Historie domu čp. 12 v Kolinci
Čp. 12, parcela č. 15
Posloupnost duchovních kolinecké farnosti
Velmi cenným a vzácným dokumentem pro poznání aspoň jmen farářů, administrátorů, kaplanů, oltářníků a ostatních duchovních jsou knihy zřizování kostelů, kaplí, oltářů a různých nadací tzv. Libri erectionum (LE) a knihy potvrzování kněží k církevním obročí tzv. Libri confirmationum (LC), které zásluhou prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic za patronátu Karla IV. v létech 1354 - 1436 začaly plnit své poslání.
A tak v nich můžeme od poloviny 14. století zjišťovat jména farářů v Kolinci, ale také dokazovat existenci fary mlázovské, která byla v pozdějších dobách zpochybňována.
První zmínka o kolineckém faráři je z roku 1361 a 1364, kdy je jako farář “ in Colonia“ jmenován instalátorem plebánů ve Velharticích a Kvášňovicích obojích u Sušice. To sděluje seriosní badatel pražský profesor Josef Vávra, zpracovatel Dějin města Kolína nad Labem, na dotaz purkmistrovského úřadu v Kolinci v dopise z konce 19. století. Profesor Vávra sice neuvedl pramen, z něhož tyto údaje čerpal, ale byly to pravděpodobně jmenované knihy erekční a konfirmační. Uvádím to pro-to, že historické publikace tato první data existence fary v Kolinci neuvádějí.
Další zpráva pochází ze 17. září 1380, kdy Jan z Velhartic presentuje po smrti kněze Jana na kolineckou faru svého kaplana Matěje (12 edice Tingl,142,143). Ze zprávy z 22. září 1397 se dovídáme, že kněz Martin z Klatov směnil místo při kapli sv. Michala v Klatovech s knězem Martinem za kolineckou faru (LC edice Tingl, 290). Vykonavatelem a ručitele, této smlouvy (exekutorem) byl farář z Mlázovic (Mlázov), což dokazuje existenci této fary v Mlázovech k jmenovanému datu. Směna se stala se souhlasem Půty ze Skály, patrona farnosti.
V roce 1405 se uchází kolinecký farář Marek o místo při kapli sv. Michala v Klatovech uprázdněním úmrtím kněze Nartina‚ (bývalého kolineckého faráře) – LC VI, edice Emler 173. Protikandidátem byl kněz Bedřich (Fridrich) z Klatov. Oba kandidáti měli za sebou patrony této kaple, ponejvíce měšťany z Klatov. Spor trval až do roku 1406 před arcibiskupskou konsistoří. Posléze byl vyřízen ve prospěch kněze Bedřicha z Klatov, který 1. března 1408 byl potvrzen za kaplana. (Tadra, Soudní akta konsistoře Pražské V, 4, 9, 15, 17, 22, 79).
Jak dlouho působil kněz Marek v Kolinci po neúspěchu v konkursu na místo kaplana v Klatovech není známo. Dne 13.prosince 1413 byl totiž po zemřelém knězi Martinovi ustanoven za presentace Jana z Hradce st. kolineckým farářem Václav Gurein (12 edice Emler, 100).
K historii fary v Mlázovech se váže dále zápis z roku 1407 (LC VI edice Emler, 225), který uvádí prvního oltářníka neboli kaplana oltáře sv. Jana Křtitele farního kostela v Klatovech mistra svobodného umění Tomáše z Lysé, tehdejšího českého kazatele při farním kostele v Klatovech. Ale ten se již roku 1407 vzdal tohoto místa a přijal faru v Mlázovech. Na klatovské místo byl potvrzen kněz Jan neboli Johánek, dříve kněz v Mlázovech.
Dne 12. ledna 1419 uvádí kolinecký farář plebány v Mlázovech (LC e. Emler, 279).
Pro dobu husitskou až do Bílé hory jsou zprávy o duchovních v Kolinci jen sporé. Jistě v té době, kdy velhartická vrchnost, pod níž spadl Kolinec stranila kališníkům, sloužil zde kněz husitský. Většinu tohoto mezidobí však vládli na Velharticích odpůrci kalicha a tak bývala osazována i kolinecká fara.
Těsně před rozpadem velhartického panství údajně zde byl farářem i humanistický básník Petr Fux s latinisovaným příjmením Vulpinus z okruhu, jehož mecenášem byl Jan starší z Hodějova. Vulpinus napsal prosebnou báseň králi Ferdinandovi, aby po nezdařené vzpouře České Šlechty a měst v r. 1547 netrestal dechy tvrdě. (MUDr. Jan Zd. Cvrček, Strakonice – město – lidé - osudy, Strakonice 1989, str. 106).
Jedna ze sporých zpráv té doby o kolineckém duchovním pochází z roku 1574, kdy je v prácheňském děkanství uvedena, fara Kolinec jako katolická s farářem Janem organistou. Kolátorem kolineckého kostela byl tehdy Václav Vintíř z Vlčkovic (Jos. Hanzal, Církevní poměry v západ. Čechách v 2. pol. 16. století - Minulostí Zpč.kraje III, Zpč. nakladatelství Plzeň 1987, str. 94).
K soustavné známé posloupnosti duchovních kolinecké farnosti dochází až po Bílé hoře a zvláště po zavedení církevních matrik v roce 1644.
V roce 1624 je udáván na kolinecké faře dominikán František Severin Vítkovský (současně jako farář pro Velhartice a Běšiny). Dále ještě v letech 1625 - 1626 farář Mikuláš Kukulus .(František Štědrý, Stavivo k podrobné historii církevní v Čechách - Sborník historického kroužku 1912, str. 76).
| Pořadové číslo | Jméno a příjmení duchovního | Doba působení | Poznámka |
|---|---|---|---|
| 1 | Joanes Baptista Venceslaus Janovský, Ord. Min. Con. S. Franc. | 20. 3. 1644 - 1651 | |
| 2 | Magister kněz Jan Ludvík Perger | 1651 - 1656 | |
| 3 | P. Václav Augustin, farář Kolinecký a Běšinský | 5. 11. 1656 – 15. 4. 1663 | |
| 4. | Bartoloměj Prommer, farář v Běšinech a v Kolinci | 1653 | |
| 5 | Pavel Vojtěch Maxmilián Nossecki v Kolinci, Běšinech a Chlístově | 1654 | |
| 6 | P. Jan Václav Koulík | 16. 4. 1663 – 26. 12. 1672 | |
| 7 | P. Joanes Venceslaus Sperat, farář Velhartický a Kolinecký | 27.12. 1672 – 6. 1. 1674 | |
| 8 | P. Joanes František Gotthard z Čechoslava, sušický děkan a vicarius kraje prácheňského | 1674 | |
| 9 | P. Virens | 7. 1. 1674 - 27. 4. 1678 | |
| 10 | P. Vít Willer, administrátor | 28. 4. 1678 – 4. 11. 1678 | |
| 11 | Jiří Ferdinand Řepa, administrátor | 5. 11. 1678 - 10. 8 1679 | |
| 12 | P. Pavel Vojtěch Maxm. Nosseczký, farář | 11. 8 1679 - 1686 | |
| 13 | P. Ondřej Jandera, administrator | 1686 - 1687 | † 20/10 v Litomyšli |
| 14 | P. Mathias Schneider, parochus | 1684 - 1733, 9. 4. 1731 | |
| 15 | P. Josephu Schollar, administrátor | 3. 4. 1731 – 21. 8. 1732 | |
| 16 | Sebastianus Pieschy, curatus | 22. 8. 1732 - 20. 2. 1755 | |
| 17 | Jan Johánek | 1733 - †1755 | |
| 18 | František Coelestin de
Freinfeldt, administrátor František Coelestin de Freinfeldt, parochus | 21. 2. 1755 - 13. 10. 1755 | |
| 19 | Ondřej Sauer, kaplan předchozího | ||
| 20 | Ignatius Burggraf,administrátor | 13. 11. 1775 – 31. 12. 1775 | |
| 21 | Josef Pichtler, curatus | 1. 1. 1776 – 16. l. 1799 | †24. 1. 1799 - 60 let |
| 22 | Donatus Holub, administrátor | 17. 1. 1799 – 28. 5. 1799 | |
| 23 | Jan Norbert Koukol, farář | 29. 5. 1799 – 1. 4. 1806 | †3. 4. 1806 |
| 24 | Speratus Plget, administrátor | 4. 4. 1806 – 23. 7. 1806 | |
| 25 | Joanes Greschel (Pretschel), curatus | 24. 7. 1806 – 1.9. 1808 | |
| 26 | Michael Müller, adrninistrátor | 21. 5. 1808 – 1. 9. 1808 | |
| 27 | Thomas Straschpitel, administrátor | 2. 9. 1808 – 25. 11. 1808 | |
| 28 | Thomas Straschpitel, farář | 26. 11. 1808 – 1. 10. 1824 | |
| 29 | František Tonner, adininistrátor | 8. 10. 1824 – 23. 1. 1825 | |
| 30 | Antonín Kopetzký, farář | 24. l. 1825 – 6. 3. 1836 | |
| 31 | Antonín Loew, administrátor | 7. 3. 1836 – 20. 7. 1836 | |
| 32 | František Vrba, farář | 21. 7. 1836 – 19. 2. 1839 | odešel do Běšin |
| 33 | Jan Pejrek, administrátor | 20. 2. 1839 – 24. 5. 1839 | |
| 34 | Antonín Loev, farář | 25.5. 1839 – 5. 8. 1840 | do Zvlekova |
| 35 | Karel Markuzzi, O. C., administrátor | 1. 9. 1840 – 4. 12. 1840 | |
| 36 | Antonín Zachystal, administrátor | 5. 12. 1840 - † 9. 6. 1841 | |
| 37 | Bernard Růžička, administrátor | 16. 7. 1841 – 25. 7. 1841 | |
| 38 | Mathias Čadek ‚ administrátor | 26. 7. 1841 – 30. 9. 1846 | |
| 39 | Václav Jindřich (dříve farář na Morách Matky Boží) | 1. 10. 1846 - 1855 | odešel do Hradešic |
| 40 | Jan Scholar, administrátor Jan Scholar, farář Jan Scholar, bisk.vikář Jan Scholar, konsist. rada Jan Scholar, osobní děkan Jan Scholar, bisk. Notář čestný občan městečka Kolince, velký lidumil | 1855 - 7. 2. 1856 7. 2. 1856 28. 3. 1882 – 23. 5. 1889 28. 3. 1882 11. 11. 1887 23. 5. 1889 | farář, taj. b. vic. 27. 10. 1864 †2. únor 1890 |
| 41 | Vojtěch Kratochvíl, administrátor | 3. 2. 1890 - 6. 5. 1890 | |
| 42 | Hugo de Pauli, syn ředitele statku v Kolinci, dříve farář v Těchonicích | 28. 5. 1890 – 10. 10. 1917 | *10. 10. 1857 †10. 10. 1917 |
| 43 | Václav Petřík, dříve farář v Mlázovech | 1. 3. 1918 - 1928 | |
| 44 | Emanuel Honzík, dříve farář ve Zbynicích | †29. 11. 1932 | |
| 45 | Mlázovský farář Janeček, administrátor | ||
| 46 | Stanislav Turek, farář | 1932 až | |
| 47 | Jindřich Senft‚ farář | ||
| 48 | Vincenc Kubů | ||
| 49 | Karel Hrdina | ||
| 49 | Th. Dr. Josef Baťka, administrátor |
Poznámka autora:
1. Jan Scholar - "V muzeu v Klatovech uchována pozůstalost po faráři Janu Scholarovi, dle níž bylo vypláceno 65% pohledávek rozhodnutím c. k. okr. soudu v Plánici
ze dne 7. 6. 1893, čís. 3795 e"
2. Václav Petřík - "Pak penzista v Kolinci čp. 157, u něho kuchařkou sestra spisovatele Karla Matěje Čapka Choda"
3. Th. Dr. Josef Baťka - "Narodil se sice v Plzni 16. 3. 1901, ale hned po narození žil se svými rodiči v Kolinci čp. 69 a od r. 1906 v čp. 147 až do své smrti"
V posledním desetiletí XX. stol. nebyla fara v Kolinci obsazena duchovními. Budova fary byla pronajata laikům a k bohoslužbám a dalším církevním úkonům dojížděli duchovní ze Sušice.
Jistě čtenáře těchto dějin bude zajímat, zda v této více jak 300 leté řadě správců zdejší farnosti, administrátorů i kaplanů se vyskytovali i zdejší rodáci.
V městečku Kolinci se narodili jen 3 - 4 budoucí kněží, Jak možno zjistit z dostupných pramenů.
První z nich se narodil v čp. 24 (st. parc. čís. 29) v domě zvaného “ U dolejšího kováře“ manželům Václavu Jílkovi, kováři, a jeho manželce Kateřině, dceři Václava Čapka z Kolince čp. 22, a sice Václav Matěj dne 28. 2. 1775, který později byl knězem v italském městě Parmě. Odtud listem z 27. 7. 1779 postupuje domeček čp. 25 (dříve kovářskou dílnu) své sestře Dorotě. Tímto postoupením bývalé kovářské dílny za obydlí vzniklo nové popisné číslo 25.
Na kněžství se “dal“ Václav Jílek jistě z popudu tehdejší italské kolinecké vrchnosti hrabat Terzi di Sissa, jejichž rodinným sídlem byla i Parma.
Dalším zde rodilým knězem byl i budoucí jeruzalémský farář páter Hermes. Narodil se 23. 2. 1864 v čp. 2. Otcem byl Jan Kohout, dříve majitel hospody čp. 111 (st. parc. č. 134) v Kolinci, syn Josefa Kohouta, sedláka v Buršicích čp. 1 a matky Kateřiny, dcery Prokopa Babky, sedláka v Brodě čp. l. Svatbou Jana Kohouta dne 16. 12. 1859 s Marií, 23 letou dcerou Františka Ulricha, majitele domu čp. 2 v Kolinci, byl jim tento dům asi po půl roce předán. Z tohoto manželství se narodilo 8 dětí. Dvě brzy zemřely a ostatní se svými rodiči se rozptýlily ponejvíce v cizině. Nejznámější z nich byl Jan Matěj, který po odchodu do Vídně, odejel z ní na další pouť až do Jeruzaléma. Tam vstoupil po studijích do kláštera a přijal řeholní jméno Hermes. Jako misionář zastával četné církevní funkce, z nichž nejvýznamnější bylo jmenování farářem v Jeruzalémě. Tam žil ještě v roce 1940. Podrobný životopis P. Hermese napsal někdejší ředitel zdejší školy Miroslav Hrdlička v knize “ Kolinec na Šumavě“. str. 82—86, vyd. Klatovy 1940. Tam autor píše na str. 84....“ Být. farářem v nejposvátnějším městě celého křesťanstva jest velikým vyznamenáním pro kněze...... a dodejme:.....“ z našeho zapadlého pohorského městečka tak vzdálených Čech“.
Dalším a snad posledním zdejším rodákem - knězem do konce XX. století byl František Uhlíř, nar. 3. 4. 1911 v Kolinci čp. 45, syn Ondřeje Uhlíře, obuvníka a kostelníka, původem z Kašovic, a matky, dcery Josefa Ludvíka, zedníka z Mokrosuk čp. 7. Později rodina Ondřeje Uhlíře bydlela v čp. 15 v domě přisedlého ke hřbitovní zdi. Syn František vystudoval kněžství a působil na Chodsku. Po 2. svět. válce se stal krajským matrikářem a vzdal se kněžství. Jeho otec zemřel tragicky, když zlomená pabuza při jejím utahování ho s fůry sena vymrštila. Pádem si zlomil vaz.
Při výčtu duchovních kolinecké farnosti zbývá se ještě zmínit o posloupnosti kaplanů, z nichž někteří se stali později zdejšími faráři.
František Kovářík 16. 12 – 30. 1. 1832
Antonín Loew 16. 2. 1832 – 6.3. 1836
Antonín LOEW 20. 7. 1836 – 4. 12. 1836
Jan Pejrek 8. 12. 1836 – 20. 2. 1839
František Květoň 8. 9. 1841 – 1. 9. 1846
František Kuliš 5. 9. 1846 – 1. 9. 1848
Karel Matějka 1. 10. 1870 – 1. 11. 1872
Tomáš Zeman 1. 1. 1873 – 26. 2. 1875 (1. 2. 1874 – 4. 9. 1874 v Rabí)
Hugo de Pauli 1. 9. 1883 – 21. 12. 1886
Ludvík Strouhal 21. 12. 1886 – 4. 10. 1887
Leonard Rendl 17. 10. 1887 – 1. 8. 1889
Vojtěch Kratochvíl 1. 9. 1889 – 2. 2. 1890
Josef Brož 1. 10. 1890 – 24. 8. 1891
Jan Kotek 1. 9. 1891 – 10. 9. 1893
Emanuel Hanzík 16. 9. 1896 – 30. 4. 1899 (odešel do Hlavňovic)
Jan Šimeček 1. 6. 1901 – 1. 6. 1906
Neobsazování systemisovaného místa kaplana při kolineckém faráři bylo zapříčiněno zřízením lokalie s duchovní správou v Mlázovech dne 17. 12. 1848 a odfařením od Kolince obcí Mlázovy, Bernarice, Boříkovy a Lukoviště. Prvním lokalistou mlázovským byl Josef Pohořelý, dále Karel Winter, administrátor P. Wenzel a Josef Eichler.
Od 20. let XX. stol. nebyla kaplanská místa při kolinecké faře obsazována.
V jaké víře vychovávali všichni shora jmenování duchovní své ovečky od dob náboženské reformace? Již dávno před Augsburským mírem v r. 1555, jímž na základě hesla “Cuius regio, eius religio“ (totiž jaké víry byl feudál, téže víry museli být i poddaní) byla ukončena válka mezi německými protestanty a katolíky, byl tento princip uplatňován i na našich dominiích. V našem případě to byli vládci na velhartickém hradě. Po rozpadu tohoto panství v polovině XVI. století se dostal Kolinec do rukou Václava Vintíře z Vlčkovic a později jeho synů, z nichž Jindřich byl mezi léty 1600—1606 kancléřem jihočeského velmože Petra Voka z Rožmberka, člena Jednoty bratrské. Nicméně, jek jsem již v úvodu Posloupnosti duchovních kolinecké farnosti uvedl, je v r. 1574 kolinecká fara katolická. V tomto roce nebyla fara mlázovská obsazena. Kolátorkou této fary byla erbovní klatovská měšťka Lidmila Kousková z Římku, která Mlázovy koupila v r. 1557 od Kryštofa Muchky z Bukova (DZ 52 N, 25). M1ázovy prodala v r. 1570 Václavu Korálkovi z Těšína (DZV 62 D, 14). I když později v r. 1591 prodal statek mlázovský Ludvík Korálek Jindřichovi Tomkovi z Čejkov (DZM 161, P 18) byla vrchnost, stejně jako předtím, utrakvistická, jako takměř všechna šlechta v okolí. Svědectví o tom podává Protokol reformační komise konané dne 31. 3. 1628 v městě Sušici.
Před touto komisí připověděli býti katolickými v okolí Kolince následující držitelé dominií:
Mlázovy - Jindřich Tomek z Čejkov a na Mlázovech se syny Jindřichem a Václavem, Anna Tomková z Vlčkovic a na Mlázovech s dcerami
Dorotou, Annou, Mandalenou, Alenou, Evou, Markétou,
Zavlekov - Jiří Dlouhoveský z Dlouhé Vsi a na Zavlekově
Vlčkovice - Václav Račín a na Vlčkovicích
Krutěnice - Anna Rustičínová z 0ujezdce a na Krutěnicích
Hradiště - Jan Doupovec a v Hradišti
Tedražice - Jindřich Longin Perglar a na Tedražicích
Svojšice - Zikund Vojtěch Cíl a na Svojšicích
Jindřichovice - Jan Hroznata z Vrtby a na Jindřichovicích s manželkou. svou Benignou chtěli ze země odejít
Před komisí v úterý po neděli postní Laetare 4. apríla 1628 připověděli z kraje klatovského býti katolickými:
Oučín - Jindřich z Egberka, Dorota Egberková rozená z Běšin - oba stavu panského
Malonice - Mikuláš z Kudova a na Malonicích - stavu rytíř.
Bernartice - Šebestián Jindřich Hájek z Robčic a na Bernarticích - stavu rytíř.
Těmto katolickým strany poddaných poručeno ze stavu rytířského: Jindřichu Kocovi a na Kolínci. (Vincenc Oehm “ Protokol reformační komise konané v městě Sušici v revíru sušickém, v pátek po neděli Oculi, jinak 31. března 1628").
Po smrti Václava Vintíře z Vlčkovic r. 1580, za něhož byla Kolinecká fara obsazena katolickým farářem, byl zde pravděpodobně farář utrakvistický. V r. 1610 získala koupí Kolinec paní Mandalena Perglarová z Janovic a na Tedražicích, která pocházela z protestantského rodu Janovských z Janovic. Měla za manžela Wolfa Gottharda Perglara z Perglasu. Podle přídomku pocházeli příslušníci jeho rodu z Perglasu‚ (dnešní Lhotka v Rudohoří), kam jistě přišli jako přívrženci Lutherova učení ze Saska. Usadili se pak na Tachovsku, kde vlastnili některé vesnice jako Ctiboř, Velký Rapotín aj., pak koupili od Petra Novohradského z Kolovrat Tedražice, dne 16. 4. 1579 Mokrosuky a r. 1580 díl Vlčkovic. V době držby Kolince Mandaenou Perglarovou seděli na kolinecké faře jistě faráři nekatoličtí. Avšak po její smrti dne 21. 2. 1624 převzala statek Kolinec její dcera Eufemie, manželka Jindřicha starší Koce z Dobrše. Ten už v r. 1628 byl katolíkem‚ jak uvádí výše uvedený Protokol reformní komise. Od této doby byla kolinecká fara již po další století jen katolická. K osudu fary a farnosti mlázovské je nutno ještě dodat, že ve výčtu neobsazených far v děkanství prácheňskérn v r. 1574 je uvedena i fara v Mlázovech s tím, že byla v r. 1600 zbořena a že grunty užívala vrchnost. To jen demonstruje, že až do této doby farnost v Mlázovech existovala . (Příspěvek Jos. Hanzala “Církevní poměry v západ. Čechách v 2. pol. 16. stol." Minulostí Zpč. kraje XIII, Zpč. nakladatelství Plzeň 1987).
zpět
Matriky
Úředními církevními knihami se staly matriky nařízením tridentského koncilu (1545 - 1563) jistě jako součást iniciovaného protireformačního hnutí. Již však dříve vedli někteří faráři řírn.-kat. farností matriky věřících. A tak nejstarší kopulační matrika v Západočeském kraji v Jáchymově pochází z r. 1531 a staré matriky se také nacházely i u dalších farností v Podkrušnohoří.
Forma zápisů byla zpočátku libovolná, až v r. 1614 byla zavedenu římským rituálem jako jednotná. Toto však nebylo dodržováno a proto vyšel další jednotný předpis v r. 1760 současně s nařízením psáti matriky v jazyce latinském.
Nejstarší matrika kolinecké farnosti pochází až z r. 1644. Od r. 1624 byly zápisy z Kolince činěny v matrice farnosti velhartické. Jsou značně neúplné. V této pobělohorské době byl značný nedostatek katolických kněží. To platí i o celém období třicetileté války, kdy jeden farář spravoval i několik farností. Kolinec svého času byl veden ve farnosti velhartické i běšinské a naopak. Ve zdejší kolinecké matrice byly zapisovány křty, sňatky a úmrtí z oblastí táhnoucích se až k německým hranicím. (Na ukázku: “ 21. máje pokřtěna dcera Sabina Honse Prajzle ze Zejbizu. Kmotra Sabina též ze Zejbizu, kmotr Pavel krčmář z Wonoho Světa “.
Kolinecké matriky se od těchto dob zachovaly v úplnosti do dnešního dne. V určitém období vedli katoličtí faráři i matriky pro nekatolíky. V Kolinci by připadali v úvahu židi. Ale ti měli zde svého vedoucího matrik, jímž byl učitel zdejší židovské školy.
V našich zemích byly matriky svěřeny římskokatolickým úřadům snad nejdéle s okolních zemí a to až do roka 1950. Např. v sousedním katolickém Rakousku Jen do roku 1938.
Na základě reformy manželského a rodinného práva a na základě zavedení povinného civilního sňatku byl vydán zákon o matrikách č. 268 sb. ze dne 7. prosince 1949, který pověřil funkcí vedení matrik národní výbory. Koncern roku 1949 přestal u nás vésti matriky zdejší farní úřad.
Dne 13. ledna 1950 uzavřel zástupce Místního národního výboru v Kolinci církevní matriky, do nichž se více již nesmělo psát, a sepsal všechny dřívější matriky vedené na farním úřadě. Rovněž tak učinil i na farním úřadě v Mlázovech, které neměly svého faráře, a bohoslužby i matriční záležitosti vykonával kolinecký vikář Jindřich Senft.
Protože matriky jsou důležitým historickým i právním dokumentem, uvedu soupis všech církevních matrik, které jmenovaného dne l3. ledna 1950 byly na zdejším farním úřadem shledány.
zpět
Matriky, které byly vedeny a uchovány před r. 1950 na farním úřadě v Kolinci
Kolinec:
1. Matrika společná sign. A r. 1644-1756 ‚ 35 stran
2. Matrika společná sign. A r. 1703-1733 ‚ 156 stran
zápisu narození všech vesnic obvodu a 37 stran zápisů oddavek všech vesnic obvodu,
2. Matrika společná sign. Ba r. 1733-1793 má 763 stran a vdech vesnic obvodu,
4. Matrika společná sign. D r.1794-1818 obsahuje :
29 stran zápisů oddavek
165 stran zápisů narození
67 stran zápisů úmrtí
5. Matrika narozených sign. Af r 1818-1832 má 189 str. a obsahuje obce: Kolinec, Jindřichovic‚ Mlázovy, Lukoviště, Boříkovy, Bernartice, Vlčkovice,
6. Matrika narozených sign. Ag r. 1833-1848 má 179 stran
7. Matrika narozených sign. Ah r. 1848-1865 má 171 stran
8. Matrika narozených sign. Ak r. 1865-1900 má 376 stran
9. Matrika narozených sign. Al r. 1901-1919 má 183 stran
10. Matrika narozených sign. Am r. 1919-1949 má 245 stran
11. Matrika oddaných sign. E r. 1818-1833 má 45 stran
12. Matrika oddaných sign. F r. 1833-1849 má 43 stran
13. Matrika oddaných sign. G r. 1850-1891 má 132 stran
14. Matrika oddaných sign. H r..1892-1922 má 147 stran
15. Matrika oddaných sign. I r. 1923-1949 má 137 stran
16. Matrika zemřelých sign. F r. 1818—1839 má 92 stran
17. Matrika zemřelých sign. G r. 1840-1891 má 161 stran
18. Matrika zemřelých sign. H r. 1892-1927 má 147 stran
19. Matrika zemřelých sign. CH r. 1928-1949 má 92 stran
20. Kolinec - index k matrice (společný) r .1740-1784
21. Kolinec - index k matrice (společný) r. 1784-1854
22. Kolinec - index k matrice (společný) r. 1855-1944
23. Kolinec - index k matrice (společný) r. 1945-1949
Jindřichovice
24. Společná matrika sign. D r. 1794-1818 má 137 stran
Vlčkovice
25. Společná matrika sign. D r. 1794-1818 má 60 stran
Na faře v Mlázovech byly sepsány tyto matriky:
1. Mlázovy - společná matrika sign.Bb r. 1756-121:39 17.11.2008784 má 191 stran
2. Mlázovy - společná matrika sign.C r. 1784-1793 má 14 stran
3. Mlázovy - společná matrika sign. r. 1794-1817 má:
- zápisů narození 64 stran
- zápisů oddavek 18 stran
- zápisů úmrtí 52 stran
4. Matrika narozených sign. T II r.1848-1867má 188 stran
a zahrnuje obce Mlázovy, Bernartice‚ Boříkovy ‚ Lukoviště.
5. Matrika narozených sign.farní osady mlázovské sign.T III r. 1868-1687 má 320 stran
6. Matrika narozených sign.farní osady mlázovské sign.T IV r. 1887- 1910 ‚ má 199 stran
7. Kniha narozených farní osady mlázovské sign.T V r.1911-1938 má 138 stran
8. Kniha narozených farní osady mlázovské sign.T VI r. 1938—1949 má 40 stran
Knihy oddaných farní osady mlázovké:
9. sign. T II r. 1849-1896 má 230 stran
10. sign. T III r. 1896-1930 má 139 stran
11. sign. T III r. 1931-1949 má 54 stran
Knihy zemřelých farní osady mlázovské :
12. sign. T II r. 1848-1896 má 277 stran
13. sign. T III r.1896-1927 má 100 stran
14. sign. T IV r.1928-1949 má 39 stran
15. Lukoviště - společná matrika r. 1794-1818 obsahuje:
- zápisů narození 38 stran
- zápisů oddavek 14 stran
- zápisů úmrtí 36 stran
16. Bernartice - společná matrika r. 1794-1818 obsahuje:
- zápisů narození 38 stran
- zápisů oddavek 14 stran
- zápisů úmrtí 34 stran
17. Boříkovy - společná matrika r. 1794—1818 obsahuje:
- zápisů narození 38 stran
- zápisů oddavek 14 stran
- zápisů úmrtí 34 stran
18. Index matrik společný farní osady mlázovské rok 1848-1920 má 89 stran
19. Abecední seznam narozených, oddaných a zemřelých rok 1920-1949
Uzavřené matriky byly odvezeny do zámku v Plasích, odkud byly po čase definitivně převezeny do Státního archivu v Plzni k archivaci a ke studiu.
Byl to snad závan prozřetelnosti či předvídavosti, který mne přiměl, abych se ještě asi po dobu dvou let věnoval studiu kolineckých matrik před jejich odvozem. Laskavostí zdejšího faráře jsem mohl bez finančních nákladů přímo v místě pořídit lístkovou kartotéku všech narozených, oddaných, a zemřelých ko1ineckých občanů za dobu 300 let, což by za nové situace s dojížděním do p1zeňského archivu bylo naprosto nemožné.
Kolinec se stal sídlem matričního obvodu, k němuž byly přičleněny tyto obce : Jindřichovice, Střítěž, Ujčín, Mlázovy, Lukoviště, Brod, Vlčkovice a Čermná. Dne 4. 1. 1950 dostal Místní nároční výbor v Kolinci od Okresního národního výboru v Sušici 27 knih (pro každou obec tří) totiž knihy narození, knihy manželství a knihy úmrtí. Později se však sňatky ze všech obcí zapisovaly do knihy manželství obce Kolinec.
Matrikářem se stal tajemník MNV V Kolinci Emanuel Krýsl a zástupcem matrikáře odborný učitel František Mára, městský archivář a kronikář.
Jen lidem nezasvěceným se zdají matriky být jednotvárnými soupisy narozených, oddaných a zemřelých. Při jejich bližším studiu vystoupí však z jejích zažloutlých folií sám život, obraz městečka po stránce nejen populační, ale i národnostní, náboženské, zdravotní, sociální, politické i společenské, o vzrůstu blahobytu i úpadku apod. Obsahem zápisů si dnes doplníme mnohé, co žádný jiný dokument, zvláště doby starší, nezchytil.
V dnešní době jsou tyto knihy více předmětem historického bádání. V době jejich vzniku měly však vysoce účelový charakter. Ve starším údobí měly nejmenší význam matriky zemřelých a proto také tam často zápisy chybějí. Pro vesnického faráře před 200 - 300 lety měli cenu lidé živí, odevzdávající desátky, věčné platby za „železné krávy“, popř. i pokuty „za přestoupení 6. božího přikázání“, jak o tom svědčí registra kostelních účtů, o nichž bude níže řeč. Matrika zemřelých dávnějších dob měla cenu úředního dokladu snad jen v případě zemřelého držitele gruntu bez potomků, jehož majetek pak „spadl“ jako odúmrť do rukou vrchnosti.
zpět
Pro všechna tato tvrzení nechť poslouží několik ukázek z kolineckých matrik.
Jako v gruntovních knihách (použitých hlavně pro I. a II.díl těchto dějin) tak i matrikách nalezneme záznamy o povoláni, řemeslech občanů, o jejich funkcích v obecní samosprávě. Pomohou nám sestavit pořadí duchovních správců zdejší farnosti, pořadí hejtmanů a úředníků zdejšího dominia, posloupnost kantorů aj. Na válečná údobí, tažení a místní dragonády upomínají křty děti vojáků. Např. ...“l3.l Obris 1648 pokřtěno jest dítě otce Jacobe Freyzel, farešmída, dcera Judith. Kmotr pan Krystyán Ramps capitán …. “ (Jméno manželky neudáno). Nebo: ...“ 30. Novembris 1648 pokřtěn jest syn Jan otce Honze Štaffa. Kmotr Honz Metzdorf, Margareta Smydte vod regimentu Alt-Nasau an tehdáž ležel v Malonicích a Jindřichovicích,“
Další realistická líčení nám dobře vykreslují přírodní poměry tehdejší doby.
„V Mlázovech nešťastná příhoda se stala. 12. Septembris 1699 pachohlátko Petr Hanzle dlouhýho okolo třech let stáří, vlk za vsí, kdež s
jinýma dětma bylo, to popadl a hlavičku a svršek pod pupíček sežral, ostatní spodní tělo dostali neb ho psi od toho odehnali, to s velkým zármutkem
obzvláště rodičův pochováno.“
Hned v příštím roce se přihodilo podobné neštěstí. “ V Mlázovech nešťastná příhoda. 5. Juni 1700 pacholátko Petr Krislovo vlk popadl a pryč s ním běžel,
ale lidé a psi jemu je odňali a ještě živé dostali, to po některý hodině umřelo a s velikou žalostí pochováno“.
V matrikách najdeme množství věcných chyb, které byly později opravovány. Vedení matrik bylo všeobecně nedbalé, ale vyskytli se i pořádkumilovní, kteří si pak ve vpisovaných glosách ulevovali.
Na fol.10 z r. 1657 čteme na počátku nad neúplným vybledlýrn zápisem poznámku pozdějšího faráře či kantora, který takto „oceňuje“ práci svého předchůdce:
„Voslovský, kdy Mařenku zapisoval, gdy? Hoden abys sto ran na hřbetě držel“. Uprostřed téhož folia dostoupilo rozhořčení vrcholu a ledabylý zapisovatel
jest takto odměněn: „Bestie lehkomyslná, nenapsal jsi kterýho dne, aby jsi kluku visel za tvý zapisování“.
U nemanželských dětí často farář glosoval jméno pravděpodobného otce….“ 8. Novembris 1648 pokřtěna dcera Kateřina Kateřiny Vaňkovy z Staňkova z cizoložstva. Kmotr Václav Holej z Kolince, Anna šafářka z Kolince“. „ NB pan Hart byl“- poznámka faráře (Že by šlo o vyzrazení zpovědního tajemství?“) (poznámka autora: “Studium matrik není přece jen tak nudné a šedé!!“)
Nejstarší matrika zdejší provenience zaznamenává narozené od 20. 3. 1644 a začal ji psát tehdejší administrátor Jan Václav Janoušek, člen rodu
minoritů. Od ostatních dalších se liší už svým podlouhlým formátem v pergamenové vazbě z listu starého misálu. Na dolní straně titulního listu jest
vepsán chronogram z pozdější doby:
bVD gMeno panIe poChWaLeno . W. I. (snad zkratka jména Václav Janoušek)
V této matrice bylo vždy několik listů předurčeno narozeným, několik vstupujícím v stav manželský. Tato změna se opakuje několikrát. Zapisující však často chybovali, kam který zápis patří, takže uspořádání celé matriky je dosti chaotické. V r. 1673 se vyskytuje i několik zápisů úmrtí, ač soustavné matriky zemřelých začínají až rokem 1697. Zápisy, až na záhlaví oddílů, jsou psány česky vesměs, někdy velice stručně, např. fol. 15 uvádí “ Z Kolince dne 23. Febr. dopuštěný Mandy dítě (???).
Pro rodopisné studium poddaných i šlechticů je to pramen převzácný, nejen přís1ušníků zdejší obce a obcí přifařených, ale i velmi vzdálených. (Poznámka autora: „Pro nedostatek času jsem pořídil pouze výpis zápisů týkajících se kolineckých osob, který bude tvořit jednu z příloh k tomuto dílu“).
Pro obsáhlost práce Fr. Máry zatím neuvádím tyto kapitoly:
Výpisy z nejstarší matriky kolinecké fary od r. 1644 do r. 1728 ( 13 str. A4 - křty, svatby, úmrtí)
Výpisy z register počtu kostelního (záduší) chrámu páně v Kolinci ( 2 str. A4)
Stav usedlostí ve sledovaném období ( 3 str. A4)
Výpis z knihy účtů (záduší) kolinecké fary (3 str. A4)
Další hmotné zabezpečení duchovních kolinecké farnosti ( 8 str. A4)
Galerie posledních duchovních v Kolinci od r. 1848.
