Menu
Geologie a geomorfologie
Obec Kolinec se všemi jeho částmi spadá do regionálně geologické jednotky moldanubikum Českého lesa, tvořící západní okraj moldanubika Českého masívu.
- Moldanubická oblast
- Oblast krystalických břidlic
- Oblast Středočeského plutonu
- Styk Středočeského plutonu s krystalickými břidlicemi - geologická mapa
- Nerostné suroviny
- Reliéf krajiny – geomorfologie
- Geomorfologické začlenění Kolince
1. Moldanubická oblast
Je jednotkou tvořenou převážně silně metamorfovanými krystalinickými komplexy proniknutými tělesy variských granitoidních hornin. Geografické vymezení moldanubika je zřetelně patrné z mapy č. 3 (viz. níže). Styk moldanubické oblasti s okolními jednotkami je převážně tektonický. Vůči středočeské oblasti je moldanubikum omezeno středočeským hlubinným zlomem se směrem JZ-SV (přibližně od Klatov k Říčanům), podél kterého pronikl k povrchu středočeský pluton. Na jihozápadě je moldanubikum omezeno vůči středočeské oblasti západočeským zlomovým pásmem s českým křemenným valem, mariánskolázeňským a tachovským zlomem. Na severu a severovýchodě se moldanubikum stýká s kutnohorsko-svrateckým krystalinikem. V západní části je hranice vedena na styku monotónní skupiny hornin moldanubika s horninami kutnohorského krystalinika. Ve východní části je hranicí zlomové pásmo při jihozápadní straně svrateckého krystalinika. Východní hranicí moldanubika je tzv. moldanubické nasunutí. Podle této plochy je moldanubikum nasunuto na horniny moravika. Jižní hranice moldanubika, která je zároveň hranicí celého Českého masívu omezuje variský orogen vůči alpínskému. Její přesná poloha však není známa, poněvadž horniny moldanubika jsou zde překryty terciérními sedimenty alpské předhlubně.
Moldanubikum se dělí na dílčí jednotky se samostatnými názvy, z nichž na Moravu zasahují moravské a strážecké moldanubikum, oddělené od sebe trojúhelníkovým třebíčským masívem, tvořeným plutonickými bezkřemennými horninami – syenity.
Metamorfované horniny moldanubika se dělí do dvou skupin:
a) jednotvárná (monotónní) skupina
b) pestrá skupina
Obě skupiny se od sebe liší charakterem původních sedimentárních hornin, ze kterých vznikly. Metamorfované horniny jednotvárné skupiny vznikly z hlubokomořských sedimentů, převážně pelitické a psamitické textury, které nebyly petrograficky příliš rozdílné. Metamorfity pestré skupiny vznikly z pestrých sedimentárních a vulkanických hornin, které nasvědčují mělkovodnímu charakteru původní sedimentace. Intenzita metamorfózy u obou skupin byla velmi vysoká.
Horniny jednotvárné skupiny jsou především různé typy pararul. Biotit-muskovitové, biotitové, sillimanit-biotitové a někdy cordierit-biotitové. V některých oblastech moldanubika jsou pararuly silně migmatizovány.
Pestrá skupina je také tvořena hlavně pararulami, podobnými s pararulami v jednotvárné skupině, doplněná pestrými vložkami dalších typů metamorfovaných hornin. Jsou to především metakvarcity, grafitové metakvarcity, grafitové ruly, vápenato-silikátové horniny (erlany a skarny), krystalické vápence (mramory), amfibolity a granulity. Především na oblasti pestré skupiny jsou vázána také tělesa serpentinitů, eklogitů a ortorul.
Stratigrafickým zařazením jsou metamorfované horniny moldanubika prekambrické. Tělesa hlubinných magmatických hornin vystoupila k povrchu v rámci variské orogeneze podél hlubinných zlomů (M. Potužák: studijní materiály Ludwig-Maximilians Universität München - Institut für Mineralogie, Petrologie & Geochemie).
Mapa : Moldanubická oblast
Zvětši mapu!
1 - platformní pokryv, 2 - oblasti: středočeská, kutnohorsko-svratecká, moravsko-slezská, 3 - masívy magmatitů, 4 až 6 - jednotvárná skupina, 7 až 9 - pestrá skupina, 10 - granulity, 11 - nejvýznamnější zlomy, M1 až M6 - dílčí jednotky moldanubika
Sledované území kolineckého katastru leží v oblasti Středočeského plutonu při jeho jihozápadním okraji. Skládá se ze dvou geologicky i petrograficky rozdílných částí: 1) komplex katazonálních rul patřících krystaliniku Šumavy a 2) granodioritový výběžek Středočeského plutonu. S granodioritem je geneticky spojeno množství intruzivních hornin, které v podobě žil prorážejí jak matečnou horninu, tak i krystalické břidlice.
2. Oblast krystalických břidlic
Horniny krystalické série jsou produktem regionální metamorfózy, která postihla původní sedimenty. Ve sledovaném území lze rozlišit dva pruhy protažené ve směru sv – jz: a) plánický (mezi Plánicí a Kasejovicemi) a b) vidhošťský (na východ a na jih od Kolince). V obou pruzích spočívají vrstvy krystalických břidlic v nadloží plutonu.
3. Oblast Středočeského plutonu
Středočeský pluton vyplňuje v oblasti antiklinální pásmo mezi plánickým a vidhošťským břidličným pruhem. Tvoří v širokém okolí Kolince dva jazykovité laloky protažené ve směru sv – jz. Severnější, kolinecký lalok, zaujímá střed oblasti. Jižnější, směřující k Horám Matky Boží, probíhá jihovýchodním okrajem sledované oblasti. U Zavlekova se oba laloky sbíhají a tvoří jeden mohutný, chanovický výběžek.
Jak pluton, tak i krystalické břidlice jsou prostoupeny množstvím žil. Ložní žíly, které po plochách břidličnatosti pronikají krystalické série, pravděpodobně vyvřely jednak současně s hlavní masou plutonu (granodioritové a žulové apofyry), a jednak později před erupcí pravých žil (leukokratní žuly). Petrograficky se ložní žíly poněkud liší od amfibolického granodioritu, který tvoří kolinecký výběžek. Ložní žíly se většinou vyskytují v nadloží plutonu v sérii plánického a vidhošťského krystalinika, kde lemují styk granodioritu s krystalickými břidlicemi.
4. Styk Středočeského plutonu s krystalickými břidlicemi - geologická mapa
Pluton je vůči krystalickým břidlicím konformní, což dokazují odkryvy například v zářezu severně od Hradiště. Tuto konformnost, projevující se v terénu shodou směru rulových komplexů s hranicí plutonu, lze konstatovat i podle sklonu styčné plochy. Tento styk je zdůrazněn hojnými ložními intruzemi granodioritu v krystalických břidlicích, kterých směrem od hranice plutonu ubývá. Krystalické série jsou na styku kontaktně přeměněny, obohaceny živcem a biotitem. Krystalické břidlice se vyskytují také jako větší či menší izolované kry původního pláště plutonu, topené v granodioritu. Jejich velikost kolísá od několikacentimetrových uzavřenin až po tělesa velkých rozměrů (v západním okolí Jindřichovic). Bývají ostře ohraničeny proti eruptivní hornině. Často jsou lemovány biotitovým reakčním proužkem. Z těchto pozorování vyplývá, že plášť plutonu je v této oblasti tvořen katazonálními horninami různého petrografického složení, slabě metamorfovaný (Z. Vejnar 1954).
Výřez z mapového listu geologické mapy 2231 Sušice 1 : 50 000
5. Nerostné suroviny
Nerostné suroviny: Významné místo mezi nerostnými surovinami v okolí obce zaujímají suroviny stavební. Výskyt kvalitní blatenské žuly dal základ vzniku kamenické výroby. V dosud fungujícím lomu Smrčí se vyskytuje velice žádaná modrá žula. V mladopleistocenních uloženinách v Pootaví a podél toku Ostružné se především v minulosti (dnes již těžba utichla) těžilo zlato ze zlatonosných křemenných žil. Na povrch se zlato dostává denudačními procesy, lze jej tedy rýžovat v obou zmíněných řekách.
6. Reliéf krajiny – geomorfologie
zpětKolinec protíná horopisné rozhraní mezi Šumavským podhůřím a Blatenskou pahorkatinou. Jednoznačné rozhraní mezi oběma horopisnými jednotkami zde tvoří toky Ostružné přitékající od jihozápadu od Velhartic a Kalného potoka přitékajícího od severozápadu od Mlázov. Kalný potok se vlévá do Ostružné na jižním okraji Kolince.
Krajina na levém břehu Kalného potoka (východně od Kolince) a na pravém břehu Ostružné (od soutoku s Kalným potokem po obou březích Ostružné) náleží Šumavskému podhůří. To vyplňuje celou jihovýchodní polovinu okolí Kolince. Tvoří ji nejsevernější výběžek Šumavy vůbec – vrch Vidhošť (759 m). Vidhošt odděluje od hřbetu Rovina (722 m) úzké, místy až kaňonovité údolí Ostružné. Údolní svahy Vidhoště i Roviny jsou srázné, až strmé. Rovina má ploché témě.
Opačně na západ od Kolince, na pravém břehu Kalného potoka a na levém břehu Ostružné až po jejich soutok, spadá krajina do Blatenské pahorkatiny. Ta dosahuje v západním okolí Kolince maximální výšky vrchy Ostrá (646 m), Hůrka (617 m) a Stříbrná (610 m).
Na mnoha místech Šumavského podhůří lze nalézt zbytky po těžbě zlata a stříbra v podobě štol a v nivě Ostružné se nachází četné zbytky hrůbat, jak se sejpům na Sušicku říká, po těžbě zlata (J. Pech: Sborník vlastivědných prací o Kolinci. 1990).
Katastr obce Kolinec patří z geomorfologického hlediska do provincie Česká Vysočina a spadá do dvou subprovincií – Šumavská a Českomoravská soustava.
7. Geomorfologické začlenění Kolince
| Provincie | Subprovincie | Oblast | Celek | Podcelek | Okrsek |
|---|---|---|---|---|---|
| Česká vysočina | Šumavská soustava | Šumavská hornatina | Šumavské podhůří | Svatoborská vrchovina | Vidhošťský hřbet |
| Českomoravská soustava | Středočeská pahorkatina | Blatenská pahorkatina | Nepomucká vrchovina | Nalžovskohorská vrchovina |
Pramen: Upraveno podle Demka (1987)
Šumavská hornatina je soustava vypuklých a vkleslých geomorfologických jednotek v jihozápadních Čechách při hranici se SRN a Rakouskem o rozloze 4 959 km2. Osu tvoří šumavská větev Moldanubického plutonu, ve střední části zbytky etchplénu, v okrajových částech (Šumavské podhůří) podél vodních toků rozsáhlé údolní pedimenty.
Šumavské podhůří tvoří severovýchodní okraj Šumavské hornatiny. Je to členitá vrchovina o rozloze 2 407 km2, složená z krystalických hornin moldanubika (v našem případě se jedná o pestrou sérii sušicko-votickou), kde v modelaci reliéfu převládá vliv selektivní eroze a denudace a vlivy tektonických pohybů, široké a oblé strukturní hřbety mají převážně směr SZ-JV
Svatoborská vrchovina se nachází ve střední části Šumavského podhůří. Je to členitá vrchovina zabírající plochu 305 km2, její střední nadmořská výška je 680,9 m a střední sklon 80 27´. Složená je převážně z injikovaných rul moldanubika s vložkami žilných porfyrů a porfyritů, amfibolitů kvarcitů a krystalických vápenců. Do střední části zabíhá výběžek granodioritů Středočeského plutonu. Je to silně rozčleněná kerná vrchovina s výraznými vlivy struktury (směry hřbetů) a četnými skalními tvary zvětrávání a odnosu. Nejvyšším bodem je Kamenáč 989 m n. m. ve Velhartické vrchovině.
Vidhošťský hřbet vytváří na severu střední části Svatoborské vrchoviny 11 kilometrů dlouhý strukturně atektonicky podmíněný hřbet směru jz – sv (mezi Hlavňovicemi a Ústalčí), členěný na tři oddělené hrásťové části (Borek 865 m na jz, Rovina 722 m, Vidhošť 759 m). Hřbet přetíná napříč údolí Ostružné.
Středočeská pahorkatina je členitá pahorkatina ve středních Čechách s vrchovinným územím v tektonických klenbách, mj. i v povodí Otavy. Rozloha 6 328 km2, převážně na granitoidech Středočeského plutonu proterozoických a staropaleozoických hornin. Silně rozčleněný erozně denudační reliéf, místy tektonicky silně porušený, s výraznými strukturními hřbety, často se skalními tvary zvětrávání a odnosu (charakteristické pro řešené území), místy se zbytky neogenních zarovnaných povrchů.
Blatenská pahorkatina se nachází v jihozápadní části Středočeské pahorkatiny o rozloze 1 087 km2, členitá pahorkatina, převážně na granitoidech Středočeského plutonu, zde blatenského nebo červenského typu, s četnými vložkami pozdně variských migmatitů. Rozčleněný erozně denudační reliéf se strukturními hřbety a suky, se skalními tvary zvětrávání a odnosu a zbytky neogenních zarovnaných povrchů.
Nepomucká vrchovina zabírá západní část Blatenské pahorkatiny a její rozloha činí 448 km2. Střední nadmořská výška je 545,8 m n. m., střední sklon 40 45´. Je to plochá vrchovina převážně v povodí Úslavy, na jihozápadě Úhlavy, na jihu a severovýchodu Otavy. Leží převážně na granitoidech Středočeského plutonu a moldanubických migmatitech, nebulitech s četnými vložkami, silně rozčleněný erozně denudační reliéf v oblasti tektonické klenby se strukturními hřbety a suky, s hojnými skalními tvary zvětrávání a odnosu. Nejvyšším bodem je Drkolná 729 m n. m. v Plánické vrchovině.
Nalžovskohorská vrchovina se nachází v jihozápadní části Nepomucké vrchoviny. Jedná se o plochou vrchovinu na rozvodí Úhlavy, Úslavy, Otavy a Ostružné na granitoidech Středočeského plutonu červenského a blatenského typu. Silně rozčleněný erozně denudační reliéf v oblasti tektonické klenby charakterizovaný izolovanými strukturními hřbety a suky se skalními tvary zvětrávání a odnosu. Nejvyšším bodem je vrch Hůrky 698 m n. m.. Dalšími významnými body jsou Hora 675 m, Hradec 613 m, Hůrka 677 m, Křemešná 673 m, Ostrá 646 m, Prašivice 575 m, Stražín 674 m. 4. vegetační stupeň, málo až středně zalesněná oblast, převážně smrkové, méně borové monokultury a borovo - smrkové porosty jsou rozptýleny do mnoha drobných lesíků. Převažuje zde orná půda, kolem rybníků jsou zbytky luk s vlhkomilnými druhy rostlin a travin.
Pramen: zpracováno podle B. Balatky, 1979.
MenuZpět