Menu

Zpět školství

Školství v Kolinci



Ze vzpomínek pamětníků a sebrané dokumentace.
Jan Vích
2015


Z historie školství v Kolinci, díl II.

Školství v Kolinci v období 1900 - 1920 - postřehy z kronik

Školství v Kolinci na přelomu 19. a 20. století

Úvod
Zpět

Na sklonku století nabývá učitelský sbor stabilnější podoby. Na počátku šk. r. 1899-1900 odchází Josef Mazal do Švihova a kolinecký sbor posiluje zatímní podučitelka Kamila Fricová.

V této podobě zůstává sbor až do 20.9.1902. Mění se pak odchodem Kamily Fricové do Klatov a příchodem výpomocné podučitelky Marie Peteříkové.

Školní rok 1903/1904 přivítal v kolinecké škole Tomáše Friče z Klatov, který nastoupil za Marii Peteříkovou odcházející do Klatov. Tomáš Frič se narodil 19.7.1884 (†26.4.1938) v Bezděkově čp. 25 jako syn mlynáře a matky Anny rozené Formánkové z Deštína u Švihova. Tento vzdělaný učitel zakotvil na dlouhá léta v Kolinci. Dne 22.5.1918 se oženil s Marií, 21 letou dcerou Františka Brunera, hostinského a řezníka v Kolinci čp. 55 a matky Josefy rozené Krýslové z Kolince čp. 22.

Školství v Kolinci v období 1900 - 1920


Odkaz řídícího učitele Karla Hinze budoucím generacím - úvodní list IV. dílu Pamětní knihy z let 1901 – 1936

Zpět

Přepis úvodní citace IV. dílu Pamětní knihy

Mnoho krásných dob i smutných chvil uběhlo ve školství milého našeho městečka, vše to zaznamenáno od dob nepamětných ve svazcích „Pamětní knihy“, a její sežloutlé listy budou potomkům našim vypravovati o malých počátcích školy naší i skvělém jejím postupu a pokroku až po dobu nejnovější.

Na záznam těchto událostí nestačily tyto svazky (poznámka: 3 předešlé), a proto počalo v novém století novým dílem „Pamětí“. Kéž každá ruka, jež bude zaznamenávati další dějiny, cítí se šťastnou ve svém povolání, a též jest jí dopřáno zaznamenávati události, jež milému národu a vlasti naší jsou ku prospěchu. Proto budiž učiněn počátek heslem:

“Pro Boha, vlast a krále.“







Povzdech řídícího učitele

Zpět

Povzdech řídícího učitele – ze školní kroniky r. 1903:
"Péčí obecního zastupitelstva pořízen firmou Rudolf v Plzni vodovod obecní velkým nákladem as 20.000K. Zajisté milé obci naší ku zlepšení zdravotních poměrů přispěje. Jen litovati jest, že nebyl zaveden až do budovy školní."

Jedna z faktur f. Rudolf účtovaná za práce v Kolinci.







Návštěva pana Jana Kohouta – bratra Hermese ve škole v Kolinci


Zpět

Zápis ve školní kronice z r. 1904:
“Bratr Hermes Kohout O. fr. M. farář v Jerusalemě u Božího hrobu bývalý žák zdejší školy; dne 13.června 1904. Dne 13.června 1904 zavítal do zdejší školy důstojný pan J. M. Hermes Kohout O Fr. M., farář v Jerusalemě u Božího hrobu, rodák kolinecký, by po 32 letech navštívil bývalého učitele svého p. Karla Hinze.“

Jan Matěj Kohout (*23.2.1864 v Kolinci čp. 2). Velmi vzdělaný františkánský kněz se stal vlivným farářem basiliky Svatého Spasitele v Jeruzalémě. Ovládal řadu jazyků: kromě češtiny hovořil německy, francouzsky, latinsky, arabsky, anglicky. Zasloužil se o zbudování Cyrilometodějské kaple na Olivetské hoře v Jeruzalémě. Zemřel 30.5.1948 v Jeruzalémě.




Nový řád školní a vyučovací pro školy obecné a měšťanské


Zpět

Nařízením vysokého císařského království Ministerstva věcí Duchovních a vyučování ze dne 29.září 1905 byl vydán Definitivní řád školní a vyučovací pro školy obecné a měšťanské pro království a země zastoupené na říšské radě, vyjímajíc Království Haličské a Vladiměřské s velkovévodstvím Krakovským. V zásadě tento řád nepřekročil základní ustanovení Říšského školského zákona z r. 1869. V Kolinci bylo vyučováno jen na obecné škole. Zásadní změnu přinesl až rok 1920.



Příchod Františka Havránka


Zpět

Změna tohoto stabilního učitelského sboru nastala dnem 23.8.1906, kdy odchází František Sýkora, byv ustanoven zatímním řídícím učitelem v Těchonicích. Jeho místo zaplňuje zatímní učitel Josef Fric. Ten však již ve šk. roce 1907-1908 odchází do Poleně a vyměňuje ho František Havránek, který přišel z Hor Matky Boží.

František Havránek působil v Kolinci poměrně dlouhou dobu. Zabýval se literární činností a publikoval pod pseudonymem Bohuslav Květ. Vydal dvě básnické sbírky. Kritikou byla příznivě přijata sbírka „Když zraje ovoce“, vydaná r. 1919. Z té uvádím báseň, která je obsažena také v knize M. Hrdličky „Kolinec na Šumavě“:

KOLINEC

Městečko, jako v jiných v Čechách na sta, jest.
Však ten sloh krajiny! Hor architektura,
pozadí tmavých lesů, serpentiny cest,
malebné stráně luk a polí barev hra...

Tu Eden mého života je, Golgota
tu moje, slzy krvavé kde ronívám,
s tím koutem Klatovska má duše spjata
již je až k hrobu neproniknutelným tmám...

Stromková slavnost - ze školní kroniky r. 1907


Zpět

„Roku letošního bylo péčí obecního zastupitelstva nejbližší okolí školy (čp. 112). Domky číslo 13 a 14 v minulém roce vyhořely (stará škola a špitál). Do té doby hyzdily okolí školy, a že byly obydleny nejchudší třídou, nebylo to škole sousedící právě nejpříjemnější.

Proto s velikým povděkem přijata zpráva, že obec obě spáleniště zakoupila a na jich místech, že bude zřízen malý libosad. Porouchaná čelní zeď hřbitovní snesena a vystavěna nová. Místo před ní srovnáno a upraveno. Silnice okresní značně rozšířena, na zbývajícím místě upraven terasovitě libosad, ohraničený ostnatým drátem.

Správa školy uspořádala 24.dubna první školní stromkovou slavnost, při níž v novém sadu mládež školní různé stromky zasázela.“ Školní stromková slavnost se po několik dalších let pravidelně opakovala. Později bylo místo při silnici na Mlázovy osázeno lípami. Dnes je pod hřbitovní zdí při silnici pěkný parčík, jehož konečná podoba vznikla v r. 1990-91 úpravou schodů a výstavbou zdi ze soklového kamene, čímž došlo k dalšímu rozšíření silnice na Mlázovy.

Tradice těchto slavností s různým zaměřením pokračovala pravidelně až do prvních let 2. sv. války.

Opravu schodiště v r. 1990 provedla firma Matějovic z Kolince.

Polévkový ústav, dobročinnost


Zpět

V neděli 6.prosince 1908 sehrály školní dítky v hostinci pana Aloise Zajíce ve prospěch zřízení „Polévkového ústavu v Kolinci“ hru „Krakonoš“, jejížto čistý výnos obnášel 93K 87h. Též pan JUDr Jindřich hrabě z Taaffe daroval ve prospěch polévkového ústavu 50K, takže i se sbírkami s výnosem 28K, činí částka, jakožto základ pro polévkový ústav, celkem 171K 87h.


Vyučování ženským ručním pracím rozšířeno v 5. třídě o 1 hodinu


Zpět

C. k. zemská školní rada v Praze vynesením ze dne 12.prosince 1909 čís. 48696 povolila, aby ženským ručním pracím na obecné škole v Kolinci vyučováno bylo od 1.ledna 1910 ve třech odděleních, a to ve dvou odděleních po třech hodinách a v jednom oddělení nejvyšším o čtyřech hodinách týdně.

Odchod řídícího učitele Karla Hinze do důchodu


Zpět

Literní učitelé se pevně drží na svých místech, jen ve šk. r. 1908-1909 odchází na vlastní žádost na odpočinek industriální učitelka Ludmila Jandová, na jejíž místo nastoupila Jana Hinzová, dcera řídícího učitele Hinze, zatím industriální učitelka v Jindřichovicích.

Další změna nastala až 7.3.1911, kdy byl dán do penze řídící učitel Karel Hinz.

Jmenování nového řídícího učitele Václava Františka Jankovce


Zpět

Na místo Karla Hinze byl jmenován František Jankovec syn bývalého řídícího učitele Tomáše Jankovce. Narodil se v Kolinci dne 13.4.1863, zemřel 7.1.1937 v Praze. V Kolinci místo řídícího učitele vykonával v létech 1911 – 1920, kdy byla v Kolinci zřízena měšťanská škola. V tomto období proběhla řada změn, které poznamenaly život škol. Vzdělání ustoupilo důležitějšímu společenskému úkolu, jak ochránit rozpadající se mocnářství a předejít válkám v Evropě.

Oprava školní budovy


Zpět

O tom, že škola stála na okraji zájmu obecního zastupitelstva a fungovala mnohdy jen za nadšení učitelů, svědčí i zápis ve školní kronice z prázdnin r. 1911: „Během prázdnin r. 1911 provedly nákladem místní školní rady nejnutnější opravy v budově školní. …… pořízeno 9 nových oken, vydlážděna chodba bytu řídícího učitele cementovými dlaždicemi, …… Celá oprava vyžadovala nákladu 1350K. Mimo to řídící učitel svým nákladem pořídil si v kuchyni novou podlahu a nová kamna.“

Zvolení členů místní školní rady


Zpět

Po dlouhotrvajících sporech došlo v r. 1912 ke zvolení místní školní rady. V ní byli zastoupeni:
Emanuel Krýsl, starosta v Kolinci,
Václav Schütz, hospodářský ředitel v Kolinci,
p. Hugo de Pauli, osobní děkan v Kolinci,
František Jankovec, řídící učitel v Kolinci,
František Novák, obuvník a místní školdozorce v Kolinci,
Matěj Baťka, stavitel v Kolinci,
Matěj Novák, rolník v Brodě,
František Sýkora, rolník ve Vlčkovicích.

Tato školní rada prakticky nepracovala, o čemž svědčí i zápis ve školní kronice z r. 1915:
“Místní školní rada dosud ustanovena není; byl podán rekurs proti zvolení člena za obce Puchverk, Brod. Jest tedy zdejší škola již plná tři léta bez místní školní rady.“

První statistické přehledy počtu žáků ve školních kronikách


Zpět

Na začátku školního roku 1912/1913 bylo přijato do školy 157 chlapců a 162 děvčat, celkem 319, z těchto byl 1 náboženství izraelského. Na konci školního roku bylo celkem 281 žáků.

Na počátku školního roku 1913/1914 byli přijati do školy 154 hoši a 163 dívky, celkem 317 dětí; z těch byly 2 dívky náboženství izraelského. Na konci školního roku bylo 140 hochů a 149 dívek, celkem 289 dětí.

Na počátku školního roku 1914/1915 zapsáno 156 hochů a 179 dívek; celkem 335 dětí; z těch byli 2 hoši a 2 dívky náboženství izraelského. Školní rok skončil se 132 hochy a 158 dívkami, celkem 290 žáky.

I. sv. válka a její dopad na školství v Kolinci


Zpět

Celý školní rok 1914/1915 byl poznamenán válečnými událostmi, i když, jak poznamenává školní kronika, díky odlehlosti naší krajiny od bojišť, bylo na naší škole celkem pravidelné vyučování.

V prvním roce války narukovali na frontu učitelé Tomáš Frič, na jeho místo povolána bezplatně výpomocná učitelka Anna Roubalová. Z dalších povolaných učitelů 41letý František Havránek nastoupil činnou službu jako domobranec. Josef Mašek pobyl na vojně velmi krátce a jako superarbitrovaný se vrátil k výuce již 8.září 1914. V důsledku nedostatku učitelů bylo ve IV. a V. ročníku střídavé vyučování.

Docházka žáků klesla v tomto období z 88% přítomných v některých měsících až na 60%

První protesty učitelstva v r. 1914


Zpět

V tomto roce domáhalo se učitelstvo české, které zatím octlo se ve značné bídě, slibovaných úprav platů. Než rozhodli se učitelé bránit se pasivní rezistencí, bylo od tohoto osudného kroku ustoupeno. Zatímní úpravou byla na základě školské komise zemského sněmu navržena úprava platů na základě trienálek. (tříroční postupová lhůta úprav platů). I přesto obdržel na zdejší škole jeden člen sboru 60K, dva po 45K, jeden 21K, dva 15K měsíčního příplatku. Dalších příplatků se vzhledem k válečným událostem učitelstvo nedočkalo.

Výuka židovského náboženství v Kolinci


Zpět

V prosinci 1915 se vzdal vyučování židovského náboženství Eduard Popper z důvodu nemoci. Výuka židovského náboženství v kolinecké škole se obnovila až po delší době ve šk. r. 1926/27.

Válečné nadšení ve šk. r. 1915/1916 neutuchá


Zpět

Ze šk. kroniky:
“Školní rok 1915-16 začal v pátek 17.září slavnými službami božími a vzýváním Ducha svatého. Po mši svaté zapěna celá hymna rakouských národů. Na to odvedeno žactvo do vyzdobené školní budovy, kdež správce školy promluvil k mládeži o slavných činech našich udatných vojsk i jejich vůdců v poslední době a kladl při tom důraz na řádné vlastenecké chování a smýšlení mládeže. Zakončil poukazem na starostlivou péči Jeho Veličenstva o školství české.

Na konec provolána Jeho Veličenstvu císaři a králi našemu Františku Josefu I. nadšeně Sláva.

Slavnostní schůze holdovací


Zpět

Sbor učitelský konal dne 16.července 1915 zvláštní poradu a usnesl se na následujícím holdovacím projevu k okr. škol. radě:
“Sbor učitelský obecné pětitřídní školy v Kolinci vzpomínaje ve zvláštní domácí poradě slavnostního dne 16.července milostivé péče Jeho Veličenstva o školství české, prosí, by na příslušných místech tlumočena je byla jeho radost nad krásnými úspěchy našich udatných vojsk a neoblomná důvěra v konečné vítězství.“

Ti, kteří „udatně“ bojovali za císaře


Zpět

V roce 1914 - 1915 jen z Kolince narukovalo na frontu 105 mužů, z Brodu 14, z Ujčína 20, z Konína 2, z Puchverku 2 a z Vlčkovic 30 mužů. Celkem 173 vojínů.

Tito odvedenci byli pouze z míst přiškolených k naší obci. První ranění se vraceli z fronty již na podzim r. 1914. První, který padl čestnou smrtí na ruské frontě, byl v Kolinci pochován dne 11.července 1915 Václav Boublík. Následovali Karel Brunner, Josef Fous, Matěj Císař a Adolf Holeček a další. Celkem v období válečném padlo nebo následkem válečných útrap zahynulo 40 mužů z Kolince a Jindřichovic.

Vyznamenání učitelům naší školy


Zpět

Učiteli Josefu Maškovi dostalo se za zásluhy o Červený kříž od Jeho císařské a královské Výsosti pana arcivévody Františka Salvatora, jako protektora Červeného kříže, stříbrné medaile Červeného kříže s válečnou dekorací, kteráž připnuta mu byla slavnostně dne 13.prosince 1916.

Učitel František Havránek, dlící v Kovelu (Ukrajina), konaje vojenskou službu, vyznamenán byl “železným křížem“ od IV. armádního velitelství.

Foto:
Stojící zleva Karel Kohout čp. 2 rolník, Vojtěch Kohout, obecní policajt, pod ním uprostřed sedící vyznamenaný Josef Mašek. Skupina červeného kříže focena na radnici v prosinci 1916.
Vyznamenání obdrželi za nezištnou pomoc 106 vojínům rekonvalescentům, kteří byli raněni v říjnu 1916 v bojích u Ivangorodu.Tito vojíni byli na doléčení dočasně ubytováni v restauraci Aloise Zajíce u nádraží a v hotelu "Na Radnici" pana Hermana.

Školní rok 1916/1917


Zpět

Válečný školní rok 1916/1917 začal s počtem celkem 351 žáků, z toho 166 hochů a 185 dívek. Z nich 7 náboženství židovského a 4 řeckokatolíci. Tito byli většinou děti uprchlíků z obsazených válečných oblastí.

Mimoškolní práce učitelstva ve prospěch vítězství


Zpět

Učitelé Josef Mašek a Josef Kadlec musili kromě svých povinností jako dosazení jednatelé obecních obilních komisí provádět soupisy osevu v Kolinci a okolních obcí. Josef Mašek působil ještě jako předseda nákupní komise dobytka. Soupisy výnosu obilí u sedláků prováděl na začátků války Fr. Havránek a řídící František Jankovec.

Holdovací stromková slavnost na Kopkách


Zpět

5.května 1917 zasazeny na Kopkách dvě lípy na paměť sňatku nejjasnějších císařských manželů Jejímu Veličenstvu Karlu a královně Zitě (císař František Josef I. zemřel ve věku 86-ti let dne 21.11.1916. Zita, poslední královna česká, zemřela 14.března 1989).

Rekvirace zvonů


Zpět

21.června 1917 byly sneseny s věže a zabaveny pro válečné účely dva zvony (prostřední 330kg a umíráček 68kg.) I přes velkou snahu faráře Hugo de Pauli byl prostřední zvon vážící 330kg rozbit a kusy sneseny s věže. Co k tomu školní kronika: “Než přikročili vojíni k práci, vyzváněno na rozloučenou všemi zvony, při čemž mnohé oko se zarosilo. Působilo příšerným dojmem, když vojíni do zvonu bušili těžkými kladivy v hadry obalenými. Rány upomínaly na chrapot umírajícího sténajícího tvora.

Škola na sklonku I. světové války


Zpět

Na začátku školního roku 1917/1918 bylo zapsáno 168 hochů a 175 dívek, celkem 343 žáci, z nichž bylo 6 náboženství židovského. Ve školním roce 1918/1919 bylo zapsáno 170 hochů a 174 dívek, celkem 344 žáků, z nichž byli 4 náboženství židovského. Na konci roku zapsáno jen 308 žáků.

Konečně se učitelé dočkali!


Zpět

Výnosem c. k. okresní školské rady se dne 1.února 1918 učitel František Havránek navýšení služného 200K a Josef Kadlec 300K. Vedle druhotné výpomoci udělen nákupní přídavek pro r. 1917, vyplacen však až 1.července 1918 a sice: Frant. Jankovcovi 870K, Anežce Červené 570K, Jos. Maškovi 670K, Frant. Havránkovi 780K, Tomáši Fričovi 380K, Anně Roubalové 200K, Janě Hinzové 200K, Josefu Kadlecovi 780K.

Mimořádné aktivní příplatky na vyrovnání bytových poměrů přiděleny ve výši: Fr. Jankovcovi 300K, Anežce Červené 600K, Jos. Maškovi 600K, Frant. Havránkovi 480K, Tom. Fričovi 480K, Jos. Kadlecovi 480K, Janě Hinzové 180K.

První návštěva biografu


Zpět

Na vzpružení národního uvědomění pořádal „Sokol“ v Klatovech biografická představení. Hrály se filmy: „Československé vojsko, legie ve Francii a v Rusku“ a „Tatíček legionář se vrátil.“ Z kolinecké školy se představení zúčastnil učitelský sbor se 188 dětmi dne 19.března 1918.

Začátek šk. roku 1918/1919, proměny zápisů ve školní kronice


Zpět

Úvodní slovo řídícího učitele Františka Jankovce ve školní kronice: „Jediný šťastný rok z tolika set roků od Bílé Hory počínajíc. Rok dosažení samostatnosti naší vlasti. Nechceme ani věřiti, co peru svěřujeme. Vždyť dýcháme volně, čemuž jsme po celý náš život nebyli zvyklí. Jen s odporem přečítáme předcházející listy této pamětní knihy, kdy jsme pro záchranu své existence musili se rozplývati v hnusné rakušácké loyalitě, kdy nám každý krok, každé slovo, každá myšlenka byla nadiktována ušlapávajícím režimem.

Prohlášení samostatnosti česko-slovenské republiky


Zpět

Z kroniky:
„Do našeho pošumavského městečka dolétla radostná zpráva mnohým uším takřka neuvěřitelná, že prohlášen samostatný česko-slovenský stát. Jako na povel zdobeny hned budovy prapory pouze barev národních. Na 12 hod. polední svolán lid před radnicí, kdež mu tato radostná zpráva oznámena spolu se zněním prvního zákona nového státu. Starosta obce dal vřelými slovy najevo svůj dík budovatelům našich nejsmělejších ideálů.“
28.října 1918 byla škola uzavřena. Vyučování opět nastalo 4.listopadu. Shromážděné žactvo slavnostně přivítal řídící učitel Fr. Jankovec, pak promluvil uč. J. Kadlec o celé radostné události a vzpomenul vděčně velikých zakladatelů Masaryka a Wilsona. Na konec slavnosti byla zazpívána národní hymna „Kde domov můj“ a „Hej Slované“.

Slavnost na Kopkách


Zpět

8.listopadu bylo ve škole slavnostně vzpomenuto památného dne, bitvy na Bílé Hoře. Ve večerních hodinách za radostného zpěvu obyvatelstva Kolince byla zapálena na Kopkách mohutná hranice dříví. Do ní byly naházeny všechny památky rakouského otroctví (obrazy, orlice apod.).
Jaká škoda pro dnešní sběratele!

Přehledy počtu žáků a tříd 1912 - 1920


Úvod