Stručná historie Kolince

Sborník vlastivědných prací o Kolinci 1990

Kolonizace

Kolinecko, stejně jako celá oblast Pošumaví, bylo osídleno poměrně pozdě. Hlavními příčinami pozdního osídlení bylo drsné klima nevhodné pro zemědělství, hornatý terén a husté zalesnění K výraznějšímu zalidňování dochází až v 6. století, kdy na území Sušicka přicházejí Slované.Tehdy pravděpodobně vzniklo i slovanské sídliště na místě dnešního městečka. Tato domněnka je podepřena z té doby doloženým slovanským osídlením okolních oblastí, nálezem slovanské keramiky a osídlením hradiště na vrchu Hradec u Ústalče.

12.-14. století

K soustavnému osídlení údolí řeky Ostružné ( v Kolinci často zvané Pstružné ), v místě dnešního Kolince, dochází pravděpodobně v první polovině 13. století. Začátek tohoto osidlování můžeme spojit s datací stáří základního zdiva kolineckého kostela, jehož stavba byla dokončena přibližně v roce 1180. Existuje domněnka, že Kolinecko, stejně jako část Sušicka, bylo v tomto období součástí panství bavorského rodu pánů z Bogenu. Bogenské území je však natrvalo připojeno k českému státu králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1257 jako jeho nedílná součást. V té době v tehdy bažinatém zákrutu řeky vzniká osada. Podle mnoha pramenů byla založena rýžovníky zlata, protože Ostružná, stejně jako Otava, byla zlatonosnou. Osada rychle rostla a již v roce 1290 o ní vzniká první zmínka. Kolinec se připomíná složitým názvem jako "Zwaihonis de Staedlino et. sig. civium de Shvetenhouen". Postupem času se název mění na Colonitz, který se vyvinul z latinského názvu Colonia a v roce 1380 se začíná objevovat název shodný s dnešním - Kolinetz.

Městečko bylo od svého založení majetkem českých královen. Dokazuje to znak i pečeť městečka. Na znaku je stříbrná jednoocasá lvice bez koruny ve skoku se zlatou zbrojí. Stejný heraldický motiv nese i pečeť. Od poloviny 14. století se Kolinec stává manstvím pánů z Velhartic. Prvně se jako manské městečko uvádí v roce 1371. Od té doby Kolinec spojuje své osudy s Velhartickým hradem

15.-19. století

Na velhartickémhradu se do roku 1506 vystřídali jako majitelé páni z Velhartic, Hradce a Rýzmberka. V roce 1506 bylo městečko z manství propuštěno a bylo odevzdáno Zdeňku Lvu z Rožmitálu. Doba jeho vlády znamená pro Kolinecko období velkého rozkvětu. Zdeněk Lev, který byl vysokým královským úředníkem, dostává od krále dolovací právo a na Horách Matky Boží a Velharticích se začíná dolovat. Také v Kolinci se obnovuje rýžování zlata. Ruch utichá roku 1535, kdy Zdeněk Lev umírá a jeho syn panství prodává, aby mohl uhradit otcovy dluhy. Panství je roku 1541 rozebráno věřiteli a v roce 1565 získává městečko Kolinec Václav Vintíř z Vlčkovic. Za jeho působení dochází k rozkvětu městečka Kolince. Na místě dřevěné tvrze vystavěl Václav Vintíř renesanční zámeček a nachal zřídit špitál. Po smrti Václava Vintíře v roce 1580 je panství rozděleno mezi jeho tři syny. O tvrz se podělil Jan s Jindřichem a Mareš dostal mlýn u Puchverka a část městečka. Z bratrů dosáhl nejvyššího postavení Jindřich Vintíř, který se stává regentem kuchyně na rožmberském panství a posléze kancléřem Petra Voka z Rožmberka. Vymohl pro Kolinec potvrzení trhů a přidání výročního trhu.Po Jindřichově smrti v roce 1610 prodává jeho syn Václav kolinecké panství rozšířěné o Čiháň, Vlčkovice a Tržek paní Magdaléně Perglerové z Janovic a na Tedražicích.

Velké konfiskace majetků, v důsledku bělohorské porážky, postihly i majitele kolineckého panství. V roce 1623 přebírá majetek Perglarů Don Martin de Hoeff-Huerta, za něhož téhož roku vyhořelo kolinecké sídlo. Zpustošené kolinecké panství bylo zanedlouho opět vráceno rodině Perglarů.

Po smrti Magdalény Perglarové v únoru 1624 se stal kolinec majetkem její dcery Eleonory a jejího manžela Jindřicha Koce z Dobrše. Roku 1650, když zemřel Jindřich Koc, se pánem na Kolinci stal jeho syn hrabě Jaroslav Jáchym z Dobrše.

Za třicetileté války dochází ke zpustošení kolineckéhop panství. " V tomto městečku obyvatelé veskrz skrovné možnosti jsou a chudobě se obírají," píše se v berní rule z roku 1654. V tomto roce, kdy v Kolinci ještě sídlí Jaroslav Jáchym z Dobrše, patří do kolineckého katastru také vsi Nemilkov, Zahrádka a Radvanice. Kolinec tehdy klesl na pouhou vesnici.
Po smrti Jaroslava Jáchyma z Dobrše v roce 1656 získává tvrz i městečko Kolinec jeho žena Kateřina Eleonora z Klenové. Brzy se provdala za Kryštofa Rudolfa Karla za Svárova, na něhož svůj majetek převedla. Když podruhé ovdověla ( v roce 1663 ), provdala se za hraběte Maxmiliána Rudolfa z Gutštejna.

Kolem roku 1666 byla dosud pohořelá a zpustlá zámecká stavba nahrazena novým kamenným zámeckým objektem a k městečku Kolinci byly připojeny další vsi - Střítež, Podolí, Hořákov a dvůr Bukovský. Zlepšila se situace v samotném městečku. Roku 1677 předává Kateřina kolinecké panství svému druhému manželovi hraběti z Gutštejna. Za něho byla Kolineckým potvrzena 14.7.1677 privilegia králem Leopoldem I.

Roku 1690 se stává vlastníkem Kolince Karel Fruvein z Podolí. Za pět let však umírá a kolineckou tvrz i městečko zdědily jeho děti. Hned po smrti svého otce prodaly Kolinec i se vsí Ujčínem hraběti Quiddu Terzi de Sissa, c.k. nejvyššímu veliteli hannoverského pluku kyrysníků. Po jeho smrti v roce 1699 spravoval kolinecké statky jeho synovec Mario. Pak až do roku 1798 je pánem na Kolinci jeho syn Franciscus.

V době, kdy na kolineckém zámku sídlila rodina Terzi de Sissa, byla mnohokrát potvrzena privilegia Kolineckých. Privilegium trhů jako první dal Kolinci král Vladislav II. V Kolinci bylo celkem 6 výročních trhů, 3 normální trhy a zvláštní trh na len, který ale brzy zanikl. Byly povoleny trhy na telata a drůbež, ale i ty rovněž zanedlouho zanikly. Za Francisca Terzi de Sissa se v roce 1755 konala velká oprava kostela sv. Jakuba. Interiér stavby získal novou tvář. Místo bývalého klenutí v lodi byl vytvořen plochý strop, bylo prodlouženo a nově překlenuto presbyterium, nově upraven hlavní oltář, zřízena kazatelna a upevněny rámové boční konstrukce vedlejších oltářů.

V roce 1795 získal městečko i zámek Kolinec koupí od rodiny Terzi de Sissa baron Villani z Kondratic. Mezi roky 1799 až 1802 byl majitelem Kolince Arnošt z Manasser, za kterého byla roku 1800 postavena židovská synagóga. Po něm se majitelé rychle měnili. V roce 1803 vlastnil městečko baron Apfalthern, ale ještě téhož roku je koupil Arnošt Malovec, který zde sídlil až do roku 1805. V následujícím roce se na panství vystřídali málo známí majitelé : Nádherný, Kořínek, Novák a v létech 1806 až 1809 zde sídlí Jan Schiedt. Zámek prodal Aloisu Tesařovi, od něhož jej roku 1815 koupil Karel Pötting.Za něho byla kamenná stavba přestavěna na empírový zámeček.

V roce 1832 vypukla na Kolinecku asijská cholera. Tato nemoc postihla v Kolinci 200 lidí a z toho 30 lidí na ni během pěti dnů zemřelo . Z roku 1837 máme zmínku o kolineckém chudobinci. Na konci roku 1836 podporoval 16 chudých. Neexistuje však doklad ani o jeho založení, ani o jeho zrušení. Název chudobinec se udržel na domě před kostelem, který v roce 1906 vyhořel.

Roku 1838 koupil městečko i zámek Kolinec hrabě Ludvík Taaffe z Irska, který je připojil k nalžovskému panství a za kterého byl u zámku zřízen krásný zámecký park.

V polovině 19. století začalo v Kolinci přibývat židovského obyvatelstva. První zmínka o stavu židovských obyvatel je z berní ruly z r. 1654 a vypovídá o malém počtu židů jak v Kolinci, tak v sousedních obcích. Konkrétně v našem městečku byli pouze 4 Židé. Před rokem 1848 bylo v Kolinci 16 židovských rodin, které zde obývaly 8 domů.

V prvních létech 19. století probíhá i na kolinecku proces národního obrození. Rozvoj kultury a osvěty zaznamenal společenský život v Kolinci. Byla založena čtenářská společnost, kterou vedl učitel J. Král a která měla 21 členů. Velmi dobře zde působila ochotnická divadelní společnost. Dokladem rozvíjejícího se vlasteneckého citu byla i stará školní kronika, která bylado roku 1812 psána německy, ale od roku 1847 měla zápisy pouze české.

Konec 19. století je v našich zemích ve znamení rozvoje technických věd. Nejinak je tomu i našem městečku. Roku 1867 byl v Kolinci zřízen poštovní úřad, 30. září 1888 byla dána do provozu železniční trať z Horažďovic do Domažlic vedoucí přes Kolinec

20. století

Do poklidného života naší obce zasahuje 1. světová válka, o jejíchž obětech hovoří památník padlým na kolineckém náměstí. Po válce se opět rozvíjí technický pokrok, tentokrát ve formě elektrického osvětlení a rozvodu elektrické energie do domácností z mlýna Jana Krále (1928).
Došlo také k úpravám celého náměstí a místních komunikací.

Vznik samostatného Československa 28. října 1918 se v naší obci slavil s velkým nadšením stejně jako narozeniny prvního prezidenta T. G. Masaryka. Koncem 20. let se zdokonaluje vzhled naší obce. V létech 1927 - 28 byla provedena kanalizace, byla upravena okresní silnice, provedena oprava fary a hodin na kostelní věži. 1. prosince 1928 byl zrušen okres plánický, kam dosud naše obec právně náležela, a správa okresu byla přeložena do Klatov.

Začátek 30. let je poznamenán světovou hospodářskou krizí, vrcholí nezaměstnanost. Práce na regulaci řeky Ostružné alespoň zčásti snížily počet nezaměstnaných v obci. Rok 1931 pozměnil tvář kolineckého náměstí. Velký požár zachvátil dva domy i starou židovskou synagogu. Roku 1933 bylo započato se stavbou koupaliště . O rok později bylo předáno veřejnosti k užívání. Vedle koupaliště bylo zřízeno klubem S. K. Kolinec fotbalové hřiště.

V létech 1935-1936 byly vybudovány silnice spojující Kolinec s Velharticemi a Chlístovem přes Jindřichovice. Válka přinesla i naší obci mnoho utrpení. Transportu se nevyhlo ani 11 Židů z nichž 6 zahynulo. Lidé umírali na frontách, koncentračních táborech i při bombardování. 8. května 1945 přijely do naší obce první jednotky americké armády. Začínají se psát novodobé dějiny obce.