Historie domu čp. 124 v Kolinci
Čp. 124, parcela č. 31
Tento dům byl do nedávna zván “U vinopalů“. Při prvním číslování domů dostal dům křesťanské popisné číslo 24 a byl označen jako “domus judaeorum“ - dům Židovský, bylo to v r. 1771.
Při velkém požáru Kolince dne 19. 11. 1658, kdy téměř celý celý Kolinec vyhořel, je mezi postiženými domy jmenován i dům Židů. (Poznámka autora: Snad to byl dům na náměstí, který však byl jen v nájmu židů!!!) Není možno s určitostí tvrdit, zda se jedná o nynější čp. 124. V této době však počet Židů byl celkem malý. Berní role z té doby jmenuje v Kolinci tyto mužské příslušníky Židů: nad 20 let: Matyáš, který „pálený pálý“, tedy vinopalník, Isak Maular, který tabák prodává, nad 10 let: Samuel a Markus synové Isaka Maulara. Jednalo se tedy pravděpodobně o dvě rodiny, které mohly bydlet v jednom domu. Židé v té době nebyli majiteli domů, pouze nájemci a chráněnci vrchnosti, jíž museli platit ochranný poplatek. Jestliže bydleli v tomto popisném čísle, bydleli ve vrchnostenské palírně, jak bude ještě později uvedeno. Z pozdější doby je uveden pronájem palírny vrchností dne 24. 4. 1746 zdejšímu Židovi Eliáši Gabrielovi na 3 roky za roční nájem 150 zl. rýnských. V r. 1749 vyráběla vinopalna 156 sudů (1 sud jest 2,29 hl). Tento Židovský nájemce se zde trvale neusadil.
V Kolinci existovaly celkem tři vinopalny, samozřejmě po sobě. Jednu z nich uvádí zápis ve školní kronice z r. 1790, kde se praví: “....... ještě jiní pamětníci pravili, že také škola‚ bejvala v domku panským, z kterého byl učiněnej vinopal a z vinopalu hospoda pod čp. 61 nynější čp. 51), však ale pro veliké léta jest to všecko nejistý....“. Vzhledem k tomu, že v r. 1790 nebylo žádných pamětníků, je možné, že tato vinopalna na náměstí byla první v pořadí, tedy původní.
Další vinopalna musela stát někde vedle dnešního čp. 57 (dříve pivovar), ačkoliv při jeho výstavbě v r. 1778 nebyla ve výměře pozemku pod pivovar o vinopalně ani zmínka.
Zámecký archiv hrabat Taaffeů z Nalžov uložený po II. světové válce v oblastním zemědělském archivu v Horšovském Týně obsahoval plány na přestavbu starého pivovaru a palírny s pohledem na starý pivovar a s ním sousedící palírnu. Není známo, z kterého roku plány pocházejí, ale rozhodně z 2. pol. XIX. století.
Před r. 1803 byla vystavena nová vinopalna čili hořejší. Nelze určit, kde byla. Pravděpodobně se nejednalo o dnešní čp. 124, protože by to obsahově odporovalo prodejní smlouvě tohoto popisného čísla ze dne 1. 4. 1800, jíž prodala kolinecká vrchnost “starou vrchnostenskou vinopalnu pod č. I“ za 380 zl. Židu Lazaru Lažanskému z Mokrosuk. Poněvadž pocházel z jiného panství nejsou u zdejšího panství žádné záznamy. Pravděpodobně měl syny Hermana (nar. r. 1802) a Matyáše (nar. r. 1803). Hermann byl obchodníkem v čp. 55 a Matyáš obchodníkem v čp. IV.
Dne 27. 4. 1823 prodal Lazar Lažanský dům čp. I/106 (toto arabské číslo bylo zavedeno asi pro křesťanského kupce) Jakubu Královi za 440 zl. Jakub Král prodal dne 16. 6. 1842 tento dům čp. I/106 Salomonovi Koretzovi, tedy opět do židovských rukou. Salomon Koretz se narodil na komorním statku Mirošov. Stal se nájemcem palírny v Kolinci čp. 1/106 a sklenářem v čp. 57. Žil s Veronikou, dcerou Šimona Pollaka z Měcholup, vdovou po Moisesu Hermannovi z Kolince, který zemřel mlád 23. 2. 1824.
Narodily se jim tyto illegitimní děti:
Moises nar. 10. 7. 1833,
Nathan nar. 8. 3. 1835,
Jacob nar. r. 1836,
Simon nar. 1. 1. 1839,
Alexandr nar. 26. 11. 1843.
Podle guberniální zprávy č. 1818 o vedení židovských matrik § 9 jsou nemanželské děti dříve narozené pozdějším sňatkem rodičů uznána za manželské. Proto též byly děti Salomona Koretze a Veroniky Pollakové, podle oddací matriky sv. I, běž. č. 11 provdané Koretzové uznány též za manželské. Tento sňatek jmenovaných rodičů se stal dne 26. 2. 1850. Ženich Salomon Koretz byl svobodný 50 let stár, nevěsta Veronika Hermannová vdova stará 52 let.
Po Salomonu Koretzovi (též psáno Korcovi) převzal vinopalnu jeho syn Nathan Korec s manželkou Terezií narozenou r. 1847. Měli tyto děti:
Zikmunda nar. r. 1870,
Josefa nar. r. 1873,
Aloise nar. 1876,
Karolinu nar. r. 1878,
Veroniku nar. r. 1871.
Manželé Salomon a Veronika Korcovi zemřeli někdy před r. 1868.
Manželka Nathana Korce Terezie zemřela v r. 1904. Dne 26. 7. 1904 připadla polovina domu Filipině Korcové.
Zikmund Korec, který v tomto domě otevřel obchod, měl několik dětí, z nichž jedna dcera byla ochrnutá a jezdila na vozíku pro nemocné. Jeho syn Vít, studoval klatovské gymnasium, přežil snad jediný z rodiny hrůzy nacistické rasové nenávisti a žil ve Svitavách jako pracovník ministerstva vnitřního obchodu.
Dne 10. 8. 1929 koupil dům čp. 124 obchodník Josef Kotoun, narozený 23. 1. 1889, s manželkou Anežkou nar. 15. 9. 1899. Měli tyto děti: Vlastu, Josefa a Květoslavu. Kromě smíšeného zboží a textilu prodával zde Josef Kotoun i stavebniny, uhlí a zřídil zde i vinárnu, do níž se vcházelo krámem i dvorem. Byl silným konkurentem druhého velkého a finančně silného obchodu Václava Virta v čp. 52. Obchodník Kotoun zde prodával až do znárodnění v r. 1948 a bydlel zde pak až do své smrti. Rovněž jeho manželka zde zůstala až do konce života.
Po znárodnění byl zde zaveden obchod textilem‚ a trvá zde dodnes (r. 1971).
Tento dům čp. 124 byl dán v r. 1971 Václavu Knězovi, holiči, a jeho manželce Jarmile náhradou za jejich dům čp. 128, který byl určen k zbourání pro výstavbu velkého obchodního domu. V tomto novém domově jeho majitel Václav Kněz v r. 1971 zemřel.