	24	10	100	-
-	88 a	Zajíc Jan	činže	-	30	10	54	-
-	88 b	Tirpeklová Anna nyní Křesťan Michal	činže	-	30	10	80	-
-	89	Drha Martin nyní Dolejší Václav	z pole 1200 čtv. sáhů	-	36	5	80	-
-	93	Krisl Matěj	činže	-	30	-	-	-
-	94	Jedlička Antonín	činže	1	-	5	12	-
-	96	Mašková Kateř. (Mašek Petr)	činže	1	-	10	256	-
-	97	Preis Matěj (Ludmila)	činže	1	-	5	240	-
-	99	Hlavík Josef	činže	3	12	-	-	-
-	100 a	Voráček Jiří	činže	-	48	5	220	-
-	100 b	Housar Josef	činže	-	48	5	160	-
-	102 a	Kastl Martin	činže	1	-	5	320	-
-	102 b	Císař Tomáš	činže	1	-	5	12	-
-	103	Tomášek Frant.	činže	1	36	5	378	-
-	104	Jelínek Martin	domku a louky	1	36	5	360	-
-	124	Koretz Salamon	činže	3	12	5	400	-
-	II a	Šmelkes Jan (správně Altman David)	činže	4	24	5	160	-
-	III	Kohout Josef	činže	4	8	5	300	-
-	V/IV	Redl Jan	činže	4	48	5	160	-
-	108	Melichar Ant.	činže	1	30	5	80	-
-	II	Pohl Martin pak Seligman Graf	-	3	36	5	160	-
-	46	Ulrich Josef	mlýna a pily	13	12	5	100	-
-	81	Firch Benedikt	činže	32	-	5	5000	-
-	49	Pleninger Leop.	činže	48	-	-	-	-
-	III	Židovská škola	činže	4	20	5	260	-
-	VII	Židovská synagoga a hřbitov	činže	4	48	-	-	-

Nehledíme-li k tomu, že velkostatek v Kolinci pozbyl od zdejších obyvatel ročně 846 dní potažní roboty s 2 voly a 1040 dní ruční roboty 1 osobou, což představuje velkou hodnotu, získal na vykoupených poddanských povinnostech velký kapitál.

K dokonalému vyvazení selských usedlostí chyběl ještě výkup závad vůči obcím, kostelům a farám. To bylo nařízeno zákonem, vydaným r. 1869 pro království České. Z domů, které byly postaveny na obecní půdě, museli majitelé platiti roční úroky jako sedláci vrchnosti. Tyto poplatky však plynuly do pokladny obce. Byly zrušeny podle §5 patentu ze dne 4. března 1849.

Na obecní půdě byly postaveny v Kolinci tyto domy:

čp.		Jméno	Uvedeno v grunt. kn. sign.	Poznámky
nové	staré
-	14	Motl František	II. fol 121	Čp. 49, 61, 62, 64, 66, 73 obec udělila právo pást 2 kusy hov., 2 kusy skop. a 2 kusy vepřového dobytka na obecních půdách a rovné právo lesní. Ostatní chalupy stojící na obecní půdě nepožívají pro placenou činži žádné dobrodiní a výhody neb práva od obce. Obec poslala výkazy o výkupu domů pozdě a dne 2. 8. 1850 omlouvala, že pro vedení pozemkových knih, které jiná místa nevedou, a které měly býti odevzdány, měla mnoho práce a že představený obce nemá písaře a že má malý plat pouze 20 zl ročně Z těchto emfyteutických činží z domů a nížepsaných pozemků se kolinečtí občané vyplatili bez prostřednictví peněžních ústavů ponejvíce hned v roce 1852. Nejvíce činila u hospody čp. 49 ‚totiž 66 zl 40 kr. Jinde podle velikosti domu neb pozemku jen několik zlatých ba i krejcarů.Emfyteutickou činži za pozemky platili majitelé čp. 2, 6, 13, 14 ‚ 15, 21, 24‚ 26, 30 a další.
31	31	Duda Jan	fol 149
39	39	Brejcha Jakub	II. fol 114
49	49	Červený Martin	XIII. fol 65
61	61	Hošák Václav	-
62	62	Šos Martin	-
64	64	Honzíková Jos.	-
66	66	Hejl Václav	-
73	73	Osvald Petr	XIII. fol 12
89	89 a	Ulrichová Marie (půl domu)	XIII. fol 51
-	89 b	Jakub Pavlík	XIII. fol 82
-	90	Kohout Matěj	II. fol 56
-	91	Dušková Josefa	XIII. fol 78
92	92	Hošťák Josef	XIII. fol 61
-	95 a	Stoček Martin	XIII. fol 4
-	95 b	Jílek Jakub	XIII. fol 21
-	98 a	Motl Jan (pak Kateřina)	XIII. fol 13
-	98 b	Holeček Vojtěch (Kuthan Jakub)	XIII. fol 13
-	101	Krýsl Václav	II. fol 111
-	105	Mužík Jáchym	VIII. fol 11
-	109	Javorský Václav	VIII. fol 33
-	VI	Hermann Isak dům	VIII. fol 70 p.v.
-	IX	Hermann Isak stodola	VIII. fol 72
-	106 (107)	Beran Jan	II. fol 147
-	111	Pohl Jiří	VIII. fol 15
-	112	Pohl Karel	VIII. fol 117

Ruku v ruce s vyvazením poddanských povinností vůči vrchnosti šlo i vykoupení usedlíků z povinností vůči faře. Jednalo se o poplatky peněžité i v naturáliích. V nejstarší gruntovní knize kolinecké od r. 1545 vidíme při prodejích pozemků i předávání farářského desátku na nového majitele. Z jednotlivých dědin činil desátek 1 čtvrtni žita, ječmene či ovsa sušické nebo klatovské míry (fol 163).

Když r. 1584 prodával Kliment Skala dům Skálovský panu Jindřichu Vintíři z Vlčkovic, přejal Vintíř na sebe tento farářský desátek z celé usedlosti: půl páta čtvrtně žita, jednu čtvrtni ječmene a 2 čtvrtně ovsa a tři služby (mše), k kterých se platí, jen když je farář slouží.

Ve svrchu jmenované gruntovní knize spatřujeme první dochované zmínky o kostelních později také zvaných železných kravách. Krávy byly skutečně kdysi přiděleny některým usedlostem a poplatky z nich tkvěly na statku po staletí. Feudální zvyklosti převzala i církev.

Dle folia 279 z r. 1591 převzal nový majitel Vít Mareš při -koupi domu také 2 kostelní krávy, jedna 4 kopy a 15 gr. a druhá 2 kopy. Z toho vidíme, jak se tento kapitál po celé věky zmnohanásobil.

Seznam všech platů, jimiž byli povinni kolinečtí usedlíci faře, jest uveden v knize zádušních počtů od r. 1674.
Usedlíci platí penězi: za jednu kotelní krávu ročně 4 gr. čili 4 kr 2 denáry (1 krejcar byl 6 denárů), dále platí některé usedlosti úroky z peněz, které si majitel půjčil od faráře a vázly na chalupě. Z 1 kopy se platilo ročně 4 groše. Naturální platy nejsou uvedeny. Snad jsou uvedeny v peněžní hodnotě. Pojmenování usedlostí se dálo starým způsobem “po živnosti“ po nedávném, ale i před sto lety zde hospodařícím majiteli.

Jméno gruntu	Počet železných krav	Na gruntě jest:		ročně	všeho
		kop	gr.	kr.	den
Maříkovský	4	1	-	23	2
Kaprovský	1	-	51	8	4
Kačkovský	1	-	-	4	4
Kosovský (Kocovský?)	1	-	-	4	4
Jeršovský	2	-	-	9	2
Čapkovský	-	2	-	9	2
Kursovský neb Šerkovský	-	1	-	4	4
Zachardovský	2	-	-	14	-
Lynhartovský	1	-	-	4	4
Na hořejším	2	5	-	32	4
Nováčkovský	2	1	-	18	4
Zachardovský neb Nováčkovský	1/2	-	-	2	2
Nedvědovský	2	-	-	9	2
Bumbovský	1	-	50	18	4
Pýchovský	-	1	-	7	-
Koberáčkovský	1	1	30	9	2
Javorský neb Vondrovský	4	3	40	37	2
Halamovský	1	-	-	4	4
Žákovský	-	3	-	14	-
Haškovský	-	-	30	3	3
Stankovský neb Pajdumovský	1	4	30	18	4
Sušický neb Kuchařovský	1	3	30	26	5
Řehořovský	1	-	-	4	4
Kopřivovský	2	1	-	16	2
Zemanovský	2	-	-	9	2
Řáhovský	1	1	-	9	2
Voskovský	-	2	-	9	2
Celkem	31 1/2	34	215 zl	35 kr	2 den

Mimo Kolinec platili z jedné krávy kolinecké faře:

z Mokrosuk: Tomáš Jílek	4 kr 4 den
z Vlčkovic: Václav Honzík	4 kr 4 den<
z Malonic: Havlas	4 kr 4 den
z Buršic: Šimon Hanušovic	4 kr 4 den
z Ujčína: Šimáček	4 kr 4 den na Janečkovo dvoře
Jirka	4 kr 4 den na Kolářovském dvoře
ze Staňkova: Václav Blahošovic	4 kr 4 den
z Maršovic: Šebesta Šturmovský	4 kr 4 den
ze Sušice: na domě Malciřovském	4 kr 4 den
Celkem	9 krav 42 kr

Tento seznam má mimo jiné i velký význam pro identifikaci dřívějších majitelů usedlostí v Kolinci a byl využit v 2. části tohoto dílu při podání historie jednotlivých domů. O 100 let později byl pořízen pro potřeby zdejšího faráře další seznam povinností jednotlivých usedlostí k faře. I ten nám zachoval, díky neúprosnému setrvávání církve na svých právech, jména majitelů s jejich popisnými čísly, která byla zavedena v r. 1771. Celý seznam nesl tento dlouhý název:
Poznamenání aneb vejtach, co kdo z městečka Kolince desátku obilného aneb peněžitého faráři při chrámu Páně svatého Jakuba Většího apoštola v městečku Kolinci sloužícímu platí a dává. Roku 1776 od kněze Josefa Pichtlera na ten čas faráře obnovený. Na zrně dávají:

číslo domu	nynější číslo	Jména osob	Peněžitý desátek		Žito			Ječmen		Oves
			kr	str.	v	m	s	v	m	v	m	s
1	1	Arx dominicalis nihil dat	22	-	-	-	-	-	-	-	-	-
2	2	Dolejší Kubíček neb Josef Král	-	-	1	2	-	-	-	-	-	-
3	3	Frant. Vondrovský, krejčí	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-
4	4	Pavel Oud neb Král	42	-	3	-	-	-	-	-	3	-
5	5	Jereš neb Josef Kohout	14	-	3	-	-	-	-	-	3	3
6	7	Málek Jan	-	-	1	2	1	-	-	1	-	-
7	8	Kovář Krisl neb Josef Kopáček	-	-	-	-	-	-	1 1/2	-	2	1
8	9	Václav Paul dle živnosti Kapr	-	-	-	3	-	2	-	-	2	-
9	10	Mařík neb Tomáš Jílek	7	-	3	-	-	2	-	-	-	-
10	11	Joanes Král, cantor	-	-	-	-	-	-	1 1/2	-	-	-
11	12	Fara	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-
12	13	Špitál	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-
13	15	Václav Král, nyní Matěj Král	4	-	-	-	-	-	-	-	-	1
14	16	Kubíček hořejší neb Václav Čapek	4	-	3	-	-	3	-	-	-	1
15	17	vdova ševcova	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-
16	18	Suda rychtář neb Tomáš Sýkora	7	1	-	3	-	2	1	-	2	1
17	19	Karel Javorský nyní Matěj Jelínek	7	-	-	-	1	-	-	1	-	-
18	20	Piťha neb Šimon Pavlík	14	-	3	-	-	3	-	-	-	-
19	21	Bižaur neb Václav Sejpka	-	-	-	-	-	-	1	-	-	-
20	22	Čapek neb Frantlšek Kohout	-	-	2	1	-	2	-	-	2	1
21	23	Hendrich neb Jan Honzík	-	-	3	-	-	3	-	1	-	-
22	24	Tomáš Jílek	9	3 den	1	-	-	1	1	-	-	-
23	25	Vacua domus	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-
24	124	Domus judaeorum	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-
25	28	Sklenář neb Jakub Dolejší	10	-	-	-	-	-	1	-	-	-
26	29	Kuchař neb Matěj Jílek (Pixmacher)	-	-	-	-	-	-	-	-	-	1
27	30	Turek neb Matěj Bižaur	-	-	3	-	-	-	-	-	1	3
28	31	Franc Sýkora, pekař	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-
29	32	Ondrovský neb Jan Javorský	3	3 den	-	-	-	-	-	-	-	1
30	33	Petr Dolejší to jest Buchta	17	-	-	-	-	-	-	-	-	-
31	34	Štolca neb Ondřej Brejcha	-	-	1	-	-	-	-	-	-	-
32	35	Černík neb František Dolejší	48	-	1	2	-	3	2	1	-	-
33	38	Veselík neb Václav Král	14	-	-	3	-	1	2	1	-	-
35	40	Nedvěd neb Jakub Havlas	-	-	3	-	-	3	3	-	3	3
36	41	Sýkora neb Jan Vávra	7	-	1	3	-	2	-	-	-	-
37	42	Jírovec neb Václav Dolejší	-	-	-	-	-	-	-	-	-	1
38	43	Laca neb Václav Jelínek	-	-	3	-	-	1	-	1	-	-
39	44	Nedvídek neb Václav Jelínek	-	-	1	2	-	-	-	-	-	-
40	45	Vaníček neb Matěj Pavlík	-	-	-	3	-	-	-	-	-	-
41	47	Dolejší neb Vojtěch Hanus	-	-	2	1	-	1	2	1	-	-
42	49	Rathauský dává	-	-	1	3	-	3	-	-	3	-
-	-	Obec kolinecká	18	1	2	-	-	-	-	-	1	2
-	-	Summa	-	13	3	-	11	1	1	14	2	2

Střihanec z Malonic 24 kr
Celkem 4 zl 32 kr 2 den

Povinnosti obyvatelů Kolince vůči faře v době vyvazení demonstruje “Přehlední tabela výkupných výsledků z vyvazení gruntovního veškerých povinných obce kolinecké“, v níž je dále uvedeno:
"K požitkům právo má: fara kolinecká, jméno oprávněného: P. Václav Jindřich.“

I tento historický dokument může posloužit k rozboru tehdejších poměrů majetkových jednotlivých usedlostí, k identifikaci majitelů usedlostí i z dřívější doby (peněžité desátky za železné krávy) i k jiným postřehům. Uvedu proto i tento dokument i když ve zkrácené formě.

čp	Jméno povinného	Druh a hodnota zrušených břemen v konv. měně				Peněžitý desátek ve kr. víd. č.	Náhradní jistina
		žito, ječ., oves		koláče	vejce		zl	kr
		zl	kr	ks	ks
2	Ulrichová Marie	3	14	1	4	-	44	15
4	Šula Antonín	4	49 3/4	1	4	42	70	25
5	Král Ondřej	5	2 2/4	1	4	14	69	20
7	Frank Jáchym	4	10 1/4	1	4	-	56	45
8	Kopáček Vojtěch	1	8	1	2	-	16	-
9	Pohlová Barbora	2	51	1	2	-	38	55
10	Jílek Josef	2	21 1/4	1	2	7	33	10
11	Kopelent Jakub	-	27 2/4	1	2	5	7	40
13	Troupar Jan	-	30 1/4	1	2	-	7	35
15	Matějčková Anna	2	59 3/4	1	4	4	41	30
16	Opava Josef	6	5	1	4	9	83	30
18	Sýkora Martin	7	6 2/4	1	4	7	96	50
19	Jelínek Josef	3	8 2/4	1	4	7	43	55
20	Faltýn Josef	4	42 1/4	1	4	14	65	45
21	Aschenbrenner Frant.	-	10 3/4	1	2	-	3	20
22	Krisl Frant.	4	11 1/4	1	4	-	56	55
23	Honzík Josef	6	14 3/4	1	4	-	84	25
24	Dolejší Josef	-	5 1/4	1	2	10	3	25
28	Kopáček Petr	2	27	1	2	9 1/2	34	35
29	Jílek Matěj	-	22 1/4	1	2	-	5	35
30	Duda Jakub	3	14 1/4	1	2	-	43	50
32	Princ Josef	-	31 3/4	1	2	-	8	20
33	Malý Rupert	-	48 3/4	1	2	7	12	25
34	Heřman Jäkub	-	52	1	2	-	12	15
35	Pleninger Leopold	5	20 1/4	1	4	48	78	40
37	Král Jan	1	3 3/4	1	2	-	13	45
38	Dolejší Jakub	1	3 3/4	1	2	7	15	40
40	Trojan Ondřej	6	41 2/4	1	2	-	90	5
41	Císař Tomáš	2	55 3/4	1	2	7	40	55
42	Honzík Mätěj	-	5 3/4	1	2	-	2	10
43	Šosová Anna	5	9 3/4	1	4	-	70	-
44	Heřman Martin	1	59 2/4	1	2	-	27	25
45	Myslík Jan	-	38 1/4	1	2	-	9	25
47	Hosnell Jan	4	39 3/4	1	4	-	63	20
70	Kaltenbrunner Vojt.	-	23 1/4	-	2	-	5	25
VI	Hermann Isak	-	9	-	-	-	2	-
-	Obec Kolinec	4	51 1/4	-	-	18	67	10

Od celého Kolince mimo statek náleželo faráři:
žita ...............................13 korců 15 mírky
ječmene ........................11 korců ¹/₄ mírky
ovsa ..............................15 korců 1 ¹/₄ mírky (vše vrchovaté české míry)
koláčů ...........................34 kusy
vejce .............................98 kusů

Dále od některých usedlíků peněžitý desátek v celkové hodnotě 3 zl 39 1 kr. v. č. “Letník“ tj. měnitelný plat 3 kr. víd.čísla z každé držené krávy, výkupu nepodléhal, nýbrž zůstává dále v platnosti podle § 51 vysoké vládní zemské komise z 5. a 15. X. 1849 č. 166 a 173. Oproti osadníkům neměl farář žádný závazek. Výkupná jistina od všech osadníků činila 1427 zl 40 kr.

Převod měr a hodnota jednotek měr:
1 vrchovatý český korec žita činil 1 míru 11 ¹⁵⁸⁴/₄₀₀₀ mírky dolnorakouské sháněné míry,
1 vrchovatý český korec ječmene činil 1 míru 11 ¹⁵⁸⁴/₄₀₀₀ mírky dolnorakouské sháněné míry,
1 vrchovatý český korec ovsa činil 1 míru 11 ⁴⁸/₆₄ mírky dolnorakouské sháněné míry,
1 dolnorak. sháněná míra žita se počítala 1 zl 59 kr.,
1 dolnorak. sháněná míra ječmene se počítala 1 zl 41 ¹/₂ kr.,
1 dolnorak. sháněná míra ovsa se počítala 53 ¹/₂ kr.,
1 koláč dle dobrovolného usnesení se počítal 3 kr.,
1 vejce dle dobrovolného usnesení se počítalo 1 kr..

Kolinecká vrchnost byla faře povinna odvádět:
3 sudy piva ročně, místo velikonočního beránka o velikonočním čase 36 kr. konv. měny “letník“ 1 zl., od nepamětných časů činži za emfyteutickou louku ve výši 9 zl. víd.čísla a 23 kr. víd. č. peněžitého desátku. Výkupná jistina toho všeho činila 533 zl 45 kr. Kromě toho se vrchnost vyvazovala z jedné železné krávy, která byla od kostela a dostala se na vrchnost asi převzetím selské usedlosti, což činilo 40 1 kr v. č. čili 16 1/5 kr. konv. měny čili ve výkupní jistině 5 zl 25 kr. Tuto sumu. vyplatil hrabě Taaffe dne 26. března 1852 hotově.

Další povinnosti ke kolinecké faře měl i statek Malonice (majitel dr. Josef Lumbe) a sice peněžitý desátek ve výši 24 kr. víd. č.(výkupná jistina 3 zl 15 kr. konv. m. pravděpodobně za železnou krávu ze selského stavení čp. 18).

Úhrn výkupních jistin pro kolineckou faru činil:
usedlíků z obce Kolinec ................1427 zl 40 kr
ze statku Kolinec ...........................533 zl 45 kr
ze statku Malonice ............................3 zl 15 kr
Celkem .......................................1964 zl 40 kr

Ze zbylých závad chybělo ještě vyvazení vůči kolinecké škole. Statek Kolinec dával od minulé vrchnosti učiteli Králi 1 vědro piva v ceně 2 zl 55 kr, z čehož výkupná jistina činila 38 zl 35 kr.

Obec Jindřichovice byla kolinecké škole dávat:
a) žita, ječmene a ovsa po 1 11/16 mírky a 4 kusy vajec těmito osobami:
Kubovec Jan ‚ sedlák čp. 4
Janeček Josef sedlák čp. 8
Ježek František sedlák čp.12
Dražka Jan sedlák čp.16
Matěk Jan ‚ sedlák čp. 17
Boublík Vavřinec sedlák čp. 18

U každého vykupná jistina činila 6 zl 55 kr.
b) žita, ovsa po 1 ¹¹/₁₆ mírky a 2 kusů vajec temito osobami:
Boublik Josef ‚ chalupník čp. 3
Vítovec Prokop‚ chalupník čp. 6 u každého s výkupní jistinou 4 zl 20 kr.,
c) ječmene 1 ¹¹/₁₆ mírky a 2 kusů vajec u:
Vaice Františka, chalupníka čp. 2 s výkupní jistinou 2 zl 40 kr.

Tak zvaná “koleda“ tj. plat učiteli při Novém roku z každého domovního čísla z Jindřichovic po 3 kr. v. č., jakož také dávka vajec domkáři, váznoucí nikoliv na gruntě, nýbrž pouze na domku nebo osobě držitele, zůstává dle § 51 vys. min. nařízení z 27. 6. 1849 dále v platnosti. Výkupní jistina pro kolineckou školu činila 52 zl 50 kr.

Tím bylo dokončeno vyvazení z roboty, různých služeb a platů. Prostý venkovský člověk se stal nezávislým, ale do nového života vstupoval s dluhy za výkup, kdežto ti, jimž svou prací připravoval bezstarostný a bohatý život, měli na kontech zemského vyvazovacího fondu ohromná bohatství.

Zánik kolineckého velkostatku pozemkovou reformou.

zpět

Vraťme se nyní k majitelům kolineckého zamku čp. 1 - hrabatům Taaffeům. Posledně uvedený Eduard František hrabě Taaffe zemřel 29. listopadu 1895. Dalším majitelem se panství se stal Jindřich hrabě Taaffe, jenž přikoupil v r. 1897 Radice. Jeho chotí se stala slečna Magda Fuchsová z Vídně, která mu 20. 3. 1898 porodila syna Eduarda Karla Richarda. Zemřela dne 3. listopadu 1918 a pohřbena byla ve Vídni. V r. 1919 se Jindřich Taaffe oženil podruhé s Aginou Izescul-ovou, dcerou rady zemského soudu v Černovicích v Bukovině (matka rozená Kufrazina Wazsilko) z kteréhožto manželství se jim dne 16. 3. 1921 narodil syn Ludvík, zemřelý v dětském věku 16. 1. 1928. Brzy po něm dne 24. 7. 1928 zemřel i jeho otec Jindřich Taaffe. Byl pohřben u sv. Antoníčka blízko Nalžovských Hor.

I když v této době rod Taffeů již nebyl majitelem Kolince, dokončím jeho osud v naší zemi.

Po zemřelém Jindřichovi Taaffeovi se stal majitelem panství syn z prvního manželství ing. Eduard Richard Taaffe, který byl poslední svého rodu na Nalžovech a v Čechách. Dne 9. listopadu 1931 se oženil s Mac Laughlin Grace-ovou, narozenou 3. 5. 1909 v Irsku, s níž se po prodeji Nalžov ve dražbě r. 1937 odstěhoval do Irska.

Konec vlády rodu Taafieů nad kolineckým panstvím učinila pozemková reforma. Obec Kolinec zakoupila od dr. Jindřicha Taaffe, majitele nalžovského panství, velkostatek Kolinec, k němuž náležely dvory:
Kolinec, Ujčín a Vlčkovice, samostatné hospodářství lesní, hospodářský lihovar, pivovar a zámek Kolinec.

Celková výměra velkostatku činila:
pole .........................................263,8 ha
louky .........................................95,01 ha
zahrady .......................................5,69 ha
pastviny .......................................5,98 ha
rybníky .......................................11,73 ha
stav. místa ....................................2,12 ha
lesy ..........................................321,28 ha
neplodná a daně prostá ..................0,39 ha
Celkem ..........................................716 ha

Parcelace Kolineckého velkostatku.

zpět

Jak a kdy se zrodila myšlenka parcelace Kolineckého velkostatku?

Ještě před vydáním zákona o pozemkové reformě č. 81 Sb. zák. a nař. ze dne 30. ledna 1920 čteme zápis z protokolů obecního zastupitelstva obce Kolince ze dne 30. března 1919, který doslova zní:
"Starosta navrhuje, aby požádán byl majitel zdejšího zámeckého parku p. JUDr Jindřich Taaffe, aby zdejšímu obyvatelstvu dovoleno bylo volně navštěvovati zdejší zámecký park, jakož i pořádati v něm lidové slavnosti a to z toho důvodu, že zdejší obyvatelé a zvláště nemocní nemají zde vhodného místa, kdež by mohli si odpočinouti a pookřáti a dále, že zde není vhodného místa, kdež by se mohla odbývati lidová slavnost. Z otevření parku bude míti pak prospěch samo panství, když obyvatelstvo sezná, že panství není proti lidu, a že mu naopak vychází vstříc; to pak, že snad otevřením parku, bude se snad muset zrušit chov daňků v parku, nepadá nikterak na váhu u srovnání s prospěchem, jaký z toho bude míti zdejší obyvatelstvo.“

Tento návrh byl se souhlasem všech přijat. To byl první krok. Na schůzi obecního zastupitelstva dne 1. dubna 1920 bylo usneseno zřídit v obci měšťanskou školu. Majitel velkostatku dr. Taaffe se uvolil přenechat pro školu potřebné místnosti v zámku bezplatně. Vynořila se však otázka, co by se stalo se školou, kdyby jiný se stal majitelem zámku, že by snad tím nebylo trvání školy zajištěno a tu padl návrh na koupi velkostatku. Jednohlasně bylo usneseno velkostatek koupit.

K provedení koupě velkostatku zmocnilo obecní zastupitelstvo dne 7. 11. a 12. 12. 1920 jako odhadce pozemků, živého i mrtvého inventáře Václava Chrousta, rolníka z Jindřichovic a jako odhadce lesů lesmistra Kudrnu z Klatov. Podepsat kupní smlouvu byli zmocněni starosta obce Josef Fiala, člen rady Jaroslav Jarošík a členové zastupitelstva Jan Král, mlynář z Kolince čp. 65 a Václav Princ, rolník z Kolince čp. 32.

Plán rozprodeje velkostatku byl vyvěšen k veřejnému nahlédnutí a nebylo proti němu námitek.

Státní pozemkový úřad si vyhradil na těchto koupených státem zabraných nemovitostech provésti řízení přídělové po rozumu zákona z 30. ledna 1920, č. 81 Sb. zák. a nař. a všech zákonů vydaných v rámci zákona ze dne 16. dubna 1919 č. 215 Sb. zák. a nař. za těchto předpokladů:
1.) že předmětem přídělové akce jsou veškeré zemědělské pozemky s příslušnými budovami,
2.) že celé řízení přídělové do všech důsledků provede Státní pozemkový úřad a to na náklad obce kolinecké,
3.) že obec kolinecká udělí souhlas, aby hledě k ustanovení § 14 č. 2 zák. z 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a nař. mohlo býti započato s řízením přídělovým ihned z příkazu Státního zemkového úřadu,
4.) že přídělová cena bude stanovena Státním pozemkovým úřadem v poměru k hodnotě objektů, jež se obci kolinecké ponechávají, přihlížeje k ceně nabývací a poplatkům se smlouvou spojeným, jakož i všem nákladům spojeným s přídělovou akcí. Hodnotu objektů stanoví Státní pozemkový úřad.
5.) že po úplném provedení přídělového řízení budou objekty, jež zůstanou vlastnictvím obce kolinecké, budou Státním pozemkovým úřadem ze záboru propuštěny.

Obec Kolinec projevila souhlas s těmito podmínkami na rozkaz presidia Státního pozemkového úřadu bylo dne 18. března 1921 započato s prováděním pozemkové reformy na zdejším velkostatku.

Zájmové území bylo rozvrženo dle sídel dvorů na 3 sekce a sice:
1. kolineckou pro obec Kolinec a Mlázovy,
2. ujčínskou pro obec Ujčín, Hory Matky Boží, Druhaveč, Tajanov,
3. pro obec Vlčkovice, osadu Smrčí, obce Brod a Buršice.

Přihlášek o půdu bylo celkem 249 a žádány většinou příděly pod 2 hektary. Po odmítnutí uchazečů, kteří neodpovídali podmínkám zákonem stanoveným, podařilo se ostatní až na nepatrné výjimky plně uspokojit. Pro bezzemky, kteří nemají vlastního inventáře, ponechána plocha cca 20 ha půdy pro obec, aby ji uchazečům pronajímala. S ohledem na rozsáhlé hospodářské budovy byl ponechán u dvora ve Vlčkovicích zbytkový statek o výměře 37,8 ha polí a 14,6 ha luk, u dvora v Ujčíně o výměře 46,50 ha polí a 17,2 ha luk. Ke zbytku v Ujčíně přičleněna malá cihelna pro ruční výrobu.

U dvora kolineckého přidělena větší část půdy drobným zemědělcům, ze zbytku přiděleno 15 ha půdy k hospodářskému lihovaru, k němu připojeny hospodářské budovy kolineckého dvora, jakož i 10 ha k pivovaru. Lihovar v Kolinci se združstevní za součinnosti hospodářského družstva v Klatovech a lihovarnického spolku.

Rozdělení mezi drobné uchazeče:
a) od kolineckého dvora bylo mezi drobné uchazeče rozěleno 80,5 ha polí a luk,
b/ od ujčínského dvora 105 ha polí a luk,
c/ od vlčkovického dvora 28 ha polí.

Rybníky ku panství náležející ve výměře cca 11,3 ha byly přiděleny obci, rovněž i lesy ve výměře cca 304 ha, jež budou s vlastními dobře obhospodařovanými tvořit komplex o rozloze přes 400 hektarů. O část lesů ve výměře cca 17 ha projevila zájem obec Ujčín, jež vlastní pouze 1 hektar lesů. Zbytek lesů o rozloze cca 17 ha byl této obci Ujčínu přidělen a sice z těchto důvodů že:
- lesíky ty leží roztroušeně v katastru této obce a nesouvisí s jádrem kolineckých lesů a jsou mladší 20 let, tedy kácení neschopné,
- odtržením těchto parcel nijak nebude porušena celistvost lesního hospodářství,
- se zavázala obec Ujčín obhospodařovati je pod dohledem správce lesů kolineckých

Přidělené pozemky, obzvláště u Kolince a Ujčína jsou značně svažité a různé hloubky a tudíž i bonity. Státní pozemkový úřad provedl ocenění všech pozemků a dle toho byla zařazena veškerá zemědělská do 9 bonitních tříd. Pro jednotlivé třídy byly pak vzhledem k odstavci 4 podmínek zásadního schválení Státním pozemkovým úřadem tyto přídělové ceny (za 1 hektar):
I. třída ..................3800 Kč
II. třída .................3400 Kč
IIII třída ...............3200 Kč
IV. třída ................3000 Kč
V. třída .................2700 Kč
VItřída ..................2300 Kč
VII. třída ...............1900 Kč
VIII. třída ..............1400 Kč
IX. třída ................1000 Kč
Pro pastviny nezazařené stanovena cena 600 Kč za 1 hektar.

Toto rozvržení bylo akceptováno ve schůzi městské rady ze dne 3. dubna 1921. Jí se zúčatnil zástupce Státního pozemkového úřadu a zástupce okresní správní komise v Plánici, který projevil též svůj souhlas.

Přídělová akce byla skončena 2. dubna 1921, rovněž i grafický plán, proti němuž nebylo vzneseno podstatných námitek.

Správní výbor Státního pozemkového úřadu schválil přídělové řízení ve své schůzi ze dne 7. dubna 1921.

Podrobnosti koupě velkostatku a parcelace.

zpět

Podle trhové smlouvy ze dne 30. prosince 1920 byly JUDr. Jindřichem Taafe prodány tyto nemovitosti:
statky Kolinec, Vlčkovice a Ujčín se všemi k nim patřícími, v katastrálních obcích Kolinec, Vlčkovice a Ujčín ležícími pozemky, se všemi budovami a výstavnostmi, zejména tedy i s pivovarem a lihovarem v Kolinci a cihelnou v Ujčíně, jak vše je zapsáno ve vložce čís. 719 desk zemských a dále:
dům čp. 86 v Kolinci se stav.parcelou č. kat. 126, na níž ten dům stojí a zahradou č. kat. 575/1 tamtéž (vložka č. 66 pozemkové kn. katastru obce Kolinec),
pozemky č. kat. 125/2 - stavební parcelu - spáleniště, 575/2 -zahradu a 576 zahradu v Kolinci (vl. č. 89 poz. kn. kat. obce Kolinec),
dům šp. 99 v Kolinci se stav. parc. č. kat. 123, na níž ten dům stojí, pak zahradou č.kat. 574 tamtéž (vl. č. 104 poz. kn. kat. obce Kolinec),
pozemky č. kat. l/3 - parcelu stav., sklep (vl. č. 162 poz. k. kat. obce Kolinec) a parc. 1/4 stav.- sklep v téže vložce,
pozemky č. kat. 678 role, 688 role,689 pastvinu a 683 role v Kolinci (vl. č. 163 poz. kn. kat. o. Kolinec),
pozemky č. kat. 855/4 cesta, 856/2 cesta a 885/3 potok v Kolinci (vl. č. 247 poz, kn. kat. o. Kol.),
pozemky č. kat. 231, 51/2 a 516 pastviny v Kolinci (vl. č. 249 poz. kn. kat. o. Kol.),
pozemek č. kat. 511 pastvina v Kolinci (vl. č. 281 poz. kn. kat. o. Kol.),
chalupu čp. 2 ve Vlčkovicích se stav. parc. č. kat. 39 na níž ta chalupa stojí, pak pozemky č. kat. 75/1 zahrada a 511 potok tamtéž (vl. č. 2 poz. kn. kat. o. Vlčkovice),
pozemky č. kat. 22/1 a 22/2 pastvy ve Vlčkovicích‚ vl. č. 40 poz. kn. kat. o. Vlčkovice),
pozemek č. kat. 480/1 louka ve Vlčkovicích (vl. č. 78 poz. kn. kat. o. Vlčkovice),
pozemek č. kat 7 pastvina v Ujčíně ( vl. č. 49 poz. kn. kat. o. Ujčín),

a to veškeré tyto nemovitosti se vším k nim patřícím příslušenstvím, jak mrtvým tak i živým inventářem, se vším, co ve staveních prodaných hřebem přibito nebo hlinou, maltou nebo vápnem spojeno jest, zejména též dobytkem, brambory, 400 metry palivového dříví, pak veškerou slamou, senem a jetelem, mimo množství již zaprodané, v zbytkovém množství as 800 q slámy a 800 q sena, pak takovým množstvím žita, ječmene a pšenice, kolik třeba jest pro veškeré deputátníky, na prodaných nemovitostech zaměstnané až do konce června 1921 a kolik je třeba k osevu na prodaných nemovitostech dle osevního plánu, třemi podíly na družstvu hospodářských lihovarů, měřícím strojem v lihovaru, vše jak stojí a leží, vyjímajíc toliko veškerý inventář v mlékárně, uhlí, dlouhé dříví již poražené, jetelové semeno a patnáct kusů již hotových cihel, kteréžto věci prodávající si i nadále ve svém vlastnictví ponechává, se všemi právy a břemeny, v hranicích a mezích stávajících tak, jak on sám s předchůdci svými tyto nemovitosti držel, užíval, obhospodařoval a obýval, aneb tak činiti oprávněn byl a to za:
nemovitosti .................................2240000 Kč
inventář a věci movité ....................700000 Kč
úhrnem ......................................2940000 Kč

Kromě shora uvedených nemovitostí jsou v zemských deskách fol. 719 uvedeny další, které patřily rodu Taaffe v Kolinci :
zámek čp. 1 se stav. parc. č. kat. 1/1, 1/2, 42/1, 89/119 a s pozemky č. kat. 39, 40, 41, 52, 54, 55, 64/1, 64/2, 124, 125, 133/1, 227/1, 228/1, 229/1, 230, 249/1, 249/2, 249/3, 252, 255, 260, 261, 262, 263, 266, 267, 268, 269/1, 333, 411, 412, 413, 511, 512, 559, 560/1, 561, 562/1, 569, 571, 572/1, 572/2, 572/3, 572/4, 573, 585, 679, 680, 681, 682, 855/3, 869, 560/2, 42/2 - stavební parcela domku čp. 156.

Před prodejem statku Kolinec prodal dr. Jindřich Taaffe nemovitosti dosud nezaknihované:
pozemek č. kat. 43, parc. stav. kolnu v Kolinci Hospodářskému družstvu Českého Pošumaví v Klatovech a pozemky č. kat. 133/2 pastvu a dílce pozemků č. kat. 228 a 229 v Kolinci, jež na polohopisném plánu k smlouvě té připojeném označeny jsou jako č. kat. 228/2 a 229/2 manželům Karlu a Růženě Ptákovým.

Obec Kolinec, která koupila Taaffeovské panství v celku, odprodala dne 25. července 1921 nemovitosti, tvořící zbytkový statek Vlčkovice výměře 54 ha 46 ha polí a luka 8 ha lesa Josefu Cuhrovi za 380 000 Kč, jak bylo ve vl. č. 719 zemských desk poznamenáno, totiž:
stavební parcela č. kat. 33 zastavenou panským dvorem čp. 14 ve Vlčkovicích, pozemkové parcely č.21 pastvu, 26/l louku, 199 role, 197/1 louku, 203 role, 204/1 pastvu, 204/2 pastvu, 206/1 louku, 460 les, 483 pastvu, 484/1 role, jednu devítinku č. kat. 484/9 cestu, pozemky č. kat. 22/1 pastvu a 22/2 pastvu ve Vlčkovicích.

Dne 2. srpna 1921 odprodala obec Kolinec nemovitosti tvořící zbytkový statek Ujčín v celkové výměře 91 ha 25 a polí a luk Václavu Princovi, rolníku v Kolinci čp. 32, za 505000 Kč, jak je ve vl. č. 719 českých zemských desk zaznamenáno, totiž:
parcela č. kat. 1 zastavenou zámkem čp. 1, č. kat. 14 zastavenou kolnou, 16/1 zastavenou cihelnou, 46 zastavenou kůlnou, 47 zastavenou cihelnou, 16/2 zastavenou obytným stavením čp. 35 v Ujčíně,
pozemkové parcely č. kat. 2/1 louku, 5 zahradu, 6 role, 22 pastvu,307/1 role, 309/l role, 325 pastvu, 733/1 les, 736 louku, 737 pastvu, 738/l role, 738/3 role,739 pastvu, 740 role, 741/1 pastvu, 741/2 pastvu, 742 pastvu, 743/1 pastvu, 743/2 pastvu, 748 pastvu, 749 pastvu,744/1 role, 745 role, 753/1 louku, 753/4 rybník, 771 role, 772 role, 792 louku, 794 rybník, 796 role, 797/1 role, 797/3 role, 800/1 louku, 806 zahradu, 809 role vesměs v Ujčíně, dále z vložky č. 719 desk zemských poz. parc. č. kat. 314 les, 317 les, 363 les a 421 les ve Vlčkovicích a pozemek č. k. 7 pastvu v Ujčíně.

Lihovar byl postoupen Hospodářskému družstvu za 295020,84 Kč. K družstevnímu lihovaru připadly tyto pozemky:
poz. par. č. kat.39/2 zahrada, 41/2 zahrada, 52/1 zahrada, 52/2 zahrada, 55 pastva, 229/1 role, 229/16 cesta, 249/11 louka, 252/4 role, 260/1 role, 353/1 louka, 412/14 role, 559 pastva, 560 pastva, 562/1 role, 562/11 role, 562/14 cesta, 562/13 jedna devítina cesty, 885/4 potok.

Pivovar koupil František Koudelka, sládek, za 200000,- Kč. K němu připadly tyto nemovitosti:
všechny sklepy kromě sklepu pro lihovar, inventář v pivovaře tj. 1 kotel, 1 pumpa, 1 štok (ostatní inventář patřil nájemci Josefu Fořtovi), pole č. kat. 572/3 o výměře 6,93 ha a louka č. kat. 572/2 o výměře cca 3 ha. Majitel pivovaru je povinnen dávati každoročně 13,60 hl piva do kapucínského kláštera v Sušici.

Budova tzv. Teletník byla prodána Hospodářskému družstvu za 86000,- Kč.

Z koupeného velkostatku bylo poděleno 164 uchazečů výměrou 213 ha a 50 arů.

V provisorním odhadu dvorů tohoto velkostatku, který provedl rolník Václav Chroust z Jindřichovic dne 15. 11. 1920, bylo tolik živého inventáře:
v Kolinci 22 krav, 10 volů, 1 pár koní,
v Ujčíně 5 krav, 13 volů‚
ve Vlčkovicích 5 krav, 10 volů.

Bývalá zámecká zahrada byla ve schůzi dne 13. května 1921 přidělena Tělocvičné jednotě “Sokol“ na stavbu sokolovny, když před tím starosta obce Josef Fiala proti tomu měl námitky, poněvadž tím prý by se obec zbavila nejlepšího místa, kde by mohla stát radnice, soud nebo nějaká “veřejná“ budova.

Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 4. září 1921 bylo usneseno darovati z této zámecké zahrady jednoho daňka a 2 laně presidentovi republiky nebo do zoologické zahrady, která bude v Praze, a jednoho daňka místní škole k vycpání. Tyto návrhy nebyly však uskutečněny, jen to jest známo, že zvěř z této obory byla v ní brutálně postřílena četnickým velitelem a prodána na maso.

Rozhodnutím obecního zastupitelstva dne 31. března 1924 sedala rozbourat stará kamenná zeď, která obklopovala zahradu před průčelím zámku a sice západní úsek od rohu zámku naproti čp. 52 na křižovatku na náměstí a odtud severní část až k velkému dubu naproti hasičské zbrojnici. Železná vrata u dubu, jimiž se do areálu zámku vjíždělo, byla přemístěna do vchodu do místního hřbitova.

Na schůzi dne 16. července 1921 bylo obecním zastupitelstvem rozhodnuto uzavřít na koupi velkostatku půjčku 2000000,- Kč.

V trhové smlouvě byl dán výměrem Státního pozemkového úřadu z 15. ledna 1921 čj. 36066/20-1 zásadní souhlas pod podmínkou, že z trhové ceny bude 4/5 použito k zaplacení knihovních dluhů, dále že prodejem nebude zkrácen stát co do dávky z majetku a přírůstku z majetku. Proto dr. Jindřich Taaffe dal vlastním dopisem z 16. února 1921 obci Kolinec jakožto kupci neodvolatelný příkaz a zmocnění, aby z kupní ceny zaslala částku 1100000,-Kč bance německých spořitelen (Zentralbank der Deutschen Sparkassen) v Praze a to jako kauci smluvenou k zajištění knihovních pohledávek na panství Nalžovech a Kolinci váznoucí pro jmenovanou banku. Dále zmocnil obec Kolinec, aby z kupní ceny složila částku 800000 Kč jeho jménem přímo bernímu úřadu v Plánici a to‚ jako úhradu dávky z majetku, resp. z přírůstku na majetku, která bude dr.Taaffeovi předepsána. Na kupující obec Kolinec přešel touto smlouvou i patronát nad farním kostelem v Kolinci se všemi právy a povinnostmi.

Osud zaměstnanců kolineckého statku.

zpět

Kupující obec Kolinec s koupenými nemovitostmi přejala do svých služeb jako vlastnice těchto nemovitostí veškeré úředníky a zřízence na nich zaměstnané. Poněvadž obec nechtěla na zbytkových statcích hospodařiti déle než v r. 1921, dali zástupcové obce návrh, aby byli úředníci a zaměstnanci vyslechnuti, jaké mají nároky, jakou chtějí náhradu při propuštění ze služeb obce.

V Kolinci ve dvoře byli zaměstnáni tito pracovníci:
Friedl Hynek, správce,
Harlač Adolf, adjunkt,
Novák Antonín‚šafář,
Hejl Antonín, mlatec,
Rajtmajer Jakub‚ pol. hajný,
Ledvina Václav, kovář,
Fousová Anna, sýrařka,
Novák Josef, kočí,
Malý Josef ‚ volák,
Šmíd Emanuel, volák,
Honzík Josef, krmič,
Malá Johana, děvečka,
Šlehofrová Viktorie, děvečka,
Honzíková Žofie, děvečka,
Potužák Antonín ‚volák,
Malý Tomáš, volák.

Ve Vlčkovicích na dvoře
byly zaměstnány tyto osoby:
Keřka Josef, šafář,
Zajíc Jan ‚ mlatec,
Hanus Josef, volák,
Pytel František,volák,
Pytel Václav, volák,
Dražka František, volák,
Keřka Vojtěch, volák,
Kopelent Matěj, krmič.

Ujčínský dvůr byl pracovištěm těchto lidí:
Heřman Václav, šafář,
Němeček Jan, cihlář,
Kopelent František,volák,
Jarolím Norbert, volák,
Zajíc František, volák,
Zajíc Václav, volák,
Dražka Karel, volák,
Vondrovský Karel ‚volák,
Vávra Václav, volák,
Ctibor Josef, volák,
Vlach František, krmič.

Při odchodu ze služeb byli zaměstnanci statku takto odškodněni:
Friedl Hynek, správce, ........................odstupné 26000,- Kč,
Harlač Adolf, adjunkt, ...........................odstupné 7000,- Kč,
Novák Antonín, šafář‚ ...........................předá se s dosavadními požitky družstevnímu lihovaru,
Hejl Antonín, poklasný, ........................ponechá se v obecních službách dále,
Rajtmajer Jakub, polní hlídač, ...............předá se s posavadními požitky družstevnímu lihovaru jako topič, maje topičskou zkoušku,
Ledvina Václav, kovář, ..........................odstupné 4000,- Kč,
Novák Josef, čeledín, ............................odstupné 1320,- Kč,
Malý Josef, ..........................................předá se s dosavadními požitky novému majiteli pivovaru Frant. Koudelkovi,
Malý Tomáš, ........................................co zámečnický učeň se s pomocí obce řádně vyučí,
Honzík Josef ‚ pasák, ............................odstupné 2000 Kč,
Honzíková Marie, děvečka, .....................odstupné1200 Kč,
Malá Marie, děvečka, ............................jest manželkou Josefa Malýho a dostane místo v pivovaře se svým manželem,
Šlehofrová Viktorie, děvečka, odstupné, .. 1200 Kč,
Fousová Anna, sýrařka, .........................odstupné 1000 Kč,
Šmíd Emanuel, čeledín, .........................odstupné 1400 Kč,
Šírek Vojtěch, les. hajný, .......................převzat do služeb obce Kolinec,
Němec Jan, lesní‚ ..................................převzat do služeb obce Kolinec,
Heřman Václav, šafář,
Kopelent František, dozorce,
Jarolím Norbert, čeledín,
zajíc Václav, čeledín,
Ctibor Josef, čeledín,
Potužák Antonín, čeledín,
Vlach František, čeledín,
Němeček Jan, cihlář,
Dražka Karel, čeledín, ............................odstupné 1320 Kč,
Vondrovský Karel, čeledín, ......................odstupné 1320 Kč,
Vávra Václav, čeledín, .............................odstupné 1200 Kč,
Keřka Vojtěch, šafář,
Zajíc Jan, poklasný,
Pytel František, čeledín,
Hanus Josef, čeledín,
Kopelent Matěj,
Dražka Ondřej, .......................................lesní hajný, převzat do služeb obce Kolinec,
Dražka František, čeledín, .......................odstupné 1 200 Kč,
Keřka Vojtěch, čeledín, ...........................odstupné 1 200 Kč,
Pytel Václav, čeledín, ..............................odstupné 1 320 Kč.

Mimoto převzala obec i zaměstnance - pensisty, kteří sloužili na prodaných statcích: jejich měsíční příjem činil (podle údaje ze 14. září 1931):
Hejlová Marie .........................................14 Kč,
Mertlová Karla ..........................................6 Kč,
Dražková Marie ......................................16 Kč,
Šmídová Františka ...................................6 Kč,
Malá Kate řina .......................................30 Kč,
Fousová Anna ........................................14 Kč,
Přerost Petr ...........................................30 Kč.

Koupí velkostatku připadla na obec Kolinec předepsaná dávka z přírůstku hodnot nemovitosti v celkové hodnotě 78169,73 Kč. Základem pro výměr této dávky byla hodnota těchto nemovitostí dne 1. ledna 1903 a hodnota dnem 30. prosince 1920.

Na tuto dávku zaplatila obec Kolinec 52113,20 Kč ve splátkách a v roce 1928 žádala, nejen aby zbytek předepsané dávky byl jí prominut, ale též vrácení zaplacené dávky. Svoji žádost podložila důvody, které charakterisovaly tíživou situaci obce způsobenou koupí velkostatku. Mezi jinými se v těchto důvodech uvádí „ .....Koupě tato nebyla rozhodně provedena snad za nějakým spekulačním účelem pouze proto, aby se místním chudým občanům dostalo nutných pozemků, jejichž životní podmínky byly krajně ubohé. Veškeré získané pozemky obec také skutečně drobným zájemcům za ceny Státním pozemkovým úřadem stanovené rozparcelovala, na čemž následkem nízko stanovených přejímacích cen značně prodělala...“. Proslýchalo se však, že inventář a zásoby zbytkových statků byly odhadnuty až příliš nízko a tím obec přišla o značný příjem.

Tím skončila historie po staletí budovaného feudálního velkostatku a půda se vrátila většinou do rukou těch, jichž předkové na ní skutečně pracovali.

Nežli se s touto feudální institucí nadobro rozloučíme, připomeňme si ještě ve stručnosti jména těch, kteří zde působili ať už ve funkci řízení nebo skutečným výkonných pracovníků a jaké byly jejich odměny za práci na sklonku její existence.(Datování udává přibližně dobu působení).

Ředitelé, hejtmani a správci kolineckého statku.

zpět

1553 Mikuláš Domažlický z Domažlic (GK z r. l544 fol. 40) hejtman,
1621 Mikulúš Čejkovský, hejtman,
1626 - 1644 Petr Schlossar, hejtman,
1649 Jiří Hefler, hejtman,
1662 - 1669 Viktorin Hofman, hejtman,
1678 Vít František Kupka, správce,
1697 Hons Michl Huk, hejtman,
1699 Václav Koch, hejtman,
1707 Václav Heřman Süllat, hejtman,
1708 - 1733 Pater Alexandr de Vignalis, plnomocník statku,
1708 Antonín František Tont, obroční a spolu purkrabí,
1710 - 1733 Matěj Gottfried Reinisch, hejtman,
1734 - 1736 Josef Norbert Braun, správce,
1737 - 1748 František Václav Erdtl,
1749 - 1755 Ferdinand Raucheisen, ředitel,
1756 - 1764 Jan Christof Wiehemann, ředitel,
1765 - 1776 Josef Antonín Coelestin, ředitel,
1777 - 1778 Jan V. Jabulka, ředitel,
1777 - 1779 Josef rytíř de Canetti, plnomocník‚
1777 - 1779 Pater Angelli Pignati , plnomocník‚
1785 - 1791 Antonín Rödl, purkrabí,
1794 - 1795 Johann Egermann, hejtman,
1795 František Alois Grünwald, správce,
1796 Jan Spermann, ředitel,
1796 - 1798 Johann Josef Hoffmann, ředitel,
1800 František Valda, purkrabí,
1803 Bartoloměj Mráz, ředitel,
1803 Jan Stehlík, purkrabí,
1805 Václav Josef Hrůza, ředitel,
1806 Josef Konschinský, zástupce vrchnosti, 1807 - 1810 Josef Placatka, ředitel, 1813 - 1815 František Kopfhammer, ředitel,
1816 ? Mík, ředitel,
1817 Jakub Anderle, ředitel,
1818 Karel Antonán Becke, ředitel a pachtýř, 1819 - 1823 Josef Kříž, ředitel, 1824 - 1834 Josef Klíma, správce, 1864 Josef Seeland, správce, 1891 Jindřich Jedlička, hospodářský správce,
1891 Václav Schütz, ředitel statku,
1920 Hynek Friedl, správce.

Úředníci velkostatku:
1697 Vojtěch Pechr, obroční písař,
1715 - 1731 Vojtěch Javorský, kancelářský písař,
1780 - 1782 Josef Alois Schrötter, důchodní,
1780 - 1793 Antonín Šťastný, kontribuční,
1799 - 1800 Filip Hausowitz, vedoucí kostelních účtů,
1801 - 1802 Johann Bartoloměj Märtz‚ vedoucí kostelních účtů,
1834 ? Laub, písař,
1862 Matěj Boublík, hospodářský písař,
1683 Josef Pinkas, hospodářský úředník.

Zámečtí sluhové a zaměstnanci:
1584 Jindřich, kuchař,
1584 Anna z Mokrosuka, klíčnice,
1643 Václav Kurs, služebník,
1646 - 1665 Jiří Newwe, kuchař,
do r. 1706 Hendrych Newe, kuchař,
1647 Václav Viťha, sluha kolinecký,
1679 - 1695 Šimon Chaloupka, kuchař,
1698 Šimon Jelínek, kuchař,
1777 Matěj Vávra, sluha,
1766 - 1772 Pavel Brejcha, vrátný,
1780 Martin Jílek, panský služebník,
1780 - 1793 Tomáš Čapek, panský vrátný,
1826 Jan Studnička, lokaj,
1838 Tomáš Slunčík, panský služebník,
1850 František Zelenka,sluha.

Šafáři, poklasní, drábové:
1644 Jakub Lacza, šafář,
1684 Jan Hromádka,šafář,
1723 - 1731 Jan Heřman, šafář,
1797 - 1802 Josef Štěpán, býv. voják slav. reg. Hohenzoll, nyní invalida a mušketýr,
1799 Jan Schwarz, mušketýr,
1822 Václav Kopecký, mušketýr,
1823 Bartoloměj Beneš, šafář,
1823 - 1826 Jan Rödl, mušketýr,
1830 Jan Jílek, poklasný,
1830 František Pekárek, šafář,
1834 Valentin Krempl, poklasný,
1840 Petr Jílek, poklasný,
1841 Jan Boublík, šafář,
1854 Václav Smolík, šafář,
1856 – 1864 Ludvík Melka, šafář,
1889 Jakub Šimek, šafář,
1890 Jakub Němec, šafář,
1906 – 1914 Václav Popel, šafář,
do r. 1921 Antonín Novák, šafář.

Zahradníci:
1805 František Funk, zahradník,
1809 Vojtěch Eberle, zahradník,
1818 Jan Svoboda, zahradník,
1825 - 1831 Václav Jakoubek, zahradník,
1833 Josef Příhoda, zahradník,
1868 Josef Kohout, zahradník.

Lesní zaměstnanci:
1797 Ondřej Toman, prv. panský topič, pak hajný,
1803 Jiří Wolf, myslivec,
1807 František Häusler, myslivec,
1840 Josef Hrbek, hajný,
1860 Josef Lorenc, hajný,
1890 Josef Holý, hajný,
1854 - 1857 Vojtěch Pojar, hajný,
1894 František Skala, hajný,
1899 - 1904 Karel Přerost, hajný,
1892 - 1921 Jan Němec, lesní,
do r. 1921 Vojtěch Šírek, hajný.

Ovčáčtí mistři a pasáci:
1654 Filip tříska, polní mistr,
1776 - 1780 Tomáš Brejcha, panský pastýř,
1780 Jan Brejcha, panský pastýř,
1818 Josef Strejc, polní mistr,
1827 František Strejc, polní mistr,
1829 Matěj Vávra, pasák,
1830 Václav Heřman, vrchnostenský ovčák,
1835 Jan Preis, pasák,
1841 Tomáš Joza, mistr ovčácký,
1842 Jan Král, panský pasák,
1842 Matěj Tůma, pasák,
1845 - 1849 Jiří Soukup, mistr ovčácký,
1856 Josef Klement, pasák,
1855 – 1867 František Mertl, mistr ovčácký,
1889 Václav Kohout, pasák.

Čelední lid:
Z jistě ohromného počtu manuelních pracovníků zdejšího velkostatku uvedu jen stručný výčet těch, kteří obývali ratejny zámecké, kde se jejich děti rodily, aby sloužily zde jako jejich rodiče. Jiní pracovníci jsou uvedeni v historii jednotlivých popisných čísel.
1693 Václav Bižaur s manželkou Dorotou Drchalkou,
1706 Pavel Sejpka, pacholek, manž. Marie, dvorská děvečka,
1805 Jakub Křesťan, pacholek,
1815 - 1828 Václav Krysl, pacholek,
1830 Josef Malý, stokař neb hlídač luk,
1836 Vojtěch Rubáš, pacholek,
1831 Vojtěch Gressl (Gröschel?), čeledín,
1838 Josef Malý, čeledín,
1839 Tomáš Martinek, kočí,
1850 Jan Osvald, pacholek,
1848 Václav Mlynářík, pacholek,
1840 Václav Šimek, pacholek,
1860 Josef Suk, čeledín,
1860 Jakub Šimek, čeledín,
1867 Jan Soukup, čeledín,
1870 JoseÍ Bucifal, čeledín,
1874 - 1880 František Kořán, čeledín,
1889 Jan Bublík, čeledín,
1890 Vavřinec Hejduk, dělník,
1890 Václav Heřman, čeledín,
1890 Josef Honzík, nádeník,
1881 - 1887 Vojtěch Kočí, čeledín,
1850 - 1870 Vojtěch Vejska1, pacholek,
1873 Jan Melka, čeledín,
1879 Jan Sýkora, čeledín,
1876 Ludvik Vejskal, čeledín,
1892 - 1895 Jan Ouda, čeledín,
1892 Vojtěch Troch, čeledín,
1894 Václav Hanus, koňák,
1898 - 1910 Kašpar Waldhauser, čeledín,
1899 - 1904 Antonín Potužák, volák,
1901 Matěj Aschenbrenner, čeledín,
1900 Jiří Bejvl, čeledín,
1903 Jakub Šmíd, čeledín,
1906 - 1908 Jan Volák, koňák,
1904 Josef Bouda, koňák,
1904 Antonín Matějka, čeledín,
1905 František Hrabý, čeledín,
1906 František Hála, kočí,
1907 Jakub Hrouda, čeledín,
1908 Jan Tejšl, čeledín,
1908 Jan Pojar, čeledín,
1909 Václav Pöna, čeledín,
1910 Jan Matas, čeledín,
1914 Emanuel Přerost, kočí,
a další uvedení v kupní smlouvě velkostatku obcí Kolinec.

Škoda, že se nezachovaly urbáře, ani jiné hospodářské dokumenty, které by nám daly nahlédnout do života dělného lidu té doby. Nedlouho po koupi panství Kolince dal přeložit hrabě Taaffe vrohnostenský úřad do Nalžov. Z celého archivu panství se zachovaly jen sporadické zbytky bez souvislosti. Proslýchalo se, že velká část archivu shořela při požáru nalžovského zámku a pro získání většího obnosu z titulu pojištění byla prý velká část archivu zasypána do zámecké studně v rohu parku. Jiná verse o osudu archivu hovoří, že staré urbáře vzal s sebou poslední Taaffe do Irska, ale též že je odvezl poslední majitel Müller do Německé spolkové republiky. Je opravdu těžko odpovědět na tyto dohady. Samotný zámek Kolinec vystřídal mnoho majitelů. V určitých obdobích byl takměř v sutinách. Téměř jedno století byl v rukou vlašské vrchnosti. To vše jistě neblaze působilo na zachování veškeré agendy, která se zde zrodila.

Z jedné dochované listiny se dovídáme o požitcích zaměstnanců zdejšího velkostatku dle písma z II. poloviny XIX. století. Při čtení koupě velkostatku obcí Kolinec v odstavci převzetí povinností vůči pensistům statku se jistě s úžasem dnešní čtenář pozastavuje nad žebráckou penzí ve výši 6 a 14 Kč měsíčně. Ano, takové byly záruky pro vysloužilé pracovníky v té době. Pohleďme nyní na požitky v době činné služby:
Správce:
hotově 603 zl 16 kr. - Carbona 14%. Výdaje na kancelář: 25 zl 20 kr. Stravné pro adjunkta 180 zl. 548 litrů 12 hl 30 litrů zrní, pro dům 72 m³ dřeva, pro kancelář 12 m, přidělené pozemky 2677 m². Volný byt, užívání zahrady, pěstování drůbeže a 4 vepře.

Adjunkt:
hotově 151 zl, Carbona 3,3%‚ výdaje na kancelář 6 zl 72 kr, byt vedle kanceláře, otop kancelářským dřívím, strava u správce.

Ujčínský lesní:
hotově 299 zl 92 kr. Carbona 2,5%‚ na kancelářské potřeby 6 zl., 550 litrů mléka, 12 hl 30 litrů zrní, 30 m³ dřeva pro dům, přidělené pozemky 1917m2, užitek postradatelného dílu ujčínské zahrady, pěstování drůbeže, 3 vepře a volný byt.

Krutěnický lesní:
hotově 76 zl 38 kr, zrní 1 hl 30 litrů.

Zahradník:
hotově 156 zl 29 kr., 550 litrů mléka, 9 hl 30 litů zrní, 12 m dřeva pro dům, poskytnutý pozemek 1079 m², pěstování 4 slepic a 1 kohouta.

Lesní hajný:
hotově 79 zl 40 kr, 50 litrů mléka, 6 hl 20 litrů zrní, 6 m dřeva, 360 m² poskytnutého pozemku, pěstování 4 slepic a 1 kohouta. Platí jen pro ty, kteří bydlí ve vrchnostenských dvorech. Hotově: 67 zl 40 kr., 6 hl 20 litrů zrní, místo mléka chování krávy, jako krmivo potřebné množství lesní trávy, jako stelivo jehličí a mech, dále právo chování vepřového dobytka, 4 slepic a 1 kohouta. Ti, kteří bydlí v nájmu ještě 18 zl na byt.

Kominík:
hotově 25 zl 80 kr., 1 hl 23 litry zrní.

Kovář:
4 zl 20 kr hotově, 2 hl 30 litrů piva, 8 hl žita, 70 litrů ječmene, 70 litrů hrachu, 60 m dřeva.

Ujčínský ovčák:
hotově 124 zl 75 kr., 450 l mléka, 7 hl 40 l žita, 12 m dřeva, 1079 m² poskytnutého pozemku. Jestliže má pastevní smlouvu celé stáje, dostane odškodnění za chování vepře per 12 zl.

Pro všechny pasáky chování 4 slepic a jednoho kohouta a více drůbeže jen tehdy, chová-li ji pro vrchnost.

Kolinecký ovčák:
hotově 116 zl 75 kr., dále totéž jako u ujčínského ovčáka.

Vlčkovičký ovčák, dále všichni polní hajní a dráb:
hotově: 108 zl. Pasák dobytka: hotově 53 zl 26 kr, 6 hl 80 litrů žita, 360 m² poskytnutého pozemku a denně ¹/₂ litru mléka. 0d skočného od býka plný obnos, od brakových krav ¹/₄ a služky ³/₄na stejné díly tam, kde jsou 2 nebo více služek. Jestliže je jen jedna‚ dostane pasák ¹/₃ platu (Schweiifelgeld), služka ²/₃‚ dále od každého telete 40 kr. Od nuceného prodeje a nucené porážky nedostane žádný akcidenc. Právo chování 2 slepic.

Pacholek u koní: hotově 57 zl 27 kr, 620 litrů žita, 3 m dřeva, 360 m² pozemku, denně půl litru mléka, chování 2, kuřat.

Pacholek u volů hotově 53 zl 27 kr, 620 litrů žita, 360 m² pozemku,
denně půl litru mléka, chování 2 kuřat.

Děvečka u dobytka: hotově 41 zl 20 kr, 5 hl žita, 360 m² pozemků, denně půl litru mléka, chování 2 slepic.

Vrchní mlatec: hotově 6 zl, 190 litrů žita, 3 m dřeva, 360 m² pole.

Ohodnocení příjmů správce statku:

zpět

34 kg soli po 13 kr .......................................4,42 zl
33,8 kg sádla po 89 kr .....................................30,08 zl
13,6 hl piva po 10 zl ...........................................136 zl
6,2 hl pšenice po 10,55 zl ................................65,41 zl
l,3 hl zadiny po 5,27 zl ......................................6,85 zl
2,5 hl ječmene po 6,64 zl .................................16,60 zl
1,3 hl zad. ječmene po 3,32 zl ...........................4,32 zl
1,3 hl ovsa po 3‚88 zl ........................................5,04 zl
1,3 hl hrachu po 8,07 zl ...................................10,49 zl
“Staubgeld“ pod 10. letého průměru ...................29,95 zl
Summa .........................................................309,16 zl
Služné ...............................................................294 zl
Celkem ..........................................................603,16 zl

Toto zhodnocení naturálií dává dnešnímu i budoucímu čtenáři možnost přepočtu mezd jednotlivých pracovníků velkostatku na dnešní hodnotu. Zde by bylo vhodné se zmínit o vrchnostenských průmyslových podnicích a hospodářské velkovýrobě. Kolinečtí feudálové jako jiní přecházeli od počátku XVI. století na hospodaření ve vlastní režii a k průmyslovému zpracovávání zemědělských produktů a k různým formám průmyslové výroby. Kolinecká vrchnost v různých historických obdobích vlastnila pivovar, mlýny, pekárny, masné krámy, flusárnu, kovárny, vinopalnu, sýrárnu, škrobárnu a lihovar, obchod solí a j.

Výroba tzv. Nalžovského sýra v sýrárně kolineckého velkostatku.

zpět

Historie některých těchto podniků bude uvedena u jednotlivých popisných čísel, v nichž podnik kdysi sídlil, nebo kde je dosud. V budově čp. 1, bývalém zámku, byla umístěna sýrárna, jak ukazuje náčrtek na konci její historie. Zde se vyráběl tzv. Nalžovský sýr ještě nějaký čas po parcelaci velkostatku Kolinec, kdy byl velkostatek dočasně v rukou obce Kolinec. Brzy však zde výroba tohoto dobrého sýra, který měl dobré jméno i v cizině, zanikla.

Kdy byla u nás výroba zavedena? V 80. letech minulého století poslal hrabě Taaffe, tehdejší ministerský předseda, mlékařského inspektora Charouska na studijní cestu do Francie, aby se tam seznámil s výrobou sýrů. Ve zdejším kraji bylo na statcích rodu Taaffeů dostatek mléka bez odbytu a to byl hlavní důvod k zavedení výroby sýrů. Inspektor Charousek vybral k výrobě francouzský druh sýra zv. Camembert. V této době ještě nebylo vžito v sýrařské praxi užívání čistých kultur a proto bylo nutno vyvolati originálními sýry nutnou mikroflóru. Pokus se podařil, nebo vrchní plocha sýrů se pokryla bílým sametovým povlakem, který později byl zelenavý a šedý, tudíž právě tak jako ve francouské Normandii. Sýry potom dostaly také zardělé skvrny, o nichž bude řeč později. Dokonce i vůně a chuť byly stejné jako camembert. Zpočátku bránilo jeho rozšíření to, že rakouským konsumentům, kam byl tento sýr zasílán, se nelíbila ani nechutnala vrstva plísně na povrchu.

Tato překážka byla brzy velmi jednoduše odstraněna tím, že vyzrálé sýry se kartáčovaly ve vodě až poslední stopy plísně zmizely. Sýry měly čerstvé vzezření a chutnaly jako Camembert a mnohdy ještě lépe. Tento omývaný camembert zvaný Nalžovský nalezl velký odbyt hlavně ve Vídni, takže musely být při všech 14 Taaffeovských dvorech v našem kraji zřízeny sýrámy. Denně se na každém z těchto dvorů vyrobilo až 600 kusů sýrů. Na panském dvoře v Ujčíně a ve Vlčkovicích se dála výroba až po solení a další technologický postup - zrání - se prováděl v zámecké sýrárně v Kolinci. Řada vyučených sýrařek opustila Nalžovy a vstoupila do cizích služeb. Kolinecké sýrařce Anně Fousové bylo nabízeno místo v Rakousku. Tím se technologie výroby omývaného camembertu rozšířila a zvláště na Moravě byl tento druh sýra vyráběn v několika družstevních mlékárnách.

Úspěch toho sýra spočívá na účasti mikroflóry při zrání sýra: v prvních stadiích jsou to bakterie kyseliny mléčné (bacterium acidi lactici) v celém sýru; potom na povrchu ustupují plísním. V Nalžovech byly nalezeny kromě obvyklé plísně bílé (Penicillium album) stopy plísně sivé (Penicillim glaucum) a plísně hlavičkové (Mucor mucedo), které jsou považované jako škodlivé, nová plíseň nazvaná dr. Otakarem Laxou plíseň Nalžovská (Penicillium Nalgiovensis), která se vyznačuje tmavě masově červenou barvou. O původu nalezené plísně v nalžovském sýru možno říci velmi málo. Správnou vegetaci má dostat sýr ve sklepě od rákosových rohoží. Protože ale uvedené plísně se dr. Laxovi nepodařilo vypěstovat z rákosu nebo vegetace luk v okolí Nalžov, bylo pravděpodobné, že plíseň byla vnesena do sklepů při zavedení výroby s originálními sýry, při čemž zaujal přední místo nový druh Penicillia s příjemnou vůní hříbků a červenavým zabarvením.

V Kolinci se tyto sýry vyráběly z čerstvě nadojeného mléka, do něhož v začátcích výroby se přidávalo barvivo k srážení, ale později se používalo syřidel, poněvadž barviva byla nespolehlivá. Toto sražené mléko se lilo do kulatých forem o průměru 15 centimetrů, které byly ve dně opatřeny otvorem pro odtok syrovátky. Tyto otvory ústily do žlábku, kterým syrovátka odtékala po skloněném stole. Syrovátkou se krmil dobytek Formy byly vyloženy plátěnými sáčky bez dna. Do formy se vlil jeden litr mléka a když část syrovátky odtekla, byly vytaženy sáčky a. vlit nový litr mléka. Z těchto velkých forem byly sýry dávány do malých a tyto po dva až tři dny vždy ráno, v poledne a večer převraceny. Potom se formy sňaly a sýry se osolily. Po solení se sýry rozložily po rohožích vyrobených z nemlácené slámy. I tam se sýr obracel. Po nějakém čase, podle teploty v místnosti, se sýr pokryl nejprve bílou a později zelenou plísní.V této fázi se zrání přerušilo, plíseň se noži oškrabala a sýry byly umyty, uloženy do beden a zaslány do Nalžov, kde se balily a rozesílaly. Jakost kolineckého sýra, který se ovšem pod tímto jménem neprodával, byla výtečná, takže sýrařka Anna Hejlová, později provdaná Fousová, posílala tento sýr kromě másla a pstruhů každou neděli hraběti Taaffeovi do Vídně.

Vnitřní členění západního křídla kolineckého zámku.

zpět

1. lihovar
2. ratejna (čeledník)
3. byt šafáře
4. sýrárna (I.Část)
5.- 6. kanceláře
7. byt adjunkta
8. sýrárna (II. část-zrání sýra)
9 - 10. čeledník

Pivovar.

zpět

V areálu kolineckého zámku býval pivovar, který však zanikl zde r. 1778 vystavením nového pivovaru s nynějším čp. 57. Tam také bude uvedena historie vývoje panského pivovaru v Kolinci. Není známo, kdy ze starého pivovaru v areálu zámku byla zřízena škrobárna pro zpracování brambor z panských polí. Bylo to někdy v 80. letech XIX. století. Měla však jepičí život. Důvod její likvidace není znám. Pravděpodobně se výroba škrobu prodražovala, jak vysvítá z dobového satirického popěvku, zpívaného kolineckými pastevci, který jsem zaznamenal od někdejšího kolineckého zahradníka Karla Tomáška:
1. Kolinecká škrobárna, to je ňáká továrna! Dělají tam škrobeček pro kolinecký stateček. 2. Druhá sloka chybí, protože si na ni nemohl pamětník vzpomenout. 3. Pan Nevrla praví, to se všechno spraví, posekáme klasy, budem chytat husy, z jedné husy dva šestáky, vyplatíme tím škrobáky.

“Pan Nevrla“ byl skutečně v té době správcem statku a byl proslulý novotami. Později se přestěhoval do Březnice u Blatné a stal se tam správcem musejního kuratoria. Pokuty za pasení husí sanovaly výrobu škrobu nedostatečně a tak škrobárna zanikla. Místo ní se počalo s výrobou lihu z brambor. Tato výroba se udržela dlouho po parcelaci velkostatku, ale o tom se čtenář dočte při čp. 172.

Obyvatelé kolineckého zámku.

zpět

Nyní ale přejděme k těm, kteří v kolinecké zámecké budově prožívali svůj život jako tak činíme při jiných popisných číslech. Bylo to mnoho lidí. Některým obyvatelům ratejen a čeledníků se podařilo časem si postavit či koupit chaloupku a tak odejít. Jiní tu žili takměř celý život a odcházeli odtud buď do pazderny - obecního chudobince nebo na hřbitov. Pro velkou fluktuaci mnohých pracovníků statku je těžko sledovat jejich život. Proto uvedu jen stálejší, zpravidla z řad dozorčích či řídících zaměstnanců. Tito obyvatelé kolineckého zámku nejsou zpravidla zaznamenáni v žádném popisném čísle. Bez ohledu na chronologický sled je pro přehlednost zapisuji abecedně. Jakub Anderle, ředitel panství v Kolinci + Anna po zemř. Janu Fischerovi, měšťanu z Prahy - Malé Strany a matky Marie Anny Beránkové z Bílovic
Děti: Anna Filipina nar. 22. 8. 1917.

Svob. pán Jan Apeltauer, pán na Kolinci + manž. Anna z Prahy č. 314.
Děti: Maria Alžběta Antonia nar. 25. 7. (?).

Matěj Aschenbrenner (syn Václava Aschenbrennera v Čejkových a matky Františky roz. Jílkové z Kašovic 14), dvorský čeledín v Kolinci + Marie, dcera Ant. Brože z Tedražic 41 a matky Marie roz. Rybové z Čejkov 13.
Děti: syn Václav nar. 14. 1. 1901 v čp. 1, Marie nar. ?. 3. 1902 v čp. 1.

Karel Antonín Becke, ředitel a pachtýř panství Kolinec + Anna Marie dcera po zemř. Janu von Montagovi, býv. soudním důlním radovi v Imsteinu v Tyrolích a matky zemř. Marie Anny roz Leitnerové též z Imsteinu.
Děti: František Antonín Karel Fridrich nar. 31. 10. 1818 -o jeho životě viz M. Hrdlička Kolinec na Šumavě str. 80, Fridrich Josef Antonín František nar. 21. 3. 1820.

Jiří Bejvl, čeledín ve dvoře kolineckém, syn Josefa Bejvla, nádeníka v Kolinci a matky Antonie roz. Járové ze Slatiny + Magdalena, dcera Jiřího Korousa, pasáka ve Velharticích a Josefy roz. Slouhové z Vojtic č. 1.
Děti: Emilie nar. 22. 11. 1900, Anna provd. 2. 7. 1910 s Janem Matasem, dvorským čeledínem z Kolince čp. l, synem Františka Matase, kočího z Nových Strakonic.

Tomáš Bejvl, vrchnostenský pacholek + Josefa, dcera Jana Lercha, chalupníka z Libětic č. 5 a matky Magdaleny roz. Kopelentové z Javoříčka č. 2.
Děti : Filip Jakub nar. 15. 10. 1845 v čp. 1, Marie nar. 29. 8. 1849 v čp. 86.

Bartoloměj Beneš, šafář v Kolinci č. 1 + Anna, dcera Jana Hurky, domkáře z Čekanic (chudenického panství) a matky Anny.
děti: Jakub nar. 10. 8. 1823, Johana nar. 22. 6. 1825 v čp.1, Václav nar. 21. 1. 1827 v čp. 1 Václav Bižaur (zemř. 6. 7. 1732) + Dorota Drchalka (oba ve dvoře) Děti: Anna Marie nar. 23. 3. 1693, Kateřina nar. 23. 3. 1696, Václav nar. 17. 8. 1698, Jiří nar. 8. 8. 1701, Jan nar. 10. 2. 1704, Fridrich Václav nar. 5. 6. 1708, Adam nar. 30. 12. 1710.

Jan Boublík, šafář z kolineckého dvora, syn Matěje Boublíka, domkáře v Jindřichovicích č.21 a matky Josefy roz. Raškové + Anna dcera Petra Janečka, sedláka z Jindřichovic č. 8 a matky Barbory roz. Matějkové z Chotěšova č. 8.
Děti: Jan nar. ? zemř. 30. 9. 1841 v 6 letech přejet vozem, Marie nar. 19. 4. 1847 v čp.1

Matěj Boublík, hosp. písař v Kolinci čp. 1+ Marie Žofie Honzíkové. viz čp. 42.

Josef Bouda, koňák v Kolinci čp. 1, syn Jana Boudy, nádeníka v Hrádku čp. 52 a matky Marie roz. Voráčové ze Staňkova čp. 1 + Marie, dcera Jakuba Příhody, domkáře v Tedražicích čp. 14 a matky Kateřiny roz. Uhlíkové z Černíče č. 28.
Děti: Marie nar. 22. 2. 1904 v čp. 1.

(otec neznám) + Barbara dcera Martina Brejchy, panského pacholka z kolineckého zámku a matky Markyty Špindlerové z Koryt u Bezděkova 25, panská děvečka v Kolinci.
Děti: Anna nar. 18. 12. 1812, Josef nar. 2. 6. 1816, Kateřina nar. 22. 5. 1821.

Jan Brejcha, panský pastýř, syn Ondřeje Brejchy z Konína + Anna dcera Václava Kadlece z Vlčkovic.
Děti: Marie nar. 30. 7. 1780, Kateřina nar. 29. 9. 1782.

Pavel Brejcha, panský vrátný + Magdalena roz. Oudová († r. 1780 v 50 letech).
Děti: Šimon nar. 23. 10. 1766, František nar. 17. 11. 1768, Martin nar. 5. 11. 1769, Anna nar. 12. 2. 1772.

Tomáš Brejcha, panský pastýř, syn Filipa Brejchy z Ujčína + Anna dcera Jana Pola z čp. 2.
Děti: Eva nar. 8. 10. 1776, Marie nar. 5. 12. 1777, Václav nar. 8. 1. 1780.

Jan Bublík, dvorský čeledín v Kolinci č. 1, syn Martina Bublíka, kováře v Tužicích č. 20 a matky Anny rozené Tomanové ze Skránčic 23 + Anna, dcera Jana Lence, krejčího z Ústalče 25 a matky Terezie rozené Melkové z Čejkov č. 31.
Děti: Petr nar. 21. 6. 1889 v čp. 1.

Josef Antonín Celestin, ředitel panství + Alžběta roz. Melicharová.
Děti: Josef Antonín Jan nar. 18. 12. 1770, Jan Vincenc nar. 27. 2. 1772, Alois Tadeáš nar. 8. 3. 1773, František Václav nar. 1. 10. 1774.

Tomáš Čapek, panský vrátný + Eva.
Děti: Tomáš nar. 21. 12. 1782, Maří Magd. nar. 2. 1. 1788, Anna nar. 10. 11. 1788, Matěj nar. 13. 1. 1790, Matěj nar. 22. 2. 1792, Prokop nar. 1. 7. 1793.

Vojtěch Eberle, panský zahradník + Anna, dcera Jana Mirwalda, tkadlece z Dlouhé Vsi a matky Anny Hasenedlové z Vimperka.
Děti: Michal nar. 31. 12. 1809, Jan nar. 1. 12. 1811.

Jan Egermann, 58 letý vdovec, purkrabí v Kolinci, vdovec po Marii zemřelé v.Kolinci dne 21. 10. 1795 v 52 letech, se dne 10. 3. 1796 oženil s Terezií, komornou paní hraběnky Anny z Villani, dcerou Josefa Stracha, bývalého “kasíra“ slavné konsistoře pražské, nyní pensisty, rozenou v Praze - Malé Straně 292, 42 letou svobodnou.

František Václav Erdtl, ředitel kolineckého statku + Kateřina.
Děti: Jiří František Václav nar.? 10.1738, Jan František Jiří nar. 19. 4. 1740, Maxm. Frant. Dominik nar. 25. 10. 1741, František nar. 23. 3. 1743, Barbora Josefa nar. 5. 2. 1745, Vojtěch Jiří nar. 17. 4. 1746, Anna Dominika Kateřina nar. 4. 8. 1747.

Jan Faust‚ lihovarník v Kolinci čp. 1, syn Jana Fausta, lihovarníka v Mlázovech čp. 1 a matky Ludmily roz. Presslové z Kuzí čp. 19.
Děti: Anna nar. 29. 6. 1909 v čp. 1, Josef nar. 6. 3. 1912 v čp. 1, Marie nar. 7. 10. 1913 v čp. 1, Bedřich Tomáš a Václav Rudolf nar. 6. 3. 1915 v čp. 1.

František Funk, panský zahradník + Anna, dcera Šebestiána Korna, zahradníka z Vídně čp. 58.
Děti: Leopold nar. 21. 2. 1805.

Vojtěch Gressl (Gröschel?), čeledín ve dvoře, + Anna, dcera Josefa Schweigla šenkýře ze Stojanovic a matky Evy Hosnedlové z Chotěšova.
Děti: Josef zemřel 24. 8. 1827 v čp. 1, Josef nar. 6. 11. 1828, Josefka nar. 9. 3. 1831 v čp. 1, Anna nar. 28. 3. 1833, Jan Nepom. nar. 17. 5. 1835.

František Hála, kočí v Kolinci čp. 1, syn Josefa Hály, čeledína v Suchdole 1 okr. Kutná Hora a matky Barbory roz. Jiráňové z Tuchovic 20 +Anna dcera Ant. Dudy, hrnčíře v Kolinci č. 54 a matky Anny roz. Pojarové z Jindřichovic č. 30.
Děti: Matěj nar. 12. 12. 1894 v čp. 1, Anežka nar. 20. 1. 1897 v čp. 1, Josef nar. 5. 3. 1898 v čp. 1, Jan nar. 1. 3.1901 v čp. 1, František nar. 14. 4.1903 v čp. 1, Terezie nar. 30. 3. 1906.

František Häusler, panský myslivec + Jana, dcera Kašpara Hildebranta, výrobce kos z Leopold.... z Hor. Rakous a matky Vendeliny neb Benigny Winklerové z Krumlova.
Děti: Terezie nar. 10. 8. 1807.

Jan Heřman, šafář kolinecký + Kateřina.
Děti: Jan nar. 16. 11. 1723, Bartoloměj nar. 30. 8. 1725, František nar. 6. 11. 1729, Matouš nar. 23. 9. 1731.

Václav Heřman, dvorský čeledín v Kolinci č. 1, syn Jakuba Heřmana, domkáře v Ujčíně čp. 26 a matky Terezie roz. Klímové z Nemělkova 7 + Josefa dcera Ondřeje Boublíka, domkáře v Ujčíně 29 a matky Marie roz. Vlkové z Kozlova 5.
Děti: Václav nar. 26. 9. 1894 v čp. 1.

Josef Honzík, nádeník v Kolinci čp. 1, syn Leopolda Honzíka, nádeníka v Kolinci čp. 1 a matky Kateřiny roz. Novákové z Vlčkovic + Marie dcery Jana Stočka, domkáře v Kolinci 59 a manž. Kateřiny roz. Kryslové z Kolince čp. 72.
Děti: Žofie nar. 3. 5. 1896 v čp. 1.

Jakub Hrouda, dvorský čeledín v Kolinci čp. 1, syn Antonína Hroudy, nádeníka v Kolinci č. 26 a matky Emilie roz. Sýkorové z Kolince č. 21 + Marie, ovdovělá Kolářová, dcery Jakuba Lávičky, domkáře v Ústalči č. 36 a matky Anny roz. Matějkové z Tedražic č. 1.
Děti: Jakub nar. 18. 11. 1907 v čp. 1, Bedřich nar. 5. 3. 1910 v čp. 1.

Václav Jakoubek, vrchnostenský zahraník v Kolinci čp. l + Magdalena, dcera Tomáše Štěrby z Rozsedel a matky Magdaleny roz. Poduškové z Cimic.
Děti: Karel nar. 8. 5. 1825, Veronika nar. 25. 9. 1827, Václav nar. 19. 6. 1829, Leopold nar. 7. 5. 1831, Adolf nar. 5. 7. 1834.

Jindřich Jedlička, hospodářský správce velkostatku v Kolinci čp .1, syn Františka Jedličky, c. k. strojmistra v Rokycanech 86 a matky Veroniky roz. Rottové z Rokycan + Kateřina, dcera Františka Bayera, nájemce panského dvora a majitele mlýna v Hrádku čp. 1 a manželky Anny roz. Anderlové z Hrádku Desfoursova čp. 36.
Děti: Kateřina Anna nar. 23. 11. 1891.

Šimon Chaloupka, také psaný Chalupník, též Jelínek, kuchař panský + Kateřina.
děti: Šimon Fridrich nar. 28. 10. 1679, Kateřina nar. 28 7. 1681, Jan Jakub nar. 26. 7. 1683, Lidmila nar. 25. 11. 1685, Václav nar. 7. 6. 1688, Petr nar. 29. 6. 1689, Alžběta nar. 3. 7. 1692, dcera nar. 12. 5. 1695, Václav nar. 7. 6. 1698.

Petr Jílek, poklasný na kolineckém dvoře, syn Jana Jílka, domkáře z Kolince čp. 58 a matky roz. Zajícové z Ujčína č. 4 + Magdalena, dcera Jana Kopa, souseda z Hor Matky Boží č. 25 a matky Terezie roz. Reitmeierové z Hor Matky Boží č. 55.
Děti: Marie nar. 17. 2. 1840.

Tomáš Joza, polní mistr z Kolince čp. l + Marie, dcera Karla Štěpána (Štěpáníka?), panského cihláře z Tedražic a matky Kateřiny roz. Potužákové z Měřeni.
Děti: Josefa nar. 22. 9. 1838 v čp. 1, Marie nar. 1. 2. 1841 v čp. 1, Jiří nar. 26. 2. 1842 v čp. 1.

Josef Klement, pasák v dvoře kolineckém, syn Josefa Klementa, šafáře v Neprochovech a matky Kateřiny roz. Jírové z Volšov + Marie, dcera Jakuba Janči, domkáře z Čejkov 38 a matky Magdaleny roz. Reischmiedové z Čejkov.
děti: Antonín nar. 30. 5. 1856 v čp. 1.

Josef Klíma, správce na dvoře kolineckém čp. 1 + Alžběta, dcera Františka Bauricha, úředníka v Lobzích (kraj boleslavský) a matky Roziny roz. Brožové z Lysé.
Děti: Henrietta nar. 4. 8. 1826, Theodor Karel nar. 19. 7. 1826, Wilhemina nar. 18. 5. 1830, Gabriela Anna Juliana nar. 24. 3. 1832, Mauritius Vinc. Emanuel Eduard nar. 20. 12. 1833, Victor Vincenc Mauritius nar. 18. 10. 1835, Ludvík Karel Josef nar. 13. 6. 1837, Fredericus Ludvík Josef nar. 28. 6. 1839, Anna Rozina Alžběta nar. 8. 2. 1841.

Vojtěch Kočí, panský čeledín v Kolinci čp. 1, příslušný do Lhoty u Budětic, syn Václava Kočího, domkáře tamtéž a matky Marie + Anna dcera Ondřeje Hejduka, pastýře z Tedražic č. 10 a matky Marie.
Děti: Julie nar. 4. 9. 1881 v čp. 1, Martin nar. 21. 1.1884 v čp. 1, Anežka nar. 2. 3. 1887 v čp. 1.

Josef Kohout, panský pacholek + Kateřina, dcera Martina Krále, sedláka z Hořákova.
děti: Ludmila nar. 2. 1. 1793 v čp. 1, Anna nar. 22. 7. 1794, Maří Magdalena nar. 21. 2. 1796 v čp. 1, Jan nar. 3. 8. 1798 v čp. 1, Matěj nar. 16. 11. 1801 v čp. 1.

Josef Kohout, panský zahradník v Kolinci č. 1, syn Antonína Kohouta, podruha v Buršicích č. 1 a matky Josefy roz. Maxové, sedláka z Buršic + Barbora dcera Josefa Ubelakra, panského zahradníka v Nalžovech a matky Anny dcery Knotka, sedláka v Hradešicích.
Děti: Josef nar. 13. 4. 1859 v čp. 1, Eduard nar. 26. 3. 1861 v čp. 1, Emilie 17. 9. 1862 v čp. 1, Marie Anna nar. 14. 1. 1865 v čp. 1, Františka nar. 7. 3. 1868 v čp. 1.

Václav Kohout, pasák v Kolinci č. 1, příslušný do Mlázov, syn Blažeje Kohouta, krejčího z Mlázov č. 8 a matky Josefy, dcery Josefa Leracha, mlynáře z Mlázovy + Rosalie, dcera Josefa Hány, chalupníka ze Žďáru 18 a matky Kateřiny roz. Štěrbové ze Žďáru.
Děti: Jan nar. 30. 9. 1889 v čp. 1.

Václav Kopecký, panský mušketýr z Kolince č. 1 + Josefa po zemř. Vojtěchovi Krýstlovi, sedláku z ? a matky Anny roz. Edlweisové z ?
Děti: Petr nar. 29. 6. 1822.

František Kořán, čeledín v dvoře panském č. 1, syn Jakuba Kořána, domkáře v Ujčíně č. 18 a matky Magdaleny, dcery Václava Jakubce, sedláka v Ujčíně č. 2 + Barbora, dcera Filipa Melky, domkáře v Černíči č. 17 a matky Anny dcery Vavřince Karšíka, domkáře v Klementicích č. 16.
Děti: Anna nar. 12. 11. 1874 v čp. 1, Jan Nepomucký nar. 22. 8. 1877 v čp. 1, Marie nar. 31. 3. 1880 v čp. 1.

Václav Krysl, panský pacholek v Kolinci č. 1 + Josefa, dcera Františka Mazánka, domkáře z Pláničky č. 18 a matky Kateřiny Housarové z Vlčkovic.
Děti: Marie nar. 9. 3.1815 v čp. 1, Barbora nar. 2. 11. 1818 v čp. 1, Antonín nar. 17. 6. 1821 v čp. 1, Jan nar. 20. 2. 1824 v čp. 1, Josef nar. 15. 3. 1827 v čp. 1, Kateřina nar. 18. 10. 1828 v čp. 1, Antonín nar. 29. 11. 1830 v čp. 95.

Šimon Křesťan, panský pacholek + Ludmila, dcera Tomáše Vávry, kolineckého pastýře.
Děti: Šimon nar. 27. 10. 1786, Marie Magdalena nar. 3. 1. 1789.

Josef Kříž, ředitel kolineckého panství + Antonie, dcera Františka Lauba, komorníka hraběte Goltche z Mitrovic a matky Karoliny roz. Goldenhofrové z Polska (?).
Děti: Emanuel nar. 14. 1. 1821, Karel nar. 20. 3. 1822, Ferdinand nar. 4. 7. 1823

Jakub Lacza, panský šafář v Kolinci + Barbora, podruhyně Řehořovic, svatba dne 20. 3. 1644.

Jan Laca, rajtknecht panský + Markéta.
Děti: Kateřina nar. 2. 11. 1679, Jan nar. 22. 12. 1681, Jiří nar. 13. 8. 1684, Jan nar. 16. 1. 1687, Anna nar. 28. 5. 1689, Jakub nar. 11. 7. 1706.

Jiří Rajtknecht (Laca?)/ + Kateřina, dcera Jana Stolce, souseda z Kolince.
Děti: Matouš nar. 16. 9. 1719, Magdalena nar. 22. 7. 1723

Matěj Rajtknecht (Laca?) + Magdalena.
Děti: Václav a Magdalena nar. 2. 5. 1752, Václav nar. 28. 8. 1753, Kateřina nar. 20. 11. 1756, Dorota nar. 9. 12. 1758, Karel nar. 13. 11. 1762.

Petr Lašek, čeledín, syn Vavřince Laška, nádeníka z Kolince a matky Barbory, dcera Salomeny Kolářově z Lukoviště + Josefa Šimková, dcera Petra Šimka, panského lukaře v Kolinci č. 1. a matky Anny, dcery Ondřeje Pánka, domkáře v Těchonicích č. 16.
Děti: Petr nar. 28. 6. 1875 v čp. 1, Anna Marie nar. 25. 7. 1878 v čp. 1, Marie nar. 27. 11. 1879 v čp. 1.

Václav Ledvina, kovář v Kolinci č. 1, syn Josefa Ledviny, mistra Kovářského v Domažlicích a matky Alžběty roz. Regálové z Domažlic 55 + Anna, dcera Václava Velebila, domkáře v Rymáni č. 2 a matky Marie roz. Šťaskové z Branšova.
Děti: František nar. 6. 12. 1918 v čp. 1.

Antonín Malý, panský pasák ve dvoře kolineckém, syn Jakuba Malýho, podruha ve Vlčkovicích č. 18 a matky Marie, dcery Martina Tremla, domkáře z Lukovišt + Karolina, dcera Martina Krysla, šafáře ve Vlčkovicích č. 14 a Marie, dcery Jana Průchy, sedláka v Javoří .
Děti: Marie nar. 13, 4. 1858 v čp.1, Josefa Anna nar. 13. 7. 1859 v čp. 1, Václav nar. 1. 10. 1861 v čp. 1, Marie nar. 10. 3. 1864 v čp. 1 z II. manželství Ant. Malýho + Marie, dcery Matěje Hladíka, domkáře v Buršicích a matky Anny tyto děti:
Josef nar. 2. 3. 1665 v čp. 1, Jan Nepomucký nar. 18. 3. 1867 v čp. 1, Matěj nar. 10. 2. 1869 v čp. 1, Marie nar 12. 6. 1871 v čp. 1, Marie nar. 3. 7. 1872 v čp. 1, Johana “nar. 24. 4. 1876 v čp. 1, Alžběta Roz. nar. 3. 9. 1877 v čp. 1.
Z třetího manželství Antonína Malýho s Annou Hosned1ovou, služebnou v Kolinci čp. 1, dcerou Josefa Hosnedla, kováře z Velhartic č. 117 a matky Magdaleny, dcery Jiřího Krysla, sedláka ze Zámyšle tyto další děti.
Antonín nar. 13. 11. 1878 v čp. 1, Terezie nar. 1. 3. 1881 v čp. 1, Karolina nar. 2. 6. 1883 v čp. 1, František nar. 16. 11. 1886 v čp. 1, Barbora a Františka nar. 1. 12. 1889 v čp. 1.

Josef Malý, čeledín v panském dvoře v Kolinci čp. 1, syn Vojtěcha Malýho, též Čeledína v panském dvoře v Kolinci a matky Anny Holé z Lukovišť + Josefa, dcera Jakuba Babky, sedláka z Brodu č. 3 a matky Veroniky roz. Maxové z Buršic.
Děti: František nar. 22. 1. 1840 v čp. 1, Bartoloměj nar. 27. 8. 1842 v čp. 1.

Josef Malý, ředitel panství + Terezie.
Děti: Josef nar. 21. 3. 1780, Anna Kateřina nar. 9. 2. 1782 v čp. 5.

Tomáš Martínek, panský kočí z Kolince + Barbora, dcera Josefa Hroudy, chalupníka z Doubravice a matky Barbory rozené Kováříkové z Dětěšovic.
Děti: Vojtěch nar. 8. 6.1839 v čp. 1, Josef nar. 16. 3. 1844 v čp. 1.

Jan Matas, dvorský čeledín v Kolinci čp. 1, syn Františka Matase, kočího v Nových Strakonicích a matky Josefy roz. Hadrabové ze Zechovic 28 + Anna Marie, dcera Jiřího Bejvla, pasáka v Kolinci čp. 1 a matky Magdaleny roz. Korousové z Velhartic čp. 1.
Děti: Jan nar. 19. 1. 1910, Jakub nar. 31. 7. 1911 v čp.1, Václav nar. 22. 8. 1913 v čp. 1.

Antonín Matějka, dvorský čeledín v Kolinci čp. 1, syn Antonína Matějky, dvorského nádeníka v Sedlečku a matky Anny roz. Hájkové z Oustalče čp. 21 + Marie, dcera Matěje Pivničky, domkáře v Ústalči čp. 40 a matky Anny roz. Knotkové z Krutěnic čp. 3.
Děti: Karel nar. 11. 10. 1904 v čp. 1.

Ludvík Melka, vrchnostenský pacholek v Kolinci čp. 1, syn Jana Melky, sedláka z Nalžov a matky Marie roz Syrové z Nalov + Magdalena, dcera Prokopa Suka, souseda z Kolince čp. 11 a matky Marie roz. Novákové z Kolince čp. 35.
Děti: Marie nar. 26. 3. 1856 v čp. 1, Julie nar. 13. 1. 1859 v čp. 1, Ludvík nar. 25. 5. 1861 v čp. 1, Emanuel a František nar. 11. 7. 1862 v čp. 1, Eva nar. 17. 2. 1864 v čp. 1.

Josef Melka, čeledín v panském dvoře v Kolinci čp. 1, syn Ludvíka Melky, šafáře v panském dvoře kolineckém a matky Magd. roz. Sukové z Kolince + Lidmila, dcera Barbory, dcery Josefa Rubáše, domkáře z Tržku č. 14.
Děti: Anna nar. 29. 10. 1873 v čp. 1, Matěj nar. 20. 9. 1875 v čp. 1.

Jan Němec, hraběcí lesní v Kolinci čp. 1, syn Jana Němce, městského polesního v Klatovech a matky Josefy roz. Hornové v Klatovech + Antonie, dcera Vincence Klucha, hospodářského správce v Obytcích č. 1 a matky Teresie roz. Nachtmannové z Budislavi.
Děti: Jan nar. 17. 5. 1892 v čp. 1, Karel nar. 18. 10. 1895 v čp. 1.

Jakub Němec, šafář v Kolinci čp. 1, syn Václava Němce, drába v Sedlečku čp. 1 a matky Marie roz. Vlkové z Velenov 20 + Klára, dcera Antonína Hody, čeledína v Tedražicích čp. 1 a matky Barbory roz. Machové z Dobřína.
Děti: Václav nar. 1. 9. 1899 v čp. 1, Jan nar. 14 1. 1904 v čp. 1, Františka nar. v Ujčíně, Karel nar. 4. 11. 1905 v čp. 1.

Jiří Newe, panský kuchař, + Dorota.
Děti: Maxmilián nar. 15. 10. 1646, Anna Alžběta nar. 16. 8. 1646, Kateřina Ludmila nar. ? 2. 1650, Judit nar. 6. 1. 1654, Eva Polexina nar. 17. 10. 1655, Hendrych Václav nar. 12. 4. 1657, Judita Kateřina nar. 16. 4. 1663, Jan Václav nar. 15. 3. 1665.

Jan Ouda, čeledín ve dvoře kolineckém, syn Františka Oudy, krejčího v Mlázovech čp. 21 a matky Marie roz. Dražkové ze Sluhova + Josefa, dcera Václava Maňasa, čeledína z Mlázov čp. 24 a matky Marie rozené Jaklové z Boříkov.
Děti: Emanuel nar. 12. 1. 1892 v čp. 1, Josef nar. 31. 3. 1894 v čp. 1, František nar. 14. 11. 1895 v čp. 1.

František Pekárek, vrchnostenský šafář, + Ruzalie, dcera Antonína Tršky, sedláka z Drahenic a matky Anny roz. Janotové z Velkých Uzenic(?) drahenického panství.
Děti: Barbora nar. 31. 3. 1830 v čp. 1, Jan Křtitel nar. 24. 1. 1831 v čp. 1, Vincencie nar. 28. 9. 1833 v čp. 1.

Václav Popel, šafář v Kolinci čp. 1, syn Josefa Popela, nádeníka v Buděticích a matky Kateřiny roz, Kotalové z Čermné č. 41 + Marie, dcera Jana Melky, chalupníka v Čejkovech čp. 61 a matky Marie roz. Tůmové z Čejkov 31.
Děti: František nar. 8. 10. 1906 v čp. 1, Anna nar. 29. 7. 1909 v čp. 1, Božena 26. 3. 1914 v čp. 1.

Antonín Potužák, volák v Kolinci čp. 1, syn. Jana Potužáka, domkáře v Ujčíně č. 21 a matky Františky roz. Králové v Ujčíně č. 21 + Josefa, dcera Jakuba Hejduka, domkáře v Zavlekově č. 6 a matky Josefy roz. Pacholíkové ze Zavlekova.
Děti: Marie nar. 13. 8. 1899 v čp. 1, Josefa nar. 13. 3. 1901 v čp. 1, Karolina nar. 1. 5.1904 v čp. 1.
Josef Příhoda, vrchnostenský kolinecký zahradník rodilý z Prašného Újezda + Anna dcera Jakuba Kesla, nožíře ze Šťáhlav a matky Anny roz Němcové z Milinov u Šťáh1av Děti: František nar. ? 1832 v čp. 1, Vilém nar. 22. 11. 1834 v čp. 1.

z II. manželství Josefa Příhody + Barbora dcera Františka Hájka, chalupníka z Milínova u Hlavňovic a matky Marie roz. Schmiedlové z Roku.
Děti: Anna nar. 22. 6. 1837 v čp. 1, Rozalie nar. 12. 3. 1839 v čp. 1.

Matěj Gottfried Reyniš, hejtman kol. panství po 25 let + Lidmila dcera Jana Stolce, souseda v Kolinci.
Děti: Terezie nar. 26. 12. 1712, Klara nar. 24. 9. 1714, Václav nar. 9. 12. 1716, Jan nar. 2. 1. 1728, Josef nar. 21. 3. 1728, Pavel nar. 15. 6. 1730.

Jan Rödl, panský mušketýr v Kolinci čp.1 + Kateřina, dcera Bartoloměje Votavy, kováře v Malinci(?) a matky Kateřiny Sopkové z Chbele(?).
Děti: Antonín nar. 1. 7. 1824, Anna a Alžběta nar. 16. 1. 1826 v čp. 1, Václav nar. .24. 9. 1827 v čp. 1, Antonín nar. 3. 12. 1828 v čp. 1. Antonín Rödl, purkrabí kolinecký - okolo r. 1790.

Josef Seeland, správce kolineckého statku, syn Josefa Seelanda, revírníka v Ottigelsgrünu v chebském kraji a. matky Karoliny Seidlové z Liběšic u Žatce + Wilhelmina dcera Jana Krovského (Kyjovského), správce spořitelny ve Smečně, okr. Slaný a matky Anny Kramrové ze Smečna.
Děti: Adeldeid. Anna Karolina nar. 27. 4. 1855 v čp 1, August Josef Johann, Amalie Ludviga Vilemina nar. 8. 6. 1856 v čp. 1, Wilhelmina Aloisie Albertina nar.11. 4. 1858 v čp. 1.

Václav Smolík, panský šafář v Kolinci čp. 1 + Anna dcera Petra Macha, sedláka z Marvalovy Lhoty č. 5 a matky Anny roz. Kubíkové z Novákovi.
Děti: Jan nar. 27. 3. 1852 v čp. 1, Antonie nar. 30. 6. 1854 v čp. 1.

Jan Soukup, čeledín v panském dvoře v Kolinci č. 1, syn Jiřího Soukupa, mistra ovčáckého v Kolinci a matky Josefy, dcery Šimona Krále, sedláka v Tedražicích + Anna Kohoutová, služebná u panského zahradníka v Kolinci č. 1‚ dcera Antonína Kohouta, šafáře v Krutěnicích č. 1 a matky Josefy, dcery Vavřince Maxy, sedláka v Buršicích č. 3.
Děti: Josefa nar. 30. 8. 1867, Anna nar. 3. 5. 1869 v čp. 1, Marie nar. 27. 6. 1871 v čp. 1, Karolina nar. 27. 6. 1873 v čp. 1, Jan Vavřinec nar. 10. 8.1875 v čp. 1, Anežka nar. 20. 1. 1877 v čp. 1, Václav nar. 7. 7. 1878 v čp. 1, Josefa nar. 5. 2. 1880 v čp. 1, Eustach nar. 28. 3. 1882 v čp. 1, Božena nar. 20. 7. 1683 v čp. 1, Chlapec nar. 12. 6. 1885 v čp. 1.

Jiří Soukup, bratr Jana Soukupa sloužil ve dvoře v Kolinci.s Annu, dcerou Jana Hadáčka, podruha ve Stojanovicích a matky Anny, dcery Josefa Koláře, chalupníka v Častonicích.
Děti: Marie nar. 17. 1. 1876 v čp.1, Anna nar. 17. 9. 1878 v čp. 1.

Josef Suk, čeledín v panském dvoře v Kolinci č. 1, syn Matouše Suka, cestáře v Kolinci č. 23 a matky Anny, dcery Tomáše Bižaura v Kolinci 30 + Josefa, dcera Vojtěcha Webera, souseda v Kolinci č. 38 a Matky Terezie dcera Jana Pišofta z Velhartic.
Děti: Jakub, nar. 19. 1. 1857, Václav, nar. 17. 4. 1859 v čp. 1, Josef, nar. 13. 3. 1861 v čp. 1, Anna, nar. 17. 4. 1862 v čp. 1, Jan, nar. 16. 6. 1865 v čp. 1, Václav, nar. 7. 4. 1867 v čp. 1, František, nar. 10. 6. 1869 v čp. 1, Norbert, nar. 12. 3. 1872 v čp. 1, Augustin, nar. 28. 8. 1875 v čp. 1, Petr, nar. 30. 6. 1878.

Josef Svoboda, panský zahradník + Mandalena dcera Matěje Marše, domkáře.
Děti: Terezie nar. 5. 6. 1807.

Jan Svoboda, panský zahradník v Kolinci + Josefa dcera Ondřeje Šmídla, mistra krejčovského v Křištíně a matky Anny z Křištína.
Děti: Jan nar. 16. 8. 1817 v čp. 1.

Václav Schütz, ředitel statku v Kolinci č. 1 + Josefa roz. Rytinová ze Zásmuk č. 47 okolo r. 1914.

Petr Šimek, panský stokař z Kolince č. 1, syn Jana Šinka, domkáře z Ústalče a matky Františky rozené Záveské z Ústa1če+ Anna, dcera Ondřeje Pánka z Těchonic č. 16 a matky Marie roz. Havlasové z Těchonic.
Děti: Ludvík, nar. 14. 8. 1847 v čp. 1, Marie, nar. 11. 3. 1849 v čp. 1, Josefa, nar. 25. 5. 1851 v čp. 1, Františka, nar. 4. 10. 1853 v čp. 1.

Syn Petra Šimka, Jakub Šimek, panský čeledín a později šafář, mě1 zde tyto děti s Marií, dcerou Tomáše Slunčíka, pok1asnýho a domkáře v Kolinci čp. 116 a matky Anny dcery Blažeje Dolejšího, chalupníka z Dobré Vody.
Děti: František nar. 4. 5. 1857 v čp. 55, Ludvík nar. 1. 9. 1860 v čp.1, Marie Terezie nar. 5. 9.1862 v čp. 1, Emanuel nar. 5. 1.1865 v čp. 20, Karel nar. 23. 1. 1867 v čp. 1, Petr nar. 8. 4. 1869 v čp. 1, Matěj nar. 22. 2.1873 v čp. 1, Ferdinand Jakub nar. 26. 5.1877 v čp. 1, Anežka nar. 24. 1. 1860 v čp. 1.

Jakub Šmíd, dvorský čeledín v Kolinci č. 1, syn Matěje Šmída, bednáře v Čermné č. 29 a matky Magdaleny roz. Děkanové z Čejkov č. 6 + Františka, dcera Matěje Pitule,šafáře v Přebořicích č. 50 a matky Marie roz. Vlkové z Tužic .
Děti: Václav nar. 23. 8. 1903 v čp. 1.

Jan Stehlík, purkrabí na dvoře v Kolinci č. 1 + Apolena, dcera Jan Foltina, advokáta z Prahy č. 114.
Děti: Jan František Václav nar. 28. 10. 1804.

Jan Studnička, lokaj u hraběte z Pötingů, roz.z Tupadel v čáslavském kraji + Johana dcera Václava Kroupy, býv. šafáře v Kolinci č. 1.
Děti: Anna nar. 6. 4. 1826, Karolina nar. 29. 1.1828, Alžběta nar. 17. 12. 1830, Josef nar. 3. 11. 1832.

Vojtěch Troch, panský čeledín v Kolinci čp. 1, syn Václava Trocha, sluhy v Čermné čp.42 a matky Evy roz. Nové z Čermné + Marie dcera Jana Vávrovce, nádeníka v Klatovech čp. 24 a matky Marie roz. Duchkové z Klatov.
Děti: František nar. 24. 6. 1892 v čp. 1, Josef nar. 12. 3. 1897 v čp. 1.

František Valda, kolinecký purkrabí + Anna, dcera Tomáše Raidla,polesného z Breitenteichu čp. 13.
Děti: Václav nar. 13. 9. 1800.

Vojtěch Vejskal, panský pacholek v Kolinci čp. 1, syn Antonína Vejskala, mistra tesařského z Kolince a matky Anežky roz. Sukové z Kolince + Rozalie Visingerová, dcery Evy Visingerové, dcery Václava Visingera, chalupníka, z Lukovišť č. 17.
Děti: Ludvík nar. 12. 7. 1851 v čp. 1, Marie nar. 14. 1. 1853 v čp. 1, Magdalena nar. 17. 10. 1855 v čp. 1, Anna. nar. 21. 10. 1857 v čp. 1, Jan Kř. nar. 18. 6. 1861 v čp. 1, Barbora nar. 3. 12. 1662 v čp. 1, Josefa nar. 10. 1. 1866, matka Marie, vdova po Karlovi Novákovi, krejčím z Domoraz, dcera Václava Fraňka, Sedláka v Hor. Těšově č. 7 a matky Marie, dcery Ant. Krále, šenkýře ve Vlastějově, Jakub nar. 19. 7. 1867 v čp. 1 matka Marie, Václav nar. 24. 9. 1869 v čp. 1, matka Marie.
Syn Vojtěcha Vejskala Ludvík Vejskal, čeledín ve dvoře měl za manželku Karolinu, dceru Václava Tomáška, domkáře v Ujčíně č. 24 a matky Terezie, dcery Františka Zajíce, chalupníka a mistra tesařského: z Ujčína.
Děti: Josef Silvestr nar. 30.12. 1876, chlapeček nar. 8. 9. 1881 v čp. 1.

Ignác de Pauli, správce velkostatku v Kolinci čp. 1 + Vilemina, dcera Josefa Klímy, c. k. okr. hejtmana ve Vysokém Mýtě děti: Anna Julie Marie nar. ? r. 1865.

Jan Volák, koňák ve dvoře v Kolinci 1, syn Josefa Voláka, domkáře v Novém Dvoře č. 4 a matky Josefy roz. Svobodové z Čihaně č. 6 + Kateřina dcera Jiřího Schneidwinda, čeledína v Tedražich č. 24 a matky Marie roz. Mužíkové z Tedražic.
Děti: Božena nar. 1. 6.1906 v čp. 1, Karolina nar. 19. 9. 1906 v čp. 1.

Kašpar Waldhauser, čeledín ve dvoře v Kolinci čp. 1, syn Terezie, dcery Jakuba Waldhausera, domkáře ve Vlčkovicích č. 16 + Kateřina dcera Vavřince Hallera, domkáře ve Vlčkovicích a matky Marie roz Pangerlové z Těšetin č. 1 .
Děti: Václav nar. 31. 8.1898 v čp. 1, Marie nar. 12. 4. 1902 v čp. 1, Jan nar. 7. 5.1910 v čp. 1.

Jan Viedl, kontribuční při panství + Kateřina po zemř. Janovi Ditrichovi, šenkýři ve Stokavě a matky Marie tamtéž a jejich dvojčata:
František a Karel nar. 1. 4. 1817 v čp. 33.

Jan Zajíc, dvorský čeledín v Kolinci č. 1, syn Matěje Zajíce, domkáře v Ujčíně č. 15 a matky Anny dcery Matěje Brunera, tesaře v Tajanově čp. 1 + Marie dcera Kateřiny Vondryskové, dcery Jana Vondrysky, nádeníka z Plichtic.
Děti: Anežka nar. 6. 8. 1890 v čp. 1, Vincenc nar. 19. 7. 1891 v čp. 1.

František Zelenka, vrchnostenský úřední sluha, syn Vojtěcha Zelenky, chalupníka v Dobšicích č. 7 u Blatné a matky Anny Srbové ze Svěratic + Kateřina dcera Matěje Kořenýho, mistra ševcovského z Rabí a matky Alžběty rozené Hrabové z Rabí. Tato byla druhá žena, se kterou se oženil jako 63 letý vdovec. První žena byla Anna dcera Vojtěcha Slavíka, sedláka, ze Zadních Borovic ve strakonickém panství a matky Kateřiny rozené Balkové z Mečíchova. S tou měl zde tyto děti:
Jana Kř. nar. 26. 6. 1831 v čp. 1, Františka nar. 2. 7. 1833 v čp. 1,
František Zelenka se dožil 82 let a zemřel v.Kolinci čp. 18. 7. 1872.

Jiří Hefler, hejtman kolineckého panství a soused + Lidmila
Děti: Václav nar. 21. 12. 1649.

Jan Hromádka, šafář + Mandalena .

Vít František Kubka, správce kolineckého panství + Alžběta Klára
Děti: Jan Rudolf nar. 23. 1. 1678.

Vojtěchr Pech, kolinecký obroční písař + Anna služebnice Vlčkovické paní .
Děti: Václav nar. 24. 3. 1693, Jan Michal nar. 1. 6. 1697, Frant. Bernard nar. 3. 9. 1698.

Ferdinand Raucheisen, ředitel kolineckého panství + Karolina . Děti: Marie Anna Josefa nar. 24. 8. 1750, Jan nar. 16. 7. 1752.

Václav Heřman Sellat (Süllat?), hejtman kolineckého panství + Lidmila Terezie .
Děti: Anna Terezie nar. 1. 10. 1702, Terezie Eusebie nar. 22 7. 1704, Ferdinand Josef nar. 4. 4. 1706 Antonín Šťastný, kontribuční + Anna Wagnerová .
Děti: František nar. 10. 4.1786, Anna Marie nar. 14. 11. 1787, Václav nar. 23. 8. 1789, Marie Klementina nar. 21. 8. 1790, František nar. 14. 2. 1792, Václav nar. 23. 9. 1793.

Josef Štěpán, býv. voják slav. regimentu Hohenzollern, nyní invalida a mušketýr při zámku v Kolinci + Eva Jelínková, otec truhlář v Klatovech Děti: Alžběta nar. 15. 11. 1797, Alžběta Josefa nar. 14. 11. 1798, Filip nar. 21. 8. 1800, Marie Anna nar. 15. 4. 1802.

Antonín Tont, kolinecký obroční písař + Rozina, dcera Rudolfa Klimenta, souseda.

Jakub Tábor, panský kuchař kolinecké vrchnosti zemřel 20. 6. 1797 v čp. 13 v 69 letech na každodenní zimnici.

Prostý dělný lid zde uvedený bydlel v ratejně či čeledníku jak již bylo uvedeno při historii zdejší sýrárny. V přízemí západního křídla bydleli i šafáři a adjunkti. Vyšší úředníci bydleli v I. poschodí. Od počátku XX. století bydleli správci v I. poschodí západního křídla nad ratejnou a bytem šafáře, zámecký lesní obýval celé východní křídlo od rohu budovy do náměstí. Zde byla velká místnost se 2 okny do náměstí a 2 do parku. Nazývali ji salón. Před ním byl menší pokoj a další směrem k jihu byly spíž, kuchyně a ložnice. Byt lesního měl svůj vlastní vchod ze dvora po točitém schodišti. Po r. 1920 při přeměně zámku na budovu měšťanské školy byla ze salónu pořízena učebna zazděním dvou severních oken do náměstí, z pokoje kabinet, za vchodem na půdu a na schodiště do dvora byly zřízeny dívčí, chlapecké a učitelský záchod. Lesnímu Janu Němcovi byl upraven byt z bývalé ratejny, v něž bydlel později i jeho syn Karel, městský lesní, se svou rodinou až do své smrti. Přízemí severní části zámku obýval za vrchnosti hajný a vpravo od hlavního vchodu při vstupu byla hraběcí kuchyně. Místností v severozápadním rohu zámku sloužily po zřízení měšťanské školy školníku Michalovi Muchkovi do jeho odchodu do důchodu i z tohoto světa. Od zřízení školy bydleli ve škole četní učitelé i ředitel. Ale o tom až při historii zdejších škol.

Ještě by bylo nutno se zmínit o stavebních změnách, které tento zámek prodělal. V historii tohoto čp. 1 byly sporadické zmínky o stavu a vzhledu budovy. Bližší údaje se však zachovaly. K významnějším změnám došlo při převzetí zámku příslušníky rodu Taaffeů. Za nich zanikly loggie, jejichž zbytek se zachoval až do 70. let XX. století. I při poslední důkladné rekonstrukci budovy se včásti přízemí dochovaly krásné české valené klenby. O odstranění kamenné hradby v průčelí zániku na severní a západní straně již bylo psáno. Naproti čp. 2 stály od XVI. století stáje, které v 70. letech XIX. století pravděpodobně vyhořely a byly strženy. Tím se prosvětlil prostor před zámkem, který byl zveleben okrasnou zahradou.

V dnešní podobě by již nikdo neviděl zámeckou budovu. Z někdejšího místa vykořisťování, tmy a sociálního útlaku se zrodila instituce světla, poznání a humanity. Vnuci čeledínů, děveček, voláků, koňáků i sviňáků, mlatců, stokařů a pastýřů se zde připravují, jak budovat a řídit stát svobodných a nezávislých lidí. V prostorách, kde bída, nouze, utrpení a choroby doprovázely pracujícího celým, často krátkým životem, prožívají jejich potomci šťastné chvíle mládí s plným hmotným zabezpečením i nadějnou budoucností.

Tímto „happy endem“ zakončuji také historii čp. 1. Pro svůj vliv i moc se k němu budu vracet i při osudech dalších popisných čísel, které se na dalších stránkách budou rozvíjet.

zpět