Menu

Dějiny městečka Kolince, díl V

Židovská etnická komunita v Kolinci

František Mára, 1996 (Upravil Jan Vích, 2007)

Obsah

Úvod

Z Berní rully z r. 1654

Mapa nemovitých památek “hřbitovů a synagog“

Tabulka vzniku jednotlivých židovských osídlení Klatovska

Z nejstarších kolineckých matrik

Židovský hřbitov

Židovská modlitebna a škola

Soupis počtu židů z r. 1783

Soupis počtu židů z r. 1794

Z konsignace židovských rodin z r. 1811

První seznam z r. 1856

Seznam z roku 1866

Seznam z roku 1867

Seznam z roku 1870

Seznam z roku 1871

Matriky po 2. světové válce

Židovské rodiny podle matrik v archivu min. vnitra v Praze

Výpis ze židovské matriky zemřelých z r. 1840 v archivu min. vnitra v Praze

Familiebuch Nr. IV. - klatovský kraj - folio 45 a další – panství Kolinec

Členové židovské obce v městečku Kolinci v časovém období let 1650 - 1700

Členové židovské obce v městečku Kolinci v časovém období let 1700 – 1750

Členové židovské obce v městečku Kolinci v časovém období let 1750 – 1800

Členové židovské obce v městečku Kolinci v časovém období let 1800 – 1900

Členové židovské obce v městečku Kolinci v časovém období let 1900 až 1950

Stručný přehled většiny dospělých (ponejvíce hlavy rodin) příslušníků židovské etnické komunity v jednotlivých časových údobích

Výpisy z pozemkové knihy městečka Kolince sign. Plánice 151

Výpis z Kolinecké pozemkové knihy sign. Plánice 153

Výpisy ze smluv na dominikální podniky od r. 1703 do roku 1769

Výpisy z patrimoniálního archivu velkostatku Nalžovy (Stát. archiv Klatovy)

Výtah z knihy pozemkové kolinecké - Sign. Plánice 67

Výpis z kolinecké pozemkové knihy - Sign. Plánice 150

Výpisy z pozemkové knihy městečka Kolince - Sign. Plánice 158

Sakrální a výchovné objekty židovské náboženské obce v městečku Kolinci

Úryvky z dopisů - smutný závěr

Se svolením pana Dušana Máry upravil Jan Vích, Kolinec 2008
(neprošlo jazykovou úpravou)

Úvod

zpět

Jak jsem již uvedl v úvodu k tomuto svazku Dějin městečka Kolince, nezařadil jsem tématiku zdejšího židovského obyvatelstva do jednoho svazku s ostatním římskokatolickým obyvatelstvem. Důvodem k tomu byla značná odlišnost židovského náboženství a z něho výrazně se utvářející životní styl této etniky, zejména ve starší době, vlastnící své sakrální objekty (modlitebnu i hřbitov).

Pro tuto problematiku jsem v místě, ani v okolních městech nenašel potřebný materiál a proto jsem brzy po 2. svět. válce (v r. 1949) studoval nutné historické doklady v židovské radnici v Mayslově ulici v Praze. V té době, kdy přeživší členové rodin pátrali po svých blízkých, byla jich plná radniční budova. Za takové situace a neuspořádanosti archivu to byla práce dosti obtížná. Ale jako u matrik římskokatolických jsem mnohé ze zachovalých židovských matrik vypsal ještě před jejich odvezením do Sepekova.

Z kolineckých Židů se vrátili z koncentračních táborů nemnozí. Z těchto mi byl v práci nápomocen zejména Vít Korec, syn obchodníka Zikmunda Korce z Kolince čp. 124, se kterým jsem po jeho návratu z koncentračního tábora udržoval ponejvíce písemný styk pro jeho zaměstnanecké pobyty v Praze, Svitavách a Trutnově. Nejmladší generace dalších členů židovské etnické skupiny mi už nemohly vyjít vstříc, poněvadž už nezažily intenzivnější židovský náboženský ani společenský život, který ostatně za jejich mládí byl již v útlumu. Sám Vít Korec (nar. 1908) čerpal nejvíce ze vzpomínek svého děda Nathana Korce, nar. v roce 1835, kdy ještě bujel zde orthodoxní náboženský život.

Židé, jako prastarý národ semitského původu, usedlý v západní části Blízkého východu, se po návratu z egyptského vyhnanství dostali do područí Římanů. V poslední vzpouře proti nim v r. 135 utrpěli zdrcující porážku a odhodlali se k odchodu z této země a hledali obživu po celém tehdejším známém světě (tzv. rozptýlení čili diaspora). Okolo roku 1000 se dostali i do České země.

I naší pošumavskou krajinou pravděpodobně putovali židovští obchodníci se svými karavanami již v počátcích našeho letopočtu známou obchodní stezkou do bavorského Podunají. Jistě i zlato, v té době již zde rýžované, bylo žádaným artiklem, který je přitahoval.

O jejich stálém pobytu v našem městečku hovoří však nezvratně údaje v berní rulle, v soupisu pro výběr daní poddaných z r. 1654. Zajímavé úvahy však přináší kniha Dr. Hany Volavkové, Příběh židovského muzea v Praze, ODEON Praha 1966. Ta na dvojlistu 57 - 58, který obsahuje Mapu nemovitých památek (hřbitovů a synagog) na území někdejšího Oberlandratsbezirku Klatovy uvádí, že židovský hřbitov v Kolinci pochází ze 14. století. Jest to nejstarší židovský hřbitov v celém plzeňském kraji.

Pověřil jsem pana Víta Korce, aby zahájil pátrání po původu tohoto data. Ve Státním archivu tazateli přečetli ze zápisků za okupace zahynulého bývalého ředitele židovského muzea v Praze u hřbitova v Kolinci glosu, datum založení rpk 1339. Jak k tomuto datu pan ředitel Polák‚ velký znalec a fundovaný odborník, došel, se tazatel nedověděl. Z toho čerpala i autorka jmenované knihy.

Historické prameny uvádějí, že rok před tímto datem prodal Jan Lucemburský židům v Habrech u Golčova Jeníkova pole na zřízení hřbitova, to jest prý dokázáno i pomníky, které se na tomto starém hřbitově zachovaly.

Pak by byla možná i paralela pro kolinecký židovský hřbitov. Jan Lucemburský v neustálé finanční tísni prodával a zastavoval královské pozemky ve velkém. V té době už Kolinec přešel pro své doly na zlato jako královský horní regál (tj. právo těžby pro krále na veškeré půdě v zemi) z vlastnictví feudála do majetku krále (královny).

Jsou to ovšem jen teoretické úvahy nepodložené písemnými dokumenty.

Údaje z Berní rully z r. 1654

zpět

V Confirmativu židovstva kraje prácheňského sv. 22, fol. 1238, součásti Berní rully z r. 1654 jsou v Kolinci uváděni tito židé:

V Kolinci	Židé přes 20 let	židé v (?) 10 a přes 10 let
Matyáš, „pálený pálí“	1	0
Isak Maular, tabák prodává	1	0
Markus, Isaka syn	0	1
Samuel, bratr nadepsaného	0	1 platil toho roku 13 kop ochr. poplatku
Summa	2	2

V tomto roce užíval opuštěných rolí v Kolinci s povolením zdejší vrchnosti Žid Šmule ze Sušice. Dům Šmule žida je jmenován r. 1666 (DZ 73 08 - P 1). Tento soupis týká se však jen mužského pohlaví, jak je vidno. Z přehledu je však možno usuzovat, že v Kolinci byly usazeny nejvýše dvě familiantské rodiny. Hugo Gold v knize “Die Juden und Judegemeinden Böhmens in Vergangenheit und Gegenwart (1934) na str. 442 uvádí, že Žid Meller (snad Maular) z Kolince se oženil r. 1658 s Ryfkou, dcerou Mayera Blocha, pravděpodobně z Nýrska. Později si manželé koupili chalupu v Nýrsku.

Mapa nemovitých památek “hřbitovů a synagog“

zpět

V mapě pořízené z příkazů německých okupačních úřadů z roku 1941/1942 se uvádí, že židovské osídlení v Kolinci pochází z roku 1665. Pro srovnání s většími místy blízkého i širšího okolí Kolince poslouží Mapa nemovitých památek “hřbitovů a synagog“ na území někdejšího Oberlandratsbezirku Klatovy, strana 58 výše uvedené knihy Hany Volavkové:

okres Sušice:
Dlouhá Ves	hřbitov
Kolinec	hřbitov ze 14. století
Sušice	osídlení v židovské ulici, první zpráva z r. 1562 synagoga vystav. r. 1859 hřbitov starý z poč. 17. století hřbitov nový z konce 19. století

Tabulka vzniku jednotlivých židovských osídlení Klatovska

zpět

dále :
Chronologická tabulka vzniku jednotlivých židovských osídlení na území někdejšího Oberlandratsbezirku Klatovy:

13. století	14. století	15. století	16. století	17. století	18. století
Domažlice	Písek	Klatovy	Březnice	Strakonice	Zalužany
-	Strážov (r.1331)	Janovice (r. 1466)	Volyně	-	Kdyně
-	-	Nýrsko (r. 1430)	Kolinec	Švihov	Loučim
-	-	Dolní Lukavec	Sušice (r. 1562)	-	Chlístov
-	-	-	Kasejovice (r. 1570)	-	-

Zde se dostává Kolinec o 100 let dříve se svým židovským osídlením než udává Berní rulla.

Z nejstarších kolineckých matrik

zpět

Pozdější zprávy o zdejších židovských obyvatelích máme z nejstarší kolinecké matriky od r. 1644 na str. 141. Dne 16. září 1700 pokřtěno bylo totiž 2 roky staré dítě František žida Josefa a matky Veroniky. Rodiče se chtěli dát již dříve pokřtíti, ale “ w tom se to pacholátko rozstonalo, oni oba rodiče za to prosili, aby to pacholátko bez křtu svatého neumřelo“. Kmotry byli: zdejší farář, Václav Čapek, Rudolf Kliment, Jiří Javorský, který byl toho času na “Rathauze“, kmotrou Anna Černíková. (Tedy tehdejší kolinecká “smetánka“ – pozn. Autora). Otec, Josef Žid, se svou ženou Veronikou zůstával předtím již, dle zápisu v matrice, 18 let v Kolinci. Dne 2. ledna 1701 dali se oba v Sušici od tamnějšího děkana pokřtíti.

Židovský hřbitov

zpět
Odkaz na galerii historických fotografií

V r. 1711 bylo půjčeno od kolineckého záduší zdejšímu Židu Salomonovi 7 zl 59 kr. Snad to byl počátek dobrých vztahů mezi oběma etnikami. První zpráva o židovském hřbitově v Kolinci se objevuje ve smlouvě z 25. dubna 1737 uzavřené mezi kolineckými židy a vrchností na již stávající hřbitov s těmito podmínkami:
1. Židé si mohou hřbitov ohradit
2. nesmí hřbitov rozšiřovati
3. kdyby chtěli zeď opravit, musí to s povolením vrchnosti učiniti na svůj vlastní náklad
4. roční nájem ze hřbitova činí 6 zl a za každého zemřelého obojího pohlaví 1 zl vrchnosti
(Smlouvy na dominikální podniky od r. 1703 - 1769, fol.18, Podepsán hrabě František Terzi di Sissa a hebrejský podpis, otištěna pečeť vlašské vrchnosti)

Růstem kolinecké židovské komunity muselo dojít k rozšíření hřbitova a sice dne 22. 5. 1803, kdy kolinecká židovská obec koupila od pána Maria Johana svobodného pána von Apfaltern kus pozemku o rozloze 90 čtver. sáhů, “ poněvadž jednou pohřbené tělo má býti v klidu a nesmí být vykopáno.“ Židovská obec se zavázala zřídit novou stezku odkopáním svahu nad hřbitovem, místo staré stezky, která šla v zabraném kusu. židovská obec byla povinna, jak ze starého, tak i z nového hřbitova platiti do vrchnostenské pokladny ročně 6 zl v pololetních splátkách.

Další rozšíření hřbitova přikoupením kusu pozemku Na Rendlíkách se stalo dne 7. 3. 1834. Na tento hřbitov se pohřbívalo z dalekého okolí. Byly to obce :
Oujezdec, Kocourov, Chlistov, Nový Čestín, Číhaň, Plichtice, Obytce, Zavlekov, Sedlečko, Čejkovy, Stříbrné Hory, Desfoursovy Lažany, Nalžovy, Mokrosuky, Drouhaveč, Svojšice, Kunkovice, Jindřichovice, Mlázovy, Bernartice, Boříkovy, Tajanov, Nemilkov, Milínov, Velhartice, Dlouhá Ves, Plánice.

Židovská modlitebna a škola

zpět
Odkaz na galerii historických fotografií

Růstem komunity se objevila i další potřeba. Dne 10. září 1789 žádali kolinečtí židé o povolení postavit modlitebnu a školu, kde by mohl židovský kantor učiti děti a kde by šábes a modlitby mohly být konány. Kolinecký vrchnostenský úřad k žádosti připomenul, že v Kolinci jest devět familiantských rodin a že synagoga je velmi vzdálena až v Sušici. Byl také dotázán židovský zemský rabín, zda stavba modlitebny nebude brániti v kontribuci a zda - li je budova k šábesu a k učení nutná. Vrchnostenský úřad si kladl podmínky, že budova musí být zděná, aby se zamezilo požáru, že nesmí tato škola respektive modlitebna býti vystavena v řádnou synagogu, že nesmí být zřízen ani nový dům pro židovskou rodinu, že musí být, jak bylo v žádosti uvedeno, vystavena na starém židovském domě v ustanovených rozměrech a že druhá místnost bude propůjčena jen vyučujícímu učiteli. (Archiv Českého gubernia v archivu ministerstva vnitra v Praze).

Židovská obec koupila od kolinecké obce místo pod modlitebnu v délce 3 sáhů a šířce 2 sáhů; od vrchnosti dostala zdarma místo v délce 2 a půl sáhu a šířce 2 sáhů. Toto obdarování se stalo až 30. 7. 1793 a je podepsán hrabě František Josef Taaffe. Tato židovská škola byla postavena mezi vrchnostenskou hospodou a chalupou tehdejšího pop. čísla 43. ( Pozemková kniha Plánice 151, fol. 242).

Obec kolinecká povolila dne 1. 8. 1796 na všechny časy průchod do židovské školy. Za to dala židovská obec pro všechny občany jedno vědro piva. (Kniha protok. z r. 1779, čís. 3, sign. Plánice 12)

Ke stáří kolineckého židovského hřbitova může posloužit i vzpomínka již shora jmenovaného zdejšího rodáka p. Víta Korce, dle údajů jeho otce. V roce 1919 se pokoušel klatovský rabín Ph. Dr. Žibřid Brett a vrchní plzeňský rabín dr. Hoch v přítomnosti kolineckého židovského předříkávače Mórice Hermana zjistit stáří nejstarších pomníků na židovském hřbitově. Ty nejstarší nebyly pro stáří prý vůbec čitelné. Jeden pomník byl vykopán ze země, očištěn od hlíny a mechu a byl pak identifikován jako náhrobek z roku 1490, jiné byly z druhé poloviny 17. století. O této jistě odborné expertize se nezachovala žádné písemná dokumentace a tak údaje nemůžeme brát jako historický fakt, i když by časově se shodoval s některými údaji v knize dr. Volavkové. K této vzpomínkové zprávě dodal p. Vít Korec i částečný vyklad. Sám prý s bídou něco přečte, ale nerozumí obsahu slov a tím méně prý umí luštit chronografy. Židovští předkové prý měli ve zvyku psát nápisy na pomnících (hebrejsky macevos) v chronogramech. Obvykle první písmena vět byla také čísla letopočtů. Tolik k jeho vzpomínkám ke stáři pomníků a hřbitova.

Soupis počtu židů z r. 1783

zpět

K sakrálním židovským objektům se ještě vrátíme. Teď však budeme sledovat další rozrůst židovské etniky. Soustavné soupisy židovského obyvatelstva pocházejí až z posledních let 18. století. Tím cennější jsou proto zápisy a kontrakty z knihy smluv na dominikální podniky Od roku 1703 a později i pozemkových knih týkajících se židovských nájemců podniků dnes již zcela zaniklých jako byly flusárny nebo zcela průmyslově změněny jako třeba palírny lihovin, koželužny ‚ masné krámy aj. Jména nájemců pak poslouží genealogii zdejších židovských obyvatelů zejména proto, že židovské matriky zdejší židovské obce začínají až rokem 1806. Z doby před prvním řádným soupisem židovského obyvatelstva v našem městečku se zachoval v Archivu min. vnitra soupis z r. 1783 v tomto znění:

Bernard Salomon	ženatý	má 3 děti	vede obchod peřím a surovou koží	platí kon. tr. 3 zl 30 kr
Moises Jakob	ženatý	má 5 děti	živí se hausirováním	platí 1 zl
Alexandr Selig	ženatý	má 5 děti	živí se hausirováním	platí 1 zl
Michael Moises	ženatý	má 3 děti	flusař a obchod sur, koží	platí 2 zl 30 kr
Summa	-	-	-	8 zl

Tento přehled nám nepodává přesný počet židů v městečku, poněvadž měl význam jen pro placení kotribuce. Počítáme-li jen tyto uvedené s jejich manželkami, dostaneme 24 osob. Jistě jich bylo více o ženaté uvnitř familiantských rodin. Celkový počet familiantských míst bylo 7.

Před tímto soupisem z r. 1783 jsou ještě známi:
Alexandr Altman s manželkou Kateřinou roz. Kobnerovou, kteří dostali svat. konsens v r. 1769 a jejich děti:
•Salomon nar. r. 1773
•Joachim nar. r. 1780
•Jakob narozený r. 1781
•Josef nar. r. 1783.
Lederer Michal s manželkou Sárou se svat. konsensem z roku 1778.
Graf Moises s manželkou Rachel roz. Seligovou se svat. zdejším konsensem z r. 1752 a synem Jonasem nar. r. 1763.
Bloch Jacob se svat. konsensem z r. 1759.
Herrmann Bermard se svat. kons. z r. 1752 a syny Efraimem nar. r. 1757 a Salomonem nar. r. 1778.

Daleko úplnější byly řádné soupisy židů v následujících letech.

Soupis počtu židů z r. 1794

zpět

V této době žilo v Kolinci včetně židovských námezdních sil z jiných krajů 52 Židů. Ve familiantských rodinách spolužili takto :
Benedikt Herrmann 71 roků, ani possesirovaný, ani usedlý, pachtýř flusárny
• Rosel, manželka 60 roků, pachtýř vinopalny
• Ephraim, prvorozený 33 roků
• Anna, dcera 25 roků
• Samuel, druhorozený 15 roků
• Maria, žena Ephraima 29 roků
• Libuša, dítě Ephraima 6 roků
• Moises, dítě Ephraima 3 roky
• Sara, dítě Ephraima 1 rok
• Herrmanna, přísluš. do Krušce
• V rodině žil i Seligman Schwarz, svobodný, krejčí u Bened. Hermanna, přísluš. do Krušce.
Moises Graf, 65 roků, nar. 1729, živí se porážkami a prodejem masa
• Rachel, jeho žena, 62 roků, nar 1732
• Johana, dítě jejich, 29 roků, nar. 1765
• Rachel, dítě jejich, 27 roků, nar. 1767
• Jonáš, dítě jejich, 28 roků, nar. 1768
• Anna ‚ dítě jejich, 24 roků, nar. 1770
• Judith, dítě jejich, 19 roků, nar. 1775
• Hermenista, nemanž. dítě Johany, 2 roky, nar. 1792
• Judith, nemanž. dítě Jonáše, 9 roků, nar. 1785.
Moises Neuman, 36 roků, obchod krátkým zbožím a papírem
• Anna, jeho žena, 39 roků
• Jakob, I. roz. syn, 5 roků
• Löbel, II. roz. syn, 3 roky
• Jiří, III. roz syn, 1 rok.
Alexandr Altman, 52 roků, nar. r. 1742, živí se porážkami masa a trafikou
• Rachel, manželka, 51 roků, nar. r. 1743
• Eva, jejich dcera, 22 roků, nar. r. 1772
• Salomon, I. roz. syn, 20 roků
• Joachim, II. roz syn, 16 roků
• Jakob, III. roz. syn, 14 roků
• Josef, IV. roz. syn, 12 roků.
Michal Lederer ,43 roků, nar. r. 1751, živí se porážkami masa a prodejem papíru
• Sára, jeho žena, 36 roků, nar. r. 1758
• Anna, jejich dcera, 15 roků, nar. r. 1779
• Esther, jejich dcera, 12 roků, nar. r. 1782
• Isak, I. roz. syn, 8 roků, nar. r. 1786
• Wolfgang, II. roz. syn, 5 roků nar. r. 1789
V této rodině ještě žijí:
• Barbora Harantová, vdova 28, nar. r. 1766, živí se pečením chleba
• Magdalena, její dcera, 1 rok, nar. r. 1790
• Rosel, její dcera, 1 roku, nar. r. 1790.
Alexandr Weisskopf, 65 roků, nar. r. 1729, působí v Kolinci jako učitel, a patří ochranou do Barkundu ochranou do Barkundu (im Lambergischen Reiche)
• Judith, jeho manželka 54 roků, nar. r. 1740
• Eva, jejich dcera, 26 roků, nar. r. 1769
• Esther, jejich dcera, 23 roků, nar. r. 1771
• Barbora, jejich dcera, 21 roků, nar. r. 1773.
Jakob Krauskopf, 40 roků, živí se obchodem krátkým zbožím
• Sára, jeho manželka, 30 roků
• Terezie, jejich dcera, 5 roků
• David, I. roz. syn, 3 roky
• Abraham Löwi , II. roz. syn 1 rok.
Do této rodiny ještě patří:
• Abraham Taussik, 16 roků, jako sirotek u svého strýce Krauskopfa patří ochranou do Jenegau
• Katel Zellmanová, 21 roků, v rodině Krauskopfa jako služka a patří ochranou do Bystřice u Klatov.

Z předcházejícího soupisu je patrno, že v Kolinci bylo v té dob 7 familiantských rodin, ve kterých žilo celkem 52 osob.

V letech 1800 až 1805 prodala kolinecká vrchnost zdejším židovským obyvatelům domy, ve kterých již před tím bydleli a sice: Moisesu Neumanovi, Michalu Ledererovi, Jakubu Krauskopfovi., Salomonu Altmanovi, Lazaru Lažanskému, Aronu Rödlovi, Jonáši Grafovi a Jáchymu Altmanovi.

Podle guberniálního dekretu ze 14. VI. 1808 č. 24279 a cís. král. misivu z 15. X. 1808 č. 4224 byl nařízen knihovní výmaz, poněvadž tyto koupě odporují stávajícím zákonům. Toto provedeno cís. král. fiskálním úřadem z 5. IX. 1808. Zápis o tom obsahuje pozemková kniha Plánice sign. 150 (staré označení Gruntovní kniha č. 1.) fol. 60 ze 16. II. 1809. Poněvadž však Židé vlastnili domy dále a později je i prodávali, bylo toto nařízení jistě zrušeno, ale není známo kdy a jakým nařízením. Všechny tyto domy tvořily frontu v podobě pravého úhlu, jehož jedno rameno tvořilo frontu ulice k Jindřichovicím a druhé pravou frontu domů dolní části náměstí proti někdejší zámecké zahradě. Přerušené byly ve vrcholu pravého úhlu starobylou hospodou “Na radnici“ a radniční budovou. Měly očíslování římskými číslicemi k rozlišení od křesťanských obydlí.

O počtu familiantských rodin z dalších let se dovídáme z Konsignace židovských rodin z r. 1811.

zpět

Jejich počet byl sedm:
Moises Neumann svat. kons. na kolinec. panství v r. 1785.
Jakub Krauskopf svat. kons. na kolinec. panství v r. 1785
• roz. syn David svat. kons. na kolinec. panství v r. 1818.
Michal Lederer svat. kons. na kolinec. panství v r. 1775
• roz. syn Isak svat. kons. na kolinec. panství v r.1814, povol. do otcovské rodiny guber. dekretem z 21. 12. 1814 č. 51160
• roz. syn Wolf - přesídlil do Uher dle gub. dekr. z 22. 8. 1818 č. 37699
Solomon Altman svat. kons. na kolinec. panství v r. 1800.
Moises Graf svat. kons. na kolinec. panství v r. 1753
• roz. syn Jonas, ženatý ve Vídni, ženatý bez povolení kolinec. panství č.27398 z r. 1812
• Jakub Bloch - zemřel a na jeho místo přišel: Josef Weiss, II. roz. syn nalžovského familianta Moisesa Weisse gub. dekretem č. 17291 z 23. 4. 1815.
Abraham Herman dříve Abraham Bernard svat. kons. na kolinec. panství v r. 1815 dodatečně zařazen čís. 23979 z 5. 8. 1813
• jeho I. roz. syn Moises - dle guber. dekr. č. 33745 z 27. června 1820 do otcovské rodiny.
Isak Markus zemřel bez dětí a na jeho místo familiantské přišel:
• Löwi Krauskopf
• roz. syn Jakuba Krauskopfa David dostal r.1818 gub. dekr. z 1. 8. 1818 č. 35926 povolení do otcovské rodiny.

Další pravděpodobně pravdivá zpráva o počtu židovských rodin v Kolinci pochází od ředitele kolineckého velkostatku Josefa Klímy z r. 1825, kterou zaslal prof. Josefu Eichlerovi pro nové vydání dřívější Topografie nech od J. Schallera z let 1785 – 1790. V této zprávě řed. Klíma uvádí 16 židovských rodin (celkem 76 duší), které obývaly domy tehdejšího číslování: 51, 52, 57, 69, I, II, III, IV, V, VI, VII, VIII.

První seznam z r. 1856

zpět

I z doby, kdy už existovaly židovské matriky, jsou cenné některé prameny, kde bychom údaje o židovských obyvatelích ani nečekali, jako byly farní záznamy o účasti místních občanů na biřmování, při zpovědi a přijímání. Jedním z nich je i Status animarum parochie Kolinecensis. První seznam pochází z r. 1856. V tomto roce žili v Kolinci tito židé:

Jméno a příjmení	číslo domu	povolání	věk r.	poznámka
Salomon Lang	V.	učitel	51	-
Kateřina, manž.	V.	-	51	-
Henrieta	V.	-	21	-
Barbora	V.	-	24	-
Salomon Koretz	I.	vinopalník	58	-
Veronika manž.	I.	-	59	-
Nathan	I.	-	21	v cizině
Jakub	I.	-	20	v cizině
Simon	I.	-	17	v cizině
Alexandr	I.	-	13	-
Dorota Hermanová	I.	-	11	vnučka
Alžběta Altmanová	II.	vdova po řezníkovi	68	-
David Altman, syn	II.	řezník	37	-
Anna, jeho žena	II.	-	34	-
Karolina	II.	-	6	-
Johana	II.	-	2	-
Seligman Graf	III.	obchodník	57	-
Bodalka	III.	-	25	-
Anna	III.	-	22	-
Matyáš Katanský	IV.	obchodník	53	-
Filip (pozn. manž. Anna?)	IV.	-	20	-
Bernard	IV.	-	18	-
Jáchym	IV.	-	14	-
Terezie	IV.	-	30	-
Kateřina	IV.	-	24	-
Isak Hermann	VI.	řezník	56	-
Kateřina, manž.	VI.	-	44	-
Benedikt	VI.	-	6	-
Moises	VI.	-	8	-
Josefa	VI.	-	20	-
Henrieta	VI.	-	18	-
Františka	VI.	-	16	-
Alžběta	VI.	-	11	-
Matylda	VI.	-	2	-
Karolina Grafová	V.	obyvatelka	43	-
Anna	V.	-	16	-
Žofie	V.	-	10	-
Augusta	V.	-	10	-
Františka	V.	-	8	-
Kateřina Krauskopfová	?	obyvatelka	64	-
Jáchym	?	-	19	-
Barbora	?	-	34	-
Františka	?	-	32	-
Alžběta	?	-	30	-
Anna	?	-	28	-
Henrieta	?	-	22	-
Maier Altman	51	obchodník	46	-
Marie, manž.	51	-	46	-
Adolf	51	-	11	-
Rosale	51	-	15	-
Barbora	51	-	13	-
Löwi Krauskopf	52	kupec	60	-
Rosalie	52	-	50	-
Leopold	52	-	21	v cizině
Františka	52	-	24	v cizině
Bedřiška	52	-	17	-
Adelheid	52	-	19	-
Löwi Lori	52	-	15	-
Karolina	52	-	12	-
Herman Schleisner	46	handlíř	27	-
Františka, manž.	46	-	35	-
Ludvík Kafka,syn	46	-	16	-
Zikmund, syn	46	-	12	-
Julie, dcera	46	-	13	-
Jana, dcera	46	-	10	-
Bedřich	46	-	1/2	-
Frant.Windspachová	?	obyvatelka	51	-
Jindřich	?	-	25	v cizině
Silvestr	?	-	24	v cizině
Leopold	?	-	18	v cizině
Daniel	?	-	12	v cizině
Rosalie	?	-	22	-
Karolina	?	-	14	-
Herman Lažanský	55	obchodník	54	-
Rosalie, manž.	55	-	40	-
Josef	55	-	17	-
Lazar	55	-	15	-
Magdalena	55	-	9	-
Daniel	55	-	1/2	-
Rubin Lažanský	55	-	91	-

Celkem v tomto roce žilo v Kolinci 76 Židů z toho 32 mužů a 46 žen; z toho bylo 12 v cizině (pravděpodobně má toto znamenat. i mimo kolinecké panství) . Je zajímavé, že celý soupis je psán česky, ale zápisy o Židech je v němčině, ačkoliv tyto i ony psal tentýž farář!

V roce 1861 žilo v Kolinci pouze 55 Židů, 28 mužského a 27 ženského pohlaví. Snížení stavu bylo způsobeno odstěhováním se rodiny učitele Salomona Langa a rodiny Windspachovic.

Seznam z roku 1866

zpět

V roce 1866 byl počet židů v Kolinci stejný jako v roce 1861 i co se týče poměru mužského i ženského pohlaví. Přibyly však nové rodiny:

Jméno a příjmení	povolání	věk r.	poznámka
Jakob Hartman	učitel	30	-
Sofie, manž.	-	29	-
Zikmund	-	7	-
Karel	-	7	-
Leopold	-	5	-
Simon	-	2	-
Aloisie Hartmanová, matka	-	60	-
Moric Lažanský	med. doktor	38	-
Judith Julie, manž.	-	28	-
Terezie	-	6	-
Emilie	-	5	-
Eduard	-	4	-

Seznam z roku 1867

zpět

V následujícím roce 1867 klesl počet na 49 (26 mužského a 23 ženského pohlaví). K dřívějším rodinám přibyla rodina Vocáskovic:

Jméno a příjmení	povolání	věk r.	poznámka
Filip Vocásek	obchodník	44	-
Františka, dcera	-	7	-
Jakub, syn	-	4	-
Moric, syn	-	3	-
Josef, Filipova manž.	-	31	-

V tomto roce pobýval v Kolinci také učitel Jakub Goldman, 33 roků starý.

Seznam z roku 1870

zpět

V r. 1870 stoupl počet židovských obyvatel na 53. Přibyla totiž rodina učitele Leopolda Herze:

Jméno a příjmení	povolání	věk r.	poznámka
Leopold Herz	učitel	40	-
? manž.	-	36	-
Anna	-	12	-
David	-	9	-
Jindřich	-	7	-
Alžběta	-	5	-
Josef	-	3	-

Mužského pohlaví zde žilo 28, ženského 25.

Seznam z roku 1871

zpět

V r. 1871 odešla rodina Davida Altmana do Klatov, stejně tak rodina Hermanna Schleissnera a nově přibyla rodina Popperovic :

Jméno a příjmení	čp.	povolání	věk r.	poznámka
Eliáš Popper	52	kupec	42	-
Františka, manž.	52	-	37	-
Karolina	52	-	12	-
Žofie	52	-	10	-
Josef	52	-	7	-
Emil	52	-	1	-

Počet všech židovských příslušníků byl 48, z toho 26 mužského a 22 ženského pohlaví.

V r. 1872 bylo Židů v Kolinci 43 (22 m. a 21. ž.) Tentýž počet se udržel i příštího roku 1873.

V r. 1889 žilo v Kolinci 7 židovských rodin s celkovým počtem 36 příslušníků (18 m a 18 ž).

Další pohyb židovského obyvatelstva v Kolinci se dal sledovat ze židovských matrik ve jmenované radnici v Praze. Pro značné finanční náklady s tím spojené jsem však v této práci nemohl pokračovat. Jedná se ostatně o období, z něhož jsem měl již k disposici výpovědi zdejších pamětníků a po 2. pol. 30. let i vlastní zážitky a poznatky takměř až do konce 20 století.

Matriky po 2. světové válce

zpět

Židovské matriky byly původně vedeny v Kolinci židovskými matrikáři (v r. 1833 např. Simonem Epsteinem), kontrolovány zdejším katolickým farním úřadem. Po r. 1920 byly prý vedeny učitelem zdejší obecné školy Maškem na zdejší radnici. Později byly židovské matriky převezeny do Klatov k židovské obci klatovské a za německé okupace odvezeny, dle sdělení p. Maxe Blocha, do Prahy.

Po 2. svět. válce byly v židovské radnici v Mayslově ulici v Praze uloženy tyto matriky:
a/ originály:
- matrika narozených z r. 1806 až 1809
- matrika sňatků z r.1815 až 1834
- matrika zemřelých z r.1806 až 1840
b/ duplikáty:
- matrika narozených z r. 1820 až 1894,1896 až 1903, 1905 až 1906, 1908, 1910 až 1922
- matrika sňatků z r. 1852 až 1892,1893 až 1894, 1897 až 1901, 1904, 1913 až 1922
- matrika zemřelých z r.1851 až 1888,1889 až l890, 1893 až 1894,1897 až 1899, 1901 až 1904, 1913‚ 1922
Kam se poděly originály matrik, jež se uchovaly jen v duplikátech, nebylo možno zjistit!

Další studium matrik bylo tím, že sdělení vedení Židovského muzea v Praze byly matriky převezeny do Sepekova, okr. Písek v Čechách. Co se týká ukládání zemřelých na zdejší židovský hřbitov, pohřbívali sem podle matrik zemřelých Židé z těchto obcí:
Mlázovy, Mokrosuky, Číhaň, Boříkovy, Jindřichovice, Bernartice, Tajanov, Velhartice, Chlístov, Nemělkov, Milínov, Oujezdec, Kocourov, Nový Čestín, Plánice, Nalžovy, Sedlečko, Čejkovy, Plichtice, Desfoursovy Lažany, Obytce, Dlouhá Ves, Kunkovice. Některá z těchto míst měla své vlastní židovské hřbitovy (např. Velhartice). Na zdejším hřbitově měli z těchto míst své předky nebo se na tamějších hřbitovech už nepohřbívalo. Ještě něco k problematice matrik! Z některých starších matrik uvedu v následných řádkách část mých výpisků pro případný zájem potomků přeživších údobí hrůzného holocaustu ve 2. světové válce!

Židovské rodiny podle matrik v archivu min. vnitra v Praze.

zpět

Isaak Hermann, řeznický mistr v Kolinci čp. VIII, svat. kons. rub. 16. 7. 1834 č. 32310
•Kateřina Fürthová, dcera sušického familianta Wolfa Fürtha a Henrietty Fürthové roz. Königové z Neznašov.
děti:
•Ephraim I. roz. syn manž. 22. 5. 1841, † 14.3.1843
•Henrietta 21. 4. 1838
•Alžběta 21. 6. 1845
•Moises 28. 6. 1848
•Benedikt 20. 2. 1850
•Samuel 19. 3. 1852, † 9.6.1853, otec v Kolinci čp. IV
•Matylda 17. 3. 1855.

Krauskopf Löwi, familiant, Kolinec čp. 52, svat. kons.1. 3. 1827, č. 7217
•Rosalia, dcera Salomona Wedelese, chráněného žida z Oseka, Mirošov a matky Rachel roz. Blochové z Oseka u Rokycan.
děti:
•Josef II. roz. manž. syn 5. 4. 1842, † 12. 3. 1843 (podpis: porodní bába Katařina Teyschlová z Kolince)

Altmann Mayer Löwi,nájemce dominikál. poz. č. 51, svat. kons. gub. 6. 6. 1839 ‚ č. 29927
•Maria, dcera Davida Kohna a Barbory roz. Lažanské z Libějic
děti:
•David I. roz. manž. syn 12. 5. 1842, † 5. 12. 1842
•Abraham (I. roz.) údajně nemanž. 19. 10. 1845

Graf Seligman, chrán. žid, Kolinec čp. 3 (III ?)
•Františka, dcera Abrahama Lederera ze Spál. Poříčí a matky Alžběty
děti:
•Anna Grafová, nemanž. 1. 11. 1834

Hermann Schleissner,obchodník s obilím, Kolinec čp. 46
•Františka, dcera Salomona Wedelese a Rachel rozené Blochové z Oseka u Rokycan
děti:
•Fridrich, manž. 18. 6. 1855

Hermann Lažanský, majitel hostince v Kolinci čp. 55
•Rosa, dcera Daniela Kappera z Černíkova u Klatov
děti:
•Daniel, manž. 21. 4. 1856

Salomon Koretz, nar. na komorním statku Mirošov,nájemce palírny v Kolinci čp.I/106 a sklenář v čp. 57

Veronika, ovdovělá Hermanová, dcera Simona Pollaka a Anny Maierové z Měcholup
děti:
•Moises 10. 7. 1833
•Nathan 8. 3. 1835
•Šimon 1. 1. 1839
•Alexandr 26. 11. 1842

Tato narození jsou čerpána ze staré žid. matriky sv. A, fol. 52

Všechny tyto děti byly nemanželské. Podle guber. zprávy č.1818 o vedení židovských matrik §9 jsou nemanželské děti, dříve narozené, pozdějším sňatkem rodičů uznány jako manželské; proto byly děti Salomona Korce a Veroniky Pollakové, ovdovělé Hermanové, a podle oddací matriky sv. I běž. čís. 11 provdané Korcové, uznány též za manželské. Tento sňatek jmenovaných rodičů se stal dne 26. 2. 1850. Ženich Salomon Korec byl svobodný 51 roků stár, nevěsta vdova 52 roků.

Isaak Kafka, familiant, čp.neudáno, svat. kons. neudán
•Františka, dcera Salomona Wedelese ze Spál. Pořídí a matky Rachel Blochové z Oseka.
děti:
•Sigmund, II. roz. manž. 2. 12. 1843
•Johanna manž. 31. 10. 1846 - otec hausír v Kolinci čp. 46

Alexandr Graf, kramář z Kolince
•Charlotta Epsteinová, dcera Markuse Epsteina z Kozolup
děti:
•Anna Epsteinová, nemanž, 28. 2. 1842
•Sophie Epsteinová, nemanž, 24. 2. 1844

David Hahn, raihojič v Kolinci, svat. kons. gub. 63471 z 9. 11. 1843
•Pavla Treulichová z Radnic u Plzně
děti: •Marie, manž. - mrtvě narozená

David Altmann, řezník v Kolinci čp.21, svat. kons. Nalžovy 12. 12. 1849 č. 408, 31 roků svobodný
•Anna, dcera Abrahama Sonnenschexina a matky Barbory z Kanic, okr. Klatovy 22 let, svobodná Oddavky dne 26. 02. 1850 - oddávající Jakob Löbl Adler
děti:
•Karolina, manž. 7. 2. 1852

Jakob Löbl Adler, familiant z Újezda čp. 1, svat. kons. gub. 5. 1. 1830 č. 59207, učitel náboženství v Kolinci.
•Esther roz. Kuhová, dcera Enocha Kuha z Libovic, okr. Litoměřice děti:
•Eva 25. 11. 1848

Salomon Altmann z Kolince čp. II, svat. kons. nalžovského úřadu č.186 z 1l. 6.1849, vdovec, 83 roky stár jako ženich.
•Esther Schnürmacherová z Výhoří, svobodná 61 roků stará. Oddávající: Löbl Adler, učitel náboženství.
děti:
•David 11. 9. 1818
Toto narození přeneseno ze staré matriky, poněvadž tam byl uveden nemanželský původ. Ženich Salomon Altmann zemřel 8. 3. 1852 v Kolinci čp. II, 90 let stár.

Moises Bloch, představený židovské obce v Kolinci čp. V, rozený ze Zdeslavi
•Kateřina, rozená Kleinová, dcera Josefa Kleina z Malince. děti:
•Josef 14. 6. 1852
Oznamovací lístek na purkmistrovském úřadě v Kolinci ze dne 14. 6. 1852

Kateřina Hermannová z Kolince čp. I/106
děti:
•Dorota, nemanž. 27. 11. 1845

Marie Altmannová, dcera Salomona Altmanna, řezníka z Kolince a manželky Františky.
děti:
•Rudolf, nemanž. syn 9. 2. 1845

Moises Hermann z Kolince čp. 9
•Veronika rozená Polláková z Měcholup.
děti:
•Emanuel I. roz. 18. 10. 1823

Ludmila Hermannová
děti:
•Rozalia Ludmila Hermannová 28. 8. 1816 nemanž. dcera
•Isaak Löbl Hermann, nemanž. 1. 1. 1819
•Moises II. roz. syn 16. 8. 1821

zpět

Výpis ze židovské matriky zemřelých z r. 1840 v archivu min. vnitra v Praze

Jméno a příjmení	čp.	den úmrtí	věk r.	stav	příčina úmrtí
Anna Blochová	26	16. 11. 1841	26	svob.	porouchání páteře
Judita Grafová	III	6. 11. 1844	90		porouchání páteř . míchy
Israel Kafka	46	12. 8. 1848	48	žen.	souchotě
Magdal. Hermanová, manž. Ephraima z Kolince	VIII	24. 9. 1849	přes 100*	vdova	-
Františka Ledererová ze Spál. Poříčí	III	27. X. 1848	50	svobod. služka	-
Joachim Altmann obchodník z Kolince	51	16. 9. 1849	74	žen.	-
Marie Lažanská žena Hermana Lažanského, hostinského	55	15. 11. 1849	40	vdova	-
Sophie Lažanská, jejich dcera	55	20. 2. 1850	4 a 1	-	-
Jonathan Graf	III	3. 4. 1850	93	-	-
Alexander Löwi	VI	8. 12.1850	42	žen.	-
Anna Lažanská manž.Matyáše Lažanského	6	11. 11. 1852	56	-	-
Dorotha Grafová	III	3. 3. 1853	47	vdaná	-
David Windspach, patron chirurgie /sic/ a magister porodnictví	113	9. 6. 1855	54	žen.	typhus
Ephrain Hermann z Kolince	?	15. 3. 1837	90	-	-

*(Žádné tak staré matriky nejsou, takže se muselo uvěřiti zemřelé o jejím stáří)

Familiebuch Nr. IV. - klatovský kraj - folio 45 a další – panství Kolinec

zpět

Běžné čís. rodiny	Jméno familianta a manželky	Rodiče z obou stran	Svat. kons.	Synové familianta	Rok nar.
5318	Neumann Moises † 18. 3. 1833 Neumann Jakob - propuštěn ze zemské ochrany 23. 12. 1840 č. 68258 Neumann Abraham - dostal 3. 11. 1842 svat. kontrakt na řem. sklenářské č. 83 Neumann Josef † 1809 Neumann Wolf † 1809 Neumann Markus† 23. 2. 1824	Hanna Samuel a Františka Moises	1785	Jakub Josef Eliachim Abraham Isaak Josef Wolf Markus Mendel	1788 1790 1792 1797 1800 1805 1807 1802
5319	Krauskopf Jakob a Sara Abraham Jejich I. roz. syn David Krauskopf , manž. Katarina Weigl Svat. kons. 6. 8. 1818 Krauskopf David † 22. 4. 1844 č. 56657 Krauskopf Jakob † 12. 9. 1825	neznámí	1785	David Abraham Josef Samuel Lövi Jakob Šimon	1790 1792 1794 1795 1825 1837
5320	Lederer Michal a Sára neznámého příjmení z Bechyně Jejich I. roz. syn Isaak Lederer a Františka Schiessler Lederer Wolf dostal dle gub. dekr. č. 37699 z 20. 8. 1818 povolení vystěhovat se do Uher. Lederer Isaak † dne 12. 9. 1845 Lederer Michal † 25. 3. 1846.	neznámí	19. 8. 1775 21. 12. 1814 č. 51160	Isaak Wolf Joachim Josef Michal	? ? ? 1817 1824
5321	Altmann Alex. a Kateřina Kohner Jejich I. roz. syn Salomon a Františka Schnürmacher (Joachim – obchod v Kolinci č. 51, † 16. 9. 1849, 74 let)	neznámí	1769 19. 4. 1800	Salomon Joachim Jakob Josef Josef David Albert Jakob Markus	1773 1780 1781 1783 1809 1818 1823 1825 1828
5322	Graf Moises a Rachcl Selig Jonas Graf zplodil v divokém manželství s Juditou Löwy více dětí dle znění zápisu kraj. úřadu v Klatovech z 7. listopadu 1844, kraj. osvědč. z 23. 11. 1844 č.12611 (gub. č. 73141) ai 1844 a. 25281/ai 1845.	neznámí	1752	Jonas	1763
5323	Bloch Jakob a ? Strakonice Jakob Bloch zemřel neznámého dne a roku. Jeho nástupce: Weis Josef a Sara Thun Josef zemřel 7. 8. 1836 bez potomků. Jeho nástupce: Kafka Israel a Barbara Schall II. sňatek s Fanny Wedeles	neznámí Weis Moises a Esher neznámého příjmení Salomon Kafka	1759 23. 4. 1815 č.17291 7. 6. 1838 č. 264867 (tento sňatek nebyl uskutečněn) 2. 8. 1839 č. 46841	žádní	-
5324	Markus Isaak David, manželka neznámá Markus Isaak zemřel neznámého dne a roku. Dle gub. dekr. z 6. 6. 1820 č. 24769 zemřel představený žid bez potomků. Jeho nástupce: Krauskopf Löwy a manželka Sara Katanská II. manž. Rosalia Wedeles	neznámí Krauskopf Jakob a Sara Abraham	1785 11. 10. 1820 č.51739 1. 3. 1827 č. 7217	Leopold Josef	1834 1842
5325	Hermann Bernard, manž. neznámá Jejich I. roz. syn Hermann Efraim a manž. Mirl Isaak Jejich I. roz. syn Moises a manž. Veronika Povlaková	neznámí Hermann Bernard a neznámá matka Hermann Efraim a Mirl Isaak	1752 1783 27. 6. 1820 č. 30745	Efraim Salomon Moises Isaak Samuel	1757 1778 1790 1798 1823

Hermann Bernard zemřel neznámého dne a roku. Hermann Ehraim dostal svat. povolení do otcovy rodiny, zemřel dne 15. 3. 1837. Jeho rodinné místo bylo podle videatu z 15. 8. 1813 č. 23979 potvrzeno.

Hermann Moises zemřel 23. 2. 1824.

Hermann Samuel byl dne 19. 6. 1842 pokřtěn a dáno mu jméno Jan Kř. Vojtěch. V červenci r. 1848 č. 13841 byl přemístěn z Kolince na panství Nalžovy. Gub. naříz. č. 50760/1844 bylo propůjčeno místo Davidu Windspachovi (viz tom. III, pag. 20 prácheňského kraje!).

Členové židovské obce v městečku Kolinci v časovém období let 1650 - 1950

zpět

Období let 1650 - 1700:
• Matyáš (“pálený pálí“) - dle Berní ruly z r. 1654
• Isak Maular (Meller?) - tabák prodává dle Berní ruly z r. 1654 oženil se r. 1658 s Ryfkou, dcerou Mayera Blocha z Nýrska. Jejich děti:
• Markus nar. okolo r. 1645, Samuel nar. okolo r. 1648
• Josef, žid a manželka Veronika - tito manželé v Kolinci od roku 1682,
děti:
• syn nar. r. 1698 dne 16. 9. 1700 pokřtěn jménem František

Období let 1700 – 1750:

zpět

• Žid Šalomon - zmínka z r. 1711

Období let 1750 – 1800:

zpět

• Benedikt Herman (též uváděn Bernard), nar. r. 1723, pachtýř flusárny a vinopalny, se svou manželkou Rozel, nar. 1734 (svat. kons. z r. 1752)
děti:
• Ephraim nar. r. 1761, Samuel nar. 1779, Anna nar. 1769 • Ephraim Herman s manželkou Marií (nar. r. 1765), jmenovanou † 15. 3. 1837 též Mirl Isak
děti :
• Libuša nar. r. 1788, Moises nar. 1791, Sara nar. 1793, Isak nar. 1798

• Alexandr Altmann, řezník a trafikant, nar. r. 1742 a jeho manž. Kateřina Kohnerová (svat. kons. z r. 1769) Rachel
Děti:
• Salomon nar. r. 1773 - oženil se dne 19. 4. 1800 s Františkou Schnürmacherovou, Eva nar. 1772, Joachim nar. 1780, Jacob nar. 1781, Josef nar. 1783.

• Bernard Salomon a manželka neznámého jména - zmínka z r. 1783. Tito manželé měli 3 děti.

• Jacob Bloch s manželkou neznámého jména (svat. kons. z r. 1759)

• Graf Moises a jeho manželka Rachel roz. Seligoyá (svat. kons. z r. 1752)
Děti :
• Jonas nar. r. 1763 v “divokém manželství“ s Juditou Löwi měli více dětí, Johana nar. 1765, Rachel nar. 1767, Anna nar. 1770, Judith nar. 1775.

• Johana Grafová - nemanž. dcera Hermenista nar. r. 1792.

• Alexandr Weisskopf‚ učitel v Kolinci, nar. r. 1729 a manželka Judith, nar. r. 1740 (ochranou patřil do Barkundu v oblasti Lvova).
Děti:
• Eva nar. r. 1769, Esther nar. 1771, Barbora nar. 1773. Jakob Krauskopf (nar. r. 1754) a jeho manž. Sara Abraham (nar. r. 1764) (svat. kons. r. 1785) obchodník krátkým zbožím. Děti: David nar. r. 1790, † 22. 4. 1844 (6. 8. 1818 sňatek s Katarinou Weiglovou), Abraham nar. 1792, Josef nar. r. 1794, Samuel nar. r. 1795, Tezie nar. r. 1789. Abraham Taussig - synovec (sirotek) - nar. r. 1778, Katel Zellmannová z Bystřice u Klatov, služka.

• Lederer Moises - zmínka z r. 1752 a 1756

• Lederer Michal a manželka Sara z Bechyně (svat. kons. z 19. srpna 1775) nar. r. 1758, prodej masa a papíru, zemřel 25. 3. 1846.
Děti:
• Anna nar. r. 1779, Esther nar. r. 1782, I. roz. Isak nar. r. 1786 † 12. 9. 1845 jako manžel Františky Schiesslerové II. roz. Wolfgang nar. r. 1789 dostal 20. 8. 1818 povolení se vystěhovat do Uher, Joachim
V rodině žila Barbora Harantová, vdova, nar. r. 1766 a její dcery Magdalena nar. r. 1790 a Rosel nar. r. 1794.
• Markus Isaak David s manželkou neznámého jména (svat. kons. z r. 1785, † někdy před r. 1820 bez potomků)

• Neumann Moises († 18. 3. 1833) s manželkou Hanou, dcerou Barocha Löbla a matky Františky Moisesové (svat. kons. 1785).
Děti:
• Jakub nar. r. 1788, Josef nar. r. 1790, Joachim nar. r. 1792, Abraham nar. r. 1197 - dostal svat. kons. 3. 11. 1842 s neznámou nevěstou, Isaak nar. r.1800, Markus Mendl nar. r. 1802, Josef nar. r. 1805, Wolf nar. r. 1807 - † r. 1809.

• Salomon Selig - zmínka z let 1747, 1752, 1765, 1769

• Alexandr Selig a manželka neznámého jména - zmínka z r. 1783. Manželé měli 5 dětí.

• Michael Moies a manželka neznámého jména - zmínka z r.1783. Manželé měli 3 děti.

Období let 1800 - 1900:

zpět

• David Windspach, patron chirurgie a magister porodnictví († 9. 6. 1855 v Kolinci čp. 113 na tyfus ve 54 letech) s_manželkou Františkou (nar. r. 1805). Děti:
• Heinrich nar. r. 1831, Silvestr na. r. 1832, Leopold nar. r.1838, Daniel nar. r. 1844, Rosalie nar. r. 1834, Karolina nar. r. 1842 ?

• Herman Schleissner, nar. r. 1929, handlíř a obchodník obilím v Kolinci čp. 46 a jeho manželka Františka (nar. r. 1821) ovdovělá Kafková,dcera Salomona matky Rachel Blochové z Oseka u Rokycan. V r. 1870 se celá rodina odstěhovala do Klatov.
Děti:
• Ludvík Kafka nar. r. 1840, Sigmund nar. r. 1842, Julie Kafková nar. r. 1843, Jana Kafková nar. r. 1846, Fridrich Schleissner nar. 18. 6. 1855, Heinrich Schleissner nar. r. 1856, Wilhelm Schleissner nar. r. 1856, Julius Kohn nar. r. 1864.

• Salomon Lang nar. r. 1805, židovský učitel v Kolinci čp. V a manželka Kateřina nar. r. 1805
děti :
Barbora nar. r. 1832, Henrietta nar. r. 1835.

• Herman Lažanský nar. r. 1802, obchodník a majitel hostince čp. 55 v Kolinci ( I. manželka Marie † 5. 1. 1849, Sophie dcera † 20. 2. 1850 v Kolinci č. 55, 41 roků) a manželka Rosalie nar. r. 1816, dcera Daniela Kappera z Černíkova u Klatov. Děti:
• Josef nar. r. 1839, Lazar nar. r. 1841, Magdalena nar. r. 1847, Daniel nar. r. 1856 dne 21. 4.
V této rodině žil Rubin Lažanský nar. r. 1765 a v r.1861 i bratr Hermana Lažanského Matyáš Lažanský 61 roků stár.

• Matyáš Lažanský nar. r. 1803, obchodník v Kolinci čp. IV a jeho manželka Anna † 11. 11. 1852 v 56 letech v Kolinci čp. 6.
Děti:
• Filip nar. r. 1836, Bernard nar. r. 1838, Joachym nar. r . 1842, Terezie nar. r . 1826, Kateřina nar. r. 1832.

• Löwi Kraukopf nar. r. 1796, nástupce na familiantské místo po Markusu Isaaku Davidovi, kupec v Kolinci čp. 52, syn Jakuba Krauskopfa a matky Sary Abraham. Jeho manželkou byla od 11. 10. 1820 Sara Lažanská. Po její brzké smrti se svat. kons. ze dne 1. 3. 1827 č. 7217 oženil s Rosalií nar. r. 1806, dcerou Salomona Wedelese, chráněného žida z Oseka u Mirošov a matky Rachel Blochové z Oseka.
Děti:
• Leopold nar. r. 1835, Františka nar. r. 1832, Friderika nar. r. 1839, Adelheid nar. r. 1837, Löwi Lori nar. r. 1841, Karolina nar. r. 1844, Josef nar. 5. 4. 1842 - † 12. 3. 1843, Regina Frisch nar. r. 1857.

• Jakub Goldman v Kolinci čp. V nar. r. 1835 a manželka Barbora nar. r. 1816.

• Maier Altman Löwi nar. r. 1810, obchodník a nájemce dominikál. poz. č. 51 v Kolinci a manželka Marie nar. r.1810 dcera Davida Kohna a Barbory Lažanské z Libějic, svat. kons. č. 29927 ze 6. 6. 1839.
Děti :
• Adolf nar. r. 1845, Rosalie nar. r. 1840, Barbora nar. r. 1843, David nar. r. 12. 5. 1842 - † 5. 12. 1842, Abraham (nemanž.?) nar. 19. 10. 1845.

• Alžběta Altmannová nar. r. 1788,
děti:
• David nar. r. 1819.

• Seligman Graf nar. r. 1799, obchodník v Kolinci čp. III a manželka Rosalia nar. r. 1831. To byla pravděpodobně 3. manželka. První byla Františka, dcera Abrahama Lederera ze Spáleného Poříčí a matky Alžběty. Druhá byla Eva nar. r. 1820. Z I. manž. byla dcera Anna, nar. dne 1. 11. 1834.
Děti:
• Anna nar. r. 1840, Žofie nar. r. 1844, Augusta nar. r. 1846, Františka nar. r. 1848.

• Moises Herman v Kolinci čp. 9 ( † 27. 6. 1820), po jeho smrti bylo familiantské místo propůjčeno gub. nař. z r. 1844 čís. 50760 lékaři Davidu Windspachovi. Hermanova manželka Veronika se jako 52 letá vdova provdala dne 26. 2. 1850 za 51 letého svobodného Selomona Koretze.
Děti:
• Samuel nar. 18. 10. 1823 byl dne 19. června 1842 pokřtěn jménem Jan Kř. Vojtěch a v červenci 1848 byl přemístěn z Kolince na panství Nalžovy.

• Jakob Löbl Adler, familiant z Újezda čp. 1, učitel náboženství v Kolinci a jeho manželka Esther, dcera Enocha Kuha z Libovic, okr. Litoměřice (svat. kons. z 5. 1. 1830 č. 59207)
děti:
• Eva nar. 25. 11. 1848.

• Isaak Herman nar. r. 1800, mistr řeznický v Kolinci čp. VIII a jeho manželka Kateřina nar. r. 1812, dcera sušického familianta Wolfe Fürtha a matky Henrietty Königové z Neznašov (svat. kons. ze 16. 7. 1834 čís. gub. 32310.
Děti:
• Josefa nar. r. 1836, Henrietta nar. r. 21. 4. 1838, Františka (Tekla?) nar. 20. 11. 1839, Ephraim nar. 2. 5. 1841 - † 14. 3. 1843, Alžběta nar. 21. 6. 1845 - měla v r. 1862 syna Adolfa, Moises nar. r. 1848, Benedikt nar. 20. 2. 1850, Mathylda nar. 17. 3. 1855, Samuel nar. 19. 3. 1852 - † 9. 6. 1853 (otec bytem v Kolinci čp. IV).

• Salomon Altmann, řezník, syn Alexandra Altmana a matky Kateřiny Kohnerové, a jeho manželka Františka Schnürmacherová (svat. kons. z 19. 4. 1800). Salomon Altmann dostal povolení přiženit se do otcovské rodiny.
Děti:
• Josef nar. r. 1809, David nar. 11. 9.1818, Albert nar. r. 1823 - † 21. 3. 1827, Jacob nar. r. 1825 - † 23. 1. 1829, Markus nar. r. 1828, Marie nar. ?.
Jako 76 letý vdovec v Kolinci čp. II se oženil Salomon Altmann podruhé. (Svat. kons. nalž. úř. čís.186 z 11. 6. 1849). Jeho manželka byla Esther Schnürmacherová, 61 letá svobodná žena z Výhoří. Oddávající Löbl Adler, učitel náboženství. Marie Altmannová, dcera Salomona Altmanna, řezníka z Kolince a matky Františky.
Děti :
• Rudolf nar. 9. 2. 1845.

• Alžběta Altmannová nar. r. 1788, vdova po řezníku,
děti:
• David nar. r. 1819.

• Blochová Anna zemřela v Kolinci čp. 6 dne 16. 11. 1841, svobodná 26 let.

• Judita Grafová zemřela v Kolinci čp. III dne 6. 11. 1844, 90 let na porouchání páteřní míchy • Jonathan Graf zemřel v Kolinci čp. III dne 3. 4. 1850, 93 let.

• Marie ( Lažanská ?)‚ 40 letá vdova po Hermanu Lažanském, hostinském v Kolinci čp. 55 zemřela dne 15. 11. 1849 – 40 let. Sophie, dcera Hermana Lažanského, hostinského v Kolinci čp. 55 zemřela 20. 2. 1850 4 1/2 roku stará.

• ? Popper s manželkou roz. Krauskopfovou z Klatov.
Děti:
• Eliáš nar. r. 1829 v Jindřichovicích dále 3 bratři, sestra, provd. Lažanská v Jindřichovicích.

• Alexander Graf, 42 letý svobodný kramář z Kolince, se dne 18. 6. 1849 oženil s 32 letou svobodnou Charlottou, dcerou Markuse Epsteina z Kozolup (svat. kons. nalž. panství z 27. 6. 1849 čís. 213)
Děti:
• Anna Epsteinová nar. 28. 2. 1842, Sophie nar. 24. 2. 1844 Dorota Grafová zemřela v Kolinci čp. III dne 3. 3. 1853, vdaná, 47 let

• David Hahn, ranhojič v Kolinci a jeho manželka Pavia, roz. Treulichová z Radnic u Plzně (svat. kons. z 9. 11. 1843, čís. 63471).
Děti:
• Amalie: mrtvě narozená

• Ludmila Hernannová
Děti:
• Isaak Löbl Hermann nar. 1. 1. 1819 Moises nar. 16. 8. 1821

• Magdalena Hermanová, manželka Ephraima Hermana z Kolince zemřela dne 24. 9. 1849 v Kolinci čp. VIII ve stáří 100 let (?) Její dcera Anna se v 52 letech provdala dne 18. 6. 1849 za 48 letého svobodného Mathiase Lažanského z Mokrosuk.

• Kafka Israel (Isaak?), syn Salomona Kafky, a jeho manželka Fanny Wedelesová, dcera Salomona Wedelese ze Spál. Poříčí a matky Rachel Blochové z Oseka (svat. povolení ze dne 28. 8. 1839
Děti:
• Sigmund (II. roz. syn!!) nar. 2. 12. 1843, Johana nar. 31. 10. 1846
Israel Kafka byl nástupcem na familiantském místě po Josef Weissovi. Dne 12. 9. 1848 zemřel Izrael Kafka ve 48 letech na TBC jako 48 letý “hausír“ v Kolinci čp. 46.

• Josef Krauskkopf, 58 letý svobodný syn Jakuba Krauskopfa a matky Sáry z Kolince, se oženil dne 22. 2. 1851 (svat. kons. panství Nalžovy z 12. 12. 1849) s Marií, 50 letou svobodnou dcerou Vojtěcha Krause z Dlouhé Vsi. Oddávající Jakob Popper, “religionsweiser“ z Kolince.
David Krauskopf, syn Jakuba Krauskopfa a matky Sáry Abraham‚ a jeho manželka Kateřina Weiglová (svat. kons. 6. 8. 1818). David Krauskopf dostal povolení se oženit do otcovské rodiny. Zemřel dne 22. 4. 1844.
Děti:
• Jakob nar. r. 1825 - † 12. 9. 1825, Simeon nar. r. 1837
• Kateřina Kruskopfová, nar. r. 1792 (poznámka autora: a otec?) Děti:
• Joachym nar. r. 1837, Barbora nar. 1822, Františka nar. 1824, Alžběta nar. 1826, Anna nar. 1828, Henrietta nar. 1834 (Pozn.: Tyto osoby nejsou jmenovány v r. 1866).

• Isaak Lederer, syn Michala Lederera a matky Sáry z Bechyně, a jeho manželka Františka Schiesslerová.
Děti:
• Josef nar. r. 1817, Michal nar. 1824.

• Alexander Löwi zemřel v Kolinci čp. VI dne 8. 12. 1850 ve 42 letech, ženatý.

• Abraham Neumann nar. r. 1797 se oženil se ženou neznámého jména (svat. kons. z 3. 11. 1842).

• Josef‘ Weiss, syn Moisese Weisse a matky Esther, a jeho manželka Sara Thunová (svat. kons. z 23. 4. 1514).

• Filip Wocasek, obchodník v Kolinci čp. 55 (nar. r. 1823) a jeho manželka Josefa nar. r. 1836
Děti:
• Františka nar. r. 1860, Jakub nar. 1863, Marie nar. 1864, Emilie nar. 1870.

• Eliáš Popper nar. r. 1829 v Jindřichovicích, kupec v Kolinci čp. 52, a jeho manželka Františka, dcera sušického rabína Schwarzkopfa, nar. 8. 12. 1832.
Děti:
• Karolina nar. r. 1859 - později provdána za Adolfa Lederera v Rokycanech, Žofie nar. r. 1861 - později provdána za Davida Ehrlicha - odešli do USA, Josef nar. 1. 1864 - † 16. 8. 1939, Emil nar. 11. 5. 1870 - † 24. 9. 1926.

• Josef Popper, syn Eliáše Poppera a matky Schwarzkopfové ze Sušice, a jeho manželka Charlotta Glaserová. Oba manželé v Kolinci až do stáří. Pak se odstěhovali do Plzně, kde Josef Popper se stal městským radním.
Děti:
• Marie nar. r. ? - v r.1979 žila ještě v Bostonu v USA, František nar. ? - obchodník obuví v Bostonu, kam odejel po I. svět. válce.

• Emil Popper, syn Eliáše Poppera z Kolince čp. 52 (obchodník dřevem a obilím v Kolinci čp. 8 a 9) a jeho manželka Anna, nar. 21. 1. 1880, dcera Morice Lowi, narozeného v Kadani a matky Růženy rozené Taussigové z Teplic – Šanova.

• Emil Popper zemřel v Kolinci dne 26. 9. 1926, jeho manželka Anna zemřela 19. 9. 1933 v Praze.
Děti: Františka nar. ?, Leoš nar. ? - oba zahynuli v koncentračním táboře v Osvětimi, Růžena - zahynula v koncentrač. táboře v Bergen – Belsen, Zdeňka - přežila útrapy holocaustu a po 2. světové válce emigrovala do USA.

• Móric Löwy a jeho manželka Růžena roz. Taussigová z Teplic Šanova. Děti:
• Anna nar. 21. 1. 1880 a ještě dalších sedm dětí. Všechny děti i s jejich dětmi zahynuly v koncentračních táborech.

• Med. doktor Moric Lažanský z Kolince čp. 113 a jeho manželka Judith Julie
děti : Terezie nar. r. 1860 Emilie nar. 1861 Eduard nar. 1862 Kateřina nar. 1889. Druhá manželka Morice Lažanského byla Pavlina nar. r. 1860(?). Josef Klinger, obchodník v Kolinci čp. 3, nar. r. 1869 a jeho manželka Josefa (nar. r.1814) Děti:
• Regina nar. r. 1861 (pozn.-asi provdaná Kafková).

• Jakub Hartmann nar. r. 1836, učitel v Kolinci čp. V a jeho manželka Žofie nar. r. 1837.
Děti:
• Sigmund nar. r. 1859, Karel nar. 1859, Leopold nar. 1861, Šimon nar. 1864.
V rodině žila Aloisie Hartmannová, matka Jakuba Hartmanna, nar. r. 1806.

• Salomon Korec, 50 letý svobodný vinopal v Kolinci čp. 1/106 a sklenář v Kolinci čp. 57, nar. r. 1799 v Mirošově, se oženil dne 26. 2. 1850 s Veronikou, 52 letou vdovou po Moisesovi Hermannovi, nar. r. 1798, dcerou Šimona Pollaka a Anny Mayerové z Měcholup.
Děti:
• Moises nar. 10. 7. 1833, Nathan nar. 8. 3. 1835 v r. 1861 voják, Jakob nar. 1836 jurista, Šimon nar. 1. 1. 1839 v USA, Alexander nar. 26. 11. 1843 v r. 1867, voják.
Shora uvedené děti byly pozdějším sňatkem uznány za manželské.
Karolina Hasterliková nar. r. 1854, Alexandr nar. r. 1856, Fridrich nar. 1859, Sofie nar. 1862.
V rodině žila vnučka Dorota Hermannová nar. r. 1845, nemanž. dcera Kateřiny Hermannové.

• Nathan Korec nar. r. 1835 - † 9. 1. 1914, vinopal v Kolinci čp. I a jeho manželka Terezie nar. r. 1847.
Děti:
• Zikmund nar. r. 1870, Josef nar. r. 1873, Alois nar. r. 1876, Karolina nar. r. 1878, Veronika nar. r. 1871

• David Altmann ( v Kolinci čp. 21), 31 letý řezník v Kolinci čp. II se oženil dne 26. 2. 1850 (svat. kons. panství Nalžovy čís. 408 z 12. 12. 1849) s 22 letou svobodnou dcerou Abrahama Sonnenscheina a matky Barbory z Kanic u Klatov. Oddávající Jakob Löbl Adler.
Děti :
• Karolina nar. r. 1852, Jana nar. r. 1854, Ludvík nar. r. 1858, Rosalia nar. r. 1859. V r. 1871 se všichni odstěhovali do Klatov.

• Leopold Herz, židovský učitel v Kolinci čp. V, nar. r. 1830, a manželka neznámého jména, narozená r. 1834.
Děti: Anna nar. r. 1858, David nar. r. 1861, Heinrich nar. r. 1863, Alžběta nar. r. 1865, Josef nar. r. 1867. Moric Herman, řezník v Kolinci čp. 4 nar. r. 1847 a manželka Žofie nar. r. 1853 Děti:
• Rudolf nar. r. 1887, Otto nar. r. 1884, Eduard nar. r. 1886, Julie nar. r. 1874, Hermina nar. r. 1875, Kateřina nar. r. 1877, Berta nar. r. 1880, Adela nar. r. 1882, Emilie nar. r. 1878, (poznámka: ještě Josef !!) Kromě 2 prvních synů zahynuli ostatní v koncentračních táborech! V rodině žila ještě sestra Alžběta nar. r. 1845.

• Moises Bloch, předst. židovské obce v Kolinci čp. V, rozený ve Zdeslavi a jeho manželka Kateřina, dcera Josefa Kleina z Malince.
Děti:
• Josef nar. 14. 6. 1852.

Období let 1900 až 1950:

zpět

Rodiny bratrů Josefa a Emila Popperových - viz předcházející období.

• Rudolf Herman, syn Morice Hermana a matky Žofie, a jeho manželka Matylda rozená Luková z Petroupíma u Benešova, nar. 6. 4. 1882.
Děti:
• Markéta nar. 10. 10. 1911 v Kolinci čp. 49 později provdaná za Roberta Olivu, řezníka a hostinského v Kolinci, Karel nar. 21. 1. 1920 - dne 27. 12. 1947 oddán s Ingburk Pinkasovou z Mikulášovic čp. 103.

• Zikmund Korec, syn Nathana Korce, vinopala a obchodníka z Kolince čp. I/106 - 124 a jeho manželka Filipina Lewithová z Mlázov.
Děti:
• Vít nar. 15. 3. 1908 v Kolinci čp. 124 (poznámka: Terezie, Valerie ? † 1934)

Stručný přehled většiny dospělých (ponejvíce hlavy rodin) příslušníků židovské etnické komunity v jednotlivých časových údobích.

zpět

Do roku 1700:
• Matyáš (“pálený pálí“)
• Isaak Maular (Meller?) - tabák prodává
• Josef ? a manželka Veronika

Údobí od 1700 do 1750:
• Eliáš Gabriel
• Selig Salomon
• Lederer Moises


Údobí od 1750 do 1800:
• Alexander Altmann
• Bernard Salomon
• Bloch Jacob
• Eliáš Gabriel
• Graf Moises
• Graf Jonathan
• Grafová Judita
• Herman Benedikt (Bernard)
• Herman Ephraim
• Herman Abraham
• Hermanová Magdalena
• Moises Jakob
• Moises Michal
• Krauskopf Jakob
• Lederer Michal
• Lederer Moises
• Markus Isaak David
• Neumann Moises
• Selig Salomon
• Selig Alexander
• Weisskopf Alexander
• Alexander Löwi
• Weidman Aron
• Arrenstein Isaak
• Pollák Šimon
• Kugler Samuel

Údobí od 1800 do 1850:
• Altmann Joachim
• Altmann Salomon
• Altmann Alexandr
• Maier Altmann Löwi
• Altmannová Alžběta
• Jakob Löbl Adler
• Blochová Anna
• Bloch Moises
• Graf Seligman
• Graf Alexandr
• Graf Jonas
• Grafová Karolina
• Goldman Jakub
• Hahn David
• Herman Abraham
• Herman Moises
• Herman Isak
• Hermanová Ludmila
• Kafka Isaak (Izrael)
• Krauskopf Jakob
• Krauskopf David
• Krauskopf Löwi
• Krauskopf Josef
• Korec Salomon
• Lang Salomon
• Lederer Michal
• Lederer Isaak
• Löwi Alexandr
• Lažanský Matyáš
• Lažanský Eliáš
• Lažanský Samuel
• Lažanský Rubin
• Lažanský Lazar
• Lažanský Herman
• Maier Epstein
• Moises Epstein
• Šimon Epstein
• Neumann Abraham
• Neumann Herman
• Neumann Moises
• Rödl Aron
• Rödl Johan
• Rödl Josef
• Fischel Löwi
• Schleissner Herman
• Schmelkes Jan
• Windspach David
• Weiss Josef

Údobí od 1850 do 1900:
• Altmann David
• Bloch Moises
• Graf Seligmann
• Grafová Dorota
• Herz Leopold
• Herman Moric
• Hartman Jakub
• Hartmanová Aloisie
• Korec Nathan
• Klinger Josef
• Herman Lažanský
• MUDr. Moric Lažanský
• Popper Eliáš
• Popper Josef
• Popper Emil
• Františka Schleissnerová rozená Kafková
• Wocásek Filip

Údobí 1900 do 1930:
• Herman Rudolf
• Herman Moric
• Korec Zikmund
• Korec Nathan
• Popper Josef
• Popper Emil
• Popper Leoš

Další období, v němž se budou objevovat osoby vzácně přeživší hrůzy různých vyhlazovacích táborů, bude probíráno podrobněji na pozdějších stránkách v samostatné kapitole až po genealogické rozrody současných posledních židovských nebo položidovských rodin, i když již v Kolinci, místě svého zrození, nebydlí.

Předchozí kapitoly dávají čtenáři a zájemci o tuto tematiku ponejvíce pohled do genealogie židovských obyvatel městečka, o jejich početním růstu či úbytku.

V příští kapitole bude zdůrazňováno především jejich zaměstnání a obory činnosti zpravidla specifické pro tuto etnickou skupinu.

Již v její pravlasti před diasporou (rozptýlením) převládala u této etniky jako zdroj obživy řemesla, obchod a u nás pak výkup a zpracování surovin a neobvyklých polotovarů pro hromadnou výrobu.

Ponejvíce nově příchozí židovští příslušníci začínali hausírováním, tj. podomním obchodem s předměty denní potřeby drobného vesnického člověka jako jehly, nitě‚ knoflíky a spousty jiných drobností se současným výkupem surových koží, peří, hadrů (lněných, vhodných pro výrobu papíru), dřevného popele pro flusárny k výrobě potaše jako chemického polotovaru ve sklárnách, i k přípravě mýdla. Samozřejmě, že předmětem výkupu byly i zemědělské produkty rostlinného i živočišného původu.

Dalším stupínkem v jejich společenském i sociálním řebříčku byli řemeslníci jako sklenáři, řezníci, pekaři i jiní a konečně nájemci masných krámů, vinopalen, koželužen, hostinců, flusáren apod.

Z nájmů podniků plynuly majiteli, ať už vrchnosti či městu dosti značné příjmy. Tím se tito židovští nájemci stávali hybnou ekonomickou pákou v místě působení.

Další výpisy z pozemkových knih či z knihy nájemních smluv na tyto podniky nám umožní představu o jejich existenci a početnosti, o právech a povinnostech nájemců i o tehdejší technologii.

Výpisy z pozemkové knihy městečka Kolince sign. Plánice 151

zpět

(Příspěvky k historii Židů v Kolinci)

Původní název svazku: Las Buch der Kontractund Erbschaftstheilungen angefangen im Jahre 1750 sub Lit. A.

fol. 71 - popis majetku panství (výňatek):
panská flusárna a koželužna (domus coriaria oficina cinerum):
pronajal Moyses Lederer a syn Michal Moyses na 3 roky od 1.1.1778 do 31.12.1780 za 120 zlatých. Pachtýř bude povinnen zdarma panství vydělat: 2 kusy koží volských nebo kravských, 2 kusy telecích, 2 kusy beraních a 2 kusy jehněčích. Panství se zavazuje dodati a dovézti dříví. panská palírna (domus krematoria):
Od 1.1.1778 na 3 roky pronajímá Alexander Seelig za 130 zlatých panský vinopal. Hostinští z vesnic byli povinni bráti na každý vytočený sud piva 4 žejdlíky páleného a každý žejdlík zaplatiti 6 kr. Kolinečtí dva hostinští byli však od povinnosti brát pálené osvobozeni. Naproti tomu nájemce palírny jest povinnen zaplatiti za vytočený sud piva 8 kr. Nájemce palírny nesměl točit během bohoslužeb. Panství dá potřebné sudy udělat, dodá dříví a doveze seno. Jatky – masný krám (lanienia dominicalis).
Pronajímá se vždy na rok. Od 1. 1. 1778 do 31. 12. 1778 se pronajímá Židům a rathauskému hostinskému Janu Vachovi za 18 zl. a jednu krávu. Kdyby nájemci prodávali maso z nakažených zvířat, budou potrestáni. Nikdo z vesničanů nesmí maso prodávati, ledaže zaplatí taxu jatkům. V nešťastné však příhodě jako je zlomení nohy, mohou prodávati bez taxy.
fol. 120 - Dne 24. 3. 1781 pronajímá žid Moyses Lederer a jeho syn vrchnostenskou flusárnu a koželužnu i s chalupou, v níž bydlí žid Bernard, na 3 roky až do r. 1783 za 130 zl. Pachtýř dostane ročně 40 sáhů dřeva.
fol. 162 - Dne 1. 5. 1789 prodává Johan Luhan hostinec č. 61 Josefu Osendorfovi, bývalému papírníku, za 600 zlatých. Na každý sud piva místo kořalky jest povinnen vrchnostenskému vinopalovi zaplatiti 8 kr, ale jestliže však chce vzít kořalku od vinopala, jest tento povinnen mu přenechat kořalku žejdlík za 6 kr.
fol. 164 - Dne 1. 8. 1789 byla pronajata na 3 roky vrchnostenská palírna židům Benediktovi a jeho synu Abrahamovi Hermanovi do konce augusta r. 1792 za roční nájem 130 zl. Pronájem byl prodloužen pak až do r. 1798.
fol. 169 - Dne 1.1.1791 pronájem flusárny a koželužny židovi Bendiktovi Hermanovi na 3 roky.
fol. 171 - Dne 10. 12. 1789 povolena výstavba židovské školy v Kolinci.
fol. 190 - Dne 23. 3. 1795 propachtována kolinecká flusárna a koželužna na 3 roky židu Aronovi Weidmanovi za roční nájem 80 zl. Pachtýř se zavazuje odebírati kůže za tyto ceny :
volskou kůži za 4 zl.
kravskou kůži za 3 zl.
3 a 2 letých telat za 2 zl.
jednoročních telat za 1 zl.
odstavených telat za 30 kr.
sajících telat za 24 kr.
ze starých ovcí s vlnou za 12 kr.
ze starých ovcí bez vlny za 6 kr.
z jahrlinků s vlnou za 5 kr.
z jehňat za 3 kr.
fol. 242 - Dne 30. 7. 1793 dostala zdejší židovská obec povolení postaviti modlitebnu od křesťanské obce kolinecké. Místo v délce 3 sáhů, šířce 2 sáhů koupili. Od vrchnosti dostali zadarmo místo v délce 2 a půl sáhu a šířce 2 sáhů. Tato škola (!?) byla mezi vrchnostenskou panskou hospodou a chalupou čp. 43. Podepsán František Josef hrabě Taaffe.

Výpis z Kolinecké pozemkové knihy sign. Plánice 153

zpět

fol. 18 - Dne 18. 4. 1798 propachtoval Isak Arrenstein na 6 let vinopalnu a flusárnu fol. 19 - Dne 1. 8. 1798 pronajata flusárna židu Šimonu Polákovi za roční nájemné 130 zl.
pachtýř musí odvésti ročně na úřední pokyn pro vrchnostenský dobytek ve dvorech 10 liber “conconieten“. Flusárna dostane 10 sáhů měkkého dřeva, které bude k ní dovezeno, vedle popele ode všech deputátníků dle deputátní tabely 1 strych po 6 kr.
fol. 21 - Dne 1. 8. 1798 propachtována vinopalna na 1 rok kolineckému Abrahamu Hermanovi za 310 zl. ročně a dále pak až do 1. 8. 1800.
fol. 35 - Dne 27. 11. 1799 propachtovala vrchnost na 3 roky flusárnu židu Samuelu Kuglerovi a jeho ženě Evě do sv. Havla. 1802.
fol. 50 - Dne 1. 1. 1802 propachtovala vrchnost vinopalnu na 4 roky židu Eliáši Lažanskému.
fol. 102 - Dne 1. 10. 1821 pronajata vinopalna Mayeru Ebsteinovi na 3 roky do 14. 12. 1824, později na další 3 roky od r. 1827 do r. 1830.
fol. 105 - Dne 15. 1. 1823 propachtovala vrchnost flusárnu Löwimu Krauskopfovi pro jeho bratra Josefa Krauskopfa na 3 roky do konce března 1827.
fol. 111 - Do 1. 4. 1828 propachtována flusárna na 3 roky Rubinovi Lažanskému pro jeho syna Matěje Lažanského do konce března r. 1831 za roční pacht 12 zl. konv. mince tj. ve dvacetikrejcarových kusech. Pachtovní podmínky:
Všechno potřebné nářadí k provozu jako kotle apod. bude mít. Pachtýři se bezplatně dostane popel ode všeho deputátního dříví ode všech deputátníků s výjimkou úředního personálu a obecního rychtáře, o čemž budou všechny čtyři dvory, ovčince a všichni vrchnostenští lidů vyrozuměni. Také má pachtýř dostávat bezplatně všechen popel všech vápenic a cihelen, ve kterých vrchnost dává vyrábět. Z těchto si ale musí pachtýř odvézti popel sám. Nedodá-li deputátník příslušný popel, má si ho pachtýř sám vymáhati a nemůže od vrchnosti požadovati odškodnění. V tom případě má si vyžádati úřední asistenci. Určení tohoto deputátního popele se může omeziti jen na tehdy stávající deputátníky s hořejší výjimkou úředního personálu, ne ale na budoucně přirostlé, na tyto nemá pachtýř žádný narok. Naproti tomu všechen v této flusárně vyrobený odpad má být bezplatně vrchnosti k disposici. Pachtýř nesmí pod žádnou záminkou něco odtud odciziti nebo odstraniti a také nesmí si to od někoho jiného dáti učiniti. Pachtýř je zavázán tolik popele, co jen možno, skoupiti a svařiti. Pachtýři není dovoleno pod trestem konfiskace popel v obcích zdejší vrchností a také blíže než v Mokrosuku položených cizích obcích nasbíraný někde jinde prodávati, nebo do mokrosucké nebo hrádecké flusárny dopravovati, a také není dovoleno vrchnostenskou flusárnu někomu pronajati. Inventář flusárny: dvéře do flusárny s háky, okenní háky, obruče a příchytné řetězy, 19 konví s dřevěnými rámy, 7 pánví, 3 železné kotle s železnou tyčí, 2 kádě, 2 vědra na půdě.
fol. 119 - Židu Matěji Lažanskému byla propachtována flusárna na 3 roky od 1. 4. 1831 do konce března 1834.
fol. 121 - Židu Šimonu Ebšteinovi byla propachtována vinopalna na 3 roky od 1. 1. 1831 do konce března 1833. Zavazuje se prodávati kořalku tak draho jako v sousedních dominiích.
fol. 127 - Dne 17. 3. 1833 se pronajímá vinopalna Salomonu Korcovi, když před koncem pachtovní smlouvy Šimon Ebštein odstoupil, na 2 roky až do konce prosince 1834. (Smlouva byla dále prodlužována do r. 1837 a pak do r. 1839 - Podepsán Joha Pustai!!!)
fol. 133 - Pronajímá se flusárna od 1. 1. 1835 do konce prosince 1837 a pak od 1. 1. 1838 do konce prosince 1840 Samuelu Lažanskému.

Výpisy ze smluv na dominikální podniky od r. 1703 do roku 1769

zpět

fol. 18 - Kontrakt na již stávající Židovský hřbitov pro zdejší chráněné židy. Židé si mohou hřbitov ohradit, nesmí jej rozšiřovat, kdyby chtěli zeď opravit, tedy s povolením na svůj náklad, roční nájem ze hřbitova 6 zl., za každého zemřelého obojího pohlaví zaplatit 1 zl. (Připojena pečeť hrabat Terzi di Sissa). Kontrakt sepsán 25. 4. 1737. Podepsán František hrabě Terzi di Sissa a hebrejský podpis pravděpodobně rabína).
fol. 24 - Dne 24. 4. 1746 pronajala vrchnost svou palírnu zdejšímu Židu Eliáši Gabrielovi na 3 roky za roční nájem 150 zl. rýnských. Kořalku povinni brát dva kolinečtí šenkýři: rathauský a Javorský.
fol. 29 - Dne 1. 1. 1747 pronajal František Terzi di Sissa panský masný krám zdejšímu poctivému muži Janu Klimentovi, mistru řeznickému, též Seeligovi Šalamonovi a Eliáši Gabrielovi, zdejším Židům, aby mohli zde všeliký skot a dobytek (ale zdravý) zabíjeti a prodávati. Roční nájem, činil 6 zl. a 24 liber vyvařeného loje a z každého poraženého kusu za jazyk 6 kr. do obecní pokladny ku prospěchu obce zaplatit 4 zl. jako císařský masný poplatek. Ujednáno v naceláři před Václavem Čapkem, primasem, Fridrichem Kubíčkem, rychtářem, a Vojtěchem Javorským, starším konšelem. Odjinud maso do Kolince nesmělo pod trestem zabavení, ale sedláci si mohli zabíjet.
fol. 36 - V r. 1752 pronajali. Seelig Salomon a Moises Lederer vrchnostenské jatky s prodejem masa. Roční činže 8 zl. jazyk neb 6 kr. z každého kusu. Do pokladny budou platit místo těch, kteří kontribuci neplatí; Jsou to:
správce 30 kr, jeho bratr, švec 10 kr
farář 30 kr
dolejší pekař 30 kr
kantor 24 kr
kolinecký ovčák 1 kr
Javorského syn, krejčí 15 kr
nový mlynář 1 zl
kolinecký mlynář 1 zl
pivovarník 30 kr
Fr. Vondrovský krejčí 15 kr
bečvář 1 kr
punčochář ve špitale 15 kr
vrchní pekař 30 kr
Jakub Málek, krejčí 15 kr
koželuh 24 kr
ovč. mistr 45 kr
zámečník 15 kr
kolinecký obecní pastýř 15 kr
hajný “v lese“ 15 kr
Vlčkovický šenkýř 1 zl
Vlčkovický ovčák 15 kr
Vlčkovický pasák 15 kr
Vlčkovický švec 20 kr
Vlčkovický mlynář 1 zl
Vlčkovický pacholek 1 zl
ovčácký 30 kr
Ujčínský mlynář 1 zl
Ujčínský ovčák 15 kr
Ujčínský pasák 15 kr
Konínský pasák 15 kr
fol. 38 - Od 1. 1. 1756 propachtování do konce r. 1758 flusárny a koželužny a chalupy pro hajného i s bytem pro jeho pacholka v bývalém vrchnostenském mlýně na olej Moisesu Ledererovi. Nájemce nesmí přechovávat podezřelé osoby, nic kradeného pod pokutou 10 kop koupiti. Roční nájem 100 zl. Za kavanta postavil Moises Lederer Isaka Lederera ze Spáleného Poříčí. Od vrchnosti dostane flusař:
40 sáhů měkkého dřeva, 2 robotní fůry sena, jedno vědro patoků, dále každý sedlák pod trestem má odevzdati 3 strychy popele proti zaplacení 7 kr za každý strych a na místo odvézt. Vrchnostenští zaměstnanci mají odevzdat 1 strych proti zaplacení 4 kr. Nájemce má všechny surové kůže a kožišiny dle taxy vydělávati. Poddanští lidé jsou povinni kůže jemu pachtýři za mírné ceny přednostně prodati. Vrchnost povoluje nájemci dále 4 robotní fůry na svážení popele, ale cesta nesmí trvat déle než den, aby se mohly fůry vrátit domů. Podepsán Johann Christof Wiehemann, správce, a hebrejsky pravděpodobně nájemce.
fol. 42 - Od 1. 1.1765 do konce r. 1767 pronajímá Seelig Salomon palírnu, jatky za ročních 190 zl rýnských. Kromě Angela Pignattiho podepsán též. Jan Chlístovský jako inspektor.
fol. 47 - Od 1. 1. 1769 do konce r.1771 pronajímá Salomon Selig palírnu a jatky.
fol. 50 - Na stejnou dobu jako palírna a jatky se pronajímá kolinecká flusárna a koželužna i s židovskou bernardovskou chalupou za ročních 130 zl. Povinnost odvádět popel: celý poddaný 3 strychy, poloviční 2 strychy, chalupník 1 a půl strychu, taktéž šenkýř, mlynáři a panští lidé.

Výpisy z patrimoniálního archivu velkostatku Nalžovy (Stát. archiv Klatovy)

zpět

(Signatury jsou z doby uložení archiválií ve Stát. zeměděl. muzeu v Horšovském Týně) Nalžovy II - 2 - Patrimoniální soudnictví (1774—1839).
R. 1829 po zemřelém nájemci vinopalny Moisesu Epšteinovi převzal od vdovy Evy syn Simon Epštein nájem této vinopalny až do konce r. 1830.
Bývalá majitelka kolinecké radnice čp. 42 (staré číslo) Terezie Ledererová, roz. Volkmannová zanechala své děti: Františka a Josefa.
V r. 1813 uváděn v Kolinci Löwi Fischl
Seznam poplatků (výpis židovských):
za hřbitova 5 zl
ze školy 6 zl
ze studně 4 zl
židovská daň z domu:
Altmann Salomon 10 zl
Graf Jonas 9 zl
Herman Abraham 6 zl
Kraukopf Jakob 10 zl 30 kr
Lažanský Elias 8 zl
Lederer Michal 12 zl 30 kr
Rödl Aron 30 zl
Altmann Joachim 15 zl
Dopis kolineckého lékaře Davida Windspacha ze dne 24. srpna 1843 hraběti Taaffemu o zaopatření dětí po Moisesu Hermanovi.
Jan Herman přestoupil na křesťanskou víru.
Dne 23. 5. 1803 koupili židé co svob. pána Apfelterna kus ke svému hřbitovu ve výměře 90 čtver. sáhů za 30 zl. Stará zeď byla stržena a nová plocha zapojena.
Mezi židy velké rozpory.
Od 1. dubna 1841 do konce září 1845 měl propachtovánu kolineckou flusárnu Löwi Krauskopf.

Výtah z knihy pozemkové kolinecké - Sign. Plánice 67

zpět

fol. 27 - Dne 30. 12. 1817 byl majitelem domu čp. 71 Václav Sejpka. Po jeho smrti Petr Sejpka. Před ním majitelé Abraham a Efraim Hermanové.
fol. 28 - Dne 31. 7. 1845 po smrti Václava Sejpky se dostalo hospodážství č. 71 Marii Sejpkové a jejímu manželi Františku Aschenbrennerovi.
fol. 71 - Dne 11. 1. 1850 prodali Marie a František Aschenbrennerovi dům čp. 71 a IX. Issaku Hermanovi, řezníku, za 300 zl. s povinností 13 dní roboty.
fol. 72 - Dne 15. 1. 1850 koupil Isak Herman od Anny Králové stodolu a zahrádku za obecním školním dvorem, kterou ona jako manželka učitele Jakuba Krále, dne 30. 9. 1842 koupila (snad od majitelů Petra a Anny Matějčkových?). Zde měl být postaven domek z kamene a cihel.

Výpis z kolinecké pozemkové knihy - Sign. Plánice 150 (staré označ. GK I)

zpět

fol. 10 - Dne 19. 6. 1798 předává Jan Čapek panskou hospodu čp. 61 svému synovi Matesovi Čapkovi.
fol. 11 - Dne 1. 4. 1800 prodávä vrchnostenský úřad židu Lazaru Lažanskému z Mokrosuk starou vrchnostenskou vinopalnu čp. 1 za 380 zl. Povinnost platit 8 zl domovní daně.
fol. 13 - Dne 10. 9. 1800 prodává vrchnostenský úřad Salamonu Altmannovi se svolením jeho otce Alexandra Altmanna polovinu židovské chalupy čp. II. .Povinnost platit ročně 10 zl ochranného poplatku.
fol. 16 - Dne 10. 9. 1800 prodává vrchnostenský úřad židu Jonáši Grafovi a jeho manželce Rachel židovskou chalupu čp. II, jimi již obývanou.
fol. 17 - Dne 10. 9. 1800 prodává vrchnostenský úřad židu Jakubu Krauskopfovi a jeho manželce Sáře židovskou chalupu čp. IV (?)‚ v níž již bydleli i s tím dílem vrchnostenského místa, který leží za chalupami Jakuba Krauskopfa a Moisese Neumanna za 160 zlatých.
fol. 19 - Dne 12. 4. 1800 prodává vrchnostenský úrad Michalu Ledererovi a jeho manželce Sáře Židovskou chalupu, kterou již před tím obývali pod čp. III i s tím dílem...... viz fol.17, kde bylo toto omylem uvedeno.
fol. 22 - Dne 7. 5. 1802 prodal Mates Čapek panskou hospodu čp. 61 Františku Málkovi a ten ji hned prodal Tomáši Voglovi.
fol. 29 - Dne 1. 1. 1800 prodala vrchnost Moisesu Neumannovi kus pozemku k vystavení chalupy mezi Matějem Čapkem a Jakubem Myslíkem.
fol. 35 - Dne 4. 1. 1803 prodala vrchnost Josefu Javorskému vrchnostenskou chalupu čp. 43 za 108 zl.
fol. 47 - Dne 21. 6. 1803 prodala vrchnost svoji chalupu čp. 6 (snad VI - pozn. autora) židu Aronu Rödlovi za 300 zl.
fol. 60 - Dne 16. 2. 1809 pozbyly platnosti kontrakty na domy židů Moisese Neumanna, Michala Lederera, Jakuba Krauskopfa, Salomona Altmanna, Lazara Lažanského, Arona Rödla, Jonáše Grafa a Jáchyma Altmanna, které byly vydány v letech 1800 - 1805 podle guberniálního dekretu ze 14. 7. 1808 č. 24279 a cís. král. misivu z 15. 10. 1808 č. 4224 jako odporující stávajícím zákonům; knihovní výmazy byly nařízeny c. k. fiskálním úřadem z 5. 9. 1808. Židé v této záležitosti byli předvoláni na vrchnostenskou kancelář.

Výpisy z pozemkové knihy městečka Kolince - sign. Plánice 158

zpět

fol. 1 - Dne 25. 10. 1810 prodal Jáchym Altmann dne 10. 11. 1804 koupenou chalupu čp. 61 zvanou “ U černého orla“ za 1 500 zl Janu Šmelkesovi, občanu a velkoobchodníkovi z Prahy.
fol. 3 - Dne 5. 9. 1811 prodal Aron Rödl dům čp. VI Josefu Voráčkovi za 800 zl.
fol. 4 - Dne 30. 11. 1809 prodali Jakub a Sára Krauskopfovi dům čp. III plánickému perníkáři Františku Englbertovi za 2 760 zl.
fol. 6 - Dne 29. 1. 1812 prodal Salomon Altmann díl domu čp. II Johanu Šmelkesovi.
fol. 8 - Dne 16.10.1812 prodala Rosel Lažanská flusárnu Ondřeji Kalistovi z Mokrosuk (Tato koupě byla fingována; Kalista “ propachtoval“ flusárnu Eliášovi Katanskému).
fol. 9 - Dne 10. 7. 1812 prodal Lazar Lažanský dům čp. I Ondřeji Kalistovi z Mokrosuk (Fingovaný prodej).
fol.10 - Dne 10. 7. 1812 prodali Jonáš a Rachel Grafovi část domu čp. II Martinu Pohlovi.
fol. 11 - Dne 6. 4. 1813 prodali Michal a Sára Ledererovi dům (čílo neudáno - snad III ?) Antonínu Jedličkovi za 600 zl.
fol. 17 - Dne 2. 5. 1813 koupil Johan Rödl kus pozemku k vystavění domu.
fol. 20 - Dne 17. 2. 1811 prodal Moises Neumann Jahanu Rödlovi dům čp. V za 400 zl, který byl vystavěn za minulé vrchnosti.
Tento dům propachtoval 1. 3. 1811 Johan Rödl Moisesu Neumannovi.
fol. 49 - Dne 27. 4. 1823 prodal Lazar Lažanský chalupu čp. I/106 Jakubu Královi za 440 zl.
fol. 56 - Dne 20. 4. 1823 odevzdal Jan Rödl domek čp. 104 svému synovi Josefu Rödlovi.
fol. 61 - Dne 25. 8. 1826 prodal Löwy Fischl chalupu čp. IV vrchnosti.
fol. 75 - Dne 19. 6. 1830 pronajal Jan Rödl na 20 let jemu přináležející chalupu čp. V staré, Vl nové do r. 1851 Moisesu Neumannovi.
fol. 101 - Dne 27. 4. 1835 prodal Antonín Jedlička dům čp. III staré 109 nové Evě Wachtlové za 140 zl.
fol.125 - V r. 1839 majitel domu čp. III/109 je Jiří Wachtel.
fol. 141 - Dne 16. 9. 1843 připadl dům čp. III staré, v nové náležející Františku Englsbergerovi z Plánice Matějovi a Františce Kohoutovým.
fol. 156 - Dne 29. 3. 1844 prodal Jiří Wachtl dům čp. III/109 Tomáši Brangovi pro jeho syna Františka Branga za 340 zl.
fol. 158 - Dne 16. 5. 1846 prodal František Brang dům čp. III staré, 109 nové Josefu a Marii Kohoutovým za 300 zl.
fol. 174 - Dne 1. 6. 1849 prodal Karel Král hospodu čp. 55 Hermanu Lažanskému, obchodníku, za 500 zl.
fol. 175 - Dne 16. 6. 1842 prodal Jakub Král dům čp. I/106 Salomoni Koretzovi za 400 zl.
fol. 178 - Dne 23. 5. 1842 prodal Matěj Dolejší dům čp. 52 Löwimu Krauskopfovi, obchodníku a židovskému familiantovi, za 470 zl.
fol. 187 - Dne 18. 11. 1853 připadl dům čp. II po zemřelém Martinu Pohlovi Seligmanovi Grafovi za 250 zl.
fol. 198 - Dne 18. 4. 1861 přiřknut dům čp. I/l06 Veronice Koretzové.
fol. 201 - Dnem 7. 6. 1863 připadla polovina chalupy čp. II Davidu Altmannovi.
fol. 205 - Dne 7. 2. 1866 připadl dům čp. V po zemřelém Janu Rödlovi jeho synu Josefu Rödlovi ‚ ale ten jej však hned prodal Janu a Anně Brožovým za 319 zl. rak. čísla.
fol. 209 - Dne 25. 11. 1867 prodal Herman Lažanský hospodu čp. 55 manželům Václavu a Josefě Brunerovým i s pozemky za 824 zl 80 kr.
fol. 211 - Dne 31. 5. 1868 přiřknuto čp. 52 Rosalii Krauskopfové (?).
fol. 212 - Dne 8. 3. 1871 prodala Františka Kafková provdaná Schleissnerová domek čp. 46 Václavu a Marii Železných za 850 zl.
fol. 215 - Dne 28. 8. 1872 prodala Rosalia Krauskopfová dům čp. 52 Eliáši a Františce Popperovým za 1000 zl.

Sakrální a výchovné objekty židovské náboženské obce v městečku Kolinci

zpět

Historie židovského hřbitova i problém okolo výstavby modlitebny a židovské školy byly probrány na prvních stránkách kapitoly židovská etnická komunita v Kolinci. Výstavba židovské školy byla pojata spolu s ostatními sakrálními objekty proto, že výuka a výchova dětí v této škole byla ve stejném časovém období mnohem úžeji spojena s náboženskou i duchovní než na našich školách.

V této kapitole nás budou zajímat vnitřní prostředí modlitebny i problémy se zajišťování výuky v židovské škole židovskými učiteli i provádění různých církevních obřadů jako např. svatby apod.

Písemné zprávy o této tematice se většinou nezachovaly a tak nám vhodně poslouží vzpomínky již jmenovaného p. Víta Korce, přejatých ponejvíce od jeho předků. Jistě neubere na vážnosti této regionálně vlastivědné práce formu vzpomínek dopisem mi dne 9. 2. 1980 zaslaných. Z vděčnosti k mému příteli z mládí a pro jeho horoucí lásku k místu jeho zrození a barvitost jeho vyprávění, ocituji celý, věcně obsažný dopis:
„Milý Frantíku,
jsi dobrý kamarád, víš, jak potěšit. Tvoje psaní mi udělalo velkou radost, zejména ty dva obrázky, které jsi do obálky přiložil, už po kolikáté je držím v ruce a pokaždé mně vlhnou oči.

Napíšu Ti vše, co o té staré kolinecké synagoze vím, kupodivu si při psaní mnohé dost a jasně vybavuji. To na oplátku za Tvoje psaní. A potom proto, že až umřu nebude zde jiného pamětníka.

V Kolinci říkali i židé svojí synagoze kostel, nebo taky templ. Kdy byla postavena, to nikdo, ani z těch nejstarších, přesně nevěděl. Ptal jsem se na to starého pana Mořice Hermana, to byl otec Rudolfa Hermana, býv. majitele hotelu “ Na Radnici“. Mořic Herman se narodil v r. 1830 a byl posledním starostou Židovské náboženské obce v Kolinci. Ani on, ani můj dědeček Nathan, o tři roky mladší, nic o tom nepamatovali. Podle jejich mínění došlo k tomu v 80 letech 18. století, za vlády císaře Josefa II. Sám se domnívám, že to bude pravděpodobné, neboť až do vydání tolerančního patentu, jen zcela ojediněle povolovala šlechta a zejména diecése židům stavbu vlastního kostela a netrpěla ani modlitebny. Pouze ve městech královských, nebo takových, které patřily vysoké šlechtě, např. Rožmberkům nebo Pernštejnům byly židovské synagogy i na menších městech a dokonce i na malých městysech a vsích. Naproti tomu tvrdili staří místní židé, že hřbitov v Kolinci jest mnohem starší a že pochází z 2. pol. 17. stol. a nebo dokonce už z doby dřívější. Stejného názoru jest i pracovník stát. židovského muzea v Praze, který dle zjištěných záznamů klade do r. 1654 a jest pravděpodobné, že u předtím zde židovský hřbitov byl. Zesnulý klatovský rabín PhDr. Žibřid Brett, který si kolinecký židovský hřbitov důkladně prohlédl, říkal, že se pokoušel jeden z nejstarších kamenů, který byl ze země vykopán v severní nezastavěné části hřbitova ‚ přečísti. Podařilo se mu jen tak částečně, nebo kámen byl silně obrostlý mechem, že právě to místo, kde by mohlo být datum, bylo zcela nečitelné. Podle jeho náhledu jde o hřbitov starší, již z doby před r. 1541, kdy za Ferdinanda I došlo k deportaci židů z Čech.

V kolineckém židovském kostele se konaly bohoslužby do roku 1919 a to už jen o vysokých svátcích, neboť úbytek členů byl tak značný, že se nesešlo minjan, to jest náboženským předpisem stanovené množství deseti osob mužského pohlaví, starších 13 let. Po tomto roce byla synagoga definitivně uzavřena. Já si však ještě pamatuji, jak byla uvnitř zařízena a sám jsem byl přítomen několikráte bohoslužbám v té staré budově.

Jak na obrázku vidíš, měla synagoga přízemí a patro. V přízemí byl pro šamese tj. kostelníka a dříve i rabína byt. To nevím, nebo poslední kolinecký rabín zemřel prý v r. 1820 a od té doby měli židé jen kantora a v posledních 50 letech před uzavřením jenom předříkávače, což byla funkce zcela neplacená. Kostelníka židovského měli do roku 1898. Od té doby tam bydlel křesťan Vodička, který se staral o pořádek před synagogou a o zahrádku za kostelem, ale do synagogy nepřicházel. Úklid si dělali židé sami, obvykle to byly ženy. Pana Vodičku jsem znal, alespoň jeho syna, který byl ženatý, uměl výborně hledat houby a říkalo se o něm, že stejně dovedně uměl klást “ voka “ na zajíce. Byt v přízemí užíval bezplatně.

Do patra se vcházelo po dřevěných schodech na ochoz, který stál na žulových silných sloupech. Dveřmi ze širší strany se vcházelo do mužského oddělení, kdežto vchod pro ženy byl z boku proti domku truhláře p. Trojana . V mužském oddělení stál na jihovýchodní straně na dřevěném stupni jednoduchý dřevěný oltář. Byl překrytý sametovou a o svátcích aksamitovou překrývkou, zdobenou třásněmi a širšími, zlatou nití vyšívanými ozdobnými pruhy.

Za oltářem byl jednoduchými dvířky uzavřený otvor do zdi jako schránka na tóry. Ta schránka byla asi 70 cm hluboká a 1,30 m vysoká; musily se do ní vejít tóry tj. svitky Starého zákona, psané ručně, naprosto přesným stejným hebrejským písmem bez samohlásek na pergamenu. Svitky se do ní ukládaly na stojato a bylo jich, tuším, sedm nebo osm. Bylo to především pět knih Mojžíšových, pak kniha Ruth, kniha Žalmů. Svitky byly upevněny na dvou stejných držadlech s rukojetěmi, tak aby se daly přetáčet. Po stočení byly svitky převázány bílými lněnými povijany a zavázány. Takto upravené se oblékaly do krásných roušek. Roušky byly obvykle sametové, ale též z ručního hedvábí. Měly různou barvu, ponejvíce ty sametové tmavomodrou nebo tmavočervenou, ty hedvábné byly barvy bílé. Roušky byly bohatě zdobeny stříbrnou nebo zlatou nití vyšívanými nápisy (tituly knih) a symboly. Na horní konce rukojetí se nastrkovaly stříbrné tepané nástavce z plechu, taktéž umělecky provedené a navíc vyzdobené taktéž stříbrnými drobnými zvonečky. Přes takto oblečené tóry se zavěšovala ozdoba ta nejcennější. Byl to stříbrný štít, bohatě prolamovaný a vyřezávaný, zavěšený na stříbrném řetězu, který se omotával kolem rukojetí. Doplňkem celé té parády byla stříbrná, litá, umělecky vykrášlená ukazovátka. Ta měla různé tvary, pro každou tóru bylo jiné, taktéž štíty byly rozličné; jedno to ukazovátko bylo ve tvaru sevřené v pěst ruky s vystrčeným ukazováčkem. Přes dvířka schránky byla zavěšena stahovací opona. Byla sametová, přepychově vyzdobená vyšitou zlatou korunkou a slova díkuvzdání za Písmo svaté; byla vyšita zlatou z jemných drátků zhotovenou “bavlnkou‘.

Při vyjímání tóry ze schránky, povstali všichni věřící v lavicích a za společného zpěvu byla příslušná kniha vyňata, položena na oltář a odstrojena. Bylo velikou ctí být předvolán k účasti na předčítání z tóry. Rabín (předřikávač) předčítal zpěvně z písma, přičemž mu jeho pomocník (levita) zmíněným ukazovátkem po řádcích ukazoval text kapitoly připadající na ten který den. Po ukončení přednesu byla tóra opět oblečena do roušky a ozdob a za slavnostního zpěvu díkuvzdání Hospodinovi nesena kolem lavic přítomných, kteří tóry třísněmi svého talesu se dotýkali a tyto třásně pak líbali. Tóra pak byla opět uložena do schránky. Uvádím to proto, abys poznal jakou nesmírnou úctu židé k svému Starému zákonu chovají; jím se po tisíciletí řídili a proto i v době největšího pronásledování mu zůstávali i za cenu života věrni a jako jediný ze starověkých národů těžké doby přežili.

Nad schránkou bylo na zdi zavěšeno Desatero Božích přikázání, psané hebrejsky pouze počátečním slovem každého přikázání. Byly to dvě dřevěné tabulky spolu spojené, ukončené románským obloukem. Desatero jest základním nejvyšším zákonem pro každého žida a bylo převzato všemi křesťanskými církvemi. Příkazy v něm obsažené měly nesmírný vliv na vývoj lidstva od barbarismu k humanitnímu cítění.

Doplňkem oltáře byla lampička s věčným světlem. Po straně oltáře stály u zdi dvě krátké lavice, určené pro honoraci. Sedávali v nich rabín, učitelé a představení náboženské obce. Dále zde stály dva dřevěné stojany na svíčky.

V mužském oddělení byl jediný barokní lustr na svíčky, zhotovený z bronze a z mosazného plechu. Jedinou jeho ozdobou byla broušená sklíčka, zavěšená na dvou mosazných věncích.

Trochu jednodušší byl lustr v ženském oddělení. Oba tyto lustry pocházely z 2. pol. 18. stol. V oddělení pro muže bylo šest asi 6 m dlouhých dřevěných lavic, obdobně, avšak daleko prostěji provedených jako v kostele sv. Jakuba. Ženy neměly lavice, sedávaly na sedačkách s opěradlem před jednoduchými pulpity. V rohu synagogy stálo několik dřevěných barokně točených sloupků, ukončených soustruženými hlavicemi. Sloupky byly bleděmodře a bíle natřeny. Sloužily v dobách, kdy se tu konaly ještě svatby jako držadla baldachýnu, pod kterým poklekal ženich a nevěsta společně na polštářek, aby po slavné “mši“ s příslušným kázáním přijali zde z rukou rabína požehnání k sňatku, požehnání rodičů a po výměně prstýnků se políbili.

Ženské oddělení bylo od mužského odděleno asi 1 m vysokou dřevěnou přepážkou, na níž byla nastavěna dosti hustá dřevěná mříž ze šikmo, křížem-krážem položených latěk. Z mužského oddělení bylo do ženského vidět, zato ženy mohly sledovat otvory v lakách nejen bohoslužby, ale dívat se i na svoje a jistě i na ostatní muže.

Celý vnitřek, tedy zdi i stropy, byl natřen lesklou tmavomodrou barvou, vyzdobenou bronzovým práškem namalovanými drobnými šesticípými hvězdičkami. Kostel měl čtyři okna. Na obrázku jsou pouze dvě, ta zbývající se nacházela na západní straně, směřující na zahrádku. Okna neměla žádné ozdoby, pouze jediné okno mělo ve vrchním světlíku z modrých a červených tabulek stylizovanou hvězdu Davidovu. Také na střeše byla kdysi umístěna železná šesticípá hvězda (není na obrázku) patrně již dříve spadla.

Podlaha vnitřku byla dřevěná. Kostel nebyl vytápěn, neměl ani komín.

Za zmínku stojí, že v přízemí nese ochoz 7 sloupů. Číslo sedm jest v židovské kabale číslo magickým a mystickým. V sedmi dnech byl stvořen svět, Jakob měl 7 synů, jest sedmiramenný svícen atd. V patře nesou ochoz další 3 sloupy. Spolu s těmito sedmi tvoří počet deseti božích příkazů.

V lavicích bylo mnoho modlitebních knížek, z nichž mnohé byly velmi staré. Kniha po mém praprapradědečkovi, která ležela v lavici, kde sedával můj otec, byla z roku 1725. Byla psána (tištěna) pěkným hebrejským písmem s majiskulemi a vysvětlivky (komentáře) pod čarou byly tištěny v aramejštině. Byly tam však knihy mnohem starší, jak říkával p. Mořic Herman, byla tam kniha z r. 1550. Škoda, že to vše lehlo popelem. Po požáru se už nic nenašlo, ani to liturgické stříbrné nářadí, což se zdá býti nepravděpodobným.

Jak už jsem napsal, synagoga v Kolinci byla v r. 1920 definitivně uzavřena. Poslední představený židovské obce a matrikář p. Mořic Hermann se dožil toho věku 90 let a odstěhoval se se svou manželkou, taktéž letitou, ku své dceři Bertě, provdané za Juliusa Steinera, do Klatov. Tam také tuším v r. 1921 oslavili manželé Hermanovi svou diamantovou svatbu. Krátce však potom oba zemřeli.

Do templu v Kolinci jsem poprvé přišel‚ co si pamatuji, v r. 1913, to mně bylo 5 let (narodil jsem se 15. 3. 1908 v čp. 124). Pamatuji si to proto, že jsem seděl vedle svého dědečka Nathana, který zemřel 9.1.1914 v Kolinci.

V té době, až do doby uzavření, byl předříkávačem pan Alexandr Hiršfeld z Chlistova. Říkalo se mu Sandlíček, protože byl malé postavy, ale hlas měl zvučný, kdyby se byl býval školil‚ mohl být zpěvákem. Střídal ho při svátcích pan Mořic Hermann, ten už tak pěkný hlas neměl, byl už starý. Hiršfeld měl několik synů a dcer. Všichni se odstěhovali ještě před I. světovou válkou do USA, pouze Sandlíček zůstal v Chlistově se ženou. Vyprávěl mně můj strýc z New Yorku (rodem z Mlázovy), že jeden z těch Hiršfeldů, který promoval na právnické fakultě KU v Praze, se věnoval v USA politice. Byl v doprovodu prezidentu Woodrowu Wilsonovi na konferenci ve Versaillích v r. 1919.

Již těžko se scházeli věřící bohoslužbám, neboť když vypukla I. světová válka. mnoho mužů narukovalo a staří se stěhovali do měst. Ožití přinesl templu příchod polských židů na podzim r. 1915. To po průlomu rakouské fronty u Přemyšlu byly polské a tedy i židovské rodiny evakuovány z místa bojiště a přesídleny do vnitrozemí Rakousko Uherského státu. Do Kolince přišlo tuším 5 nebo 6 rodin polských židů. Celkem asi 20 osob, z nichž jedna žena během pobytu v Kolinci zemřela. Velkou radost z toho nikdo neměl, nejméně kolinečtí židé. Ne proto, že se jednalo o chudáky, kteří válkou přišli o vše a že je budou musit podporovat finančně a potravinami, ale proto, že to byli židé, kteří se celým svým zevnějškem, řečí a způsoby chování zcela lišili od ostatního obyvatelstva, tedy i od kolineckých již zcela asimilovaných židu. Báli se jich, že mohou přinésti do poklidného soužití křesťanů a židů v Kolinci neklid. Však také zakrátko po jejich příjezdu do Kolince se na dvoudílných černých plnodveřích do krámu u Boudů objevil křídou napsaný nápis “Židí do Palestýny“. Uvádím to jako ironii ; tenkrát tenhle slogan razili především pogromisté z Ruska a ruští sionisté. Dnes ti první by je opět rádi odtud viděli venku. Zkrátka tehdy byli ti nešťastníci pro kolinecké souvěrce jaksi nepřijatelnými. Nosili kaftany, černé širáky, pejzy, vousy na bradě, s osobní hygienou byli naštíru, česky neuměli ani slovo, mluvili jen jidiš a polsky, což ovšem kolinečtí židé neznali takřka vůbec. Navíc byli bigotně pobožní.

Úryvky z dopisů

zpět

Dopis pí. Zdeny Weinbergerové roz. Popperové z Kolince, bytem. v Bostonu‚ z 21. 9. 1981 zaslaný p. Márovi:
Dopis pí. Zdeny Weinbergové roz. Popperové z Kolince, bytem v Bostonu ze dne 14. května 1979.

Vážený pane Máro‚

Vit Korec mně dal Vaši adresu a už několikráte v posledních letech mi řekl, ze připravujete historii Kolince. Požádal mi, abych Vám napsala a sdělila co vím o Kolinci a naší rodině. Chystám se do Čech a přiletím se synem do Prahy 26. května a budeme 1 týden bydlet v Hotelu Centrál v Rybné ulici, pak asi 2 dny v Kolinci a pak ani ještě nevím, udělám plány v Praze, někam si odpočinout.

Elias Popper můj děd se narodil v Jindřichovicích, ale jeho rodina přišla prý z Golčova Jeníkova. Měl 3 bratry a 1 sestru, která byla vdaná v Jindřichovicích za Lažanského. Jeho žena - babička byla rozená Schwarzkopfová (Františka) a její otec byl rabínem v Sušici, její děd a praděd byli rabíny někde na Šumavě. Dědova matka byla roz. Krauskopfová z Klatov.

Jejich děti: Karolina provdaná za Adolfa Lederera v Rokycanech, Sofie provdána za Davida Ehrlicha se vystěhovali do Spojených Států. Josef, žena Charlotta Glaserová žili v Kolinci až do odpočinku, pak se odstěhovali do Plzně. Strýc býval radním, dcera Marie žije v Bostonu, syn František žil v Bostonu, kde byl v obchodu s botami, zemřel 1968. Zanechal 2 dcery.Teta Charlotta též zemřela v Bostonu, bylo ji skoro 90 let. František odejel do státu po první sv. válce, teta a sestra v r 1939.

Můj otec Emil se narodil 11. května 1870 a zemřel v Kolinci 26. září 1926. Matka Anna rozená Lowyová z Klatov se narodila 21. ledna 1880 a zemřela v Praze 9. června 1933. Její otec Moric se narodil v Kadani, přišel na Šumavu jako učitel pro Lobkowitze syna, později učil v Klatovech‚ pak měl sirkárnu v Klatovech. Jeho žena Růžena roz. Taussigová od Teplic - Šanova. Měli 8 žijících dětí, z nichž moje matka byla nejstarší. Všichni zahynuli za okupace i s jejich dětmi. My děti jsme všichni 4 byly narozeni v č. 8, budova bývala pošta a poslední poštmistr byl p. Kopáček Od koho můj otec chalupu koupil.

V Kolinci bývalo gheto, naproti zámku‚ okolo radnice a do ulice až k Míkově pekárně. Všechny chalupy měly přístup na dvůr kde byla synagoga, jatky a ledárna. U synagogy byla malá zeleninová, asi společná zahrádka. Za velkým dvorem byl malý dvorek s pavlačemi, tam asi lide z gheta po práci se scházeli.

Můj otec Emil, který chodil do obecné školy v Kolinci měl 4 přátele, náš soused Emanuel Šos, mlynář Emanuel Firch, Dr. Karel Taffe Z Nalžova a vikář Hugo de Pauli V Kolinci. Otec Dr. Taffe býval rakouským min. předsedou a otec vikáře de Pauli býval ředitelem statku Taffeho v Kolinci. Šos, Firch, Taffe všichni zemřeli krátce po mém otci. Můj otec obdělával pole p. vikáře ‚ oba byli poctiví a dobře si spolu rozuměli, smlouvu psanou neměli, slovo jim stačilo. Když p. vikář zemřel na jeho 50 narozeniny celý Kolinec truchlil, protože on byl světec. Jeho hospodyně, sl. Sobrová byla dcera pohodného, na Pačinech stály ještě zdi z poslední pohodnice a jako děti jsme se tam chodily dívat. Když se sl. Sobrová odstěhovala po smrti p. vikáře, když měla cestu do Kolince přisla jenom k nám.

Moji 3 sourozenci zahynuli, Františka a Leo v Osvědčimi‚ Růža v Bergen Belsen. Mám dlouhou‚ bolestnou historii, nevím patří-li k historii Kolince!!!! Nevím pomohla-li jsem Vám. Jestli Vám mohu víc pomoci dejte mi vědět.

S pozdravem Zdeňka Weinbergová.

Dopis zaslaný p. Vítovi Korcovi z Trutnova

Milý Víte!

Děkuji za Tvůj dlouhý dopis z 23. 6. t. r. Našli jsme jej, když jsme se vrátili z dovolené v Kanadě a Kalifornii, kde jsme se zúčastnili veselky Lea v Los Angeles. Jsme rádi, že Ty jsi dobře pohromadě, že Tvé děti jsou zdrávy a že se jim dobře vede. Leo (poznámka p. Máry: „Jméno jistě dostal po svém popraveném strýci“) se stal supervisorem (dohlížitelem) 13 inženýrů. Pracuje velmi dlouhé hodiny, je svědomitý, občas též cestuje do Aljašky, Louisiany, Ohia atd, bere kursy, nebo dohlíží, kde dolují naftu.

Dvakrát nás letos přijel navštívit a svou 14 denní dovolenou u nás strávil a pospravil v chalupě co mohl.

Já už přesně nevím, co jsem psala p. Márovi, ale nic o koncentráku.

Když Němci vtáhli do Prahy 15. 3. 1939, my jsme všichni dříve nebo později ztratili zaměstnání. První byla Fanda, protože byla auskultantkou u soudu v České Lípě. Růža nemohla vstoupit na universitu, chtěla se stát dětskou lékařskou, místo toho vstoupila na rok do English Institute učit se anglicky. Na to se začala učit modistkou. Já jsem ztratila místo v Exportním ústavu dne 17. 3. 1939, pak jsem se učila modistkou po 3 měsíce a nato jsem jeden rok pracovala u soukromé tel. společnosti, kde Honza (poznámka: to bylo „domácí“ jméno bratra Leoše) byl zaměstnán. Když on za pár měsíců po mně byl vyhozen, Cvachovec mu našel místo nádeníka někde za Smíchovem, kde pracoval až byl zavolán do transportu v prosinci 1941.

Fanda pracovala jako služka u jejich dobrých známých dr. Evžena Lederera, který býval za I. republiky ministrem školství.

Protože Honza pracoval v Terezíně v proviantuře (s Ernou Masárkem), jezdíval do Roudnice pro chléb, spřátelil se s tím pekařem (Polák se jmenoval, jestli se nemýlím), ten nám posílával chlebenky a dopisy od Lea. V posledním nás Leo žádal, abychom se dobrovolně přihlásily do transportu, chceme-li zůstat Terezíně. To jsme s Růžou učinily, Fanda odmítla. Potom na podzim se dostala do Hendrichova transportu. V tomtéž transportu se objevila i Josefa Lepší (dcera Kafkové), protože její muž se s ní dal rozvést. Ten transport se zastavil v Terezíně. Honza Fandu z tohoto transportu ukradl…. zbytek šel hned do gasu. Růža a já jsme přivezly do Terezína peníze, které jsme měly přilepené na holém těle. Všechny jsme byly hladové ve dne v noci, spát se nedalo pro hlad, strach, blechy, štěnice, krysy a vši v přeplněných ubikacích.

My tři holky jsme pracovaly v Gesudheitswesung. Sestry v nemocnici E III, já v hlavní kanceláři. Růža několikrát z hladu omdlela. Jednoho dne Leo s našimi penězi koupil v Roudnici husu. Někdo to na něj prozradil, i když ta byla Masarkovými uklizena, musili ji vrátit. Leo byl zatčen gestapem, týrám, týrán, hladověn, nahého mu poručili ležet na lavici obličejem dolů a 5 pochopů ho tlouklo železnými tyčemi - pohrabáči, ruky mu zlomili. Pak ho zavřeli samotného po 6 měsíců, nato ho poslali do Osvětčíma – Birkenau. Tam žil, živořil od září 1943 do 7. března 1944 a pak byl nucen psát lístek do Terezína, že je vše v pořádku, datem 23. 3. byl poslán do gasu - celý transport 5 000 Čechů - kdo se ovšem dožil 23. března 1944. Mluvil předtím s pí. Zelenkovou, které řekl, že jim bylo řečeno, že půjdou pracovat do dolů, ale on že ví, že je zabijí.

Na podzim 1944 jsme my všechny tři byly poslány do Osvědčína. Já byla poslední, protože jsem, když transporty byly posílány, pracovala ve dne v noci s dr. Rainišem. Já odjela z Terezína 23. 10. 1944. Za několik dní v Osvědčíně, bez jídla a teplých šatů, jsme byly prohlíženy mladým SS, přišel s bičem do baráku, musily jsme nahé se zdviženýma pažema cválat okolo t. zv. komínu uprostřed baráku. On stál na tom komíně, občas někoho bičem mrskl, vyřadil (ty šly hned do gasu), zbytek jsme dostaly sprchu, jiné hadry na sebe, kus chleba, čtvereček margarinu a plátek salámu a na vlak do Saska - Oederanu. Tam nás přišlo z našeho transportu 200, 300 Polek a 50 Maďarek. Pracovaly jsme v muniční továrně, předělané z textilní fabriky, vyráběly jsme náboje. Též tam pracovalo 50 italských vojenských zajatců.

Když v dubnu 1945 se blížila spojenecká armáda, narychlo nás nacpali zas do otevřených dobytčáků k SS vlaku s municí a vozili nás za hladu sem a tam skoro tři týdny, až nás začátkem května nechali v Litoměřicích a odtamtud jsme mašírovaly do Terezína. Některé z nás na nosítkách.

Do Prahy jsem se vrátila prvním vlakem, který byl dán dohromady. V Terezíně jsem se sešla s bratránkem Josefem Kopeckým, Gretou Hermanovou a jejími rodiči. Josef se ptal, co potřebuji. Já jsem si přála kartáček na zuby, který jsem neviděla po 6 měsíců. Greta mi dala kabát a já našla na půdě v pekárně svůj kufr, který jsem tam nechala. Jiné dvě kamarádky mi nosily trochu jídla, co mohly sehnat. V Terezíně jsem se sešla s několika lidmi, kteří se vrátili do Terezína jako já a ti mi řekli, abych na Lea nečekala, ten že se nevrátí. Hana Masárková mi řekla později, že viděla Růžu na stanici v Osvědčímě na cestě do Bergen - Belsen. Jiná známá, co byla v transportu s Fandou řekla, že ji nikdy v Osvětčíně neviděla po vyřazení Mendelem na stanici. Pavel Masarek byl popraven v Terezíně začátkem roku 1942, protože psal dopis své ženě, která ještě byla v Praze. Leo s jinými jeho kamarády musili připravit šibenici, Leův spoluvězeň v sousední cele byl ukopán k smrti, protože u něho našli pomeranč, jmenoval se Bisický. Mnoho podobných událostí se přihodilo, to bylo na denním pořádku.

Je toho ještě mnohem, mnohem víc, to by asi potřebovalo celou knihu. Ta paní Rothchildová vzala z mého interview jenom kousek začátku, protože episody jiných lidí byly podobné.

Tak buď zdráv a napiš mi někdy zas. Pozdravuj Tvou ženu, doufám že se její zdraví zlepšilo, a p. učitele Máru ……

Zdeňka.

zpět