Menu
Vlčkovická kronika
Zdeněk Krýsl
(Upravil Jan Vích, 2012)
Vlčkovice - celkový pohled r. 2010
Smrčí - celkový pohled r. 2010
Obsah kroniky
- Předmluva
- Stručná historie Vlčkovic
- I. světová válka
- Záznamy od roku 1924
- Historie jednotlivých domů:
Čp. 1,
Čp. 1-nové.
Čp. 2 a 3,
Čp. 2,
Čp. 3,
Čp. 4,
Čp. 5,
Čp. 6,
Čp. 7,
Čp. 8,
Čp. 9, Čp. 10, Čp. 11, Čp. 12, Čp. 13, Čp. 14, Čp. 15, Čp. 16, Čp. 17, Čp. 18,
Čp. 19, Čp. 20, Čp. 21, Čp. 22, Čp. 23, Čp. 24, Čp. 25, Čp. 26, Čp. 27, Čp. 28,
Čp. 29, Čp. 30, Čp. 31, Čp. 32, Čp. 33, Čp. 34, Čp. 35, Čp. 37, - Kaple,
- Přílohy
Předmluva
S prováděním zápisů do této kroniky bylo započato dne 2. května 1996. Toho dne se mi dostala do rukou kronika OBEC VLČKOVICE S ČÁSTÍ SMRČÍ psaná zpočátku Václavem Šímou z Vlčkovic (počátek zápisů není blíže upřesněn, jejich konec pak 25. ledna 1933).
Doslovně pak potvrzen: Vše jak v předu uvedeno, za správné uznáno dne 31.ledna 1933 starostou Josefem Kratejlem a razítkem označeno. Později bylo v zápisech do kroniky pokračováno Karlem Krýslem - nově pověřeným kronikářem vlčkovickým, který záznamy do kroniky v roce 1933 počal činiti a svoji práci roku 1937 ukončil. Jejich správnost potvrdil člen kronikářské komise v Klatovech Jan Vlk 13. května 1946.
Fotokopie je přiložena k originálu této kroniky, originál uložen v Okresním archivu v Klatovech, kde byl objeven Vladimírem Šímou - vnukem autora Václava Šímy a jeho kopie darována mně Zdeňku Krýslovi - pravnuku autora Karla Krýsla. Dále bude v této kronice použito výtahů z díla Kolinec 1290 - 1990 - sborník vlastivědných prací o Kolinci uloženého v Okresním knihovně v Klatovech a ústního podání Josefa Krýsla (*12.3.1922) pocházejícího z Vlčkovic čp. 12 a jeho manželky Ely Krýslové roz. Novákové (*13.4.1925) pocházející z Nového Dvora, do Vlčkovic se přivdala 30.dubna 1946.
Úvodní strana Památní knihy
Ukázka rukopisu Václava Šímy z prvního listu Památní knihy
Pro další upřesnění, především nejstarší části kroniky, by mohlo být využito knihy Václav Vintíř z Vlčkovic, Sidlin a Kolinecké tvrzi asi od roku 1549 od Antonína Sedláčka. Tuto knihu neobsahují sbírky Okresní knihovny ani Okresního muzea v Klatovech, pravděpodobně se nachází v Pošumavském muzeu v Sušici. Dále by bylo možné využít knihy Kolinec na Šumavě - Pamětní kniha o Kolinci 1940 od Hrdličky.
Vlčkovicích samých mi není známo, zda existují další písemnosti.
Tato kronika bude sloužit pouze k soukromým účelům, protože v mnohých skutečnostech se bude opírat pouze o ústní podání, což by ale nemělo ve svých důsledcích snižovat její důvěryhodnost. Její obsah bude zaměřen více na rodinu Krýslů v časových souvislostech. Z tohoto důvodu bude využito i rodokmenu Rod Krýslů, jehož originál v dnešní době již neexistuje, několik kopií vlastní členové rodiny.
Zapsal v Klatovech dne 3.5.1996.
Zdeněk Krýsl
Letecké snímkování
Vlčkovice - první letecké snímkování z r. 1949
Smrčí - první letecké snímkování z r. 1949
Letecké snímkování z r. 2008
Stručná historie Vlčkovic
K soustavnému osídlení Kolinecka dochází v 6. st., kdy na toto území přicházejí Slované. Tehdy pravděpodobně vzniklo i slovanské sídliště v místech dnešního Kolince. Tato domněnka je podepřena z té doby doloženým slovanským osídlením okolní oblasti, nálezem slovanské keramiky a osídlením hradiště na vrchu Hradec u Ústalče.
Počátkem roku 1998 byly i ve Vlčkovicích nalezeny fragmenty určité keramiky, pro laiky zpočátku bezvýznamné. Místem nálezu byla zahrada nad čp. 37 při výkopových pracích. V hloubce asi 1m pod povrchem byl tvořen základ vrtané studně 20m hluboké. Zemina byla vyvezena, až následné deště odhalily zlomky keramiky. Tyto jsme odnesli do Okresního muzea v Klatovech, archeologem byl nález označen jako slovanská keramika z 12. - 13. st. V průběhu roku 1998 byly pod světlem této skutečnosti nalezeny obdobné střepy přímo na záhonech kolem čp. 12. Je předpoklad, že by tyto nálezy mohly být činěny v prostoru celých Vlčkovic.
K soustavnému osídlení oblasti Slovany dochází totiž právě v tomto období t.j. 12. - 13. st., což dokazuje i stáří základového zdiva kolineckého kostela datované do roku 1180.
Existuje domněnka, že Kolinecko bylo v tomto období součástí panství bavorského rodu pánů z Bogenu. Území tohoto rodu bylo však natrvalo připojeno k českému státu Přemyslem Otakarem II. v roce 1257. Městečko Kolinec a zřejmě i okolí bylo majetkem českých královen.
Od poloviny 14. st. se Kolinec stává manstvím pánů z Velhartic. Od roku 1371 je Kolinecko spojováno s osudy velhartického hradu, na kterém se do roku 1506 jako majitelé vystřídali páni z Velhartic, Hradce a Rýzmberka. V roce 1506 bylo městečko Kolinec z manství propuštěno a odevzdáno Zdeňku Lvu z Rožmitálu. Po jeho smrti prodává panství jeho syn, aby mohl uhradit otcovy dluhy. Panství je roku 1541 rozebráno věřiteli a v roce 1565 je získává Václav Vintíř z Vlčkovic. Roku 1566 zapsal své manželce Anně z Chlistova mlýn dolejší a špitál v Kolinci. Za působení Václava Vintíře dochází k rozkvětu Kolince a okolí. Na místě dřevěné kolinecké tvrzi vystavěl renesanční zámeček.
Že Kolinec v této době svým významem zastiňoval okolní městečka svědčí i to, že si tam kupovali domy i příslušníci okolní nižší šlechty, jako např. Barbora Boříkovská z Vlčkovic, Jan Dlouhoveský ze Zavlekova nebo Jan Radkovec z Krutěnic.
Po smrti Václava Vintíře v roce 1580 bylo panství rozděleno mezi jeho tři syny. O tvrz se podělili Jan s Jindřichem a Mareš dostal mlýn u Puchverka a část městečka. Z bratrů dosáhl nejvyššího postavení Jindřich, který se stal regentem kuchyně na Rožmberském panství a posléze kancléřem Petra Voka z Rožmberka. Vymohl pro Kolinec potvrzení dosavadních trhů a přidání trhu výročního.
Po Jindřichově smrti v roce1610 prodává jeho syn Václav kolinecké panství rozšířené o Číhaň, Tržek a Vlčkovice paní Magdaléně Perglarové z Janovic a na Tedražicích.
Zkonfiskovaný majetek Perglarů po bělohorské porážce přešel roku 1623 na Dona Martina de Hoeff-Huerty, za něhož téhož roku vyhořel zámek v Kolinci. Zpustošené panství bylo pak opět vráceno rodině Perglarů.
Po smrti Magdalény Perglarové v únoru 1624 se stalo panství majetkem její dcery Eleonory a Eleonořina manžela Jindřicha Koce z Dobrše. Roku 1650, když zemřel Jindřich Koc, se pánem na Kolinci stal jeho syn hrabě Jaroslav Jáchym z Dobrše.
Za třicetileté války byl Kolinec po Horách Matky Boží a Velharticích nejvíce zpustošen, ”V tomto městečku obyvatelé veskrz skrovné možnosti mají a chudobně se obírají” píše se v berní rule z roku 1654. Význam Kolince tehdy klesl na úroveň pouhé vesnice.
Po smrti Jaroslava Jáchyma z Dobrše v roce 1656 získala panství jeho žena Kateřina Eleonora z Klenové. Brzy se provdala za Kryštofa Rudolfa Karla ze Svárova, na něhož svůj majetek převedla. Když podruhé ovdověla (v roce 1663), provdala se za hraběte Maxmiliána Rudolfa z Gutštejna.
Roku 1677 předala Kateřina kolinecké panství svému druhému manželovi hraběti z Gutštejna. Za něho byla Kolineckým potvrzena 14.7.1677 privilegia králem Leopoldem I.
Roku 1690 se novým vlastníkem stává Karel Fruvein z Podolí. Za pět let však zemřel a panství zdědily jeho děti. Hned po smrti svého otce jej však prodaly i se vsí Ujčínem hraběti Quiddu Terzi de Sissa, c. k. nejvyššímu veliteli hannoverského pluku kyrysníků. Po jeho smrti v roce 1699 spravoval kolinecké statky jeho synovec Mario. Pak až do roku 1798 je pánem na Kolinci Mariův syn Franciscus.
V době, kdy na kolineckém zámku sídlila rodina Terzi de Sissa bývalo v Kolinci 6 výročních trhů potvrzených mnoha panovníky. Tři normální trhy a zvláštní trh na len, který ale brzy zanikl. Byly povoleny trhy na telata a drůbež, ale i ty rovněž zanedlouho zanikly. V roce 1795 získal kolinecké panství koupí od rodiny Terzi de Sissa baron Villani z Kundratic. Dalším majitelem byl mezi roky 1799 až 1802 Arnošt z Manasser. Po něm se majitelé rychle měnili.
V roce 1803 vlastnil městečko baron Apfalthern, ale ještě téhož roku je koupil Arnošt z Malovec, který zde sídlil až do roku 1805. V následujícím roce se na panství vystřídali málo známí majitelé: Nádherný, Kořínek, Novák a v letech 1806 - 1809 zde sídlil Jan Schmiedt. Zámek prodal Aloisu Tesařovi, od něhož jej roku 1815 koupil Karel Potting.
Roku 1838 koupil kolinecké panství hrabě Ludvík Taaffe z Irska, který je připojil k panství nalžovskému a za kterého byl u zámku v Kolinci zřízen krásný zámecký park. Z rodiny Taaffe pocházel i Eduard Taaffe rakouský ministerský předseda a osobní důvěrník císaře Františka Josefa I.
Přesuňme se nyní do období těsně před započetím první světové války.
Válku ve Vlčkovicích zahájilo vylepení mobilizační vyhlášky 26.července 1914 v osm hodin ráno, právě když se odbývala pouť v Kolinci.
Každý voják, kterým byl muž starý do 32 let, si doma připravil svůj vojenský kufřík, aby byl vybaven na cestu k svému pluku. Dne 27.července 1914 se ubíraly ke kolineckému nádraží houfy lidí. Povolance doprovázeli příbuzní i známí z dalekého okolí. 15.srpna byly vyvěšeny vyhlášky rozšiřující mobilizaci na muže do 42 let.
Z Vlčkovic a Smrčí v té době do války narukovali:
| Josef Hajník 21 let – čp.2, syn mistra kamenického | Antonín Keřka 20 let – čp. 14 |
|---|---|
| František Kislinger 44 let – čp. 3 | Jan Hošek 23 let – čp.15 |
| Eduard Potužák 18 let – čp. 4 | Tomáš Koželuh 23 let – čp. 18 |
| František Pavlík 18 let – čp. 5 | Václav Kislinger 30 let – čp. 19 |
| Josef Sýkora 21 let – čp. 7 | Josef Kindlemann 24 let – čp. 20 |
| Josef Krýsl 27 let – čp. 8 | Jan Kratejl 26 let - čp. 21 |
| Bedřich Krýsl 21 let –čp. 8 | Emanuel Kratejl 24 let – čp. 21 |
| Vojtěch Malý 33 let – čp. 9 | Vojtěch Kratejl 21 let – čp. 21 |
| Jan Malý 44 let – čp. 9 | Václav Šíma 32 let – čp. 22 |
| Jan Novák 21 let – čp. 9 | Václav Kaňák 22 let – čp. 23 |
| Václav Novák 18 let - čp. 9 | František Kaňák 20 let – čp. 23 |
| František Pytel 21 let – čp. 10 | Matěj Kratejl 47 let – čp. 24 |
| Jan Krýsl 23 let – čp. 12 | Josef Kratejl 18 let – čp. 24 |
| Josef Krýsl 22 let - čp. 12 | Josef Honzík 47 let – čp. 27 |
| Karel Krýsl 20 let – čp. 12 | Emanuel Novák 47 let – čp. 29 |
| František Šmíd 21 let – čp. 14 | Karel Kindelmann 26 let – čp. 31 |
| František Pytel 26 let – čp. 14 | Josef Novák 18 let – čp. 34 |
Do války byli tedy z Vlčkovic povoláni muži mezi 18 a 47 léty stáří.
Pro zásobování vojsk bylo zahájeno odvádění dobytka v takové míře, že sotva zůstala dobytčata pro potah. Po chalupách byly sepsány stavy zvířat, přitom 1kg živé váhy ohodnoceno na 3Kč.
V roce 1916 byly mimo dobytka odváděny i brambory a obilí, v takovém rozsahu, že v roce 1917 už nebyl dostatek brambor a zrna pro sadbu a osetí polí, které neměl ani kdo obdělávat, vždyť z Vlčkovic a Smrčí bylo odvedeno celkem 34 dospělých mužů.
Z důvodu všeobecného nedostatku začaly být vydávány lístky na příděl základních potravin: mouky, rýže, cukru, kávy, masa, mýdla apod.
Oficiální příděly byly dostatečné, ale se skutečnou dodávkou rodinám to bylo již horší. Zvláštní situace nastávala při přídělu tabáku. Jedenkrát za měsíc se prodávalo kouření – jeden balíček tabáku a 20ks papírových cigaret. Dědečkové to vše potom míchali s bramborovou natí a dubovým listím, aby vydrželi celý měsíc.
Zavládla všeobecná bída. Potraviny i věci se schovávaly na různá místa v lese, pod stlaním v chlévě apod. a přenášely se každou noc jinam, protože se našly i takové zbabělé povahy, kteří ostatní udávali na úřadech.
Jednoho dne došlo i na zvonek kapličky, který měl být odevzdán. V noci ho ale kdosi sejmul a zakopal do skrýše. Zvonek nebyl objeven ani přivolaným policejním psem.
Napětí a chudoba se stupňovaly, až 28.října 1918 přišel pro tehdejší lidi nezapomenutelný den, konec války. Znovu byl pověšen zvonek a zvonili na něj radostně celé dvě hodiny, i když byli zarmouceni ztrátou dvou občanů Vlčkovických Josefa Sykory a Jana Hejduka, kteří ve válce padli. Záhy se dostavily následky války, vypukla tzv. španělská chřipka, která si mezi lidmi vybrala mnohé oběti.
Po válce padla kosa na kámen i pro staré šlechtické rody a došlo k parcelaci pozemků.
Posledním pánem na Kolinci byl až do roku 1920 Dr. Jindřich Taaffe. Tohoto roku vyvrcholilo jednání mezi ním a kolineckou obcí o koupi panských objektů. Jednání vedl starosta Josef Fiala a náměstek Jaroslav Jarošík.
Dne 22.12.1920 bylo panství Kolinec prodáno kolinecké obci za 2.940.000 korun česko-slovenských a v následujícím roce rozprodáno zájemcům. K panství v té době náležely okolní dvory Vlčkovice a Ujčín, zámek, lihovar a pivovar v Kolinci a cihelna v Ujčíně. Celková výměra pozemků činila 716 ha. Z toho 263ha polí, 95,1ha luk, 5,69ha zahrad, 15,98ha pastvin, 11,73ha rybníků, 2,12ha zastavěné plochy a 328,28ha lesů.
Žadatelů o pozemky a objekty bývalého panství kolineckého bylo celkem 249 z 11 obcí, bylo jim přiděleno 213,5ha půdy v cenách dle bonitních tříd:
I. tř. - 3 800Kč/ha, II. tř. - 3 400Kč/ha, III. tř. - 3 200Kč/ha, IV. tř. - 3 000 Kč/ha, V. tř. - 2 700Kč/ha, VI. tř. - 2 300Kč/ha, VII. tř. - 1 900Kč/ha, VIII. tř. - 1 400Kč/ha, IX. tř. - 1 000Kč/ha, pastviny - 600Kč/ha.
Nárok na příděl nemělo 85 žadatelů.
Zámek v Kolinci koupila školní rada pro zřízení měšťanské školy za 100.000,- Kč, která byla otevřena v listopadu 1921. Zbytkový statek Ujčín v celkové výměře 91,25ha byl prodán podle usnesení obecního zastupitelstva ze dne 2.srpna 1921 Václavu Princovi za 505.000,-Kč. Zbytkový statek Vlčkovice o výměře 54,46ha zemědělské půdy a 8ha lesa byl prodán podle usnesení obecního zastupitelstva ze dne 25.července 1921 Josefu Cuhrovi za 380.000,-Kč. Lihovar byl postoupen hospodářskému družstvu za 257.000,-Kč, pivovar koupil F. Koudelka za 200.000,-Kč.
Někdejší panství kolinecké obývali především drobní zemědělci. Tuto skutečnost potvrzuje především První zemský berní katastr - berní role z roku 1654, který je zachován v zemském archivu v Praze. Tento velmi významný pramen pro místní historii i rodopis je důležitý pro poznání nejstarších majitelů gruntů a domů ještě v době, kdy nejsou založeny matriky.
Kolineckému panství společně s Ujčínem, Vlčkovicemi a Podolím patřilo k 5. prosinci 1838:
| vrchnosti | poddaným | celkem | |
|---|---|---|---|
| ornápůda | 663j 60s | 801j 133s | 1463j 193s |
| louky a zahrady | 276j 120s | 341j 517s | 618j 127s |
| rybníky | 276j 120s | 284s | 36j 1245s |
| pastviny | 78j 1036s | 210j 935s | 289j 371s |
| lesy | 504j 336s | 170j 1482s | 675j 218s |
| celkem | 1558j 404s | 1524j 151s | 3082j 556s. |
Pozn.: j. - jitro, s. - sáh
Obyvatelé celé této oblasti činili 1472 lidí. Půda v okolí je průměrné výnosnosti, pěstují se zde běžné obiloviny. Ovocnářství je v tomto hrubém povětrnostním pásmu nepodstatné.
Stav hospodářského dobytka včetně Podolí k 30.4. 1837:
| vrchnost | poddaní | celkem | |
|---|---|---|---|
| koně | 1 | 26 | 27 |
| hovězí dobytek | 101 | 484 | 585 |
| ovce | 1183 | 670 | 1853 |
| vepři | 162 | 162 | |
| kozy | 67 | 67 |
Mimo to se chovají na Kolinecku husy a někteří hospodáři chovali včely. Vrchnost měla tři statky a ovčárnu.
Všechny lesy obsahují hlavně jedle a smrky, jen ojediněle borovice, olše a břízy.
Na Kolinecku i ve Vlčkovicích působilo větší množství kameníků, kteří těžili velice pracně žulu jen pomocí špice a paličky. Vlčkovice se nachází v kolineckém výběžku středočeského žulového plutonu blatenského typu.
Počátky průmyslové těžby a zpracování kamene na Kolinecku velmi poutavě přibližuje Miroslav Hrdlička ve své knize Kolinec na Šumavě.
V letech 1920 - 1930 pracovalo v řadě lomů asi 200 kameníků a jejich pomocníků. Za 1bm opracované délky schodu dostávali 65Kč, pro porovnání cena 1q obilí byla v té době 80Kč. Zručný kameník opracoval za směnu téměř 2bm délky schodu. Ve Vlčkovicích dosáhl největšího významu lom ve Smrčí, ve kterém ustala těžba až v předrevolučním období roku 1989. Poté započal vleklý spor o vlastnictví lomu mezi dosavadním uživatelem firmou Průmysl kamene Příbram a obcí Kolinec. Obec Kolinec soudní spor vyhrála, lom pronajala plzeňské lomařské firmě Uniexport s. r. o. za roční nájem 750 tis. Kč na dobu 30 let. Firma obnovila těžbu v dubnu 1998.
Dalším, ale již méně významným místem těžby žuly byl Ševců les nacházející se mezi Vlčkovicemi a Číhaní, kde jsou v lese dodnes patrny stopy po tehdejším snažení.
Ves Vlčkovice začala vyrůstat v okolí tvrze, ze které pocházel pozdější majitel kolineckého panství Václav Vintíř z Vlčkovic, Sidlin a kolinecké tvrzi, která byla vystavěna v nynější hořejší části Vlčkovic ( pravděpodobně v místech, kde se dnes nachází čp. 8 ve Vlčkovicích.
Vlčkovice odedávna byly majetkem vrchnosti, která v nich dále vlastnila dva statky. První byl rozložen v lese na vrchu nad Smrčím, kde se ještě před rokem 1933 na starém dvoře říkalo. Druhý stával v místech horní části dnešních Vlčkovic, která je dodnes Cvrndou zvaná. Bližší místo nelze již dnes určit, protože není již žádného pamětníka, ani toho kdo by alespoň z vyprávění předků o tom věděl a zbytky dvora překryla současná výstavba.
Záznamy od roku 1924
Rok 1924. Zima mírná, sněhu málo, léto dosti teplé. Úroda dobrá, cena obilí: pšenice 165Kč/1q, žito 150Kč/1q, oves 130Kč/1q, brambory 90Kč/1q, dobytek za živou váhu 12Kč/1kg.
Rok 1925. Zima dosti studená, léto mokré.
Rok 1926. V únoru 1926 byl ve Vlčkovicích založen hasičský sbor.
Rok 1927. Zima zpočátku mírná, pak více sněhu, ozimy napadeny sněhovou plísní, jaro suché.
Rok 1928. Zima na začátku dosti studená, hodně sněhu, jaro mírné, léto teplé. Následují opět ceny obilí.
Rok 1928. V roce 1929 zavládly v zimě třeskuté mrazy dosahující až 35 stupňů C, v důsledku toho pomrzly lidem brambory ve sklepích a stromy v sadech.
Rok 1930. 24.května 1930 zase napadlo hodně krup, které zůstaly ležet po tři dny a poškodily tím značně úrodu. Opět uvedeny ceny obilovin (klesající), stejně jako ceny za živou váhu jatečného dobytka.
Rok 1931. Zima do vánoc dosti mírná, pak mrazy trvající až do dubna, poničeny ozimy.
Rok 1932. Zima mírná, sněhu málo, jaro suché. Ozimy dobře obstály. Všade pěkná úroda. Ceny obilovin klesly až na 55Kč/1q. Karel Komárek prodal čp. 33 i s polma Josefu Kindelmanovi za 26000,-Kč. Josef Kindelman zase chalupu čp. 20 Rudolfu Jarolímovi za 5000,-Kč.
Již v roce 1933 nebylo toho, kdo by věděl, když si hospodáři ve Vlčkovicích svá stavení budovali, zda jim byla čísla popisná podle toho přidělována, nebo snad jiným způsobem.
V roce 1934 postihlo zase Vlčkovicko katastrofální sucho, které mezi zdejšími lidmi nemělo pamětníka. V tomto roce dolehla i na obyvatele Vlčkovic, převážně se zaobírajících zemědělstvím, světová hospodářská krize. Lidé byli již od parcelace celkově zadluženi. Veškeré peníze, které přesto ušetřili, byly vynaloženy na opravy vesměs starších chalup.
V roce 1935 tvořilo vlčkovické zastupitelstvo 12 členů. Starostou byl Josef Kratejl z čp. 24, placen z obecní pokladny 265Kč ročně, cestovné hrazeno proti potvrzení 20Kč do Plánice a Klatov a 10Kč do Kolince. Obecním pokladníkem byl František Pavlík z čp. 5 za služebné 100Kč ročně. Obecního knihovníka vykonával Karel Krýsl z čp. 12 bezplatně. Příspěvek obce na knihovnu činil 100 Kč ročně, což je 50 haléřů na jednoho obyvatele.
Ve čtyřicátých letech zavládla veliká nezaměstnanost ve společenství zdejších kameníků, která byla snad nejhorší ze všech řemesel. Ti, kteří si platili starobní pojištění, brali podporu v nezaměstnanosti genského systému dle stupnice a stáří pojištěnce od 30 do 80Kč týdně. Chudí dostávali tzv. žebračenky, za které se přiděloval chléb a jiné potraviny v ceně 20Kč týdně.
Historie jednotlivých domů
Čp. 1
Bývalý mlýn
Mapový výřez z císařských otisků Stabilního katastru z r. 1837
Odkaz na ostatní historické mapové listy Vlčkovic
Stál na místě pozdějšího kříže, který byl zbourán v roce 1945, to jest po pravé straně při silnici z Vlčkovic ku Kolinci (viz mapový výřez). Mlýn byl poháněn vodní silou. Náhon zbudován z Kalného potoka přitékajícího do těch míst od Mlázov. Majitelem mlýna býval Bulík po něm Prokopec.
Později v čp.1 provozoval své řemeslo mlynář František Zíka se ženou Marií roz. Holubovou z Mlázov čp. 19. Narodili se jim:
Antonín (*13.7.1867), v matrice psán již jako chalupník z čp. 1 se 2.5.1893 oženil s Magdalénou roz. Petrmichlovou (*22.7.1873 z Lukoviště čp. 3). Narodili se jim: František, nar. 29.4.1905, oddán 29.10.1929 s Marií roz. Koršovou z Kolovče, Jan, nar. 5.5.1908.
Václav nar. X./1875, † 4.1.1895.
Jakub nar. 29.7.1894, † 29.7.1894.
Dalšími obyvateli čp. 1 byla rodina kameníka Stanislava Fursta (*12.11.1873 v Milíně čp. 12) a jeho ženy Marie roz. Sádlové (*14.8.1878 v Sasku čp. 1), oddáni byli 24.10.1898. Měli spolu dva syny ve Vlčkovicích čp. 1:
Stanislava Jana nar. 25.1.1906, †25.4.1910,
Karla nar. 5.12.1907, †6.5. 1911.
Karel zemřel již v Týnci nad Sázavou, protože mlýn v roce 1909 vyhořel. Před jeho zkázou jej však stačil ještě Antonín Zíka prodat spolu s pozemky k němu patřícími obci Kolinec.
Dnes nejsou již patrné známky, v kterých místech mlýn kdysi stával.
Čp. 1 nové
U Štěpánů, později v trafice
Stavení bylo postaveno Štěpánem Kratejlem (*23.7.1891 ve Vlčkovicích čp. 24) roku 1924, obdržel pro svůj dům čp. po bývalém vyhořelém mlýně při silnici do Kolince. Stavení sestávalo z jedné místnosti a chléva. K chalupě patřily dvě malé kůlničky.
Stáj,
Kuchyň,
Zahrádka,
Kůlničky.
Štěpán se oženil s Barborou (*15.2.1890 v Litým čp. 14) roz. Staňkovou. Narodili se jim:
Josef Matěj (*27.7.1920, †6.10.1920),
Josef (*18.12.1921),
Štěpán – řečený Štefina (*23.2.1928).
Celá rodina odešla po válce do Dešenic, chalupa zůstala prázdná.
Do chalupy se nastěhovali manželé Kindelmannovi, Václav (*27.5.1921) a Marie (*2.5.1930, †7.5.2007) roz. Jílková z Kašovic. Mají spolu čtyři děti:
Václava ( * 27.6.1949 ), oženil se s Blaženou roz. Přerostovou z Mladic, žili spolu Klatovech, později si postavili v Mladicíh. Mají tři děti: Blaženu, Petra a Pavla,
Dvojčata Annu a Marii (*15.6.1950). Anna se vdala za Josefa Tomáška do Podolí, mají tři děti: Hanu, Zdeňka a Milenu, Marie se vdala za Karla Pohanku z Újezda u Plánice, bydlí spolu v Plánici.
Josefa (*12.3.1952, †10.10.2006) zůstal svobodný, žije v čp. 1.
Kindelmannovi si postupně přestavěli stavení do dnešní podoby.
Kuchyně,
koupelna,
kotelna,
kůlna,
pokoje.
Ještě za doby, kdy Kindelmannovi přebývali v čp. 4 koupili si pozemek ke stavbě pod transformátorem a cestou, pod dvorem s úmyslem postaviti si zde dům. Po nastěhování do čp. I z tohoto úmyslu sešlo a dnes zde zakládají ovocnou zahradu.
Po smrti Marie Kindelmannové prodávají děti v roce 2008 chalupu Dagmar Maléřové ze Železné Rudy, ta se do čp. I nastěhovala k trvalélému bydlení.
Čp. 2 a Čp. 3
Flusárna
Takzvaná Flusárna, bývalé čp. 2 a několik dalších domů ( pravděpodobně i čp. 3) stávalo na levé straně u silnice ke Kolinci (viz mapový výřez), na vršíku pod hrází rybníka, kterému dnes nikdo jinak než Ovčák neřekne.
Ještě v roce 1933 označovali lidé toto místo jako U Flusárny, dnes už se toho názvu neužívá, protože žádné zbytky po těchto staveních se již nedochovaly a na místě samém se jen pole rozprostírá.
V dobách roboty, to je za poddanosti vrchnosti kdy měli lidé povinnost na panských polích a statcích robotovat mívali lidé také za povinnost dle výše majetku každý týden asi věrtel popele odvádět (to je 1hl). Z popela toho vyráběli ve flusárně jakousi hmotu do střelného prachu.
Posledním majitelem čp. 2 - Flusárny byl Bartoloměj Malý.
Později chalupa vyhořela a čp. 2 místo ní obdržel nově zřízený dům pro hajného ve Smrčí. V této době pravděpodobně zaniklo i čp. 3 a ostatní domy soustředěné v okolí Flusárny.
Čp. 2
Hájovna
Nejstaršími známými majiteli stavení čp. 2 ve Vlčkovicích byli Bartoloměj Ryba (* 1840, † 13.10.1897), panský hajný z Vlčkovic čp. 2 a jeho žena Marie roz. Šatrová z Břetětic, narodili se jim:
Emerentiana Anna nar. 1.7.1873, provdala se 26.6.1894 za Karla Zahálku (*31.10.1896) ve Vlčkovicích čp. 32,
Josef nar. 31.3.1876, oženil se 30.1.1900 s Karolínou (*31.3.1876) roz. Kislingerovou, dcerou Matěje Kislingera z Vlčkovic čp. 3 a Josefy roz. Babkové z Brodu čp. 5.
Pozdějším majitelem stavení byl kamenický mistr Josef Hajník (*19.12.1884 ve Sloupě) s manželkou Barborou roz. Brůhovou (*10.11.1891 v Břežanech čp. 15), oddáni 9.5.1911. Na přelomu století sloužil u Hajníků jako čeledín Václav Chlebovna (*28.8.1862 v Mířči čp. 1) se ženou Annou roz. Muláčkovou (*27.3.1878 v Leticích čp. 60), oddáni 30.10.1900.
12.1.1901 se jim narodila dcera Marie Chlebovnová, které byla za kmotru Marie Hajníková.
18.6.1912 se Marii a Josefu Hajníkovi narodil syn Josef Alois Hajník.
Dne 26.6. 1932 koupil Jan Kratejl chalupu čp. 2 ve Smrčí zvanou “Hájovna“ od kolinecké obce se třemi strychy polí za 25100Kč se svojí ženou zvanou ”tlustá Kratejlka”, pocházející z Křížovic. Žili zde spolu až do roku 1945.
Na jaře 1945 se odstěhovali do Štítar v pohraničí a chalupu kupuje Dupač. Ten se odstěhoval po roce 1960 do Klatov a dům prodává Marii Fürbacherové (*1921, † 5.9.2006), ta spolu s mužem pocházejícím ze Strážova měla syna Václava Fürbachera (*27.3. 1945), který se v roce 1966 přiženil do Vlčkovic čp. 3.
Podruhé se Marie vdala za Františka Vondrysku mezi lidmi zvaného ”partyzán”. Adoptovali spolu dvě děvčata. První se provdalo do Čachrova za Josefa Matějku, druhé do Mostu.
Po smrti Marie Fürbacherové převzal chalupu syn Václav a jeho žena Marie žijící ve Vlčkovicích čp. 3.
Čp. 3
U Štefanů
Usedlost je postavena v horní části Vlčkovic. Zde vyhořel 11.11.1845 panský dvůr, nový byl pak vystavěn na místě, na kterém stojí dodnes.
Na takzvané ”Cvrndě”, na místě vyhořelého dvora a okolí postaveno bylo později několik domů na panském pozemku. Majitelé těchto chalup tvořili tzv. ”spolek”:
čp. 3 u Štefanů - majitel Kislinger,
čp. 15 u Křesťanů - majitel Hošek,
čp. 16 u Hodáníků - majitel Hejduk,
čp. 28 u Poklasných - majitel Kindelmann,
čp. 29 u Cestáků - majitel Novák,
čp. 32 u Jirků - majitel Novák.
Společně vlastnili náves na ”Cvrndě” - nacházející se mezi čp. 3, 15, 28 a rybníček ve spodní části návsi.
Majitelem čp. 3 spolu s pozemky čítajícími rozlohou cca 5ha byl domkář František Kislinger se ženou Kateřinou (*25.11.1846, †14.12.1918), roz. Hoškovou z Vlčkovic čp. 15.
Narodili se jim:
Marie nar. 7.9.1868, provdala se 15.12.1892 za Bartoloměje Lukeše (*8.6.1868) z Lukoviště čp. 39,
František nar. 4.4. 1871 ve Vlčkovicích čp. 3 – pozdější majitel stavení čp. 3, oženil se 30.4.1901 s Kateřinou roz. Hallerovou (* 10.12.1875 ve Vlčkovicích čp. 17).
Měli spolu 13 dětí:
Marii nar. 8.3.1902,
Františka nar. 9.3.1903, †29.7.1903,
Františka nar. 3.4.1904, †27.7.1905,
Matěje nar. 5.5.1905, †20.8.1905,
Prokopa nar. 4.7.1906, †28.11.1908,
Annu nar. 14.2.1908, †28.3.1937, provdaná Oudová, odstěhovala se do Kolince,
Eleonoru nar. 23.7.1909, †23.7.1909,
Anežku nar. 30.9.1910, provdaná Paloučková, odstěhovala se do Mochtína,
Helénu nar. 26.2.1912, †I./1997, odstěhovala se do Mlázov, odtud do Sedliště u Tachova,
Františka Josefa nar. 7.12.1913, †11.6.1915,
Josefa nar. 12.3.1915, †14.4.1916,
Amálie nar. 9.6.1917, provdaná za Františka Pojara z Vlčňov, odstěhovala se do Vlčňov, odtud do Skelné Huti.
František nar. 7.6.1922, †2.10. 2000 (oběsil se ve stodole), byl pozdějším majitelem usedlosti čp. 3, oženil se 15.4.1944 s Anastázií (*2.5.1926), roz. Chalupskou z Mlázov. Měli spolu dceru Marii (*1.3.1945). Ta se provdala za Václava Fürbachera (*27.3.1945) pocházejícího ze Smrčí čp. 2, který je současným majitelem čp. 3. Spolu měli dceru Alenu (*17.7.1967), ta se provdala za Vladimíra Altmana z Plzně (jeho matka pocházela z Buršic od Tesařů čp. 21), žijí v Plzni. Mají spolu dva syny, Jiřího a Mirka.
Josef nar. 1887, †8.5.1910, kovář.
Usedlost byla odedávna tvořena obytnou částí, stodolou a stájí. Stáje jsou postaveny mezi obytnými částmi staveních čp.3 a čp.28. Obytná část byla přestavěna v roce 1958. V témž roce zbourali původní stodolu, která stávala nad cestou směrem k Mlázovům, v místech pod obytnou částí čp. 3, vjezd do ní byl upraven shora. Nová stodola postavena krátce na to naproti obytnému přes náves v místech původní zahrady.
V roce 1996 provedena půdní vestavba a bylo tím rozšířeno obývání prvního patra domu čp. 3. František Kislinger ml. oddělil spolkový rybníček od cesty vedoucí k Mlázovům zdí ze spárovaného lomového kamene. Změnil tak původní hráz tvořenou jen mezí a břehy rybníčka upravil podobným způsobem. Nad kamennou zdí zůstaly od cesty odděleny i dvě zahrádky těsně k rybníčku z obou stran přiléhající.
Čp. 4
Bývalý panský hostinec
Majitelem býval Antonín Javorský (* 1818, † 29.10.1893), který se spolu s hostincem staral o nevelké hospodářství rozkládající se na rozloze asi 4 ha. Oženil se s Teklou roz. Janouškovou z Chlistova čp. 21, měli spolu:
Janu nar. 11.8.1866, †8.4.1922.
Vnučka Antonína Javorského Anežka (*25.7.1854, † 3.9.1922) se provdala 25.11.1891 za Tomáše Potužáka. Měli spolu:
Jana nar. 30.6.1895, †1.7. 1895
mrtvorozeného syna † 11.1.1897,
Edvarda nar. 22.11.1898, ten se oženil s Arnoštkou roz. Šprochovou z Tvrdoslavic, Edvard rozprodal v parcelaci pozemky patřící k čp. 4, jeden strych pole se v té době prodával za 2000 až 3000,-Kč. Eduard a Arnoštka měli dvě děti:
Annu nar. 10.4.1922, provdala se 20.6.1942 za Vojtěcha Veselého ze Suché,
Eduarda Václava nar. 13.7.1924, oženil se 26.12.1949 s Marií roz. Šlapákovou.
V této době zásoboval Edu Potužáka kolinecký pivovar pivem jak v lahvích, tak v dřevěných sudech. Z posledního sudu již hostinský neprodával, zůstával jen pro jeho osobní potřebu. Edův život vrcholil při jeho skocích z vikýře. S výkřikem: ”Můj život padá z vikýře”, pak vždy dopadal na hnojiště. Jeho působení ve vlčkovickém hostinci končí roku 1937 zadlužením se a krachem.
V roce 1937 kupuje hostinec v hodnotě 52000,- Kč spolu se zbytky lesa, polí a luk o výměře 10 strychů od Eduarda Potužáka staršího Emil Krejčí (*15.8.1907, †2.6.2003 žil v Kolinci čp. 152) narozeného v Kundraticích u Hartmanic spolu se ženou Magdalénou (*1913) roz. Turkovou, pocházející z Hrádku u Sušice za 92000,-Kč celkem. Společně přestavěli hostinec do dnešní podoby. Ze stáje zbudovali pokoj, kuchyň a lokál, v patře pak dva hostinské pokoje.
Měli spolu čtyři děti, mladší z nich se narodily už ve Vlčkovicích:
Karel nar. 1936, žije ve Vimperku,
Emil František nar. 29.8.1937, žije v Klatovech čp. 283,
Marie nar. 7.6.1942, provdaná Kotálová žije v Kolinci,
Milada nar. 3.1.1951, provdaná Kuchová žije v Klatovech čp. 564.
Od 27.10. 1946 bydlel v hostinci Kindelmann Václav (*27.5.1921) pocházející z čp. 28 ve Vlčkovicích po svatbě s Marií roz. Jílkovou (*2.5. 1930, žije v čp. I ve Vlčkovicích), pocházející z Kašovic. Obývali spolu přístavek a jeden z pokojíků v patře, provozovali hostinec místo Krejčích. Zavedli prodej cigaret, k tomuto účelu používali okna v přístavku ve štítě směrem na náves.
V tomto období třech let vedl hostinec Václav Kindelmann, Emil Krejčí jen hospodařil na svých polích. V roce 1949 se Kindelmannovi přestěhovali do čp. I ve Vlčkovicích, po jejich odchodu přestala hospoda na čas fungovat.
V roce 1957 proběhla přestavba čp. 5, z roubené chalupy byla vytvořena dnešní podoba stavení. V době přestavby bydlela v hostinci Marie Pavlíková (*1909, † …….) roz. Rendlová, pocházející ze Žďárovny u Sluhova s dětmi. V létě 1959 se stěhují Krejčích do Kolince a hostinec jim byl vyvlastněn a přidělen spotřebnímu družstvu Jednota Sušice.
Hostinec začal opět žít. Hostinskou se stává dcera Marie Pavlíkové Anna (žije v Sušici) v té době již provdaná za Karla Blahouše (*1928, žije v Sušici) z Puchverka. Anna Blahoušová měla hostinec pronajat od Jednoty Sušice, rozšířila služby o prodej pečiva.
Po roce 1960 byl v hostinci instalován první televizní přijímač ve Vlčkovicích. Před černobílou obrazovkou byl stabilně upevněna folie s vodorovnými pruhy v barevném spektru počínaje od zdola zelenou. Tímto se zajišťovalo přenesení barev na černobílou obrazovku. Na této jediné kulturní akci se scházeli lidé z celé vsi. Signál byl přijímán z vysílače v Českých Budějovicích.
Blahoušovi se odstěhovali s třemi dětmi Karlem, Františkem a Marií do Puchverka u Kolince.
Po jejich odchodu přichází v dubnu 1974 poslední hostinská Anna Šmídová pocházející z Libětic s manželem Oldřichem Šmídem pocházejícím z Nalžovských Hor. Oldřich zavážel zeleninu z velkoskladu v Kolinci umístěném v objektu bývalého lihovaru. Anna provozovala hostinec až do května 1981, kdy se s mužem odstěhovala na Nalžovské Hory.
Později prodává Jednota Sušice hostinec Jednotnému zemědělskému družstvu Společný cíl se sídlem v Kolinci. To započalo s pronajímáním bytů svým zaměstnancům.
Do roku 1989 bydlela v čp. 4 Šťastná, pracovala v kravíně v Kolinci. V roce 1989 se odstěhovala s rodinou do Jindřichovic. Po ”sametové revoluci” v listopadu 1989 byl hostinec společně s lesem a poli vrácen v restituci majetku Emilu Krejčímu.
Ten majetek rozdělil mezi děti, les věnoval synovi Emilovi, budovu a pole dceři Miladě. Ta zchátralé stavení v roce 1992 prodává. Novým majitelem se v této době stal filosof Prof. PhDr. Karel Mácha, DrCs. (*1931), od roku 1969 děkan University Karlovy v Praze. Po emigraci 1978 byl postupně hostujícím profesorem v Mnichově, New Yorku a Oberbierbronnenu, Sudschwarzwaldu. V roce 1990 byl znovu jmenován profesorem dějin filosofie na UK v Praze. V současné době žije v Německu.
V roce 2008 je, ale už vlastnictví k čp. 4 zapsáno na Blanku Béjiovou ze Sušice.
Čp. 5
U Ševců
Majitelem usedlosti čp. 5 společně s pozemky k ní patřícími v celkové rozloze do 15 ha býval sedlák František Pavlík (II./1837, † 11.4.1916), spolu s manželkou Marií (* 1839, † 27.12.1898) roz. Heflerovou z Tržku čp. 7. Narodili se jim:
František nar. IV./1871, †14.12.1902,
Josef nar. 17.3.1873, †17.8.1909, oženil se s Annou (*24.2.1877, †1950), dcerou Tomáše Kohouta, domkáře a kováře z Mlázov čp. 22 a Anny roz. Patlejchové z Číhaně čp. 11. Josef a Anna Pavlíkovi byli oddáni 11.4.1899, měli spolu pět dětí:
Františka (*1900, †1953), pozdější majitel čp. 5 ve Vlčkovicích,
Annu (*7.3.1901, †1986), za kmotru jí byl její děda František, té doby selský výminkář. Anna se provdala za Štěpána Kovandu , odstěhovala se do Plzně, měli syna Miroslava (*1924),
Kateřinu (*26.12.1902), provdaná za Karla Kislingera, odstěhovala se do Kolince, měli dceru,
Vlastu (*1930),
Růženu Ursulu (*21.10.1904, †1984), provdaná poprvé v Nicově 14.8.1927 s Václavem Trnkou, měli nemanželskou dceru Vlastu (*28.11.1926), ke které se její otec přihlásil 3.5.1928. Růžena se podruhé provdala za Petra Krista, odstěhovala se do Zborov. Manželství zůstalo bezdětné.
Marii (*3.12.1907, †1992 ), provdaná 15.8.1932 za Václava Šímu (*1907, †1977), pocházejícího z Vlčkovic čp. 22.
Marie roz. Pavlíková se provdala za Václava Šímu - autora kroniky Obec Vlčkovice s částí Smrčí. Po svatbě žili ve Smrčí čp. 22 ”U Tabáčníků”, později si na podmáčené půdě vedle rybníka ve Vlčkovicích postavili nový dům, dostal čp. 35.
Anna Pavlíková ovdověla, 25.1.1910 se provdala za Václava Krýsla (*31.10.1883, †1926) z Bernartic čp. 22, bratra Karla Krýsla (*9.1.1896, †15.11.1973) z Vlčkovic čp. 12 - spoluautora kroniky Obec Vlčkovice s částí Smrčí.
Tímto načas přechází vlastnické právo z Pavlíka na Krýsla, později však opět na jméno Pavlík, jak je tomu dosud. Václav Krýsl měl spolu se ženou Annou šest dětí:
mrtvorozeného syna nar.?, †5.8.1910, v matrice neuvedeno křestní jméno,
Josefa nar. 18.4.1912, †4.11.1978), řidič autobusu. Oženil se 4.11.1935 s Růženou roz. Peškovou ze Čtyřech Dvorů, žili spolu v Českých Budějovicích, měli tři děti:
Josefa (*19.11.1940), Jiřího (*22.7.1944) a Olinu (*16.3.1949).
Julii (*9.12.1913), provdaná za Antonína Holuba, žijí v Praze. Mají tři děti:
Antonína (*1942), Jaroslava (*1945) a Čeňka (*1952)
Václava (*20.1.1916, †1975), oženil se 7.2.1942 s Julií (†1995), roz. Pechačkovou z Vlčňov, žili spolu v Sušici, manželství zůstalo bezdětné.
Karla (*29.1.1918), oženil se 6.3.1943 s Jiřinou roz. Kinzerdorferovou, žijí ve Starém Plzenci, mají tři děti: Jiřinu (*1944), Hanu (*1953) a Věru (*1958).
Jaroslava Vladimíra (*20.4.1920, †1994), žil s ženou Marií pocházející z Borkovic u Pelhřimova v Černošicích u Tábora, mají tři děti: Jaroslava (*7.9.1946), Josefa (*8.2.1949) a Marii (*24.2.1951).
Majitelem se stává po svém otci František Pavlík (*1900). Ten kolem roku 1930 přestavěl stodolu patřící k čp. 5. Došlo k celkovému zvětšení stavby, a jejímu opatření dvěma vraty, z nichž jedny jsou průjezdné.
František Pavlík se oženil s Marií (*léto 1909), roz. Rendlovou, pocházející ze Žďárovny nad Chlístovem. Měli spolu šest dětí:
Marii (*3.1.1931), provdala se 9.6.1951 za Karla Denksherce, odstěhovali se do Klatov, žije v Chlistově. Mají tři děti : Jiřinu (*1952), Dášu (*1955) a Annu (*1956),
Františka Karla (*15.2.1933, †13.6.1933),
Annu (* 12.7.1934), provdala se za Karla Blahouše, měla pronajatu hospodu ve Vlčkovicích, později se přestěhovala do Puchverka, žije v Sušici. Mají pět dětí:
Karla (*1956), Františka (*1957), Marii (*1961), Annu (*1973) a Martinu (*1975).
Karla Vladimíra (*28.11.1936, †1985), svobodný, žil ve Vlčkovicích čp. 5,
Jiřího Václava (*28.3. 1942), současný majitel čp. 5 ve Vlčkovicích,
Boženu (*1944, †18.1.2007), provdanou za Stanislava Ptáčka, žili v Sušici. Mají tři děti:
Pavla (*1970), Petra (*1972) a Lubomíra (*1974).
Po smrti svého otce převzal chalupu v lednu 1953 Jiří Pavlík. Se svojí ženou Miluší roz. Melicharovou ze Zdebořic ”od Foulů” měli dvě děti:
Jiřího nar. 1971, je vojákem z povolání, se svou ženou Kamilou žije v Janovicích nad Úhlavou,
Stanislava nar. 1972, svobodný, žije ve Vlčkovicích čp. 5.
Jiří Pavlík starší se rozvedl a znovu oženil s Miroslavou (*1944, †4.3.2005) z Jablůňkova u Vsetína, měli dva syny:
Františka nar. 1977, ženatý,
Bronislava nar. 1975, svobodný.
Jiří Pavlík předává chalupu svému synovi Stanislavovi.
Čp. 6
U Brejchů
Hospodářství čítající rozlohou kolem 9ha patřilo Brejchovi, před ním zřejmě stavení patřilo Pytlíkovi, jehož dcera Voršila se provdala za Jakuba Krisla (* 25.7.1771, † 2.12.1835) z Vlčkovic čp. 12.
Pozdějším majitelem stavení byl Matěj Brejcha spolu se ženou Johanou (*13.5.1844, †27.5.1927) roz. Sýkorovou z Kolince čp. 18. Brejcha byl náhle v hostinci raněn mrtvicí. Měli čtyři děti:
syna pozdějšího advokáta v Hlučíně,
Johanu svobodná, žila v čp. 6 ve Vlčkovicích,
Marii svobodná, žila v čp. 6 ve Vlčkovicích,
Anežku nar. 23.1.1883.
Jejím sňatkem v roce 1928 se dalším majitelem čp. 6 stal Josef Valdman (*22.3.1900) pocházející ze Svojšic čp. 19. Měli spolu dceru Marii (*2.6.1929, †18.11.2006). Ta se provdala za Emila Hodulíka (*1929, †3.7.2005) z Pardubic čp. 1856, společně žili v čp. 6 ve Vlčkovicích. Měli tři syny:
Evžena (*1954), MUDr. neurolog, žije v Havířově,
Václava (*1956), zedník, žije v Praze na Černém Mostě, po smrti rodičů se stává majitelem čp. 6,
Aleše. (*?).
V roce 1994 přeložil Emil Hodulík střechu na obytném stavení a provedl drobné úpravy budovy. V létě 2003 provedena fasáda obytné části, při této příležitosti obnoven výklenek ve štítu, kde našla své místo soška Panny Marie.
Čp. 7
U Pavlů
Původním majitelem usedlosti s 17 ha polností k ní patřících byl Jan Sýkora (*1822, †10.6.1898) a jeho žena Marie roz. Honzíková (*1827, †12.4.1899), jejich syn František Sýkora – pozdější vlčkovický starosta měl spolu se ženou Josefou roz. Matějkovou z Jindřichovic čp.17 šest dětí:
Annu (*1.7.1889, †13.2.1892),
Františka (*XII./1890, †23.2.1892),
Marii, provdanou Novou, žila v Plzni,
Josefu (*20.3.1893, †1970), provdaná v roce 1919 za Václava Kovaříka (*11.4.1888, †1970) – syna Josefa Kováříka z Číhaně čp. 12 a Marie roz. Baierlové ze Stříteže čp. 5.
Josefa a Václav spolu žili ve Vlčkovicích čp. 7. Měli 3 děti :
Marii Annu, (*6.8.1920, žila v Kolinci čp. 240), provdaná za Karla Kondra z Plzně, je učitelkou,
Jaroslava Františka (*31.4.1922, †1976), majitel čp. 7 po svém otci, oženil se s Annou
roz. Steiningerovou (*15.9. 1922 , †1995) pocházející z Bystrého,
Františka Jakuba (*13.5.1925 , †1982), žil v Klatovech.
Aloise (*XI./1894, †16.12.1894),
Josefa (*1895, zahynul ve válce), jedna ze dvou vlčkovických obětí 1.světové války.
Jaroslav měl syna:
Jaroslava (*30.10.1949, žije ve Vlčkovicích čp. 7), je zemědělským inženýrem se ženou pocházející z Plánice měli dceru Petru, později se rozvedli. Podruhé se Jaroslav oženil s Alenou roz. Šnejdarovou ze Zavlekova, měli spolu dceru Alenu (*1983, žije v čp. 7 ve Vlčkovicích) a Annu (*1987, žije v Mariánských Lázních).
Marie Anna měla s Karlem Kondrem syna:
Karla (*1953) JUDr. Krajský soud v Hradec Králové.
Kolem roku 1940 byla chalupa přestavěna Jaroslavem Kováříkem do dnešní podoby. Ten v roce 1957 vlastnil první automobil značky Wartburg ve Vlčkovicích. Choval včely, největšího rozmachu v tomto oboru dosáhl s 19 včelstvy.
V pondělní poledne, po pouti roku 1969 za bouře uhodil blesk do traktoru stojícího na mlatě ve stodole. Od něho chytila celá stodola a požár se rychle šířil přes chlév na obytné stavení. Tomu bylo zabráněno vlčkovickým hasičským sborem posíleným již o okresní sbor z Klatov. Požár však pohltil i stodolu patřící k čp. 8. Obě stodoly nebyly již nikdy obnoveny, do dnešní doby se zachovalo pouze obvodové kamenné zdivo.
Na podzim roku 1998 opravena fasáda obytné části čp. 7 a vyměněna okna.
Na podzim 2003 vykácena část lesa patřící ke stavení v “Papradnici“.
Čp. 8
U Vacků
Majiteli gruntu čp. 8 ve Vlčkovicích byli odpradávna Krýslové.
Nejstarším předkem o němž se dochovaly písemné záznamy je Václav Krisl (*1710, †před 1763), jeho otcem je pravděpodobně Jan Krisl – kolinecký kovář (*1660 – 1670).
Syn Václava Krisla Vojtěch (*1735-40, †13.2.1815) – sedlák, zemřel sešlostí věkem. Oženil se 22.11.1763 ve Vlčkovicích s Annou, roz. Edlovou – dcerou Šebastiána Edla z Vlčkovic. Měli spolu jedenáct dětí:
Kateřina (*7.11.1764 ve Vlčkovicích),
Anna (*31.10.1766 ve Vlčkovicích ), provdaná za Václava Malého z Podolí (*1762 ), sňatek uzavřen 3.2.1788,
Matěj (*9.2.1769 ve Vlčkovicích čp. 8, †kolem 1800), oženil se s Eleonorou roz. Kasalovou z Jindřichovic († 20.7.1832 na mrtvici ve Vlčkovicích čp.8). Měli pět dětí:
Matěje (*25.2.1796),
Josefa (*24.12.1803),
Václava (*11.2.1808, †jako dítě),
Kateřinu (*9.10.1810),
Marii (*19.8.1819), měla syna Bartoloměje.
Všechny děti se narodily ve Vlčkovicích čp.8.
Jakub (*25.7.1771 ve Vlčkovicích čp. 8, †2.12.1835) – vysloužilý kapitulant. Oženil se s Voršilou roz. Pytlíkovou z Vlčkovic čp. 6. Jakub koupil 5.2.1835 dům čp. 20 ve Vlčkovicích,
Bartoloměj (*6.2.1774),
Marie (*29.8.1776, †3.9.1831 ve Vlčkovicích čp.8 na souchotě ), zůstala svobodná,
Josef (*20.2.1779, †13.9.1779),
Josefa (*4.8.1780), měla dva nemanželské syny : Martina (*10.11.1803, †15.12.1803), Jana (*11.5.1805),
Václav (*18.9.1783) – domkář. 9.11.1808 se oženil s Alžbětou – dcerou Františka Kohouta z Kolince čp. 20. Měli spolu pět dětí :
Bartoloměje (*23.7.1809 v Kolinci čp. 20),
Františku (*9.9.1813 ve Vlčkovicích čp. 8),
Jana (*23.5.1816 ) – hajný, spolu s manželkou Josefou roz. Ježkovou měli syna Matěje (*15.10.1862 v Kolinci čp. 10),
Josefu,
Matěje (*21.2.1827), oženil se s Barborou roz. Hosnedlovou z Kolince. Měli spolu čtyři děti :
Františka (*20.5.1854), Josefa (*16.3.1857), Františka (*6.6.1859 ) a Marii (*24.9. 1861). Všechny děti se narodily v Kolinci čp. 93.
Bartoloměj (*1786). Zdědil grunt po svém otci Vojtěchovi 11.6.1819. Byl vojákem v napoleonských válkách, dle matričních záznamů veden jako verbíř regimentu. Po návratu do rodných Vlčkovic v roce 1818 se stal vlčkovickým rychtářem. Oženil se s Terezií (*28.7.1793) – dcerou Jana Honzíka z Kolince čp.22 a matky Barbory Kryslové. Sňatek uzavřen 17.11.1818 ve Vlčkovicích. Terezie byla v té době 25letá vdova po Jakubu Dolejším. Měli spolu osm dětí :
Václava (*16.12.1819 ve Vlčkovicích čp. 8), oženil se s Marií – dcerou Jana Durdila ze Zbynic.
V roce 1860 odkázala grunt čp.8 ve Vlčkovicích Václavovi jeho matka Terezie. Václav měl s manželkou Marií šest dětí :
Jana (*29.1.1853),
Václava (*31.1.1858, †jako dítě),
Václava a Jana (*28.3.1861, dvojčata),
Marii (*30.6.1862),
Josefu (*31.10.1863),
Jana (*23.7.1822), oženil se 24.10.1853 ve Vlčkovicích čp. 12 s Josefou (*13.1.1826) – dcerou Václava Hrbka z Vlčkovic čp. 12 a Alžběty roz. Housarové. Vysloužilý kapitulant a pozdější majitel usedlosti čp. 12 ve Vlčkovicích.
Alžbětu (*24.6.1827),
Norberta (*24.6.1827, †22.1.1950). Oženil se 1.8.1848 s Barborou - dcerou Václava Pitla z Lukoviště. Měli spolu syna Václava (*20.12.1849 v Kolinci čp. 47),
Marii (*20.12.1830, †26.12.1833 na psotník),
Marii (*25.12.1833),
Pavla (*25.1.1835, zemřel týž den vysílením),
Annu (*16.3.1837).
Eleonora (*po 1786).
Pozdějším majitelem usedlosti spolu s polnostmi o výměře cca 15ha se stal Václav Krýsl (*28.3.1861), bratranec Václava Krýsla (*1.7. 1854), žijícího tehdy ve Vlčkovicích čp. 12. Spolu s manželkou Josefou roz. Uhlíkovou z Brodu čp. 16 měli:
Josefa (*14.9.1887), pozdějšího majitele čp. 8,
Ferdinanda (*1891, †18.11.1892),
Bedřicha (*1893), odstěhoval se do Plzně,
Karla, odstěhoval se do Prahy,
Václava (* 20.3.1897, †22.3.1897).
Josef Krýsl se 9.2.1915 oženil s Marií (*6.12.1893 ve Vlčkovicích čp. 11) roz. Novákovou – dcerou Jana Nováka z Vlčkovic čp. 11 a Anny roz. Potužákové z Brodu čp. 10. Narodili se jim :
Václav (*5.4.1911, †1974), narodil se jako nemanželský, byl na svatbě svých rodičů jako čtyřleté dítě, zůstal však svobodný a bezdětný. Žil v čp. 8 ve Vlčkovicích,
Marie (*18.10.1915, †20.2.1937).
Anna Josefa (*29.1.1918), se vdala 15.9.1945 za Bohumila Šůse z Nové Plánice, stala se učitelkou, kolem roku 1945 působila ve škole v Číhani. Později se odstěhovali do Prahy,
Josefa Milena (*16.3.1921, †29. 1. 2000), se vdala 15.9.1945 za Oldřicha Zíbara z Těšetin (†1990), odstěhovali se do Klatov čp. 546 . Měli spolu dvě děti - Miladu a Jana,
Karel Josef (*22.3.1923), se oženil 15.11.1947 s Růženou roz. Kurcovou (asi *1921) z Číhaně, měli spolu dvě děti - Ladislava ( ve dvaceti letech se uškrtil) a Růženu. Karel byl tajemník OV KSČ v Chebu (1964), později v Domažlicích,
Josef (*3.4.1927, †1995), oženil se a žil na Rábí, rozvedl se pro svoji zálibu v alkoholu. Pracoval na Okresním národním výboru v Horažďovicích. Zakládal na okrese Jednotná zemědělská družstva, jeho působnost sahala až po Zavlekov. Pro tuto svoji činnost byl mezi lidmi velice neoblíben. Zemřel bezdětný v domově důchodců v Kněžicích u Sušice.
Před rokem 1939 proběhla na usedlosti čp. 8 ve Vlčkovicích přestavba stáje. Při požáru popisovaném u čp. 7 stodola vyhořela.
Po úmrtí Václava Krýsla roku 1974 v chalupě bydlel svobodný Josef Krýsl, po jeho smrti byla rozdělena mezi tehdy ještě žijící sourozence Annu, Josefu a Karla.
Chalupa byla prodána v roce 1996 Viktoru Vavřínovi z Kraslic.
Čp. 9
Pastuška
Bývalá pastuška původně byt pro obecního pastýře. Později se stala útočištěm pro nemajetné lidi. Stávalo se, že rodinu, která se ze vsi odstěhovala postihlo ve světě neštěstí, např. úmrtí otce- živitele rodiny. Matka pak nebyla schopna sama se o rodinu postarat a byli tudíž vráceni zpět do rodné vsi tzv. šupem. Tam je pak rychtář umístil do takové obecní pastušky.
Před svatbou museli snoubenci doložit, že mají po svatbě kde bydlet, v opačném případě jim rychtář ve Vlčkovicích vystavil potvrzení právě na čp. 9. S tím si pak šli pro povolení k svatbě na kancelář.
Pastuška ve Vlčkovicích stávala pod cestou naproti kapličce, v místě, kde byla za doby hospodaření JZD okolo roku 1960 postavena družstevní váha. Byla to jednoduchá kamenná stavba široká asi 5m. Obývány byly dva pokoje, které se stájí tvořily jeden celek. Stáj – pokoj –komora – pokoj – předsíň.
Dne 12.8.1902 se zde narodil Jindřich Tuháček manželům Václavu Tuháčkovi – kameníkovi (*24.1.1875), z Kolince čp. 9 a Josefě roz. Bálkové (*21.4.1875) z Hošovic čp. 9, oddaným 24.5. 1899. Jindřich zemřel 25.12.1902.
Dalším dítětem narozeným v čp. 9 byla Růžena Pytlová dne 5.6.1910. Narodila se jako nemanželské dítě, za jejího otce se přihlásil František Pytel, čeledín z Vlčkovic čp. 14 (*1.1.1887 ve Vlčkovicích čp. 10), matka Terezie roz. Nováková (*13.9.1888 ve Vlčkovicích čp. 6), dcera Karla Nováka - pastýře ve Vlčkovicích čp. 9 a Karolíny roz. Hallerové z Vlčkovic čp. 24.
Praděd Růženy Pytlové, která se později 14.11. 1942 vdala za Františka Kováříka z Hrádku, Karel Novák byl bratrem Jana Nováka (*1893) a Václava Nováka (*1896), žijících také v čp. 9.
Stavení bylo početně obydleno i dalšími chudými. Rodinu Malých tvořili:
Vojtěch Malý (*1836, †26.12.1894) – obecný pastýř spolu se ženou Annou (*1849, †11.4.1924) roz. Švarcovou z Libětic. Měli spolu:
Jana (*1870),
Josefu (*31.7.1871), provdala se 14.11.1893 za Václava Baštáře (*8.11.1865) – nádeníka ve Vlčkovicích čp. 12, syna Josefa Baštáře z Mlázov čp. 35 a Marie roz. Hříšné z Mlázov,
Vojtěcha (* 19.2.1876) oženil se 9.2.1886 s Magdalénou (*13.12. 1873 ve Vlčkovicích čp. 24) dcerou Ignáce Pavlíka – nádeníka ve Vlčkovicích čp. 10 a Josefy roz. Křítové z Klementic. 12.3.1902 se jim narodila dcera Josefa zemřela 27.5.1902 již ve statku čp. 14 ve Vlčkovicích , kam se rodina přestěhovala za prací u hraběte.
Dalšími obyvateli stavení čp. 9 byla rozvětvená rodina Kratejlů. Ve stáji mívali Kratejl Vojtěch s manželkou uvázanou krávu. Společně se odstěhovali do Zbynic. Celá Kratejlova rodina byla s Vlčkovicemi úzce spjata. Vojtěchův bratr Štěpán Kratejl postavil v roce 1924 stavení ve Vlčkovicích a dostal pro něj čp. 1 po starém mlýnu.
Bratr Josef Kratejl, žil ve Smrčí čp. 24, bratr Emanuel Kratejl se přiženil do čp. 21 ve Vlčkovicích, bratr Jan Kratejl žil ve Smrčí čp. 2, sestra Marie provdaná Hejduková žije ve Vlčkovicích čp. 16, sestra Aloisie provdaná Kindelmannová žila ve Vlčkovicích čp. 31.
Když se odstěhoval Vojtěch Kratejl uvolnilo se stavení pro Františka Malého - němého invalidu, kterému každý říkal prostě ” němej ”.
Po něm žila v čp. 9 žena pocházející z Jugoslávie, ta stále chodila oděna v černém, od toho zvaná ” černá bába ”.
Budova byla zbourána mezi roky 1948 - 1950 ” černá bába ” byla nucena se odstěhovat do Smrčí čp. 27 k Honzíkům.
Čp. 10
U Honzíků
V době hospodaření Honzíků bylo hospodářství čp. 10 největší ve Vlčkovicích. Později se rozdělilo na 4 - 5 ha díly, kupuje ho Mirvald, od něho pak Vojtěch Pytel (*1822, †17.11.1892 jako patentalní invalida ) spolu s manželkou Marií roz. Novákovou z Vlčkovic čp. 21. Měli spolu dceru Barboru a syna Františka.
Barboře se narodili:
František (*1.1.1887), pozdější čeledín ve Vlčkovicích čp. 14,
nemanželský syn Emanuel (I./1891, †7.2.1893).
František st. (*24.7.1869, †kolem 1930) se 1.2.1893 oženil s Annou roz. Kryslovou (*21.8.1871), dcerou Jana Krysla chalupníka v Bernarticích čp. 22 a Josefy roz. Hrbkové z Vlčkovic čp. 12, oddáni 1.2.1893.
Anna Krýslová nazývaná ” tetice Honzíkojc ” byla známá svými čarodějnickými schopnostmi. V čp. 12 prý uhranula krávy, ty potom méně dojili než v čp. 10. Jako důkaz těchto schopností byla považována událost, kdy při vynášení rakve Františka Pytla z domu z ní spadl křížek dříve na ní pevně upevněný.
Anna s Františkem měli devět dětí:
Františka (*1893), účastnil se bojů 1.světové války,
Josefa (*31.3.1900, †30.10.1918),
Václava (*brzy po 1900), celý život kulhal, zůstal svobodný a bezdětný, žil v čp. 10,
Karla, oženil se s Němkou Alžbětou ( Betinou ), ta měla za svobodna syna Karla,
Marii (*V./1902, †20.2.1907),
Anastázii (*14.1. 1904, †15.2.1907),
Františku (*2.4.1906, †4.4.1906),
Marii (*22.12.1907), provdána 20.1.1940 ve Vršovicích za Bohumila Myšku, odstěhovala se do Čkyně na Prachaticku. Měli spolu syna Oskara Osvalda (*6.8.1911), oženil se 17.8.1940 s Alžbětou roz. Novákovou - služkou z čp. 5 pocházející ze Suché u Mladic, ta měla za svobodna syna, který dostal zápal plic a zemřel. Anastázii (*7.7.1914) – zůstala svobodná. Za svobodna měla syna Václava Pytla (*1943, †29.5.1978) s Václavem Hoškem z čp. 31. Syn Václav se oženil a žil se ženou v Dešenicích, měli spolu několik dětí, v roce 1975-77 byl Václav za nevyjasněných okolností nalezen s nožem v srdci a zabalen do deky (spáchal údajně sebevraždu kvůli nevěře své ženy).
Po smrti Františka a Anny v roce 1945-46 opouští celá rodina Vlčkovice a stěhuje se do Dešenic. Postupně odcházejí Václav, Oskar s Bětkou, Stázina se synem Václavem. V květnu – červnu 1946 se za nimi stěhuje i Karel s Betinou.
Kamenná usedlost zůstala opuštěná a postupně chátrala, v celé délce praskl štít vystavěný z hliněných nepálených cihel tzv. vepříků. Obytná místnost podlouhlého, úzkého tvaru tvořila jeden celek s předsíní, černou kuchyní a stájí. Obytná místnost měla tři okna, z nichž ze dvou, ve štítě, bylo možno hledět na náves, jedním pak na dvůr. Přes dvůr byla postavena na tehdejší poměry dlouhá stodola, na jejímž místě později bylo vybudováno čp. 31. Naproti ní pak ještě jedna stodola, která byla prodána listonošovi Karlu Kindelmannovi.
V roce 1926 pak uvolnila místo stodole nové, to dosvědčuje na štítě dodnes znatelný letopočet 1926. Tato stodola slouží dnes rodině Kislingerů z čp. 3 jako skladiště zemědělských strojů. Obytná část usedlosti byla zbourána společně s čp. 9 v letech 1948 –50. Na návrh Františka Pavlíka se seběhla celá vesnice a čp. 9 a 10 rozbourali. Použitelným materiálem spravovali cestu na Mlázovy.
Stáj
Černá kuchyně
Obytný pokoj
Předsíň
Dlouhá stodola nová stodola postavená pozdější čp. 31 na místě staré (stojí dodnes).
Čp. 11
U Kalců
Asi 12hektarové hospodářství patřilo kdysi Matěji Novákovi a jeho ženě Terezii (*1831, †7.8.1911 v Nalžovech čp. 7), roz. Vodičkové narodili se jim:
Jan (*13.8.1851) – kovář a další majitel usedlosti čp. 11, který se 7.2.1893 oženil s Annou ( *roz. Potužákovou, dcerou Jana Potužáka z Brodu čp. 3, měli spolu čtyři dcery:
Anežku (*19.2.1890), vdala se za Jana Dolejše (*12.2.1892) – kováře z Kolince čp. 55,
Marii (*6.12.1893) žena Josefa Krýsla (*14.9.1887), rolníka z čp. 8 ve Vlčkovicích, synaVáclava Krysla – sedláka v čp. 8 a Josefy roz. Uhlíkové z Brodu čp. 16. Josef se přihlásil k nemanželskému synu Václavovi (*5.4.1911).
Annu - její manžel pocházel ze Zavlekova, měli dvě dcery Annu a Jaroslavu, žili v Zavlekově,
Amálii (*9.8.1908), vdala se do Přeštic, měla dvě děti Růženu a Karla.
Jan Dolejš odjel před první světovou válkou r.1912 do Hamburku, kde si vydělal na lodní lístek do Ameriky, tam sloužil v armádě, roku 1922 se vrátil zpět a oženil se s Anežkou roz. Novákovou z Vlčkovic čp. 11. Po jejich sňatku roku 1922 přechází vlastnické právo k usedlosti čp. 11 ve Vlčkovicích na jméno Dolejš.
Měli spolu pět dětí:
Marii (*16.10.1923) vdala se za Karla Krýsla z Kolince čp. 22, měli dvě děti Marii a Karla,
dvojčata Josefa (* 2.4.1925, †5.5.1925) a Karla (*2.4.1925, †10.5.1925),
dvojčata Jindřicha a Zdenu (*6.4.1926).
Zdena se vdala za truhláře Karla Šafránka, bydlí v Klatovech, mají dvě děti Zdenu a Karla. Jindřich se oženil 31.1.1948 s Josefou (*5.2.1924, †19.9.2009) roz. Procházkovou ze Sluhova, bydleli spolu v čp. 11 ve Vlčkovicích, mají dvě děti:
Jindřicha (*28.6.1948, žil v Klatovech čp. 225, †27.11.2008), vzal si za ženu Jaroslavu, prodavačku v Klatovech, mají dva syny – Jindřicha (*1972 ) a Luboše (*1974),
Marii (*15.10.1949, žije v Klatovech čp. 579), vdala se za Stanislava Tomšíka ze Zavlekova. Mají dva syny – Stanislava (*1970) a Radka (*1974).
Poslední syn Jana Dolejše a jeho manželky Anežky Jindřich je v matrice zapsán jako Dolejší pod jménem, které rodina začala používat.
Matěj (*23.2.1869), oženil se 16.2.1897 s Barborou (*18.11.1871 v Oučíně čp. 4 ) roz. Heřmanovou.
V roce 1996 byl znovu vyzděn štít u stodoly směrem na Spálence.
Čp. 12
U Housarů
Nejstarším známým majitelem gruntu ve Vlčkovicích čp. 12 byl Housar. Po něm dodnes se tam u Housarů říká.
Jeho dcera Alžběta (*1778, †11.8.1852 ve věku 74let), pohřbena je na kolineckém hřbitově od 13.8.1852. Provdala se za Václava Hrbka, a tak se vlastnické právo k usedlosti na dvě generace přeneslo na jméno Hrbek.
Václav Hrbek (na úmrtním listu vystaveném farním úřadem v Kolinci dne 29.8.1890 psaný již jako selský výminkář ve Vlčkovicích čp. 12) se narodil roku 1784 – zemřel ve věku 73let na souchotiny 1.1.1857, pohřben za dva dny nato na kolineckém hřbitově farářem Janem Scholarem.
Václavovi a jeho manželce Alžbětě narodil se syn Jan a dcery Marie a Josefa.
Syn jejich Jan Hrbek se stal po svém otci majitelem usedlosti čp. 12 ve Vlčkovicích, a to podle kontraktu ze dne 7.2.1837. Tato smlouva bude ještě po několikráte zmiňována. Dle ní obdrželi manželé Hrbkovi od svého syna Jana ku svému přilepšení 100zlatých stříbrné měny. Dále byl Jan Hrbek povinován svým sestrám Josefě – později provdané Krislové a Marii - provdané Mentlíkové, co odstupné, postoupiti každé jednu krávu, výbyt a uhradit svatební oběd. Tak se opravdu v dny jejich svateb stalo. Marie Mentlíková, manželka Františka Mentlíka – hrnčíře ve Stříbrných Horách toto stvrzuje třemi křížky, coby podpis své ruky, na kvitanci, čímž svoluje s výmazem práva zástavního.
Josefa provdaná Krislová (*13.1.1826) uzavřela sňatek 24.10.1853 s Krislem Janem (*23.7.1822 ve Vlčkovicích čp. 8) v rodném domě ve Vlčkovicích čp. 12.
Jan Krisl byl synem Bartoloměje Krisla, hospodáře na gruntu čp. 8 ve Vlčkovicích, vlčkovického rychtáře a verbíře rekrutů do armády (*1786) a jeho manželky Terezie (*28.7.1793) ve Vlčkovicích – dceři po Janu Honzíkovi z Kolince čp. 22 a matky Barbory Kryslové. Ti uzavřeli spolu sňatek dne 17.11.1818. Terezie jako 25letá vdova po Jakubu Dolejším. Měli spolu 8 dětí. Na gruntu čp. 8 ve Vlčkovicích zůstal Janův starší bratr Václav (*16.12.1819). Jan obdržel svatebním darem 240zlatých od matky Terezie Krislové, Josefa pak výše uvedených 100zl. co výbyt, svatební oběd a jednu krávu vše co podíl po svých rodičích od bratra Jana Hrbka, což kvituje 7.7.1891. Citát: …. aby právo zástavní za jednu krávu, výbyt a svatební oběd k ruce mé na usedlosti čp. 12 ve Vlčkovicích váznoucí z dotyčné knihovní vložky vymazáno bylo. Pod listinou touto připojeny jsou, jako znamení ruky její, tři křížky.
V této době byla Josefa již značně nemocna, což již 25.12.1883 potvrzuje starosta obce Bernartice Vojtěch Holeček slovy: Josefa přes 18let nemocna leží a na nohy postaviti se nemůže.
Jan Hrbek již jako majitel polovice usedlosti čp. 12 ve Vlčkovicích musel 19.11. 1864 zapraviti veškerý dluh obilní, na stavení váznoucí pro obecnou sýpku bývalého panství kolineckého – převedeno na 8 krejcarů. Dále pak za zrušené povinnosti k panství kolineckému 70zlatých 7.10.1875 a 27.10.1875 za zrušené povinnosti k faře kolinecké dle §27 zákona vyvazovacího z 11.5.1869 zaplatiti nucen byl.
Jan Hrbek se oženil s Johanou roz. Zahálkovou, která v době manželství vlastnila polovinu usedlosti čp. 12 ve Vlčkovicích. Manželství zůstalo bezdětné. Johana Hrbková zemřela 11.10.1889, zanechala po sobě pozůstalostní listinu, v níž rozděluje svoji polovici stavení s pozemky, dobytkem, nářadím, zásobami a šatstvem jí dosud patřící oceněnou úhrnem na 2709 zl. 70kr. (po odečtení dluhů 889 zl. 70 kr.) mezi své dědice takto:
Manželu Janu Hrbkovi 1084/1120 dílů polovice usedlosti, tj. 791zl. 78kr., neteři – dceři Václava Zahálky Anně Císařové ze Stříteže 21/1120 těchto dílů a bratru Františku Zahálkovi rolníku z Brodu 15/1120 těchto dílů.
Dále byl Jan Hrbek povinen vyplatiti díl 175zlatých bratru Josefy Matějovi Zahálkovi domkáři v Křížovicích, dluh tento přešel později z Matěje Zahálky na Františka Kováříka rolníka v Brodě v části 165zlatých dále pro děti bratra Františka Zahálky Josefa Zahálku v Klementicích, Marii Boudovou manželku obuvníka v Oustalči, Annu Lenzovou manželku obuvníka z Oustalče, Jana Zahálku rolníka v Brodě, Josefu Podlešákovou z Čermé a v té době nezletilou Karolínu Zahálkovou z Brodu rovným dílem po 25zlatých. Dále dětem bratra Václava Zahálky po 35zlatých a to: Marii Kloudové manželce kameníka z Brodu čp. 14, Karolíně Wlachové manželce čeledína na panském dvoře v Nalžovech, Josefě Šímové chalupnici v Křížovicích a Františku Zahálkovi domkáři v Oustalči.
Dále mezi nezletilé děti bratra Jana Zahálky - Jana, Marii a Johanu byl Jan Hrbek povinen rovným dílem rozdělit 175zl.
Dvě velké peřiny s červeným povlakem v odhadní ceně 10zl. měla pak dostat vnučka bratra Matěje Zahálky nezletilá Marie Hallerová z Vlčkovic čp. 17.
Vše bylo částečně Janem Hrbkem vypořádáno, následně pak doplaceno Václavem a Josefou Krýslovými.
Sestře Jana Hrbka Josefě provdané Krislové se ještě ve Vlčkovicích čp. 12 narodil syn Jan 11.5.1851. Druhý syn Václav (*1.7.1854, † 9.2.1935) se narodil již v Bernarticích čp. 22, kam se Josefa s manželem Janem Krislem přestěhovala, zde se narodily další čtyři děti:
Norbert (*28.11.1856, †6.1.1858),
Josef (*7.5.1869), nádeník, oženil se 19.7.1893 s Marií (*24.5.1875) roz. Hallerovou, dcerou Antonína Hallera z Vlčkovic čp. 17 a jeho ženy Marie roz. Zahálkové z Křížovic čp. 14, Marie – později provdaná za Jana Dolejšího ze Sluhova,
Anna (*21.8.1871) – provdaná 1.2.1893 za Františka Pytla (*24.7.1869) – domkáře z Vlčkovic čp. 10, syna Vojtěcha Pytla a Marie roz. Novákové z Vlčkovic čp. 21.
Všechny děti v matrice zapsány jako Krisl, později začaly používat jméno Krýsl.
Syn Václav Krýsl – tesař, se stává majitelem usedlosti čp.22 v Bernarticích, jež mu jeho rodiče postupují spolu s jednou krávou ve smlouvě svatební. Jeho manželce Josefě rozené Kotálové ( * 23.6.1864 ) z Mlázov čp.6 postupují rodiče Vojtěch ( * 1831, + 12.3.1906 ve Vlčkovicích čp. 12) a Majdalena ( * 1834, + 26.5.1907 ve Vlčkovicích čp. 12 ) roz. Poláková, Kotálovi věnem v penězích 800zl. rakouské měny, dále pak po jedné krávě a ovci, k sňatku uzavřeném 22.1.1883 v Mlázovech.
Synovce svého ustanovuje pro případ smrti své jediným dědicem bezdětný strýc Jan Hrbek, v době sepsání tohoto prohlášení 1.9.1890 zdravý na těle i na duchu.
Polovici usedlosti čp. 12 ve Vlčkovicích , k níž nabyl vlastnické právo od rodičů dne 7.2.1837, se všemi vedlejšími staveními a veškerými pozemky, s celým tehdejším těžení na obilí, píci a jiných plodinách postoupil dne 28.6.1890 Jan Hrbek Václavu Krýslovi dle smlouvy trhové sepsané mezi strýcem a synovcem. Dále mu zanechává za cenu obapolně ujednanou 800zl. pár volů, dvě krávy, dvě jalovice, pět ovcí, veškeré nářadí a náčiní. Kupující přebral jako srážku kupní ceny zaplacení váznoucích dluhů, a to: kolinecké kostelní kase 13zl. 50kr., farnímu beneficiu v Kolinci 60kr., okresní školní pokladně v Klatovech 85kr., Antonínu a Marii Hallerovým 200zl., Janu Sykorovi 25zl. a Josefu Wolfovi 10zl. oba z Vlčkovic.
Mimo to se zavazuje Jana Hrbka společným bytem, stravou přiměřenou při jednom stole, šatstvem i prádlem a dalším potřebným bezplatně, až do smrti zaopatřiti a po smrti slušný pohřeb vypraviti.
Václav Krýsl kupuje 12.10.1890 od Anny Císařové 21/1120 dílů polovice usedlosti čp. 12 za 50zl. pak od Františka Zahálky 15/1120 dílů polovice za 36zl., jim co díl pozůstalosti po Johaně Hrbkové patřící. Vlastnické právo k těmto 36/1120 dílů poloviny gruntu převádí 18.4.1891 na manželku svou Josefu. Následně sepsána byla smlouva trhová mezi Janem Hrbkem a Josefou manželkou Václava Krýsla jíž Jan Hrbek postupuje 18.4.1891 1084/1120 dílů polovice usedlosti čp. 12 ve Vlčkovicích dosud jemu patřící z pozůstalosti po manželce Johaně za cenu sjednanou na 1425zl. 76kr. Josefa Krýslová převzala na sebe splacení dluhů ve stejné výši jako její manžel co srážku kupní ceny. Navíc pak pohledávání Františka Kováříka 360zl. a Jana a Marie Kubových 61zl. 23kr.
Tímto dnem vloženo jest právo vlastnické manželům Václavu a Josefě Krýslovým každému na polovinu usedlosti čp. 12 ve Vlčkovicích.
Prohlášení o úplném vypořádání nároků jemu náležejících od manželů Václava a Josefy Krýslových z pozůstalosti po manželce Johaně sepsal Jan Hrbek 4.12.1892.
Dne 6.1.1893 umírá Jan Hrbek, pochován 8.1. Ze zápisů Václava Krýsla je možno čísti : ” Za pohřeb strejčkovo konající se v Kolinci bylo úhrnem zaplaceno :
| Farář | 12zl. 50kr. | Truhlář | 6zl. |
|---|---|---|---|
| Učitel | 8zl. 50kr. | Muzikanti | 7zl. |
| Kostelník | 5zl. | Pivo | 8zl. |
| Hrobař | 3zl. | Kupec v Kolinci | 2zl. 50kr. |
| Ministrant | 20kr. | Celkem za modlení | 11zl. |
Na zaplacení tohoto si musel Václav Krýsl vypůjčit 150zl. od Krýsla Jana a Norberta.
Dle těchto zápisů bylo obtížné mezi roky 1890-1905 sehnati určitý obnos peněz, např. na nákup pozemků, vypořádání se s doktorem atd., proto si jednotlivý hospodáři půjčovali mezi sebou na 3-7% úrok. Přesto před rokem 1900 vázlo na čp. 12 ve Vlčkovicích splácení půjčky 1500zl. a 6% úroků od Spořitelny královského města Sušice. K udělení této půjčky se musel zavázat už Jan Hrbek dne 18.3.1891 ručením i svým výminkem při gruntu čp. 12 ve Vlčkovicích.
Část tohoto dluhu byla zaplacena odprodejem pozemků parc.č. 127 – louka o výměře 2 jitra a 955 sáhů a parc.č. 128 – les o výměře 185 sáhů ve Smrčí.
Dne 2.11. 1900 bylo povoleno rozdělení louky parc.č. 127 na pozemky s parc. Č. 127/1 – 127/4.
Vlastnictví k louce 127/1 přešlo smlouvou trhovou ze dne 3.11. 1900 z manželů Václava a Josefy Krýslových na manžele Karla a Marii Honzíkovi – rolníky ve Vlčkovicích čp. 33. Na pozemek 127/1 byla vložena služebnost cesty vozové ve prospěch pozemků č.parc. 127/2 – 127/4 a 128.
Vlastnictví k louce 127/2 přešlo smlouvou trhovou ze dne 3. 11.1900 na manžele Václava a Marii Kindelmannovi – rolníky ve Vlčkovicích čp. 26, každého jednou polovinou. Zřízena byla služebnost cesty vozové ve prospěch pozemků parc.č. 127/3, 127/4 a 128. Vlastnictví k louce 127/3 přešlo toutéž smlouvou trhovou na manžele Matěje a Marii Hallerovi – chalupníky ve Vlčkovicích čp. 17, každého jednou polovinou. Vložena byla služebnost cesty vozové ve prospěch pozemků 127/4 a 128.
Vlastnictví k louce 127/4 a lesa 128 přešlo touto smlouvou na manžele Matěje a Marii Kratejlovi – chalupníky ve Vlčkovicích čp. 24.
Zbytek majetku patřící k usedlosti čp. 12 dával Spořitelně královského města Sušice dostatečnou záruku na onu hypotéku, což stvrzují její zástupci prohlášením ze dne 4.10.1900.
K dalšímu odprodeji pozemků došlo dne 11.6.1891 tentokráte parc.č. 118/2,119 a 120 opět manželům Hallerovým.
Naproti tomu je v majetku čp. 12 ode dne 18.7.1900 les 415/4 a 415/5 tj. 2/5 lesa dodnes zvaného Hůrka, zakoupený tohoto dne manželi Josefou a Václavem Krýslovými od urozeného pána Dr. Jindřicha hraběte Taaffeho majitele panství v Nalžovech za dojednanou cenu 590 korun. Ke sloučení těchto pozemků v jeden 415/4 došlo 8.11. 1948.
Václav Krýsl dostál v hodnosti svobodníka dne 31.12. 1896 své domobranné povinnosti, k tomu mu vydává potvrzení c.k. Landwehr evidenz – abteilung in Klattau dne 6.2.1901.
Václav Krýsl spolu s manželkou Josefou měli 11 dětí :
Václava (*31.10.1883 v Bernarticích čp. 22, †1926) – rolník ve Vlčkovicích čp. 5 s manželkou, Annou roz. Kohoutovou (*1888 z Mlázov ), měl 5 dětí:
Josefa ( *18.4.1912, †4.11.1978 ), řidič autobusu v Českých Budějovicích, oženil se s Růženou roz. Peškovou. Měli spolu tři děti: Josefa (*19.11.1940), Jiřího (*22.7.1944) a Olinu (*16.3.1949 ),
Julii(*1913), provdaná za Antonína Holuba, mají tři děti, bydlí v Praze,
Václava (*1916), údržbář továrny Solo Sušice, ženatý, bezdětný,
Karla (*1918), nábytkář ve Starém Plzenci, ženatý, má tři dcery: Jiřinu, Věru a ?,
Jaroslava (*20.4.1920), bydlí v Černovicích u Tábora, má tři děti : Jaroslava (*7.9.1946), Josefa (* 8.2.1949) a Marii (*24.2.1951),
Jana (*6.1.1887 v Bernarticích) – nadstrážný v muniční továrně v Poličce (†4.1.1962), s manželkou roz. Šafrovou z Poličky měli syna Jana, který tragicky zahynul na vojně,
Josefu (*II./1891, †25.8. 1893),
Karla (*9.1.1896 ve Vlčkovicích čp. 12, †15.11.1973) – rolník, oženil se s Josefou (*25.5.1896 v Kolinci čp .15, †18.8.1948) roz. Žižkovou. Pozdější majitel stavení čp. 12,
Josefu (*1898 ve Vlčkovicích čp. 12 ), provdaná za Bohuslava Jarolíma z Mladic,
Marii (*1901 ve Vlčkovicích čp. 12, †1992), provdaná Kodýtková, bydlela v Sušici,
Anastázii (*16.2.1903 ve Vlčkovicích čp. 12, †7.2. 1984), provdaná za Antonína Keřku – syna Antonína Keřky (*1894 ), sloužícího ve dvoře čp. 14 ve Vlčkovicích u hraběte Taaffeho, bydleli v Prackovicích u Litoměřic, později v Praze. Měli syna Oldřicha (*1926),
Františka (*2.8.1906, †13.12.1906), křtěn 4.8.1906
Františka (*25.11.1907, †29.1.1908).
Dne 9.7.1921 postupují manželé Václav a Josefa Krýslovi synovi Karlu Krýslovi a jeho manželce Josefě společně usedlost číslo popsání 12 ve Vlčkovicích se všemi k ní patřícími pozemky a příslušenstvím, vše jak stojí a leží za cenu sjednanou na 14 200,-Kč. Jako srážku kupní ceny započteno pohledávání Okresní záložny hospodářské v Plánici 2200,- korun a 6000,- korun zaplacených odstupujícím v hotovosti. Mimo to si vymiňují bezplatný výminek, dvě krávy, dvě ovce, jednoho vepře, dvě slepice a roční výměnkové dávky, a to: 6q žita, 2q pšenice, 1q ječmene, 1q ovsa, 50kg hrachu, 20q brambor, 7kg máku, 3litry petroleje k svícení, 50kg soli bílé, 50kg soli červené – vše dobré jakosti, čistého zrna a správné míry, pokud se váhy týče.
Dále byl do doby jejich svateb umožněn pobyt sestrám Karla Krýsla, slečně Marii a v té době nezletilé Annastázii.
Josefa dostala od svých rodičů Josefa a Anny Žižkových z Kolince co věno 6000 korun na hotovosti.
V roce 1925 plánoval Karel Krýsl přestavbu obytné budovy a chléva na statku čp. 12 ve Vlčkovicích. Přestavba měla proběhnout dle stavebních plánů architekta Václava Beneše z Klatov vyhotovených v září 1924. Ten si 3.12.1924 účtoval za jejich vyhotovení a práce s tím spojené 1297,44 Kč. Na stavbu byl poskytnut příspěvek ve výši jen 9000,-Kč. S politováním to sděluje Karlu Krýslovi v dopise z 10.1.1925 ministr národní obrany František Machník. (Machníkova sestra se vdala za Václava Denka z papírny u silnice z Kolince do Ujčína, odtud pramení jeho vztah ke kraji a známost s Karlem Krýslem). Úvěry na hospodářské budovy však byly tak nepatrné, že přes snahu ministerského rady ing. Topola, nemohl být příspěvek poskytnut vyšší. Stavba se však z tohoto důvodu neuskutečnila v plánovaném rozsahu.
K přestavbě obytné části došlo až v roce 1942 v rozsahu prací popsaných v rozpočtu výloh vyhotovených architektem Josefem Kotálem ze Sušice dne 2.2.1940 a ohodnoceném na 46242,50Kč.
Karel spolu s manželkou Josefou měli dvě děti :
Josefa (*12. 3.1922, †3.1.2002), pozdější majitel usedlosti, rolník, od roku 1972 v invalidním důchodu. Oženil se s Elou (*13.4.1925, †5.11.2003) roz. Novákovou z Nového Dvora, dcerou Václava Nováka a Barbory roz. Krýslové z Kolince čp. 93. Otec Barbory František byl synem Matěje Krisla. Sňatek proběhl 27.4.1946.
Annu Marii (*25.7.1923, †18.2.2006), provdaná 14.7.1951 za Františka Pěkného z Milovanic okr. Benešov. Bydleli spolu v Benešově, mají dvě děti Františka (*22.4.1953) a Dagmar (*18.1.1955). Ti měli společnou svatbu na zámku Konopiště 15.7. 1977.
Dnem 11.5.1946 přechází vlastnictví k usedlosti čp. 12 ve Vlčkovicích z postupujících manželů Karla a Josefy Krýslových na nastupující manžele Josefa a Elu Krýslovi každému jednou polovinou.
Ve smlouvě postupní z tohoto data je uvedeno, že veškeré nemovitosti patřící k čp. 12 se vším co hřebem přibito a maltou přimazáno přechází vlastnictvím za navzájem dobře ujednanou cenu postupní v částce 55000,-Kč.
Mimo ceny zřizuje si postupní strana služebnost bytu – doživotní používání pokoje, nacházejícího se napravo od nového vchodu do domu. Dále pak následující výměnek: každoročně 4q žita, 4q pšenice, 10q brambor střední velikosti, 7 kg suchého čistého máku, 25kg soli, 150kg zelných hlávek, 10kop vajec, 15kg másla, denně 3l mléka od 1.3. – 30.11., 1l mléka,od 1.12. – 28.2., 40kg vepřového tučného masa, 1 husu vykrmenou na nejméně 6kg živé váhy, 3 slepice na zabití, 5m3 palivového dříví a 20q hnědého uhlí.
Pokud se jednalo o poplatek z převodu práva vlastnického k nemovitostem, byl učiněn nárok na úlevu ve smyslu §1 zákona ze dne 1.7.1937 neb se jednalo o nemovitost výlučně k zemědělství sloužící s převodem z rodičů na děti.
Po poučení smluvní strany výslovně prohlásily, že toto právní jednání se netýkalo majetkových hodnot, o nichž bylo uzavřeno právní jednání pod tlakem okupace, nebo národní, rasové či politické persekuce po 29.9.1938 a že nešlo o majetek osob státně nespolehlivých podle §4 dekretu presidenta republiky ze dne 19.5.1945.
Druhá jejich dcera Anna se vzdává podílu po svých rodičích podepsáním notářského spisu ze dne 14.8.1946. Potvrzuje tím, že byla od svých rodičů ohledně otcovského a mateřského podílu zcela a řádně vybyta a vypořádána, v důsledku čehož prohlašuje, že se vzdává jménem svým i jménem svých právních nástupců a potomků veškerých nároků vůči svým rodičům.
23.10.1946 dostali všichni tehdy žijící obyvatelé čp. 12 ve Vlčkovicích potvrzení o své národní i státní spolehlivosti od tehdejšího předsedy MNV ve Vlčkovicích Františka Němce.
V roce 1951 byl zakoupen pár koní – 7.10. valach Borek od Antonína Peera z Lomce u Klatov za 8900,-Kč a 14.12. kobyla Minda od Štefana Michalíka z Tužkova u Kašperských Hor za 9900,-Kč. V roce 1953 bylo v čp. 12 ustájeny tři krávy a 6 jalovic oceněných ve staré měně na 21184,-Kč, po měnové reformě 1:5 na 4436,80Kč.
Později se Josefu a Ele Krýslovým narodili tři děti :
Eliška (*3.2.1947), provdaná za Jiřího Čadu (*27.5.1947) z Prahy. Žijí spolu s dcerou Helenou (*9.10.1967) v Praze.
Karel (*15.9.1949) pozdější majitel stavení čp. 12 ve Vlčkovicích, oženil se 25.9.1971 v Zavlekově s Jiřinou (*20.1.1953) roz. Šlechtovou, dcerou Antonína Šlechty ze Zavlekova čp.36 a Marie roz. Kračmerové z Buršic čp. 18. Mají spolu dvě děti, Zdeňka (*22.1.1975) a Lenku (*29.9.1976).
Zdeňku (*19.2.1953), provdaná za Josefa Radu (*12.2.1943) ve Zdebořicích. Sňatek uzavřeli 27.4.1973 ve Vlčkovicích čp. 12. Bydlí ve Zdebořicích čp. 58. Mají spolu dvě děti: Martinu (*31.8.1975) a Josefa (*30.3.1977 ).
Ela Krýslová odešla do důchodu po celoživotní práci v zemědělství 13.4.1979, byl jí přiznán důchod 1266,- Kč měsíčně.
V druhé polovině roku 1979 byla vyměněna čtyři okna v obytné části stavení v souladu se stavebním povolením podepsaným 7.9.1979 předsedou MNV Kolinec Josefem Němcem.
15.11.1987 požádali manželé Josef a Ela Krýslovi představenstvo JZD Společný cíl v Kolinci o převod užívacího práva k pozemku parc. č. 275 o výměře 27,13a. Toto bylo povoleno 20.12.1987 z důvodu, že je pozemek osázen ovocnými stromy a JZD ho nikdy neužívalo.¨
Karel Krýsl (*15.9.1949) převzal od svých rodičů stavení čp. 12 ve Vlčkovicích 22.7.1988.
Smlouvou darovací z tohoto data darují manželé Josef a Ela Krýslovi svému synovi nemovitost spolu s pozemky k ní náležejícími, toho času některé v užívání socialistické organizace, se všemi právy, součástmi a příslušenstvím, a to ploty, studní, kolnou, stájí, stodolou a prostory v těch mezích, jak jich sami užívali nebo byli oprávněni užívat.
Dárci si vymínili doživotní a bezplatné užívání bytu nacházejícího se v přízemí domku čp. 12 ve Vlčkovicích.
Zjištěná cena převáděných nemovitostí činila dle znaleckého posudku ze dne 15.4.1988 97709,80Kč, z čehož hodnota pozemků v užívání socialistické organizace 49692,80Kč.
S převodem nemovitosti musel souhlasit tehdejší Místní národní výbor v Kolinci. Dne 15.8. 1988 byl tento souhlas na žádost z 2.8. 1988 udělen vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva darovací ze dne 2.7. 1988, neodporovala zákonům ani veřejnému zájmu.
Stavení čp. 12 ve Vlčkovicích bylo v té době v následujícím stavu:
Sestávalo z obytné části, na kterou byla napojena stáj, volně byla vybudována stodola a kolna. Část pozemků byla oplocena, k chalupě patřily dva zdroje vody (na dvoře před stodolou, druhá uprostřed pole č. parc. 274 před pahorkem.
Obytná část zemědělské usedlosti byla částečně podsklepena (malý sklep pod kuchyní). Přízemí tvořeno předsíní, kuchyní, ložnicí, komorou a soc. zařízením. Komoru v té době tvořila tzv. černá kuchyň s klenutím přes celou šířku pokoje.
V roce 1990 bylo započato s celkovou přestavbou obytné části stavení čp. 12 ve Vlčkovicíh dle projektové dokumentace stavitele Jiřího Tauera z Klatov vyhotovené v říjnu 1989.
Stavba byla povolena 7.2.1990, propočet nákladů přestavby činil 177000,-Kč.
K rekonstrukci byla určena nejstarší část pocházející z období kolem roku 1900, nacházející se mezi mladší stájí z roku 1925 a částí tvořenou kuchyní, sklepem pod kuchyní a pokojem z roku 1942. Nejstarší kamenné zdivo bylo kompletně zbouráno a na tomto místě vystavěna nová část vč. sklepů, přízemí, 1.patra s balkonem. V celém domě bylo zavedeno ústřední vytápění. Jako zdroj pitné vody byla využita studně na dvoře.
18.1.1995 uděluje odbor výstavby a životního prostředí Městského úřadu v Sušici povolení k užívání rodinného domu čp. 12.
Dne 21.3. 1991 požádal Krýsl Karel Západočeské státní lesy o navrácení lesních pozemků č. parc. 399,400 a 415/4 patřícím k čp. 12. 2.ledna 1992 byly tyto pozemky skutečně lesním závodem v Kašperských Horách převedeny za současného obnovení hranic trvajících z doby soukromého hospodaření.
Pozemky původně patřící k usedlosti čp. 12 později obhospodařované socialistickou zemědělskou organizací a to:
273,274,290,291,292,293,369,370,371,372,388,389,397,398,401,409 a 455 byly opět dne 2.3.1994 pronajaty k užívání Zemědělskému obchodnímu družstvu v Kolinci na dobu neurčitou. Za hospodářský rok 1992 činil nájem 2844,91Kč, ale již v roce 1993 byl hrazen formou naturálních brambor (200Kč nájmu – 1q brambor).
Zdeněk Krýsl se oženil 9.9. 2000 v Klatovech s Helenou (*19.3. 1976) roz. Tománkovou – dcerou Václava Tománka ze zámku v Mlýnci u Poleně a Jaroslavy roz. Brožové ze Švihova. Mají spolu dceru Elišku (*13.4.2001 ) a syna Vojtěcha (*13.8.2005). Lenka Krýslová se 29.9.2001 provdala za Pavla Vítovce z Klatov, narodil se jim syn Pavel (*21.8.2002) a dcera Kateřina (*10.12.2005).
Čp. 13
U Vávry
Stavení s pozemky čítajícími 7-8ha původně obhospodařoval Honzík. Od něho koupil chalupu Vojtěch Žižka – chalupník z Nového Dvora čp. 2, spolu se ženou Marií roz. Novákovou z Číhaně čp. 23. Jejich syn Vojtěch Žižka (*19.3.1869, †25.10.1938) se oženil 29.5.1900 s Marií roz. Kirchnerovou (*25.1.1876, †29.5.1959) pocházející ze Stříteže čp. 1.
Narodilo se jim deset dětí :
Josefa (*15.3.1901), provdaná za Poláka, odstěhovala se do Lhůty,
Josef (*22.1.1902, †12.6.1902),
Anežka (*23.2.1903), provdaná za Rendla, odstěhovala se do Lhůty,
Antonie (*11.6.1904, †26.5.1906),
Vavřinec (Vávra - podle něho se tam dodnes říká „ U Vávry „) (*6.8.1906, †4.9.1980) zůstal svobodný, žil ve Vlčkovicích čp. 13 se svou matkou,
Marie (*15.11.1908, †1996) provdaná 4.7.1940 do Vlčňov za Františka Procházku,
Štěpán (*6.12.1911, †15.12.1911),
Jan (*23.6.1913, †4.2.1981) koupil ještě před svatbou dne 30.4.1942 s Josefou (*17.7.1921, †8.6.1991) roz. Raitmajerovou z Mlázov stavení čp. 21 ve Vlčkovicích, blíže k cestě, od Emanuela Kratejla, který se v roce 1936 –37 odstěhoval s rodinou do Prahy. Měli dva syny Jana (*1942) a Václava (*1944) celá rodina žila v čp. 21 ve Vlčkovicích,
Veronika (*1.2.1916), provdaná 27.8.1938 za Josefa Hroudu z Jindřichovic, žili spolu v Jindřichovicích, měli spolu syna Josefa (*1942 –44).Ten měl ženu roz. Matějovicovou, žili spolu v čp. 4 ve Vlčkovicích, po jeho smrti se žena s dětmi odstěhovala do Jindřichovi,
Alžběta (*6.11.1918) provdala se 26.1.1946 za Vojtěcha Jílka z Kašovic, žili spolu v Kašovicích, měli dvě děti:
Jaroslava (*1946 – žije v Tedražicích) a Marii (*10.8.1949 – žije v Železné Rudě). Později se s Vojtěchem Jílkem rozvedli a Alžběta žila s dětmi ve strážním domku na přejezdu dráhy u Ujčína.
Po smrti Vavřince Žižky v roce 1980 začal usedlost obhospodařovat spolu se svým sousedícím čp. 21 jeho synovec Václav Žižka.
U štítu stodoly ke konci roku 2003 instalovali Žižkovi katr na dřevo poháněný el. energií, kde řezali z kulatiny prkna a trámy pro vlastní potřebu.
Čp. 14
Dvůr
Posledním majitelem dvora ve Vlčkovicích z rodiny Taaffe byl hrabě Dr. Jindřich Taaffe.
V době před první světovou válkou sloužila ve dvoře u hraběte řada služebných, kteří měli podle druhu práce, kterou zastávali, speciální funkce: např. lukař, stokař, čeledín aj. Hrabě měl při dvoře i svého hajného.
Služební se často střídali, odcházeli k jiné vrchnosti, sedlákům nebo k hraběti Taaffemu na jiné jeho dvory v Nalžovech a jinam. Z tohoto důvodu se v čp. 14 rodilo i nejvíce dětí ve Vlčkovicích.
Jedním z hraběcích čeledínů byl Blažej Vaněček (*2.2.1873 v Křížovicích čp. 36), bydlel zde spolu s manželkou Anežkou roz. Malou (*25.5.1873 v Tedražicích čp. 40). Oddáni 1.6.1897, 31.1.1901 se jim v čp.14 narodila dcera Alžběta, později provdaná v Michli za Teodora Rohatynce.
Dalším z dlouhé řady služebných byl pasák Jan Volák (*7.11.1871 v Novém Dvoře čp. 4), spolu se ženou Kateřinou roz. Schneidwind (*10.11.1867 v Tedražicích čp. 45), oddáni 27.8.1895, měli syna Josefa (*30.5.1901, †9.7.1901) a dceru Annu (*7.9.1902, †1.12.1902).
Sloužící Vojtěch Malý (*19.2.1876 ve Vlčkovicích čp. 9), syn Vojtěcha Malého – obecního pastýře z Vlčkovic čp. 9 a Anny roz. Novákové z Vlčkovic čp. 9 se 9.2.1886 oženil s Magdalénou roz. Pavlíkovou (*13.12.1873 ve Vlčkovicích čp. 24 ), dcerou Ignáce Pavlíka – nádeníka z Vlčkovic čp. 10 a Josefy roz. Křítové z Klementic. Vojtěchovi a Magdaléně se narodila dcera Josefa (*12.3.1902, †27.5.1902).
Panský čeledín Blažej Jakub Šírek (*9.1.1873 v Oustalči) se oženil 5.11.1898 s Barborou roz. Pytlovou (*3.12.1862 ve Vlčkovicích čp. 21, †22.7.1908) – dcerou hajného Vojtěcha Pytla a Marie roz. Novákové z Vlčkovic čp. 9. Narodily se jim čtyři děti:
Bedřich (*27.2.1903, †11.3.1903),
další syn (*11.12.1904) v matrice neuvedeno křestní jméno,
Arnošt (*12.1.1906, †21.1.1906),
Antonín (*31.12.1909), oddán 14.7.1934 v Zavlekově s Růženou roz. Jandovou.
Děvečce Marii Rubášové pocházející z Mlázov čp. 1 se zde narodil nemanželský syn Antonín (*2.3.1903, †3.8.1903).
Stokaře vykonával Vojtěch Korba (*22.7.1866 v Sedlečku čp. 1). 20.5.1902 se oženil s Kateřinou roz. Novákovou (* 4.11.1877 v Brodě čp. 8). 14.3.1903 se jim narodil syn Josef Karel oddán 2.7.1928 v Kladně s Annou roz. Renesovou.
Ve dvoře čp. 14 se 16.9.1903 narodila manželům Antonínu Bořánkovi (*20.4.1864 v Čermé čp. 27 ) a Marii roz. Hadáčkové (*3.12.1857 v Stojanovicích čp. 11 ), oddaným 10.4.1894, dcera Marie (†16.12.1903).
Pasákem byl František Kohout (*7.10.1861 v Mlázovech čp. 8), oženil se 1.10.1895 s Ludmilou roz. Václavíkovou (*25.9.1869 v Buděticích čp. 38). Měli spolu dvě děti:
Karla (*12.1.1904),
Jana (*18.5. 1906).
František Treml (*29.1.1868 v Lukovišti čp. 9), pracoval jako čeledín. 9.2.1897 se oženil s Marií roz. Novákovou (*5.2.1876 ve Vlčkovicích čp. 29) – dcerou Matěje Nováka – nádeníka z Vlčkovic čp. 29 a Leopoldiny roz. Baštářové z Mlázov čp. 6. 11.5.1904 se jim narodila dcera Marie.
Lukař Tomáš Turek (*8.1.1865 v Čejkovech čp. 1) se oženil 11.11.1890 s Marií roz. Šebestovou (*28.12.1866 v Tedražicích čp. 9). Měli dceru Růženu (*28.5.1904), oddána 23.11.1920 v Horažďovicích s Václavem Melkou a syna Josefa (*26.3. 1907), oddán 13.10.1935 v Krásné Hoře s Marií roz. Melkovou.
Dalším čeledínem u hraběte Taaffeho byl Jan František Honzík (*24.6. 1882 v Sedlečku čp. 2), oženil se 23.5.1908 s Marií roz. Malou (*3.7.1885 ve Vlčkovicích čp. 14) – dcerou čeledína ve dvoře čp. 14 ve Vlčkovicích Františka Malého a Barbory roz. Langmajerové z Lukoviště čp. 28. Měli spolu dceru Marii (*4.8.1909, †16.9.1909). Rodina Malých je příkladem toho, že u hraběte mohla sloužit i početně rozvětvená rodina viz. výše Vojtěch Malý.
22.12.1909 se narodila dvojčata Jakub (†22.12.1909) a Emanuel (†20.5. 1910) Šmatové. Otci Janovi – čeledínovi (*20.6.1877 v Čepicích čp. 22 ) a matce Magdaléně roz. Loffelmanové (*18.8.1880 v Dohaličkách čp. 4), oddaným 21.10.1902.
Dalším příkladem vlčkovické rodiny, jejíž členové nakonec zakotvili u hraběte jsou i Pytlové. Čeledín František Pytel (*1.1.1887 ve Vlčkovicích čp. 10), syn Barbory Pytlové – dcery Vojtěcha, domkáře ve Vlčkovicích čp. 10 a Marie roz. Novákové z Vlčkovic čp. 21 se 4.2. 1911 oženil s Terezií roz. Novákovou (*13.9.1888 ve Vlčkovicích čp. 6) – dcerou Karla Nováka, obecního pastýře z Vlčkovic čp. 9 a Karolíny roz. Hallerové z Vlčkovic čp. 24. Františku Pytlovi a jeho ženě Terezii se narodilo sedm dětí:
Karel (*30.11.1911), oddán 16.11.1940 s Alžbětou roz. Jonášovou z Kunovic,
František (* 6.2.1914, †21.6.1915),
Aloisie (*15.5.1915, †1.7.1916),
Josef (*22.1.1920),
Václav (* 4.2.1922),
František (*30.4.1923), oženil se 23.9.1950 s Johanou roz. Peterkovou z Tajanova,
Anna (*23.11.1925), provdaná 12.10.1946 za Václava Bulku.
Další rodinou sloužící na panském dvoře byli Pintířovi. Nádeník Martin Pintíř spolu se ženou Kateřinou (*24.6.1842, †14.5.1925 ) roz. Laškovou.
Šafář Přerost a jeho žena Johana (*1844, †8.3.1917) roz. Hubenová.
Dalším čeledínem byl Antonín Potužák (*15.1.1868 v Oučíně čp. 21), měl spolu se ženou Josefou roz. Hejdukovou (*19.2.1869 v Zamlekově čp. 6) dceru Josefu Annu (*29.12.1911, †24.2.1912).
V roce 1912 byl u dvora hajným dříve čeledín Vojtěch Keřka, ten měl spolu s manželkou Annou roz. Prchalovou z Neprachov dceru Annu a syna Antonína. Anna byla služka na panském dvoře u zámku v Nalžovech čp.1, 19.8.1912 se jí ve Vlčkovicích čp. 14 narodila dcera Anna, jejíž otec zůstal neznámý. Anna Keřková ml. se 21.12.1940 provdala za Františka Šeffra z Českých Budějovic.
Další z početných nemanželských dětí Václav Kaňák se narodil 9.9.1912 Barboře roz. Dražkové (*4.12.1894 v Tedražicích čp. 1), za jeho otce se později přihlásil Václav Kaňák (*21.6.1890) – kameník, syn Františka Kaňáka z Vlčkovic čp. 23 a Josefy roz. Pařízkové z Oučína čp. 1. Václav Kaňák ml. se oženil 9.12. 1945 v Bělehradě s Marií roz. Šustu.
V této době patřil dvůr společně s rozsáhlými pozemky v okolí o rozloze kolem 50ha a lesem v Horách 10ha k panství Nalžovskému. Hrabě některé své pozemky prodal lidem žijícím ve Vlčkovicích. Tak byl např. rozdělen i les Hůrka na pět dílů a v roce 1900 prodán čtyřem novým majitelům, a to: díl I koupil Václav Krýsl čp. 8, díl II Vojtěch Žižka čp. 13, díl III Emanuel Kratejl čp. 21, díly IV a V Václav Krýsl čp. 12.
Po tzv. parcelaci prodává Dr. Jindřich hrabě Taaffe dvůr Josefu Cuhrovi a jeho ženě Františce (*18.4.1879 v Cehnicích u Strakonic, †29.12.1923) roz. Brejchové. Cuhrovým se hospodaření zde mnoho nevedlo a po bankrotu asi v roce 1924 prodává dvůr spolu s pozemky Vojtěchu Bernáškovi.
Vojtěch Bernášek se se ženou a synem Jaroslavem (*1922) přistěhovali do Vlčkovic z Plzeňska. Po "únorovém vítězství pracujícího lidu" byli Bernáškovi nuceni odejít do Německa. Dodnes rodina žije v Kanadě.
Hospodaření na statku bylo rozděleno mezi státní lesy a státní statek.
V roce 1953- 54 přešla správa dvora na Jednotné zemědělské družstvo Vlčkovice, později JZD Společný cíl se sídlem v Kolinci. To se změněným názvem Obchodní družstvo zde hospodařilo až do roku 1996.
Obytnou část dvora původně se vchodem ze dvora, později byl proražen vchod ze staré silnice, po odchodu Bernáškovi rodiny používalo pro svoje potřeby jako kancelář JZD Vlčkovice, později Místní národní výbor ve Vlčkovicích. Po přenesení pravomocí MNV do Kolince se začala původní kancelář používat jako byt.
Prvním obyvatelem byl farmář JZD Cibulka, po něm se sem nastěhoval Kramár. Později prostory zrekonstruovali na dva byty pro zaměstnance JZD. Do prvního bytu se nastěhoval horník Ivan Suk z Kolince, kterého zaměstnávalo JZD po úraze způsobeném mu v kolinecké továrně, později se vrátil zpět do Kolince. Druhý byt obsadil Ludvar z Klatov s rodinou, později odešli do Bolešin. Po odchodu Suka a Ludvara přišly do Vlčkovic tři sestry Matuškovy z Chomutova. Bydlely v obou bytech ve dvoře a později se odstěhovaly zpět do Chomutova.
Po nich se přistěhovala do bytů Jana Dufková s dcerami Ivetou, Janou a Mirkou. Nejstarší Iveta má dvě děti Lenku a Mirka. Jana se vdala a žije v Křížovicích. Nejmladší Mirka zahynula při automobilové nehodě 21.6.1996.
V roce 1996 požádala sestřenice Jaroslava Bernáška Zdeňka Bradová o navrácení dvora zpět do soukromého vlastnictví. Jana Dufková byla přinucena se odstěhovat do bytovky JZD v Mlázovech spolu s vnukem Mirkem. Jeho matka Iveta si v té době odpykávala výkon trestu v Pardubicích za vykrádání chalup ve Vlčkovicích a Brodě. Dcera Lenka byla pro nedostatečnou výchovu a zanedbávání školní docházky umístěna v diagnostickém ústavu pro mladistvé.
Dvůr byl zásoben vodou tekoucí samospádem ze dvou studní vyhloubených na poli „Na Leštinech“ patřících ke dvoru. Za JZD byla vybudována další studna v prostoru pod hrází návesního rybníka, voda z této studny byla tlačena čerpadlem proti svahu do spodní stáje. Zde byly umístěny napáječky pro dobytek ve své době jako první v širokém okolí.
První majitelka po revoluci Zdeňka Bradová (*25.3.1934 ), žijící v Litohlavech čp. 96 okr. Rokycany po navrácení hospodářství v restituci pronajala asi 15ha polí na Leštinech ing. Václavu Bílkovi ze Žichovic, bydlí v Kolinci.
Stáje, obytná část a stodola byly prázdné a postupně chátraly. Stodola v roce 1998 značně zpustla a v zimě sníh prolomil střechu. V zimě roku 2000 – 2001 byly stáje zaplněny Bílkovými ovcemi.
V roce 2001 vykácena celá plocha lesa v Horách patřící ke dvoru čp. 14 ve Vlčkovicích.
V roce 2003 koupili dvůr Hana Brabcová (*7.10.1968), do té doby bydlící na Chodově – Praha 4 a Miloš Balcar (*18.11.1960), do té doby bydlící v Lobči okr. Mělník. Rodina se nastěhovala v červenci 2003 a započali s opravami především obytné části.
Hana Brabcová měla dvě dcery Markétu Horovou a Sandru Horovou. Spolu pak měli syna Miloše. Ve Vlčkovicích 5.6.2004 se jim narodila dvojčata Martin (†15.7.2004) a Mirek. 8.12.2005 se narodila Markéta Balcarová.
Čp. 15
U Křesťanů
Původním majitelem stavení spolu se 4 ha polí byl Jan Hošek spolu se ženou Magdalénou roz. Vlachovou z Číhaně . Později jejich syn Jan (*7.3.1852, †2.7.1904), který se 11.2.1879 oženil s Barborou roz. Hallerovou (*12.7.1857 v Kolinci čp. 75, †23.4.1926). Jan byl ze tří dětí, měl bratry Václava a Emanuela.
Jan a Barbora měli deset dětí:
Emanuela Hoška oženil se se Žofií (†1868 – 70) roz. Potužákovou z Brodu – dcerou Josefa Potužáka, domkáře v Brodě čp. 20 a Barbory roz. Velátové z Mitrovic. Zpočátku žili v Brodě čp. 20, kde se jim 21.9.1915 narodil syn Václav. V roce 1937 koupili chalupu čp. 31 veVlčkovicích od listonoše Karla Kindelmanna a odstěhovali se tam.
Antonína Hoška (*25.4.1884, †10.5.1908), kameník,
Jana Hoška (*7.5.1889, †28.10.1974) - oženil se s Barborou (*XI./1899, †III./ 1993) roz. Širokou z Puchverka. Žili spolu v čp. 15 ve Vlčkovicích,
Ludvíka Hoška (*23.8.1892, †21.9.1892),
Marii Hoškovou (IV./1894, †6.3.1895),
Kateřinu Hoškovou (*1896) provdaná Bílá, žili ve Zdebořicích, po válce se odstěhovali do Hadravy u Nýrska,
Barboru Hoškovou (*1899, †1996) provdaná Kohoutová , žili v Mlázovech,
Václava Hoška (*18.8.1902), oddán 20.6.1942 na Smíchově s Marií roz. Sladkou z Domažlic, odstěhoval se do Pomořan,
Anežku Hoškovou odstěhovala se do Hoštic, má dceru Anežku žijící v Habarticích,
Františka – žil v Komořanech u Mostu.
Jan Hošek mladší, který spolu se ženou Barborou žili v čp. 15, dlouho nemohli mít dítě. Ubytovali proto u sebe asi 7-letého chlapce Václava, ten z Vlčkovic vychodil školu v Kolinci a odešel do služby k Šímům do Číhaně. Později se jim narodil syn Václav (*18.2. 1942), který je současným majitelem čp. 15. Jeho žena Anna (*1943, †2001) pocházející z Oselců čp. 75 měla před svatbou s Václavem dceru Marii, spolu pak měli ještě dvě děti: Annu a Štěpánku. Bydlí spolu v Oselcích čp. 75.
Kolem roku 1960 přestavěl Václav Hošek původní stodolu čp. 15 na obytné stavení se štítem do vsi. Původní obytná část, tvořená pouze jedním velkým pokojem je od té doby opuštěna. Stáj od čp. 15 je v jednom celku mezi obytnými částmi čp. 15 a čp. 16.
Čp. 16
U Hodáníků
Čp. 16 patřilo ve Vlčkovicích k opravdu malým hospodářstvím, původní majitel Valdhauzer obhospodařoval asi 2 ha. Do chalupy se přiženil Volf, později byl majitelem Josef Hejduk (*před 1890). Ten se oženil s Marií (*6.1.1866, †16.4.1920) roz. Pytlovou z Vlčkovic čp. 10.
Žil u nich Slovák Emerich Pavlík, pro jeho neobvyklé jméno mu lidé říkali prostě „Pepík Hodáníkojc“. Josef a Marie Hejdukovi měli dceru Marii (*1.6.1934), ta se provdala kamsi na Rokycansko.
Od jejího syna koupil chalupu současný majitel. Ten vykopal na zahradě studnu, přes jeho snahu, ale na vodu nenarazili, studna zůstala napůl vykopaná a suchá.
Usedlost nebyla nikdy přestavována a v 90. letech byla již v značně zuboženém stavu. V roce 2008 jsou majiteli čp. 16 manželé Vladimír a Jaroslava Stříbrských.
Čp. 17
U Roulů
Původně tento dům postavila vrchnost pro svého hajného. Později chalupu spolu asi s 5ha pozemků koupili Hallerové.
Manželé Matěj Haller (*1847, †11.11.1918) a jeho žena Marie (*1846, †8.12. 1911) roz. Sejpková ze Svojšic čp. 31 měli:
Marii (*10.12.1875), narodila se jí VII./1892 nemanželská dcera Marie (†15.8.1892). Později se Marie provdala za Jana Uhlíka – čeledína z Tedražic čp. 1. Narodil se jim syn Petr (*VIII./1902, †18.4.1904),
Matěje (*28.10.1880). Ten se oženil s Annou roz. Zahálkovou (*15.2.1886 v Číhani čp. 33, †16.9.1915).
Narodilo se jim sedm dětí:
Marie (*8.11.1912 ),
František Rudolf (*13.4.1914, †3.5.1922),
Amálie (*6.10.1917, †4.7.1918),
Jaroslav (*24.4.1919),
Ladislav (*15.2.1922), oženil se 23.8.1943 s Vlastou roz. Lhotkovou,
František (*10.8.1924),
Miroslav (*5.4.1926).
Ještě než se Hallerovi přestěhovali do Prahy opravili chalupu a prodali ji Františku Němcovi.
František Němec (*asi 1897) ze Skránčic se oženil s Annou roz. Hejdukovou ze Smrčí čp. 25, měli spolu čtyři děti:
Antonii (*14.10.1922) – provdala se za Josefa Pláničku do Vlčňov, v roce 1946 se odstěhovali do pohraničí – Škrle u Chomutova, později se přestěhovali do Teplic. Narodily se jim čtyři děti: Libuše – provdaná Schumerová, žije v Novosedlicích u Teplic, Josef – žije v Žatci, Jiří – žije v Dubí u Teplic, Miroslav – žije v Teplicích.
Josefa (*1924) – oženil se s Libuší roz. Jelínkovou z Prahy, odstěhovali se taktéž do pohraničí,
Marii (*17.8.1934) – vdala se 1953 za Václava Valdmana ze Sušice.V Sušici žili do roku 2000, odstěhovali se do Bakova nad Jizerou k dceři Marii. Mají tři dcery:
Marii (*1953) – provdaná Fliegelová. Žije v Bakově nad Jizerou. Má dva syny,
Hanu (*1957) – provdaná Grmelová. Žije v Liberci, má dva syny,
Václavu (*1960) – provdaná Dekanovská. Žije v Praze, má dceru a syna.
Františka (*29.4.1936) – odešel do hornického učiliště v Mostě. Oženil se s Alenou roz. Říhovou. Narodila se jim dcera Alena. Po smrti ženy Aleny se znovu oženil s Karlou roz. Šantrochovou a žijí v Mostě.
V roce 1929 se prodávaly pozemky patřící k čp. 17 za cenu 3 500,- Kč za jeden strych = korec, tj. 27arů.
V roce 1962 se zpět do Smrčí vrátili z pohraničí manželé Josef a Libuše Němcovi spolu s dvěma dětmi:
Evou (*1950) – vdala se za Miroslava Dolejšího z Kolince, rozvedla se, její druhý muž byl Ladislav Klaus byl z Plánice, také se rozvedli,
Pavlem ( * 27.5.1955 ) – oženil se s Jaroslavou roz. Přerostovou ze Zavlekova, žili v Kolinci čp. 266. Měli dva syny a chalupu ve Smrčí používali jako rekreační.
Po smrti Jaroslavy se Pavel Němec znovu oženil s Marcelou roz. Suchou a žijí spolu ve Smrčí čp. 17.
Čp. 18
U Tesařů
Původní chalupník Malík obhospodařoval asi 4ha polí, vše prodal tesaři Jakubu Koželuhovi (*7.7.1824, †13.12.1897), pocházejícímu ze Zavlekova čp. 8 a jeho ženě Marii (*1.1.1825, †30.12.1896) roz. Václové z Mokrosuka čp. 7. Měli spolu 5 dětí:
Dceru Annu (*16.1.1860),
syna Jana (*26.5.1862, †15.3.1863),
dceru Marii (*28.5.1864),
syna Václava (*28.9.1866, †16.4.1920),
dceru Františku (*3.4.1869, †10.4.1869).
Syn Václav byl po otci tesařem, 13.8.1900 se oženil s Annou roz. Fürbacherovou (*13.9.1871 v Prokošíně čp. 56 ). Václav s Annou měli 9 dětí:
Tomáše (*21.12.1892, †11.11.1943), oženil se s Marií roz. Rubášovou z Chlistova, narodil se jim syn Oldřich (*18.8.1928, †23.3.2001), žil v Mochtíně,
Václava (*1.9.1901, †20.6.1975), oddán s Marií roz. Šotovou z Hoštiček čp. 9, narodily se jim tři děti: Václav (†1.6.1977), Slávka (†31.1.1993), Marie,
Karla (*6.1.1903, †7.3.1970), měl syna Václava (†15.1.1999), žil s rodinou v čp. 18 ve Smrčí, po válce odešli do Dešenic a v chalupě žil jeho bratr Josef,
Jana (*17.6.1904, †17.6.1904),
Marii (*15.6.1905, †20.4.1947), provdala se za Josefa Šilhavého, žili v Lubech. Narodily se jim dvě děti. Marie a Jakub, oba jsou již po smrti,
Barboru (*1.9.1907, †10.1.1959) - provdala se za Karla Šírka pocházejícího z Kolince – hajného u Velhartic, mají dvě děti. Karel žije v Sokolově a Emanuel na Svojších,
Růženu (*4.12.1909, †30.6.1958)– provdala se za Bohuslava Mauleho pocházejícího z Nového Dvora – mlynáře v Netolicích. Měli dvě děti. Syn Bohouš žije v Chebu a dcera Jarmila žije v Karlových Varech,
Josefa (*7.2.1912, †21.5.1977), oddán 7.2.1939 s Barborou (*1915, †17.5.2004) roz. Dolejší z Číhaně. Měli spolu dceru Irenu,
Aloise (*20.10.1916, †24.3.1985), oženil se s Annou roz. Rubášovou z Číhaně. Po válce se rodina odstěhovala do Dešenic čp. 72. Měly tři dcery: Zdeňku (*9.9.1940), žije v Dešenicích čp. 60, Annu (*12.9.1943, †2.4.2003), žila v Praze a Libuši (*27.3.1953), žije v Dešenicích čp. 72.
Irena Koželuhová (*1942), dcera Josefa a Barbory, žije v Klatovech, provdala se za Karla Holečka z Jindřicovic, jsou bezdětní. V Klatovech s nimi bydlela i Barbora, Irenina matka.
Po odstěhování Barbory Koželuhové do Kolince koupil čp. 18 ve Smrčí Karel Komárek z Kolince. Měl dvě dcery (dvojčata) a syna Karla. Irena si postavila rekreační chalupu ve Smrčí v místech původního čp. 24, tato chalupa dostala nové číslo popisné E4. V roce 2008 jsou majiteli čp. 18: Danuše Kotalová za Sušice, Rudolf Zuziak z Nepomuku a Danuše Zuziaková z Plzně.
Čp. 19
U Vizingrů
Původním majitelem byl Tomáš Vizingr spolu se ženou Marií roz. Honzíkovou z Vlčkovic čp. 13. Měli dceru Josefu (*VI./1890, †14.4.1893). Od něho koupil chalupu Kislinger Václav (*7.8.1883 ve Vlčkovicích čp. 3), kameník – syn Františka Kislingera z Vlčkovic čp. 3 a Kateřiny roz. Hoškové z Lukovišť čp. 15. Jeho žena Marie roz. Vávrová (*30.3.1888 z Buršic čp. 20 ), s kterou se oženil 18.5.1912 byla duševně zaostalejší, což více či méně zanechalo známky i na psychice jejich dětí.
Jan (*17.2.1913) – oženil se, odstěhoval se do Netunic u Plzně, měl dceru Annu,
Karolina (*3.6.1914) – zůstala svobodná, žila ve Vlčkovicích čp. 19, byla neobyčejně malého vzrůstu ale dostatečné vyřídilky,
Josef (*26.2.1916) – oženil se 1.12.1945 s Františkou roz. Janečkovou, žili v Kolinci čp. 74, měl dceru Annu, která se odstěhovala do Lukoviště a dva syny žijící v Kolinci,
Marie (*11.11.1919, †1991) vdala se za Boučka na Dobrou Vodu, měli dceru Marii bydlící v Klatovech,
Anna (* 2.4.1921, †VII./ 1997) svobodná, žila ve Vlčkovicích čp. 19, nejprve s rodiči, později se sestrou Karlou, po její smrti sama. Annu nejvíce ze všech dětí poznamenala psychická porucha,
Václav (*6.6.1926, †1990) oženil se s Marií, odstěhovali se do Sezimova Ústí, měli tři dcery.
Chalupu po otci dostal Josef Kislinger, ten se odstěhoval do Kolince a vlastnictví přešlo na jeho sestru Marii. Ta zde nechala bydlet svoji sestru Annu. Po smrti Marie netrvalo dlouho a III/1992 Anna byla postižena mozkovou mrtvicí, zdravotní stav byl natolik vážný, že již nemohla sama žít ve Vlčkovicích. Byla převezena do Horažďovic, do nemocnice pro dlouhodobě nemocné, zde zemřela v červenci 1997.
Chalupu po matce Marii zdědila Marie Klimešová (*3.3.1955) roz. Kislingerová žijící v Klatovech čp. 599, mají jednoho syna. Chalupa je postavena na podmáčeném místě a patří k ní pouze zahrádka u štítu směrem k Šímům, navíc se zde určitou dobu nesmělo hýbat s půdou, protože Anna ještě za svého života sem vynášela výkaly místo záchodu, ve kterých byl objeven střevní parazit.
Usedlost byla tvořena obytným stavením, v části směrem do vsi je přístavek dříve používaný jako stáj pro dvě krávy. Malá stodůlka s doškovou střechou posloužila ke stavbě kolny, která na tomto místě stojí dodnes.
V roce 2008 kupuje od Marie Klimešové domek Václav Pinkas z Chmelné u Sušice a postupně započal s rekonstrukcí, ale již v roce 2009 je čátečně opravený objekt opět na prodej.
Čp. 20
U Šubrta
Původním majitelem Pavlík, po něm Babka. Do chalupy čp. 20 se později přistěhoval Josef Sýkora spolu se ženou Marií (*IV./1857, †11.1.1905) roz. Pytlovou z Buršic čp. 16. Měli spolu dceru Marii, která se 23.5.1905 provdala za Václava Kindelmanna (*28.7.1878) z čp. 28 ve Vlčkovicích.
Chalupu kupuje Josef Kindelmann (*12.9.1884 ve Vlčkovicích čp. 26), zvaný ”Voršilák”, oddaný 12.6.1909 s Annou roz. Reiserovou (*31.8.1889, v Javoří čp. 12 ), měli spolu sedm dětí:
Marii (*1.5.1910) vdala se 23.1.1934 za Josefa Šubrta z Bernartic (*24.10.1911 , narodil se jim syn Josef (*1.3.1934, †2.3.1934), manželství zůstalo bezdětné. Šubrt měl nemanželské děti, žili v Kolinci, později se vrátili do Smrčí čp. 20,
Annu (*19.8.1911), provdaná 13.5.1939,
Růženu (*24.12.1912),
Josefa (*14.11.1914), oženil se 10.6.1939 se svojí sestřenicí Marií roz. Reiserovou z Javoří,
Rudolfa (*16.10.1918) jeho žena pocházela z Javoří, žili spolu v Sušici,
Josefu Barboru (*29.2.1922, † asi 1994) vdala se 17.11.1951 za Štefana Paducha z Nýrska, žili v Sušici, později se vrátili do Smrčí a žili v čp. 33. Paduch se v garáži otrávil výfukovými plyny,
Boženu – zůstala svobodná, žila s Duchoněm z Vítkovic, žili tamtéž, měli spolu dceru Janu.
Josef Kindelmann starší koupil chalupu čp. 33 ve Smrčí od Karla Komárka v roce 1932 a odstěhoval se tam, čp. 20 prodal Rudolfu Jarolímovi za 5000,-Kč téhož roku. Chalupu čp. 20 od Rudolfa ? později koupil Václav Paveza za 9100,-Kč. Pavezům se narodil syn Václav Josef (*27.7.1935).
V roce 1936 koupili od Václava Pavezy stavení manželé Václav a Magdaléna Kotálovi za 8400,-Kč.
Po odchodu manželů Kotálových se do chalupy vrátili Marie a Josef Šubrtovi. Po smrti Marie Šubrtové roz. Kindelmannové prodal její muž Josef chalupu své sestře. Umřel ve své chalupě za nevyjasněných okolností, které vyšetřoval tehdejší SNB. Chalupu pro rekreační účely využívala neteř Josefa Šubrta, následně v roce 2008 pak manželé Řeřichovi – Radek a Iveta, trvale žijící v Čelákovicích a Brandýse nad Labem.
Přestěhováním Josefa Šubrta staršího přešel název ”U Voršiláků” z čp. 20 na pozdější čp. 33.
Čp. 21
U Žižků
Původním majitelem Novák, pocházející z Vlčkovic čp. 9. S jeho dcerou Marií se oženil Vojtěch Pytel – hajný ve Vlčkovicích čp. 21. Vojtěchovi a Marii se narodila dcera Barbora (*3.12.1862 ve Vlčkovicích čp. 21), provdaná za Blažeje Jakuba Šírka (*9.1.1873 v Oustalči) – čeledína ve Vlčkovicích čp. 14. Pozdějším majitelem byl Jan Kratejl, kterému se s jeho ženou Josefou (*1853, †1.7.1913), roz. Novákovou z Vlčkovic narodili:
Jan (*1888),
Emanuel (*17.12.1887), oženil se s Annou (*24.7.1890), roz. Pytlovou, dcerou Františka Pytla z Lukoviště čp. 21 a jeho ženy Františky roz. Novákové z Lukovitě,
Marie (*18.8.1891), měla nemanželskou dceru Aloisii (*9.1.1913, †14.1.1913), otec v matrice neuveden,
Vojtěcha (*1893.
Emanuel Kratejl a jeho žena Anna měli tři syny:
Emanuela (*15.10. 1921, žije v Praze čp. 2603/21),
Františka (*1.5.1923),
Josefa (*25.11. 1925, žije v Praze čp. 1691/35).
Emanuel Kratejl starší se s rodinou odstěhoval do Prahy, odtud do pohraničí k Mariánským Lázním, později opět do Prahy.
Usedlost koupil Jan Žižka (*23.6.1913, †4.2.1981) pocházející z čp. 13 ve Vlčkovicích, oženil se s Josefou (*17.7.1921 , †8.6.1991) roz. Raitmajerovou z Mlázov, měli dva syny.
Jana (*1942) oženil se s Ludmilou (*1949) roz. Hynčíkovou z Kolince, žijí v Kolinci čp. 247 mají dvě děti Jana a Ludmilu,
Václava (*7.5.1944) oženil se s Růženou (*6.1.1945) roz. Javorskou ze Zdebořic, žijí ve Vlčkovicích čp. 21, mají tři děti:
Václava (*1968) oženil se s Věrou roz. Pikhartovou z Číhaně, žijí v Kolinci, mají dceru Evu a Lenku,
Mirka má ženu ze Sušice, žijí v Hrádku u Sušice, mají dceru Veroniku,
Janu (*16.10.1976) svobodná, žije s rodiči ve Vlčkovicích čp. 21.
V roce 2003 provedeno položení nové střešní krytiny nad domem a částí chléva.
Čp. 22
U Tabáčníků ve Smrčí
Původním majitelem chalupy čp. 22 byl Pavlík. Později usedlost obýval Jan Šíma spolu se ženou Marií roz. Opaleckou ze Zahrádky čp. 9. Měli spolu:
Marii (*3.2.1873 ) provdala se 11.5.1897 za Václava Hrbka (*14.6.1868 v Kolinci čp. 43) syna Jana Hrbka a Josefy roz. Sýkorové z Vlčkovic čp. 25,
Václava (*4.9.1877) pozdějšího tesaře, ten se oženil 14.6.1904 s Antonií (*17.11.1884) roz. Oudovou z Mlázov čp. 7, měli spolu deset dětí:
Marii (*19.3.1905, †29.6.1905),
Antonii (*7.4.1906), provdala se za Matěje Trojana – zámečníka z Kolince, bydleli v Kolinci, měli dvě děti: Josefa a Marii,
Václava (*24.10.1907, †léto 1977) – oženil se 15.8.1932 v Kolinci s Marií (*1907, †1992) roz. Pavlíkovou,
pocházející z Vlčkovic čp. 5, byl cestářem, postavili si nový dům ve Vlčkovicích čp. 35, měli dva syny Františka (*16.6.1933, žije v Sušici) a Vladislava (*23.8.1936, †) žil v Klatovech,
Marii (*6.2.1909, †24.4.1909),
Petra (*9.8.1910, †), žil v Plzni, pracoval u SNB,
Emanuela (*19.1.1913, †2.1.1970) oženil se 28.8.1938 s Marií roz. Korcovou (*1917, †24.6.2004) z Mlázov, bydleli spolu ve Smrčí čp. 22. Mají dceru Hanu (*20.5.1940, žije ve Smrčí čp. 22 ), vdala se za Miroslava Honzíka z Kolince (*1944), který byl vojákem z povolání. Hana a Miroslav Honzíkovi měli dva syny Zdeňka († 4.4. 1979) a Miroslava (žije v Rokycanech). Později se rozvedli. Hana se znovu vdala za Jana Boublíka pocházejícího z Jindřichovic. Jan pracoval ve Škodě Plzeň, bydlí spolu ve Smrčí čp. 22,
Annu (*8.11.1914), provdaná 15.8.1936 za Bohumila Ibermaiera z Plánice, spolu s třemi dětmi žili v Plánici,
Marii (*30.4.1916, †21.6.1916),
Marii Lidmilu (*2.2.1923) , vdala se 28.10.1944 za Jaroslava Nygrýna z Plzně, bankovního úředníka, žili spolu v Plzni. Měli syna MUDr. Jaroslava Nygrýna,
Boženu Růženu (*11.3.1926), vdala se 17.5.1947 za Antonína Frydrýška, manželství zůstalo bezdětné.
V roce 2008 je majitelem domu čp. 22 Miloslav Krupička žijící ve Zbirohu.
Čp. 23
U Dudáčků
Nejstarším majitelem čp. 23 byl Pavlík, později stavení koupil Jelínek, s jeho dcerou Kateřinou se oženil Václav Kaňák.
Václav a Kateřina měli syna Františka (*18.12.1868), ten se 7.1. 1891 oženil s Josefou roz. Pařízkovou (*28.2.1868 v Zamlekově). Měli spolu šest dětí:
Annu narodil se jí syn Ladislav (*27.6.1923, †15.3.1924),
Marii (*XI./1887, †16.2.1907),
Jana (*16.5.1901, †11.2.1907),
Karla (*2.9.1903, †23.2.1907),
Josefa (*29.7.1906),
Jana (*26.6.1909).
Jan Kaňák žil se svojí ženou Marií (*17.9.1912) pocházející z Kydlin čp. 44 ve Smrčí čp. 23. Kaňák Jan se s rodinou odstěhoval a chalupu spolu s polnostmi pronajal povozníkovi Františku Kučerovi.
Kučerovi si později postavili v Kolinci, na místě původních Bulkových chlévů a chalupa čp. 23 ve Smrčí zůstala prázdná. Po založení JZD toto používalo stáj a stodolu patřící k čp. 23 pro uskladnění mouček na hnojení. V restituci dostali potomci Jana Kaňáka stavení spolu s pozemky při silnici na Kolinec “Na Suchých a na Flusarně“ zpět. Stavení bylo v této době již v dosti zchátralém stavu, pouze stodola zůstala poměrně zachovalá.
Chalupu kupují pro rekreaci Plzeňáci, kteří si opravili obytnou část původního stavení.
Čp. 24 - E 4
U Starostů
Původním majitelem stavení čp.24 byl Malík, později se do chalupy přiženil Pavlík. Následně získal čp. 24 ve Smrčí koupí Kratejl Matěj (*14.2.1865) - syn Jana Kratejla, domkáře z Brodu čp. 14 a Marie roz. Kloudové z Vlčkovic čp. 10. Matěj se 20.5.1890 oženil s Marií roz. Oudovou z Mlázov čp. 25. Měli spolu devět dětí:
Celá rodina se po válce odstěhovala do pohraničí.
Chalupa s malými hospodářskými staveními zůstala opuštěna a postupně chátrala. Koupil ji Josef Koželuh pocházející ze Smrčí čp. 18. Po koupi ale stavení chátralo dál. Jeho dcera Irena (*20.1.1942, žije v Klatovech čp. 517) ruiny srovnala se zemí a na místě mírně pod původním domem, směrem k rybníku postavila novou rekreační chalupu s přiděleným čp. E4. Irena žije s manželem Holečkem pocházejícím z Jindřichovic v Klatovech, chalupu navštěvují o víkendech. Manželství zůstalo bezdětné.
Původními majiteli čp. 25 byla rodina Hejdukova. Jan Hejduk (*1840, †26.2.1896) spolu s manželkou Josefou (*14.1.1843, †14.11.1925) roz. Novákovou z Vlčkovic čp. 9. Měli syna Vojtěcha (*15.8.1864) a dceru Josefu (*30.12.1871).
Vojtěch se oženil 5.5.1896 s Marií (*26.7.1870, †2.3.1922) roz. Uhlíkovou z Oučína čp. 1. Měli spolu 9 dětí:
11.června 1907 zapálil blesk stavení spolu s domem čp. 26. Budova byla znovu opravena.
Původní majitel Malý prodal chalupu čp. 26 ve Smrčí rodině Kindelmannově. Václav Kindelmann měl spolu se ženou Marií roz. Zíkovou z Křížovic čp. 16 tři syny a dceru:
Marii (*13.1.1898) provdala se 2.12.1944 za Josefa Fürbachera (*6.5.1896 v Záhorčicích čp. 18), přestěhovali se do nově postaveného čp. 30 ve Smrčí. 11.6.1907 zapálil blesk chalupu spolu s čp. 25. Budova byla znovu opravena.
Po válce se rodina odstěhovala do Dešenic čp. 8. Po roce 1970 kupuje chalupu v dosti zchátralém stavu Novák z pražského Jižního města. Rodina Novákova používá chalupu čp. 26 pro rekreaci.
Nejstarším známým majitelem stavení čp. 27 ve Smrčí byl Václav Honzík (*VI./1827, †20.9.1910) – krejčí, žil v chalupě se ženou Žofií roz. Václavou z Malonic. Měli spolu syna a dceru: Josefa (*2.2.1869) a Josefu.
Josef se 3.8.1895 oženil s Františkou roz. Hosnedlovou (*9.2.1876 v Drouhavči), měli osm dětí:
Josefa se provdala za Antonína Stacha. Měli spolu dceru Josefu (*17.12.1897).
Chalupu čp. 27 po svém otci zdědil Václav Honzík, byl hajným u Prahy. Po něm vlastní chalupu jeho potomci – v roce 2008 manželé Nouzovských Zdeněk a Helena, trvale bydlící v Praze Řepích, kteří ji užívají k rekreaci. Nejstarší Honzík byl velice pobožný člověk, nechal u kameníka a kováře udělat křížek a postavil jej po levé straně při cestě z Vlčkovic, před hrází smrčovského rybníka, kde stojí dodnes.
Původním majitelem byl Josef Sýkora (*1853 ve Vlčkovicích čp. 28, †22.3.1920), se svojí ženou Magdalénou (*V./1862, †23.11.1906) roz. Hrachovou. Od něho chalupu koupil Kindelmann Václav spolu se ženou Marií roz. Zíkovou z Vlčkovic čp. 10. Jejich syn Václav Kindelmann (*28.7.1878 – řečený Entl, který zemřel při autonehodě, byl sražen automobilem v Sušici), se 23.5.1905 oženil s Marií roz. Sýkorovou, dcerou Josefa Sýkory – domkáře ve Vlčkovicích čp. 20 a Marie roz. Pytlové z Buršic čp. 16. Měli spolu 5 dětí:
Stáj,
Nejstarším známým majitelem byl Matěj Novák (*III./1838, †5.11.1906) se svojí ženou Leopoldinou (*1839, †26.9.1903) roz. Baštářovou z Mlázov čp. 16. Narodili se jim tři děti:
Staří Novákovi zemřeli kolem roku 1955 , jsou pochováni v Kolinci. V té době byla Barbora již ovdovělá a vrátila se do čp. 29. Po její smrti dcera Emilie chalupu prodává k rekreačním účelům Zadražilovi z Prahy. Ten později prodává chalupu manželům Ireně a Zdeňku (*25.4. 1954) Dvořákovým z Příbrami čp. 288, ti ji používali k rekreaci.
Chalupa byla pro rekreační účely mírně upravena. Původní malá stodůlka se štítem do vsi je dnes obývaná stejně jako malý chlév za stodůlkou navazující na původní obytné stavení.
V roce 2008 je majitelkou Helena Mangová bytem 2144/3 Praha Stodůlky.
Původním čp. 30 ve Vlčkovicích byla bývalá pohodnice společná i pro Kolinec, zmiňovaná již kolem roku 1837. Stávala na Pačinech nad silnicí, při cestě do Ústalče. Vyhořela roku 1886. Pocházela z ní matka Jan Hoška z čp. 15 ve Vlčkovicích.
Po srovnání pohodnice se zemí obdržel volné čp. 30 Josef Fürbacher (*6.5.1896 ze Záhorčic čp. 18) pro nově postavené stavení, ještě před rokem 1918, na poli ve Smrčí, které před tím koupil od Václava Krýsla z Vlčkovic čp. 12.
Josef Fürbacher jezdil po vsích a za drobné dárky (nitě, jehly apod.) dostával od lidí staré hadry a ty potom předával k dalšímu zpracování. Podle této jeho činnosti mu lidé říkali „hadrář“.
Oženil se s Marií (*13.1.1898) roz. Kindelmannovou pocházející z čp. 26 ve Vlčkovicích. Měli osm dětí:
Ladislav se s Miluší rozvedl a oženil se s Polkou, s kterou se seznámil v zaměstnání v Sušickém Sole. Ladislav se opět rozvedl a oženil se s Anežkou (†II./ 2001) ze Sušice a bydleli spolu v Sušici.
V chalupě zůstal jeho prvorozený syn Ladislav. Vyučil se klempířem, oženil se a má syna. Jeho žena se synem odešla a v dnešní době tj. rok 2000 s ním bydlí v čp. 30.
Iveta z čp. 14 ve Vlčkovicích.
Stavení bylo postaveno ze stodoly čp. 10, majitelem byl Jan Novák spolu se ženou Josefou roz. Kotalovou z Kašovic čp.9. Narodil se jim syn Karel (*28.10.1891, †10.2.1893). Od Jana Nováka kupuje usedlost Karel Kindelmann (*19.8.1882 v Darové čp. 1) – syn Václava Kindelmanna domkáře ve Vlčkovicích čp. 26 a Marie roz. Zíkové z Křížovic čp. 16. Karel Kindelmann byl listonošem, se svojí ženou Aloisií roz. Kratejlovou z Vlčkovic čp. 24, provozovali trafiku. Vyklápěcím oknem kuchyně prodávali cigarety, po roce 1930 bylo za jednu korunu 14 cigaret.
Měli spolu sedm dětí :
V roce 1937 prodali Lojzínovi stavení za 11000,-Kč Emanuelu Hoškovi toho času kameníkovi v Brodě čp. 20 a odstěhovali se do Prahy čp. 1465/8.
Emanuel byl synem Jana Hoška, domkáře ve Vlčkovicích čp. 15 a Barbory roz. Hallerové z Vlčkovic čp. 17. Spolu s Emanuelem koupila chalupu jeho žena Žofie roz. Potužáková, dcera Josefa Potužáka domkáře v Brodě čp. 20 a matky Barbory roz. Velátové z Mitrovic. Emanuel měl spolu s Žofií dvě děti:
Jarmila žije v Lubech u Klatov. Provdala se za Josefa Aulíka (*1948 ) ze Zdebořic. Mají dvě děti Radku (*1972 ) a Pavla (*1974).
Jarmile a Václavovi se narodil syn Václav (*1955, †květen 1967), zemřel po operaci mozkového nádoru.
Dále pak dcera Alena (*13.8.1957, žije ve Velharticích čp. 122). Provdala se za Václava Sedláka (*1956 ) z Hrádku u Sušice. Mají dva syny Václava a Aleše. Pravnoučata: Markéta, Monika, Václav, Filip, Kateřina, Lukáš.
Nejstarším známým obyvatelem čp. 32 ve Vlčkovicích byl Jiří Novák (*26.3.1848, †4.9.1926) – kameník, se oženil s Annou Zahálkovou z Brodu čp. 15. Měli spolu dvě děti: Vojtěcha a Annu.
Jaroslav Novák byl jedním ze zakládajících členů Jednotného zemědělského družstva ve Vlčkovicích na podzim roku 1952. Spolu s Františkem Pavlíkem, ten ale umřel začátkem ledna 1953. Postupně se k založení JZD připojili: František Němec, František Hejduk, František Kislinger, Josef Kindelmann, Jan Hošek, Marie Pavlíková, Jindřich Dolejš a Václav Krýsl. Toto byl základní počet členů pro založení JZD, ostatní byli různými způsoby donuceni, aby se připojili.
Jaroslav Novák pracoval jako zřízenec v Sušické nemocnici, bydlel u přítelkyně v Sušici, zemřel ve Vlčkovicích.
Když dospěl jeho syn Mirek, používal stavení čp. 32 k rekreačním účelům. Poději prodal usedlost chalupářům z Příbrami. Ti ji prodali Niemetzovi z Klatov, který ji udržoval pro svou sestru žijící v Austrálii.
V roce 2009 je jako vlastník zapsána ?
Původní majitelem chalupy byl krejčí Karel Honzík (*1845, †19.1.1911). Ten měl spolu se ženou Marií roz. Klimentovou z Oustalče čp. 44 čtyři děti:
Karel Komárek ml. se odstěhoval do Kolince a stavení čp. 33 prodává Josefu Kindelmannovi ze Smrčí čp. 20, bratru Rudolfa Kindelmanna z čp. 26, v roce 1932 spolu s pozemky a zařízením za 26000,- Kč.
Po smrti Josefa Kindelmanna používala pro rekreaci stavení jeho dcera Josefa provdaná Paduchová s manželem, žili spolu v Sušici.
Po smrti Josefy Paduchové zdědila chalupu její sestra Božena. Boženy dcera Jana ji pak využívala k rekreaci.
V roce 2009 vlastnictví zapsáno Petru Bartůňkovi žijícím v Plzni – Bolevci.
Název chalupy je odvozen od Leopoldiny Novákové z čp. 29 babičky Josefa Nováka.
Původní stav:
Stav po přestavbě:
Chalupu postavil v letech 1920 – 25 Josef Novák (*1898 ) – syn Eugena Nováka (*13.7.1866) z Vlčkovic čp. 29 a jeho ženy Josefy (*31.12.1871) roz. Hejdukové z Vlčkovic čp. 25. tak, že kolna byla obezděna pouze ze strany k cestě, ve štítě a na dvůr byla pouze obita prkny. Josef měl se svojí ženou Magdalénou (*30.9.1901, †III./1973) roz. Knězovou z Těšetin dva syny:
Magdaléna Nováková (†1973), je pochována v Sušici. Josef Novák prožil své stáří v domově důchodců v Újezdci. Předal chalupu svému synovi Ladislavovi. Ten pěstoval na poli za vsí, nad cestou do Mlázov patřícím k chalupě, léčivé byliny, které potom prodával do Zbraslavi. Tam se seznámil s RNDr. Janem Plockem (*13.12.1931) a chalupu čp. 34 mu prodal. Plocek žije se svojí ženou Věrou v Praze čp. 1895/2 a chalupu používají pro rekreaci. Mají dceru Janu (*1972-73) učí v Praze a vnučku Hanu (*1996).
V létě 2000 byla na celé střeše stavení přeložena stávající krytina z tašek bobrovek za novou.
Stavení čp. 35 bylo nově postaveno manželi Marií (*1907, †1992) roz. Pavlíkovou z čp. 5 ve Vlčkovicích a Václavem Šímou (*1907, †1977) pocházejícím ze Smrčí čp. 22. Václav pracoval jako cestář na úseku silnice mezi Brodem a Kolincem. Měli dva syny:
Na panském poli si postavil usedlost čp. 37 Alois Novák (*14.7.1911, †6.4.1987) pocházející z čp. 32, pracoval u dráhy. Oženil se s Annou (*20.4.1919) roz. Maděrovou ze Zavlekova. Měli syna Aloise (*1947, †jako kojenec) a dceru Marii (*24.11.1948, žije ve Vlčkovicích čp. 37).
Vdala se za Karla Jarošíka z Mlázov – majora ČSLA, manželství zůstalo bezdětné, rozvedli se. Marie se vdala za Ladislava Nováka z Nového Dvora, i toto manželství zůstalo bezdětné, rozvedli se.
Postavena z milodarů občanů 1907, vysvěcena 15.8. 1910.
V první světové válce měl být odevzdán zvonek. V noci byl ale někým sňat a zakopán, skrýš neobjevil ani přivolaný policejní pes. Zavěšen byl opět po válce a svým dvouhodinovým zvoněním oslavil její konec.
Čp. 25
U Hodánů
Václava (*18.1.1902, †2.11.1908),
Františka (*10.10.1903) – oženil se 7.8.1928 s Marií roz. Kotěšovcovou v Mlázovech, měli tři děti:
Františka (* 8.3.1929, žil s střídavě ve Smrčí čp. 25 a Plzni čp. 89, †30.3.2009) – vyučil se holičem v Kolinci u Svatka, později pracoval v Plzeňském závodě Škoda, se svojí ženou Libuší žili v Plzni.V důchodovém věku se vrátili zpět do Smrčí. Mají dvě děti:
Jiřího (*1953), žije v Plzni a Alenu, žije v Plzni.
Václava ( * 27.9.1931, †1993 ) – oženil se s Boženou roz. Hanusovou z Ujčína, měli syna Václava, který zemřel již v předškolním věku a dvě dcery. Všechny tři děti byly chatrného zdraví. Kvůli astmatu dětí hledala rodina zdravější místo, proto se přestěhovali na Brčálník, později do Kynžvartu. Jedna dcera se zde provdala, její sestra se provdala do Karlových Varů.
Boženu (*25.5.1937, †v ústavu pro choromyslné v Dobřanech) – její muž Evženbyl vojákem, pocházel z Trenčína. Žili spolu v Plzni. Po narození jejich prvního syna Borise se Božena nastydla po koupání v městských lázních v Plzni. Dostala zápal mozkových blan. Po narození dcery se její zdravotní stav zhoršil a byla hospitalizována v Dobřanech, kde byla až do smrti. Manžel Evžen odešel s oběma dětmi na Slovensko.
Vojtěcha (*13.4.1905, †23.11.1905),
Pavlínu (*19.9.1906), 29.10.1932 provdána za Františka Nohu z Velenov,
Václava (*23.3.1913),
Karla – oženil se s Boženou roz. Baštářovou z Křížovic, postavili si nový dům v Kolinci. Měli tři děti: Jejich první dcera se vdala za zaměstnance drah Švarce z Hrádku u Sušice, žijí v Kolinci. Druhý syn zahynul při autonehodě. Třetí syn Karel se stal učitelem, Annu – provdala se za Františka Němce ze Skránčlic. Spolu si koupili chalupu čp. 17 ve Smrčí kam se přestěhovali, Marii – provdala se za listonoše Krýsla z Kolince – vdovce, bydleli v Kolinci. Manželství zůstalo bezdětné, Anežku – provdala se za Emanuela Šmída – syna Františka Šmída, sloužícího v čp. 14 ve Vlčkovicích.
Josefa (*31.12.1871) se provdala 14.11.1893 s nádeníkem Eugenem Novákem (*13.7.1866 v Mlázovech čp. 16), žili spolu ve Vlčkovicích čp. 29.
Čp. 26
U Vencálků
Karla (*19.8.1882), oženil se s Aloisií roz. Pytlovou (*15.2.1883), dělnicí ve Vlčkovicích čp.11 – dcerou Josefy Pytlové – dcery Vojtěcha Pytla, domkáře ve Vlčkovicích čp. 21 a Marie roz. Novákové z Vlčkovic čp. 9. Narodila se jim dcera Anna (*XI./1904, †14.2.1907). Karel se s rodinou odstěhoval do čp. 31 ve Vlčkovicích.
Josefa (*12.9.1884) koupil od Sýkory stavení čp. 20 ve Vlčkovicích,
Rudolfa (*6.5.1892), oženil se s Josefou (*17.12.1897) roz. Stachovou, dcerou Antonína Stacha a jeho ženy Josefy roz. Honzíkové z Vlčkovic čp. 27. Narodili se jim:
Josef Václav (*12.2.1922, †4.5.1922),
Stanislav (*6.5.1923), oženil se s Jiřinou roz. Mišterkovou,
Anna (*23.7.1924), vdala se 7.9.1946 s Augustinem Červenkou, odstěhovali se do Ústalče,
Vlastimil Václav (*29.7.1926),
Jiřina (*24.9.1927), provdala se 16.8.1947 za Jiřího Čadu Václav (*27.1.1930),
Jaroslava Věra (*22.10.1931),
Antonín (*21.5.1933),
Josef (*1.10.1934, †23.10.1934).
Čp. 27
U Krejčů
Dvojčata (*8.4.1901) - Františku (†13.9.1943) a Anežku (†14.6.1901),
Josefa (*15.8.1903),
Anežku (*9.11.1906), zůstala svobodná, byla hospodyní u faráře,
Antonína (*13.5.1909), oddán 12.6.1932 s Emilií roz. Holcovou z Vratislavic,
Václava Františka (*1.8.1911), oddán 15.10. 1939 s Marií roz. Hrabákovou,
Karla (*9.9.1914, †11.9.1914),
Josefu – vdala se za Blažeje Bulku z Kolince, majitele koloniálu (obchodu se smíšeným zbožím) v Kolinci, spolu měli dvě dcery:
Jiřinu (*1923, žije v Konstantinových Lázních), byla učitelkou v Kolinci. Jiřiny teta Anežka se v Konstantinových Lázních starala o faráře Španihela. Po její smrti se o něho začala starat i Jiřina, která byla již v důchodu. Po smrti faráře dostala po něm byt a odstěhovala se. Byla vdaná za Slováka Štefana Krupu, měli spolu tři děti: Jiřinu, Štefana a Jožku.
Boženu (*kolem 1925) její muž pocházel z Nalžovských Hor.
Čp. 28
U Poklasnejch
Josefa (*9.3.1910, †asi 1982), oženil se 22.2.1936 s Růženou roz. Jarošíkovou z Podolí – děvečkou ve Vlčkovicích čp. 7 (*1915, †asi 1992). Měli spolu čtyři děti:
Růženu (*1936 – žije v Losiné u Plzně ), vdala se za Stanislava Študenta, mají syna Stanislava,
Václava (*24.2.1938 – žije v Klatovech), rozváží maso v Masokombinátu, jeho žena Božena pochází z Velhartic, mají dceru a syna Václava,
Marii (*3.4.1940 –žije v Bezděkově u Klatov), vdala se za Karla Grassla z Petrovic, mají tři děti: Karla (*28.6.1961) – žil v Lužanech čp. 48, po smrti dědy Josefa se stal majitelem čp. 28 ve Vlčkovicích, chalupu rodina používá jako rekreační. Asi v roce 1990 umřel Karel Grassl na zahradě patřící k čp. 28 na infarkt při sušení sena), Pavla žije v Klatovech, Milena žije v Mochtíně. Marie ovdověla, nyní žije s Uhlíkem ze Zavlekova.
Josefa (*27.4.1944, žije v Klatovech čp. 565/III), oženil se 31.7.1970 s Růženou (*10.9.1950) roz. Hladíkovou z Bystrého, jezdí s tahačem u Silnic Klatovy. Mají syna Pavla (*11.12.1970) a dceru Janu (*3.9.1973).
Aloisii (*17.6.1914, †5.4.1916),
Marii (*19.7.1918, †16.12.1932),
Václava (*27. 5. 1921) oženil se 26.10.1946 s Marií (*2.5.1930), roz. Jílkovou z Kašovic u Sušice. Měli čtyři děti. Od října roku 1946 po svatbě bydleli spolu Václav a Marie v přístěnku a v patře hostince čp. 4 ve Vlčkovicích. Tam se jim v roce 1949 narodil syn Václav. V roce 1950 se nastěhovali do chalupy čp. I ve Vlčkovicích po Štěpánu Kratejlovi, který odešel s celou rodinou po válce do Dešenic.
Aloise (*5.5.1923, †5.5.1923).
stodola,
navýšený přistavěný chlév,
sklep,
vchod,
kuchyň,
pokoj.
Čp. 29
U Cestáků
Emanuel (*13.7.1866 v Mlázovech čp. 16 ), nádeník. Oženil se 14.11.1893 s Josefou roz. Hejdukovou (*30.12.1871), dcerou Jana Hejduka – krejčího ve Vlčkovicích čp. 25 a Josefy roz. Novákové z Vlčkovic čp. 9. Narodili se jim:
Josef (*24.1.1898), jeho žena Magdaléna (*1901) roz. Knězová pocházela z Těšetin. Po svatbě si postavili čp. 34 ve Vlčkovicích,
mrtvorozená dcera (*†30.5.1904),
mrtvorozený syn (†16.8.1906),
Barbora – vdala se na Hradiště, měli syna Antonína a dceru Emilii,
Emanuel (*23.3.1908), vyučil se řezníkem a odešel do světa.
Marie Viktorie (*7.9.1873), provdala se 30.10.1899 za Vojtěcha Henžlíka (*21.4.1874 v Plzni),
Marie (*5.2.1876), provdaná 9.2.1897 za Františka Tremla (29.1.1868, v Lukovišti čp. 16 ) – nádeníka v čp. 29 ve Vlčkovicích. Narodil se jim syn Josef (* 8.11.1897, †28.11.1897).
Čp. 30
Bývalá pohodnice, U Fürbacherů
Marii (*12.11.1920 ještě ve Vlčkovicích čp. 26, žije ve Smrčí čp. 2 ) vdala se 2.12.1944 za svého bratrance Antonína Fürbachera ze Záhorčic u Strážcova. Měli syna Václava (*27.3.1945, žije ve Vlčkovicích čp. 3). Marie se rozvedla a se svým novým přítelem v období po druhé světové válce převáděla tzv. kopečkáře přes hranice do Německa. Oba byli zadrženi a uvězněni. V té době byl její syn Václav vychováván babičkou ve Smrčí. Po návratu z vězení si Marie koupila od Dupače chalupu čp. 2 ve Smrčí. Po té se vdala za Františka Vondrysku ze Skránčic – řečeného „partyzán“ ( podle události, kdy byl chycen ruskými partyzány při krádeži jejich věcí za války pod Novým Dvorem). Chalupu čp. 2 opravil syn Václav, jeho matka Marie tam žije dodnes.
Josefa (*1923, †asi 1993) pracoval u dráhy, oženil se s tzv. fabričkou ( - ženou, která přišla do Kolince za prací) roz. Bulkovou pocházející z Hor Matky Boží. Po roce1945 si koupili chalupu v Kolinci. Měli dvě děti: dceru (*1946 ) a syna Josefa (*1947 ) – koupil si chalupu ve Strážově.
Václava (*12.11.1925) oženil se 2.8.1947 s Marií roz.Dupačovou, měli jednoho syna, odstěhovali se do Chebu.
Annu (*12.5.1931, †21.1.1932).
Rudolfa (*31.12.1932).
Karla (*17.5.1935, †24.7.1935).
Františka – oženil se do Bezděkova, pracoval u dráhy.
Ladislava (*14.1.1939, †1.2.2002), oženil se s Miluší – neteří farmáře Cibulky, bydlícího tehdy v čp. 14 z Bíluk, měli syna Ladislava (*30.5.1967, †8.6.2009). Zemřel po pádu ze střechy v Horažďovicích. Prolomila se pod ním krytina, kterou ve výšce 9m opravoval. Nepomohl ani přivolaný zdravotnický vrtulník. Dcera Jiřina – vdala se do Červeného Poříčí.
Čp. 31
U Hošků
Po Aloisii Kindelmannové dříve U Lojzínů
Annu (* 5.11.1904, †14.2.1907),
Růženu (*1.9.1907),
Karla (*31.8.1909),
Marii (*9.7.1911),
Josefa (*2.7.1913),
Františka (*9.7.1915), byl řezníkem,
Václava (*26.2.1920).
Marii (*1913, †9.10.1982) – zůstala svobodná, sloužila u Virtů v Kolinci. Koupila si tam domek a odstěhovala se.
Václava (*21.9.1915, †17.10. 1974), narodil se ještě v Brodě čp. 20, křtěn děkanem Hugo de Pauli v Kolinci, za kmotry mu byli Jan Hošek – nádeník ve Vlčkovicích čp. 15 a Anežka Hošková jeho v té době svobodná sestra (Václavův strýc s tetou). Biřmován v roce 1933. Oženil se v roce 1954 s vdovou Jarmilou (*1.9.1925, †21.9.2005) roz. Pavlíkovou z Ujčína. Ta měla v době svatby již čtyřletou dceru Jarmilu, která se narodila až po smrti svého otce.
Čp. 32
U Jirků
Vojtěch Novák (*27.11.1871 v Brodě čp. 13) se 5.2.1900 oženil s Barborou roz. Schmiedlovou (*20.2.1881 v Bernarticích čp. 23). Měli spolu devět dětí:
Karla – žil s rodinou v Tedražicích na pile. Měl syna Václava, který po válce utekl do Ameriky. Důvodem byla skutečnost, přivedl do jiného stavu služku Annu Malou, která sloužila u Boháčků v Číhani.
Vojtěcha (*7.6.1902), oddán 16.6.1928 v Běšinech s Karolínou roz. Vávrovou z Podolí,
Václava (*29.5.1904) – byl ševcem, oddán 21.4.1926 s Kateřinou roz. Langmaierovou,
Kristýnu (*24.7.1906),
Annu (*14.9.1908), provdána 24.8.1935 za Františka Koldinského,
Aloise (*14.7.1911, †6. 4.1987), oženil se 19.10.1946 s Annou roz. Maděrovou ze Zavlekova. Měli spolu syna Aloise (*1947, zemřel jako kojenec) a dceru Marii (*24.11.1948, žije ve Vlčkovicích čp. 37),
Josefa Jiřího (*19.2.1914), oženil se 17.11.1945 s Marií roz. Steiningerovou z Bystrého, žili spolu v Bystrém, mají dvě děti: Marii provdanou Bayerlovou (*1947 – žije v Klatovech) a Josefa (*XI/1952, zabil se v osmnácti letech na motorce †28.10.1970),
Růženu (*13.3.1916) vdala se za Ferdu Procházku z Mlázov, žili spolu v Kolinci. Mají syna Josefa (*1948, žije v Kolinci),
Jaroslava (*30.1.1919), jeho žena Slovačka Matylda, sloužila kdesi u Švihova. Měli pět dětí: Jaroslava, Josefa, Vlastu, Mirka a Zdenu. Matylda rodinu opustila a vrátila se na Slovensko. Jaroslav dal všechny děti do dětského domova na Kašperské Hory.
Anna (*10.2.1889) byla švadlenou v Praze na Smíchově, později se přestěhovala do Vlčkovic čp. 32. Měla spolu s Oskarem Varzollerem – kameníkem, synem Arnošta Varzollera kameníka v Praze na Žižkově a Anny roz. Pytlové z Vlčkovic čp. 10 dvě nemanželské děti:
Václava (*22.1.1907) a Růženu Barboru (*26.11.1909).
V manželství pak Marii (*15.8.1911, †15.8.1911) a Albínu Annu (*16.12.1913).
Čp. 33
U Voršiláků
Marie (*1.8.1880, †4.7.1927), se 9.2.1909 provdala za Karla Komárka (*29.10.1876 v Sušici čp. 96 ). Měli spolu čtyři děti:
Karla (*30.4.1910),
Marii (*11.2.1912),
Františka (*23.1.1917),
Karolinu (*25.3.1921), provdaná 17.2.1940 za Josefa Štejra z Bohušova.
Anna (*1890, †27.1.1911).
Dvojčata (*5.8.1898) – mrtvorozeného syna a Josefu (†14.4.1902).
Čp. 34
U Pouliňáků
obytná kuchyně,
kolna,
stodola, stáj, předsíň.
koupelna, kuchyně,
velký pokoj,
stodola, malý pokoj, předsíň.
Františka (*1923, †1985 – zemřel na následky práce v uranových dolech), vyučil se zedníkem, po válce pracoval u SNB, odstěhoval se do Chebu, s manželkou měli dceru (*1953),
Ladislava (*8.8.1927, žije v Sušici čp. 332), oženil se 28.10.1950 s Marií (*20.10.1931, †1999) roz. Přerostovou ze Suché, učil se na ZeSŠ, pracuje v Červených Dvorcích u Sušice u plemenářů. Měli čtyři děti: Marii (*1951), Liběnu (*1958), Ladislava (*1961) a Janu (*1967).
Čp. 35
U Šímů
Františka (*16.6.1933) oženil se r. 1959 s Marií roz. Honzíkovou z Kolince, měli spolu dvě děti: Milana (*1960) a Ivanu (*1968).
Pracoval u Silnic v Sušici, žili ve Vlčkovicích čp. 35, později se odstěhovali do Sušice čp. 918. Milan má dceru Michalu (*1981).
Vladislava (*23.8.1936) oženil se s Annou roz. Kubicovou pocházející z Plánice. Mají tři děti:
Vladislava (*1964), a dvojčata Luďka a Lenku (*1971), žijí v Klatovech čp. 116. Vladislav se ženou Irenou mají dvě dcery Terezu (*1989) a Kristýnu (*1995).
Čp. 37
U Nováků
Kaple
Fotografická příloha
Další příspěvky do kroniky rádi uveřejníme.
jan.vich@worldonline.cz
Lom ve Smrčí, fotoarchiv rod Taaffe, r. 1900
Kovárna při lomu ve Smrčí, fotoarchiv rod Taaffe, r. 1900
Karel Krýsl na italské frontě - úplně vpravo
Vlevo Jaroslav, vpravo Josef Krýsl na ruské frontě
Zleva stojící: (1) ?, (2)Jan Vizinger, (3)Oskar Pytel, (4)kovář Pojar,(5) ?, (6)Vojta Kratejl, (7-sedící)syn Poklasného II. Kindlman, (8-sedící) ?, (9) ?, (10) ?, (11) Poklasný I. Kindlman, (12) Štěpán Kratejl.
Dolní řada zleva: (1)Josef Kratejl (*1900), (2)Standa Kindlman, (3) Bohouš Kratejl, (4) J. Pavlík (*1922), (5)vnuk Poklasného Kindlman III.
Foto archiv Josef Kratejl, Nýrsko
Zleva: dolní řada- Oskar Pytel, starosta Josef Kratejl ze Smrčí (*1910), třetí ?, Emanuel Šíma ze Smrčí (*1913),
Jan Kislinger(u Vizingrů) (*1913)
Zleva: horní řada - Václav Krýsl (u Vacků)(*1911), druhý ?, Josef Krýsl (u Ševců) (*1912), čtvrtý ?, Jan Žižka (*1913)
Chvíle oddychu před čp. 32
Za Ševců stodolou
Kameníci zleva: Jan Žižka, druhý ?, Alois Novák, Josef Babka (Brod), rok 1936-37
Pohřeb Josefy Krýslové, roz. Kotálové, čp. 12 za války.
Květen 1945, osvobození Vlčkovic americkou armádou
Původní silnice č. 187 - pod vlčkovickým dvorem
Olej od malíře Melchera
Vlčkovice r. 1990
Vlčkovice r. 2008 - letecké mapování,