Zpět - čp     Menu

Historie domu čp. 62 v Kolinci

Čp. 65 - zbouraný mlýn, parcela č. 92

(Parcela č. 92 rozdělena na: č. 60/15 – majitelka: Marie Krýslová, č. 63/2 a st. parcela č. 434 – majitelé: Dušan Mára a Marie Márová) zbouraný mlýn, mezi mlýnem a čp. 83 úzká silnice na Sušici pohled na mlýn od Sušice r. 1965, vpravo čp. 131

Na jižním konci Kolince na pravé straně silnice do Sušice stojí mlýn čp. 65 (do r. 1973). Voda jako zdroj energie ho umístila sem. Obec se však rozložila severněji, protože v okolí mlýna byly kdysi jistě močály. Mlýn byl tedy dosti odlehlým objektem. Postavením pivovaru v těsné blízkosti mlýna v r. 1778 začal se prostor kolem mlýna postupně zastavovat a tak se zástavbou mlýn spojil s ostatní obcí.

První zprávu o dolejším mlynáři máme z r. 1546, kdy Matouš, dolejší mlynář, koupil od Jana tesaře šlejfernu za půl desáté kopy.

Při sv. Jiří r. 1557 prodal Matouš‚ mlynář z Plánice pod branským(?), mlýn s trávníkem panu Václavu Vintíři z Vlčkovic za 310 kop míš. Na tomto mlýně bylo 10 grošů panského platu. Není známo, proč mlynář Matouš mlýn prodal a co koupil. V úterý masopustní r. 1557 si totiž vypůjčil stejně jako Matuš Chudoba 50 kop od pana Václava Lehunského z Malevic. Matuš mlynář zůstal v Kolinci, protože na den sv. Jana r. 1557 prodal panu Václavu Vintíři z Vlčkovic i rybníčky s lukami i dědinami za 45 kop. Tento mlynář vlastnil i mlýn Pod skalou (pravděpodobně v Puchverku), který ve stejný den jako polnosti prodal svému švagrovi Vaňkovi Hubkovi i s nivkou nad mlýnem za 95 kop.

mlýn při bourání r. 1977

Tento kolinecký dolejší mlýn dal pan Václav Vintíř z Vlčkovic v den sv. Petra a Pavla r. 1566 své manželce paní Anně z Chlístova, kteréž byl dlužen 200 kop. S mlýnem jí dal i rybníček s loukou a se vším, co k mlýnu náleželo: trávník Burdovský, dědinu Burdovskou, Pařízkovskou a Polákovskou i tu, kterou měl dříve neboštík Švík, jež slove "Zářečí" a všecko, co jest pod cestou mokrosuckou.

Tím se dostal mlýn do rukou panských a na mlýně byli pouze nájemníci, jejichž jména se jen tu a tam objevují:
r. 1584 mlynář Bartoušek,
okolo r. 1631 Jindra Raušar s manželkou Alžbětou a dcerou Kateřinou (nar. 11. 8. 1631),
okolo r. 1637-1642 Jan Pýcha s manželkou Dorotou a dětmi:
Marjánou (nar. 16. 8. 1637) a Václavem (nar. 26. 10. 1642),
okolo r. 1651 Pavel mlynář a žena Lidmila se synem Jakubem nar. 23. 7. 1651,
okolo r. 1655 Jiří Kbelc s manželkou Marií (†30. 3. 1705)a dcerami Annou Polyxenou (nar. 25. 12. 1655) a Dorotou, která se 13. 2. 1656 provdala za Matěje Křižíka, mlynáře z Plánice. Jiřík Kbelc byl později v Puchverku,
okolo r. 1657 Jakub Mevner s manželkou Annou,
okolo r. 1664 Melichar Fialka s manželkou Kateřinou,
okolo r. 1680 Tomáš Tesař s manželkou Marií s dcerami Dorotou Markytou (nar. 28. 1. 1680) a Markytou (nar. 30. 3. 1681),
okolo r. 1683 Ondřej Plonk s manželkou Annou a dvojčaty Jiřím Dominikem a Janem Vojtěchem (nar. 10. 4. 1683),
okolo r. 1698 Pavel Vitoušek s manželkou Lidmilou (zemř. r. 1738) se synem Jiřím, jemuž byli za kmotry služebníci hraběte Quido Terzi di Sissa Jiří Vorel kutnohorský a Jan Mareš. Narodil se 11. 2. 1698. Otec r. 1690 mlynář v Ujčíně.
okolo r. 1706-1719 Jan Karel s manželkou Kateřinou, dcerou po Šimonovi kuchaři Jelínkovi. Zde se narodily tyto děti:
Josef Antonín nar. 22. 3. 1706,
Dorota nar. 9. 4. 1708,
Kateřina nar. 6. 9. 1711,
Anna nar. 28. 8. 1714,
Matěj nar. 16. 1. 1719.
okolo r. 1730 Matěj Scheller, který měl za manželku Annu, dceru Jana Černíka z Kolince. Jejich děti se narodily zde a později na “novém mlýně“:
Václav Šebestián nar. 18. 1. 1736,
Ondřej nar. 26. 11. 1737,
Matěj nar. 2. 1. 1740,
František nar. 25. 8. 1743, †r. 1746,
Jan nar. 29. 4. 1746, †r. 1750,
František nar. 15. 5. 1750,
Terezie nar. 6. 2. 1753.

Dne 25. dubna 1735 byl tento mlýn odprodán jako všechny mlýny administrátorem sekvestirovaných statků vlašské vrchnosti hejtmanem kraje prácheňského Františkem Karlem svobodným pánem z Villani, pánem na Kundraticích, Dobré Vodě, Sv. Vintíři, dědičně Václavu Jílkovi a jeho manželce Magdaleně za 250 zlatých.

Vraťme se ještě k nájemcům mlýna. Nájem z tohoto mlýna byl stanoven na 24 zlatých ročně a 7 zl místo krmeného vepře. Další povinností nájemce bylo semlíti 54 strychů žita pro dvorskou čeládku, mouku jim dovézt do dvorů, od každého strychu obilí odvádět 1 věrtel otrub. Za každý půl roku měl na vrchnostenském úřadě pořádnost “učiniti“ a za toto vyúčtování byl povinnen dát hejtmanovi 1. zl poplatku (accidenc). Z meliva pro vrchnost a “robotýře“ byl povinnen kromě otrub v uvedeném množství vymlít toto:
z 1 strychu pšenice:
dortové mkouky 1 věrtel,
žemlové mouky 1 věrtel 2 mírky,
paštikové 1 věrtel 2 mírky,
černé 1 věrtel.
z 1 strychu před. žita:
vejraže 1 věrtel,
chlebové 1 strych.
z 1 strychu ječmene:
velkých krup 2 věrtele 2 mírky,
z 1strychu vrchov. ječmene:
drobných neb trhaných krup 3 věrtele 2 mírky šrotu
z 1 strychu obilí zadního,žita a ječmene po 1 strychu 1 věrteli,
z 1 strychu hrachu a ovsa po 1 strychu 2 věrtelích.
Poznámka:
1 strych ...............93 litrů,
1 strych ............... 4 věrtele,
1 věrtel ............... 23,25 litru,
1 věrtel ............... 4 mírky(měřičky),
1 mírka ............... 5,81 litru.

Dále byl nájemce povinnen při každých svátcích, totiž o vánocích, velikonocích, svatodušních svátcích a o posvícení tj. čtyřikráte do roka od nájemníka nebo majitele panské vinopalny odebrati jednu průbu (1 pintu) kořalky a takové pálené platiti jeden žejdlík 6 kr.

K tomuto mlýnu patřilo mletím celé městečko Kolinec, v němž bylo celých sedláků 11, polovičních 9, chalupníků 13, “ který by tam a nikdež jinde mleli a obyčejně patřící měřičný jemu mlnáři slušně odváděli“.

Kdyby tomu tak nebylo, pak “na počestné od mlnáře se ohlášení kancelář zdejší vrchnostlivý vším spravedlivým právem přidržeti a včas potřeby slušně potrestati má a bude. Naproti tomu jest on mlnář spolu se vší čeledí jeho jim mlečům, jak i také cizopanským ve všem dobrém náchylni a věrni býti, jich přes slušnost nepřetahovati, nýbrž je raději s láskou a věrností k sobě přitahovati, poddané pak přede všemi cizími pilně fedrovati a tudy podobného trestu se vystříhati.“

Dne 16. 10. 1752 prodal Václav Jílek tento mlýn Jiříkovi Melicharovi, poddanému dešenickému, i s robotou potažní i pěší za 250 zl. rýnských. Ve mlýně zanechal všechno nářadí. K mlýnu patřilo 5 kouskou panských polí celkem 4 strychy 3 věrtele. Jeden kousek byl u koželužny. Mlýn v té době byl chatrný, takže mlynář Jiřík Melichar byl nucen investovat do mlýna velké částky peněz a tím upadl do dluhů.

Po Jiříkovi Melicharovi se stal mlynářem Jan Havlík, nepoddaný, který měl za manželku Annu Marii rozenou Melicharovou, pravděpodobně dceru Jiříka Melichara. S touto ženou se jim z narodily tyto děti:
Anna nar. 20. 7. 1759,
Ludmila nar. 19. 10. 1760, †9. 8. 1840 v čp. 65, svobodná,
Anna Marie nar. 25. 8. 1762,
Anna nar. 2. 5. 1765,
František nar. 14. 9. 1767,
Terezie nar. 5. 11. 1769,
Ludmila nar. 25. 1. 1771.

Jan Havlík zemřel však již okolo r. 1772 a ovdovělou mlynářku Marii s dětmi Annou Marií, Františkem a Ludmilou si vzal za manželku Jan Ulrich. Převzal tento zadlužený mlýn za 650 zl. rýnských. V tomto druhém manželství se ovdovělé mlynářce narodily ještě dvě děti:
Josef nar. 8. 4. 1778,
Barbora nar. 29. 11. 1782.

Ale ani Jan Ulrich, který byl poddaným do Bystřice, nehospodařil na mlýně dlouho, protože r. 1785 zemřel.

Po jeho smrti zde hospodařil Jakub Ulrich, pravděpodobně bratr zesnulého, který měl za manželku Annu Lučkovou. V tomto čp. 65 (staré číslování 46) se jim narodilo 7 dětí.
Josefa nar. 19. 3. 1787,
František nar. 2. 10. 1788,
Kateřina a Marie nar. 15. 11. 1789,
Jan nar. 15. 6. 1791,
František nar. 7. 5. 1793,
Jakub nar. 25. 8. 1794, †r. 1794,
Ondřej nar. 28. 11. 1797, †r. 1800.

Dne 7. 1. 1803 připadl mlýn po zemřelém Janu Ulrichovi jeho synu Josefu Ulrichovi, který si dne 5. 8. 1800 ve svých 22 letech vzal za manželku Marii, 19letou dceru Josefa Krále, pekaře a souseda v Kolinci čp. 2 a matky Anny rozené Vojtové z Mokrosuk. Jako pokračovatelé rodu Ulrichů se zde narodili:
František nar. 14. 10. 1801,
František a Josef nar. 8. 9. 1806,
František Martin nar. 1. 11. 1808(?),
Matěj nar. 13. 1. 1811, †15. 4. 1821,
Jana Anna nar. 11. 11. 1813.

Dne 14. 2. 1836 odstoupil Josef Ulrich mlýn svému synovi Josefu Ulrichovi, který se oženil s Annou, dcerou Prokopa Udičky, souseda v Kolinci čp. 5 a matky Evy rozené Cintrhofové z Janovic (bystřické panství). Jejich děti dále rozmnožily rod Ulrichů:
Josef Jáchym nar. 11. 3. 1839,
Johana Anna nar. 27. 6. 1842,
František nar. 6. 8. 1844,
Daniel Eliáš nar. 20. 7. 1846, později řed. školy v Liběchově,
Marie nar. 26. 12. 1848,
Emanuel nar. 20. 4. 1851, † 4. 5.1851,
Adolf Vít nar. 15. 6. 1852,
Joachim Ludvík nar. 15. 8. 1854, †14. 9. 1854.

Mlynář Josef Ulrich zemřel zde na mrtvici v 55 letech dne 4. 6. 1857. Dne 16. 2. 1859 připadl po zemřelém Josefu Ulrichovi mlýn v odhadní ceně 4.338 zl. 25 kr rak. čísla vdově Anně Ulrichové.

V letech 1869 až 1873 hospodařil na mlýně Antonín Hess, měšťan a mydlářský mistr z Nepomuka, syn Antonína Hessa, měšťana v Nepomuka čp. 164 a matky Evy dcery Jakuba Mazala, měšťana v Nepomuku. Dne 14. 5. 1861 se oženil s Johanou Annou, dcerou bývalého mlynáře Josefa Ulricha a matky Anny rozené Udičkové. Do r. 1873, kdy byl mlýn prodán se jim zde narodily děti:
Karolina nar. 30. 4. 1869, † 10. 9. 1870,
Ludvíka Karolina nar. 8. 4. 1871,
Antonín Jan nar. 8. 4. 1873.

Dne 30. prosince 1873 koupil mlýn Jan Bešťák, syn Jana Bešťáka, mlynáře v Kladrubcích čp. 27, okr. Blatná a matky Veroniky, dcery Josefa Hausnera, měšťana z Kasejovic čp. 75. Jeho manželka byla Marie, dcera Jana Tingera, měšťana a kožišníka z Kasejovic čp. 18 a matky Rozalie, dcery Františka Schweigera, měšťana z Kasejovic. Manželům se zde narodily 4 dcery:
Rosalie nar. 7. 5. 1875,
Anna Marie nar. 15. 9. 1877, †13. 10. 1877,
Marie Žofie nar. 13. 5. 1882, odd. 22. 11. 1902 za Frant. Trmala ‚“rytíře z Taussicz“‚ průvodčího vlaků v Lochovicích, syna Ant. Trmala, rytíře z Taussicz, rolníka z Podolí, okr. Sedlčany,
Juliana nar. 12. 2. 1885, odd. 27. 5. 1911 s Matějem Hrbáčkem v Plzni.

Dne 10. října 1893 byl mlýn postoupen Františku Hulcovi, synu Václava Hulce, sedláka v Petrovicích čp. 16 a matky Marie rozené Novákové z Němčic. Měsíc předtím se oženil dne 16. 9. 1893 s Rosalií, 18letou dcerou bývalého mlynáře Jana Bešťáka. Po 10letém hospodaření byl mladý mlynář 23. 7. 1903 rozmačkán mlýnskými koly. Po něm zůstaly tyto siroty:
Zdenka Marie nar. 25. 6. 1894, †17. 3. 1895,
Marie nar. 24. 12. 1895, odd. 17. 7. 1920 s Josefem Hlaváčem, učitelem z Žichovic (nar. v Buděticích r. 1862),
František Jan nar. 5. 1. 1899.

Ovdovělá mlynářka Rosalie si vzala dne 13. 2. 1904 za manžela Jana Krále, rolníka v Buděticích, nar. tamtéž 25. 11. 1877, syna Josefa Krále, též rolníka tamtéž a matky Anny rozené Vlčkové z Otěšína čp. 11 u Klatov. Z tohoto druhého manželství se narodily tyto děti:
Ammalie Anna Marie nar. 7. 12. 1904,
Anna nar. 30. 11. 1907, odd. za ing. Kozla.

Poslední roky před novým provdáním nebyly pro matku těchto dětí snadné. Dne 6. 3. 1900 vypukl na půdě mlýna požár, který strávil celé obytné stavení do základů. Dne 22. 3. 1902 začal mlýn opět hořet od dřevěného truhlíka, který se vzňal od zahřátých ložisek. Rok nato našel mlynář smrt v mlýnském stroji.

Dne 7. 9. 1938 byla polovice mlýna patřící Rozalii Králové připsána Františku Hulcovi z jejího prvního manželství. Ten však zde se svou manželkou Barborou (nar. 28. 1. 1912) dlouho nehospodařil. Zemřel dne 28. 10. 1942 ve 43 letech na tuberkulosu. Jeho polovice připadla dne 26. 3. 1943 nezletilé dceři Mileně Hulcové. Její sestra se jmenovala Věra.

Nevlastní otec zemřelého Jan Král se po smrti Rozalie Králové oženil ještě dvakrát. Prvně s vdovou po někdejším kolineckém fotografovi a později vedoucím kolinecké továrny na prádlo Antonínu Kaplanovi, podruhé se svojí první láskou z Budětic.

Jan Král se odstěhoval do výminkářského bytu, který byl zřízen naproti mlýnu přes silnici nad stáji. Tento objekt měl parc. č. 106 a dostal popisné číslo 83, které sem bylo přeneseno z chalupy, která stávala daleko od Kolince na cestě k Horám Matky Boží a zanikla.  čp. 83, r. 2010

O Janu Královi bude později řeč jako o starostovi obce i Sokola. V r. 1920 rozvedl ze svého mlýna elektrickou energii do sítě v obci. I když napětí velmi kolísalo a byly četné poruchy, přece jen to znamenalo pokrok. Již 16. dubna 1920 jednal výbor Sokola o získání biografické koncese. Od příštího roku se začalo v Kolinci s promítáním filmů, což přineslo nejen zábavu a rozptýlení, ale poučení a širší rozhled zdejšímu obyvatelstvu.

Po r. 1948 se přestávalo ve zdejším mlýně mlít i vyrábět řezivo. Vdova Barbora Hulcová bydlela ve mlýně sama se svými dvěma dcerami až mlýn prodala. Novým majitelem se stal Martin Ouda, povozník z Kolince čp. 81, syn Vojtěcha Oudy, obuvníka v Kolinci a matky Barbory, dcery Marie Trochové, dcery Kašpara Trocha, dvorského čeledína z Mlázov čp. 1. Narodil se 9. 11. 1896. Dne 26. 8. 1918 se oženil na Horách Matky Boží s Marií Hlávkovou (nar. 26. 3. 1895). Narodil se jim jediný syn Jaroslav dne 10. 1. 1923. Tito manželé se synem počali hospodařit na čp. 65. Syn Jaroslav se oženil s Karolinou Trojanovou z Kolince čp. 69. Zemřel však ve 40 letech. Po smrti manželky Marie a znovuprovdání snachy Karoliny a jejím odchodu zůstal na mlýně sám Martin Ouda.

V 70. letech počala automobilová doprava na silnici Sušice - Klatovy nabývat na intenzitě. Úsek od mostu přes Kalný potok ke mlýnu čp. 65 svou úzkou vozovkou způsoboval plynulé dopravě velké potíže. Nejužší místo mezi mlýnem čp. 65 a bývalými mlýnskými stájemi muselo být označeno dopravní značkou “Dej přednost v jízdě protijedoucím vozidlům“, protože místo stačilo právě pouze jednomu vozidlu. Tento úsek však byl nebezpečným i pro chodce a nehygienickým pro obě fronty domů těsně u vozovky. Náprava této situace byla dlouho projednávána. Jedna ze tří variant uvažovala o odstraněni budovy bývalého mlýna, který již řadu let neslouží svému prvotnímu účelu a pro účely obytné je nevhodný. O zpečetění osudu tohoto kolineckého pradávného mlýna bylo rozhodnuto v r. 1973, kdy se začalo se zavážením mlýnského náhonu.

zpět