Hudební místopis Klatovska (do roku 1971), str. 92 – 97.
Kapitola VII. Strážovsko, Čachrovsko, Kolinecko, Stříbrnohorsko.
Jdeme-li z Velhartic k severovýchodu údolím Ostružné asi 6 km, dojdeme k význačnému hudebnímu centru této oblasti, obci Kolinec. Mnoho zajímavých materiálů o kulturním životě Kolince má ve své rukopisné kronice ředitel školy v Chodském Újezdě na Tachovsku, František Mára. Z ní čerpám údaje zejména o starých kolineckých varhanících a o hudebnických rodech Zajíců a Márů.
Podle Máry je jako jeden z prvních kolineckých kantorů připomínán Jiří Mach, zámečník (1679), po něm pak Vít Vojtěch Vlkovský(1696), Jan Urban Jakob (1724) a Václav Čapek (1730), jenž byl zároveň kolineckým primátorem. Po něm byl kantorem krejčí Václav Čapek ml. (syn předcházejícího) a to až do své smrti r. 1772. V tom roce byl svěřen úřad učitelský synu kolineckého krejčího Janu Královi. Po jeho smrti (1811) pokračoval v rodinné tradici učitelské syn Jakub Král. Ten působil v Kolinci zdárně plných 46 let. Měl sedm dětí. Pátýt z nich, syn Jan Král, narozený 16. 5. 1823, se proslavil jako znamenitý umělec, hráč na Violu d´amour, dnes nástroj již téměř zcela zapomenutý. Král navštěvoval školu v Kolinci a v Klatovech, a pak se stal žákem pražské konzervatoře kde absolvoval jako houslista u Pixisa r. 1843. Působil jako violista ve Stavovském divadle 1842/50. Malé sólo na Violu d´ amour v Meyerbeerově opeře Hugenotti jej zlákalo tak, že celý svůj život zůstal věrný tomuto vzácnému nástroji. Po odchodu z Prahy byl mnoho let (1851/85) členem orchestru dvorní opery ve Vídni. Byl též členem své doby proslulého smyčcového kvarteta Henriho Vieuxtempae (krátce po roce 1850). Vystupoval - jako sólista - hráč na violu d´amour, napsal několik skladeb pro tento nástroj a vydal také moderně pojatou školu pro tento nástroj. Zemřel ve Vídni 10. 6. 1912 (někde bývá mylně uváděn rok úmrtí 1909, ale Čs. hudební slovník má již toto datum správné).
V 16. století se narodil v Kolinci jeden z výborných českých lékařů a alchymistů, doktor Matyáš Borbonius (24. 8. 1566), jenž působil v Sušici, Klatovech, Valašském Meziříčí a Napajedlech. Byl promován v Basileji. Po bitvě na Bílé Hoře byl odsouzen na smrt, ale omilostněn, roku 1627 opustil rodné Čechy z náboženských důvodů. Žil pak v Toruni a zemřel 16. 12. 1629. Nám jeho osobnost přibližuje skutečnost, že jeho učitelem v Klatovech byl dobrý hudebník, bakalář Jiří Tachovský.
Učitel Jakub Král, otec Jana Krále, violisty, zemřel r. 1860. Na jeho místo nastoupil jeho zeť Tomáš Jankovec jenž učil v Kolinci do r. 1879. Jankovec byl dobrý varhaník a rozuměl také výborně varhanářskému řemeslu. Jak asi vypadalo v té době vybavení kostelního orchestru, můžeme vyčíst ze zprávy faráře V. Jindřicha, jenž uvádí kromě varhan na kruchtě ještě 2 housle, 1 flétnu, 1 klarinet, 3 trubky, 3 lesní rohy a 2 tympány.
Po Jankovcovi nastoupil na kolinecké škole dovedný zpěvák i varhaník Karel Hinz s nímž jsme se již setkali v Plánici, odkud do Kolince přišel r. 1879. Setrval zde až do r. 1911. Jeho syn František (nar. 1863) byl zprvu učitelem na Čachrově, ale od r. 1899 byl na škole v Kolinci. Po otcově smrti převzal vedení školy (do 1920) a současně byl ředitelem kůru (do r. 1925). Zemřel v Praze roku 1937.
Výraznější muzikantský zjev byl mladší syn Tomáše Jankovce, Josef Emanuel Jankovec (nar. 1866). Vystudoval také učitelství a byl učitelem, ředitelem kůru a sbormistrem Besedy Budislav na Kladně od 1895 po plné čtvrtstoletí. Byl též jedním ze zakladatelů Kladenské filharmonie. Když žil na odpočinku u své dcery, koncertní pěvkyně, Ludmily Šalaunové ve slovenských Michalovcích, věnoval se sbírání slovenských lidových písní. Jeho sbírka zemplínských a piešťanských písní z let 1927/33 obsahuje na 1700 písní. Poslední léta trávil v Podkrkonoší a také tu se věnoval sběru lidové písně podkrkonošské (bezmála 1000 nápěvů). Část jeho písňových sbírek vyšla tiskem. Zemřel v Nové Pace r. 1949.
V první třetině 20. století ovlivňovala silně hudební ruch v Kolinci rodina Zajíců. Jejím zakladatelem byl hostinský U zeleného věnce Matěj Zajíc, rodák z Tedražic u Sušice. Z jeho dětí čtyři synové byli dobří lidoví muzikanti. Matěj (nar. 1867) byl tzv.“cirkusák“, jezdil s různými cirkusy jako člen hudební kapely. Podobně i Alois byl „světák“, ale nakonec se usadil v Kolinci jako hostinský. Byl velmi dobrý flétnista. Třetí - Josef - byl u vojenské hudby a dosáhl hodnosti “regimentstambora“ (zástupce kapelníka), zemřel však mlád v Praze. Poslední Jan vystudoval učitelství, ale i on hudebnost měl v krvi po otci.
V letech 1900/10 měli kolinečtí i komorní smyčcové kvarteto. Jeho členy byli učitel Tomáš Frič (housle), MUDr. František Franěk (violoncello) a dva další, dnes již neznámí hudebníci. Předtím, již kolem 1870/80, byla v Kolinci také malá instrumentální skupina, která hrála populární (tzv. „salónní“) skladby a skladby taneční. Patřil do ní Vojtěch Zajíc a Adolf Holeček, Heřman z Ujčína a Korec a Rokelda z Čermné. Dechovou kapelu měl v devadesátých letech minulého (19. st.) století Matěj Zajíc.
Po první světové válce krátce zasáhl do hudebního vývoje Kolince ředitel tamní nově zakládané měšťanské školy Bohdan Joza, ale doba jeho kolineckého působení byla příliš krátká (1919/21), než aby se mohla výrazněji projevit.
V roce 1927 se přistěhoval do Kolince s rodinou pensista státních drah Vojtěch Mára z plzeňské Doubravky. Mára byl rodák z tohoto kraje (nar. 1872) a byl dobrý hráč na flétnu a klarinet. V mládí jezdil s cirkusem, pak byl u vojenské hudby v Českých Budějovicích a ve Vídni (kolem 1895), v Mostaru a Sarajevě. Po návratu z vojny se stal zaměstnancem u dráhy v Plzni. Tento Mára byl synem čeletického Vojtěcha Máry a po příchodu do Kolince nepřestal žít hudbou.
Na sklonku dvacátých let se intenzívně zapojil do hudebního ruchu Kolince i Márův syn František (nar. 1912 v Plzni - Doubravce), pozdější kronikář Kolince a jeho okolí. Tento Mára vykonal maturitu na gymnasiu v Sušici a po doplňkové maturitě na učitelském ústavu v Příbrami se stal učitelem. František Mára byl dobrý houslista, sbormistr i dirigent.
Od 1922 bylo v Kolinci stálé kino a v počáteční éře němých filmů byl obraz podkládán hudbou ochotných amatérů. Zprvu tvořil tento hudební doprovod jen klavír. Hrála tu Anna Rotterová, manželka tamějšího poštmistra nebo dcera lékaře Milena Fraňková či dcery hostinského Zajíce Anna a Kamila. Později se přidal ke klavíru i hlas houslí - hrál obecní tajemník (dříve “světák“) Leopold Hoffmann. Od 1928 se soubor rozrostl, jak udává ve své kronice Mára. Ten sám hrál housle, stejně i jeho sestra Anna a synovec hostinského Zajíce, zemědělec Karel Zajíc jenž se stal v Kolinci varhaníkem. Na violoncello hrál Jaroslav Zajíc, učitel a Karel Šos. Dále tu hudebně působili Karel Kopáček, dříve světák, jako houslista nebo violoncellista Jan Kopáček jako flétnista, kontrabasistou byl prof. Geiger z Příbrami a František Rašín, bývalý člen vojenské hudby. Notový archiv měl na starosti Vojtěch Mára. V té době - za předmnichovské republiky - byly pořádány v Kolinci četné hudební akademie, studovány operety.
František Mára se stal v třicátých letech sbormistrem mužského sboru (Sokol) i smíšeného sboru, jenž zastavil svou činnost teprve za okupace r. 1940, i dirigentem orchestru. S ním při Dvořákových oslavách r. 1941 nastudoval m. j. tři Legendy.
Po květnové revoluci 1945 se hudební život v Kolinci znovu vzkřísil a organizaci hudebních pořadů vedl pěvecko hudební odbor Osvětové s besedy. Setkáváme se tu v orchestru znovu se jmény František Mára, Libuše Márová, Anna a Jaroslav Zajícovi, Karel Zajíc, Karel Kopáček, navíc přibyli Arnošt Varcoller, Antonín Smola, velmi dobrý nový učitel Karel Kondr, jenž byl zručný kytarista, měl příjemný tenorový hlas a také recitoval aj. V padesátých letech byl ředitel školy Jaroslav Zajíc přeložen jako školní inspektor do Horažďovic, r. 1959 se odstěhoval ředitel školy František Mára do Chodského Újezda u Tachova, a tak se skupina, pěstující dobrou uměleckou hudbu v Kolinci, pomalu rozpadla.
Taneční hudbu pěstoval po roce 1945 hudební kroužek Václava Kněze, zvaný “Kolinečtí Valdaufové“. Někteří kolinečtí občané byli také členy orchestrálního sdružení v Sušici.
Velmi dovedným klavíristou je kolinecký rodák Josef Lerach, ředitel ZDŠ v Klatovech a člen tamního Symfonického orchestru při LŠU.
V Kolinci žila své mládí altistka Marie Poštová, členka operního souboru v Liberci a potom v Českých Budějovicích.
Významným uměleckým zjevem je dnes kolinecká rodačka Libuše Márová, mezzosopranistka opery Národního divadla v Praze. Márová se narodila 24. 12. 1943. Začátky hudební výchovy dostala od matky Libuše, rozené Přádové (taktéž z Kolince) a od otce (housle). Zpěvu se učila na LŠU v Klatovech a pokračovala ve studiu v tomto oboru u prof. Michala Zabejdy a u prof. Friedla, poté na AMU u Přemysla Kočího. Zde absolvovala na jaře 1965 a ihned se stela sólistkou opery v Plzni, kde na sebe upozornila zejména Ježibabou v Rusalce, Azucenou v Troubaduru a vynikající Andronikou v Händelově Tamerlanu. Od září 1966 je sólistkou Národního divadla, její manžel je český režisér Norbert Snítil. Vykonala již četné úspěšné zájezdy do ciziny. Patří k české pěvecké representaci současné doby.
Nelze nepřipomenout i dva další kolinecké rodáky, kteří se profesionálně věnovali hudbě. Jsou to Jaroslava Šteiningerová - Zajícová, dcera Jaroslava Zajíce, členka operního orchestru v Plzni (houslistka) a Václav Hejduk absolvent AMU v Praze a člen operního orchestru Národního divadla v Praze. Letními hosty v Kolinci býval z hudebníků za předmnichovské republiky a za války plzeňský učitel hudby, Ondříčkův žák Maxm. Koliáš (1928/45) a po druhé světové válce sbormistr klatovského Šumavana dr. Jiří Bílek, jehož choť pochází z Kolince.
A. Špelda, Hudební místopis Klatovska, Plzeň 1974.
Úryvek z kapitoly VII, str 92 – 97.
Upravil Jan Vích 2008.