Zpět - čp     Menu

Historie domu čp. 80 v Kolinci, bývalé papírny

Čp. 80 , parcela č. 133

´Papírna´r. 2010

Toto popisné číslo patří dřívějšímu mlýnu a pile, v určitém období i papírně, v dosti velké vzdálenosti od Kolince na levém břehu říčky Pstružné směrem západním. Nejstarší zprávy o majitelích tohoto mlýna zjišťujeme v r. 1553, kdy v sobotu po sv. Bartoloměji “ukázal jest list Jakub mlynář na perkamynie psaný a žádal jest nás snažně, abychom týž list jeho v knihy městský vepsati dali pro budoucí paměť, když jsme my jeho takový slušný žádosti odepříti nemohli a týž list jsme sem vepsati rozkázali tak slovo od slova nic nevypouštěje ani přičiněje nic jak sám v sobě zní“:
“My purkmistr a radda miesta Tyna nad Vltavou službu naší vzkazujíce známo činíme tímto lystem všem vůbec i každému zvlášť kdož jej v....(budoucnosti?) slyšeti bude a znamenitě Panu purchmistru a raddie miesta Benešova, přátelům našim milým, že sú předstúpili poctiví lidé Matěj rychtář, Pecha přísežní, Václav Pražák, Jíra provazník i jiní víry hodní v počtu znamenitém ze vsi Křtěnova a vyznali jsú před námi jednostejně podle práva miesta našeho, že Jakub, listu tohoto ukazatel, pošel od poctivých rodičův a mezi nimi dobře zachovalých od Otce Matěje a matce Doroty stavu manželského řádně zplozen ve vsi Křtěnově a dále týž Jakub nahoře jmenovaný po všechna léta, v nichže mezi nimi přebýval, poctivě a řádně se zachoval, jako se na dobrého sluší, žádné zlé pověsti po sobě nepozůstavil, což by jemu škoditi mělo, než všeckno dobré a chvalitebné a díl svých peněz gruntovních bral po starších svých bez všeliké překážky pána i jiných. A dále týž Jakub učil se a vyučil řemeslu mlynářskému a poctivého Jana mlynáře u nás ve mlejně panským a mistru svému podle smluvy zachoval se i nám, pokudž mezi námi byl, beze vší zlé pověsti, takže on i my o něm nic zlého praviti nevíme, než všechno dobré a chvalitebné, protož všech dobrých lidí snažně prosíme a zvláště Pánův purkmistra a raddy miesta Benešova, že na tohoto Jakuba ráčíte laskavi býti pro jeho dobré poctivé a zachovalé rodiče i jeho samého chvalitebného zachování, lásku, přízeň a dobrou vůli, okazujíce jej ve všem dobrém a poctivém fedrujíce pro takovéž nebo mnohem větší libosti okázání a jichžto vyznání a zachování rodičův i jeho samého, pečeť miesta daly sme a rozkázali přivěsiti k tomuto listu, sobě bez škody sána psán Létha od narození Syna Božího patnáctistého třináctého v pondělí na den památky svatého Jana hlavy stětí.“ (Nejstarší gruntovní kniha městečka Kolinec od r. 1544, fol. 269)

Pravděpodobně ukázal Jakub mlynář tento “kádrový posudek“ představitelů města Týna nad Vltavou hlavám kolinecké obce v r. 1553 při svém nastoupení na tento mlýn. Poněvadž list vznikl v r. 1513 a byl vydán již vyučenému mlynáři, byl již Jakub mlynář při příchodu do Kolince na sklonku života. Podle toho je možno usuzovat, že se narodil někdy v letech 1480-90. Se svou manželkou Dorotou měl dceru Mandalenu, jejímuž manželi, Václavu krejčímu, prodal Jakub mlynář na den sv. Jiří roku 1553 mlýn i s nábytkem za 73 kop míš. a vymínil si, že na tom mlýně má být dochován do smrti. Z manželství Václava a Mandaleny vzešly tyto děti:
Jiřík, Jakub a Josef, řezník ze Sušice.

Na den sv. Martina r. 1560 koupil Václav z hořejšího mlýna od svého bratra Jana Vávrovic dědinu nad kostelem za 17 kop.

V neděli po sv. Duchu r. 1566 koupil tentýž Václav z hořejšího mlýna od Jana Machovic dědinu, jež sluje “Zářečí“ i s trávníkem podle grintů ujčínských za 47 kop. m. Mlynář na sebe vzal od Jana Machovic, panského ovčáka, 1 gr. míš. panského platu a 1 čtvrtni žita farářského desátku.

Po Václavu krejčím byl mlynářem na hořejším mlýně Jiřík Sokol, ale není známo, jakým způsobem se tam dostal.

Při hromnicích r. 1569 koupil mlynář Jiřík Sokol od Matěje Maříka dědinu s paloukem k Ujčínu za 9 kop. Dále koupil na sv. Václava r. 1570 od Tomáše Skaly dědinu při Kopkách za 10 kop.

V úterý po vzkříšení r. 1571 prodal Jiřík Sokol mlýn se vším, jak jej sám užíval, za 121 kop míš. Klimentu Skalovi z Kolince, otci známého profesora pražské university Šimona Skály z Kolince (O rodu Skálů z Kolince a rodině Klimenta Skály viz díl I., str. 103 až 106). V rukou Klimenta Skály se však mlýn-pro majitelovu snahu se zakoupit v Klatovech- dlouho nezdržel.

Ve čtvrtek na sv. Jakuba r. 1577 jej prodal i s loukou proti mlýnu, dědinou a loukou Vrchlíkovskou, která leží při novém mlýně jindřichovském, za 200 kop míš. Kryštofu mlynáři.

Ale ani ten nebyl dlouhodobým majitelem. Na sv. Jakuba r. 1581 prodal Kryštof mlynář mlýn Janu mlynáři jinak Courovi z Těšetin za 230 kop. Za něho musel mlýn vyhořet, protože na den sv. Ondřeje r. 1587 prodal mlynář Jan Coura za přítomnosti pana Zikmunda z Kadova, rychtáře Haška a Jíry, hořejšího mlynáře (snad nájemce), mlýn panu Janu Vintíři z Vlčkovic jako pouhé spáleniště. Prodána byla i ta louka a dědina Vrchlíkovská, před časem k mlýnu přikoupená, a to vše za 120 kop. (Mlýn už byl 4 roky v rukou panských a teprve Jan Coura, nyní mlynář ve mlýně pode vsí Buršice, dal na velikonoce r. 1591 Kryštofu mlynáři, někdejšímu majiteli tohoto mlýna v Kolinci, poslední vejruňk (splátku) 50 kop míš. Poněvadž se pro nemoc nemohl sám dostavit do městečka Kolince, dal se zastupovat plnomocníkem Adamem Žižkou z Trocnova, písařem městečka Kolince. Mlýn byl pak přibližně 150 let v panských rukou. V této době zde byli různí nájemci. O mnohých se nezachovaly žádné zprávy.

Okolo r. 1690 žil zde Ondřej Vrhel, jako mlynář z nového mlýna, se svou manželkou Mandalenou. Tu se jim narodil též syn Tomáš dne 11. 12. 1690. Jistě po něm tu působil Jan Fremut, jehož manželka Lidmila mu porodila dceru Dorotu dne 22. 5. 1694, po níž matka dne 16. 3. 1697 zemřela.

Okolo r. 1718 byl na tomto mlýně mlynářem Jan Jakl s manželkou Marií. Dne 5. 1. 1718 se jim narodila dcera Anna. Brzy po tom mlynář Jan Jakl zemřel a vdova Marie se provdala za Václava Maříka, bývalého mlynáře ujčínského. A to byl pravděpodobně poslední nájemce na tomto mlýně.

Dne 25. dubna 1735 byl totiž tento mlýn, jako i druhé, v Kolinci a ve Vlčkovicích, pro malé výnosy vrchnosti dědičné odprodán a sice Matěji Šelerovi za 150zl. Budoucně bude vrchnosti pak platit ročně 16zl. a místo povinnosti dodat krmeného vepře dalších 7zl. Ostatní závazky byly stejné jako u kolineckého mlýna čp. 65 (viz toto). K tomuto byli přiděleni mleči ze Střítěže, kde bylo 6 celých sedláků, jeden půlsedlák, 1 chalupník a jeden šenkýř. Matěj Šeler byl do odprodeje panských mlýnů mlynářem na mlýně přímo v Kolinci. V historii tohoto mlýna je uvedena i rodina Matěje Šelera.

Dalším mlynářem na tomto mlýně byl Šimon Moravec, který byl podle cechovních register přijat do zdejšího cechu dne 17. ledna 1758. Jeho pobyt na mlýně nebyl dlouhý, poněvadž již 15. X. 1760 prodal Šimon Moravec mlýn Karlu Blahutovi, poddanému bystřickému, za 205 zlatých. Mlýn byl zruinovaný a nový majitel musel vložit do oprav takové částky, že nemohl vrchnosti řádně platit a proto již 16. října 1763 byl nucen mlýn prodat a sice Janu Kusovi za 333 zlatých.

Nový majitel pocházel z rodu nepoddaných mlynářů. Jeho otec byl Bartoloměj Kus, mlynář z Bradavy u Zavlekova. Zemřel u svého syna v 82 letech dne 15. 11. 1768. Jan Kus měl za manželku Josefu, dceru Jakuba Sejpky z Kolince čp. 21. V tomto mlýně se jim narodily první dvě děti:
Jiří nar. 5. 8. 1775,
Anna Marie nar. 20. 12. 1776 v čp. 49/80,
František nar. 25. 12. 1780 v čp. 19/21 nové,
Marie nar. 8. 9. 1782 v čp. 3,
Prokop nar. 4. 7. 1790 v čp. 4 - otec podruh,
Terezie nar. 5. 8. 1792 v čp. 17.

Pravděpodobně ani Janu Kusovi se na mlýně valně nedařilo, když musel do područí.

Na mlýně zůstal do 16. října 1780, kdy koupil mlýn Jan Adam Tauer za 600 zl. pod podmínkou, že z něho vystaví papírnu. Roční činže byla stanovena na 120 zlatých. Rovněž vyrobený papír byl papírník povinnen označovati kolineckým vrchnostenským znakem. Jan Tauer, nepoddaný papírník, byl prvně ženat s Annou Marií Kitnerovou, která po narození syna Antonína 9. 4. 1789 zemřela v šestinedělí. Druhá manželka Josefa Hanusová dala život třem dětem:
Anně Marii nar. 20. 2. 1791,
Josefě nar. 3. 5. 1792,
Janovi nar. 18. 5. 1793.

Dne 15. června 1794 koupil papírnu Jan František Kieswetter, mistr papírnický, který měl za manželku Filipinu Ofendorferovou z Poběžovic. Narodily se jim dvě děti, z nichž druhé bylo pohrobkem, protože se otec dne 27. 10. 1796 utopil u papírny v 25 letech:
Anna Marie Josefa nar. 19. 3. 1795,
František nar. 14. 4. 1797.

Dne 10. dubna 1798 byl mlýn prodán dražbě Kašparu Flossmannovi pro jeho syna Jiřího Flossmanna, který měl za manželku Terezii Luhanovou, dceru Tomáše Luhana, řezníka z Plánice a matky Anastazie, bednářky z Plánice. První děti se zde také narodily:
Martin nar. 30. 12. 1801,
František nar. 23. 10. 1805,
Leopold Jiří nar. 21. 10. 1805(?),
Josefa nar. 18. 9. 1807,
Jiří Štěpán nar. 2. 1. 1809, otec šenkýř na hospodě č. 49,
Anna nar. 4. 5. 1810, otec šenkýř na hospodě č. 49,
Rozálka nar 1. 5. 1812, otec šenkýř na hospodě č. 49.

Pne 12. října 1806 prodal Jiří Flossmann kolineckou papírnu kolineckému měšťanovi Martinu Pohlovi. Jiří Flossmann se stal pak šenkýřem na kolineckém “rathauzu“. Nový majitel Martin Pohl ji však jistě koupil ze spekulačních záměrů jako i jiné zdejší nemovitosti.

Již 14. března 1808 prodal papírnu Ondřejoyi a Margaretě Bleningerovým pro jejich syna Antonína. Oba tito rodiče zemřeli zde: Ondřej dne 13. 12. 1828 jako mistr papírnický a výměnkář v 80 letech, matka Markéta dne 30. 6. 1823 v 70 letech. Antonín Bleninger (též psán Pleninger) měl za manželku Kateřinu, dceru Josefa Wirera na emfytheutickém dvoře Lukavec (bystřického panství) a matky Kateřiny Krauskopfové z Baühaüslu v Království v Hamerské rychtě. Papírnu oživila celá kupa dětí:
Ondřej nar. 1. 12. 1814,
Anna nar. 22. 12. 1816,
Jan nar. 12. l. 1819, †1. 4. 1825 na škrkavčí zimnici,
Leopold nar. 15. 11. 1820,
Antonie nar. 16. 6. 1823,
Johana Anna nar. 25. 7. 1825,
Marie nar. 10. 9. 1827,
Marie Terezie nar. 29. 9. 1829,
Karel nar. 15.10.1831,
Jan nar. 6. 12. 1833,
Karolina nar. 21. 2. 1837.

Obraz staré kolinecké papírny je možno rekonstruovat ze zápisu v pozemkové knize Nr. I, fol. 184 odr. 1752.

Od jihozápadu ve vnitřku dílny stály ve 2 řadách po třech stoupách. Každá řada byla opatřena dřeveným hřídelem. Mezi těmito dvěma řadami směrem k místnosti se soukolím byl třetí dřevěný hřídel, do kterého bylo zasazeno hnací kolo. Vpředu směrem k východu stál holendr (stroj na mletí a zpracování surovin při výrobě papíru), který byl též opatřen dřevěným hřídelem. S tímto byl spojen kráječ hadrů, poháněný tímže dřevěným hřídelem. V druhém oddělení dílny byly kádě s naběracími síty velikosti papíru.

Papírník Antonín Bleninger chtěl postavit nové zařízení papírny, ale bylo mu to vlastnoručním dopisem hraběte Pötinga ze dne 26. června 1835 zakázáno. A tak to papírník postavil bez povolení.

Jednak zrušil kráječ hadrů spojený s holendrem. Nad zděnou místností se soukolím zřídil z prken zásobník na hadry poháněný vlastním hnacím kolem s krátkým dřevěným hřídelem. Na místě zrušeného kráječe hadrů byly umístěny tři další stoupy, které byly poháněny vlastním trámovým hřídelem. Ve druhém oddělení směrem k severovýchodu postavena káď s naběracími síty a k jihovýchodu druhá. Staré vantroky měly rozměry 1sáh, 1střevíc a 4coule. Byly při přestavbě rozšířeny o 4coule.

Tyto změny patrně sledovaly modernizaci výroby papíru, která začala vlastně již r. 1670 zavedením ručních mlýnů tzv. holländrů, dále přípravou hadrů na semletí vařením ve vápenném mléce, bílením hrubé papírové kaše chlorem místo bílení hadrů na drnu. Tyto novoty se pomalu ujímaly a narážely často na odpor vrchností, jak je vidět z místního příkladu.

V těchto letech bývali zde zaměstnáni papírničtí tovaryši, ponejvíce Němci od Poběžovic nebo vůbec ze západního pohraničí jako Fries, Fiker, Fegerfall‚ Mühlfort‚ Bischof, Rabenstein, Weber aj. Pravděpodobně i majitel Pleninger odtud pocházel a byl Němec, jak svědčí jeho podpisy i nápis na pomníku na kolineckém hřbitově.

Dne 12. března 1850 zdědil papírnu Leopold Pleninger, syn Anttonína Pleningera, který se dne 29. 10. 1850 jako 30 letý oženil s Marií, 26letou dcerou zemřelého Václava Christiána, statečného pána na Lhotce, a rnatky Marie rozené Fantové ze Sušice. Tomu koupil jeho otec Antonín již dne 1. března 1838 od Josefa Krále hospodářství v Kolinci čp. 35. Tam ale byl jako nájemník jeho strýc František Pleninger, který zde také dne 19. 2. 1858 v 70 letech zemřel. Za toto hospodářství čp. 35 zaplatil Antonín Pleninger 1780 zl.

Dne 18 února 1859 prodal Leopold Pleninger papírnu M. Th. Dr. Ondřeji Pleningerovi. Za tohoto majitele vedl výrobu papíru Hynek Mikšík, syn Jana Mikšíka, papírníka v Kundraticích čp. 34 a matky Anny, dcery Václava Osvalda, gruntovníka v Daslavě. Za manželku měl Kateřinu, dceru. Emanuela Vebra, papírníka ve Veleticích. Ve svých 24 letech se dne 24. dubna 1859 utopila v rozvodněné Otavě při prolomení mostu pod procesím v Sušici. S ní přišlo o život mimo jiné i sedm poutníků z Kolince a Vlčkovi. Vdovec Hynek Mikšík se oženil brzy znovu. Jeho ženou se stala Mathilda, dcera Václava Haranta, pána na Tajanově, a matky Terezie. Z tohoto druhého manželství se již dne 6. 6. 1860 zde narodil syn Gustav.

Dne 10. února 1862 prodal Ondřej Pleninger papírnu Karlu Keilovi, synu Františka Keila, továrníka v Janovicích čp. 94, a matky Anny, dcery Kordíka, pána na Čachrově. Za manželku měl Františku, dceru Františka Angelise, voskaře v Sušici, a matky Františky, dcery Jakuba Rosenthalera, řezníka v Sušici. Zde se jim narodily tyto děti:
Karel Rynek nar. 7. 12. 1862,
Františka nar. 26. 6. 1864,
Zdeňka Marie nar. 24. 1. 1866.

Za tuto papírnu zaplatil Karel Keil 7 000zl. Jím také papírna v Kolinci zanikla.

Dne 25. ledna 1868 koupil bývalou papírnu jako mlýn Josef Ulrich, syn Josefa Ulricha, mlynáře v Kolinci čp. 65 a matky Anny, dcery Prokopa Udičky, souseda v Kolinci čp. 5. Nový majitel se dne 3. 2. 1869 ve svých 29 letech oženil s Anežkou, 28letou dcerou Antonína Hable, sládka v Dolním Krušci, a matky Kateřiny, dcery Vavřince Simmela, sedláka v Dobroníně čp. 8. Novomanželům se zde narodily tyto děti:
Karolina nar. 27. 1. 1870,
Adolf nar. 14. 1. 1874,
Anežka nar. 24. 2. 1876.

Okolo roku 1882 se stal pachtýřem tohoto mlýna Kajetán Rob, syn Františka Roba, mlynáře v Kozlově u Strakonic a matky Anny rozené Tůmové z Letov. Za manželku měl Kateřinu, dceru Blažeje Ježka, sedláka v Křižovicích čp. 21 a matky Františky, dcery Matěje Melichara, Sedláka ve Stobořicích čp. 22. Narodila se jim zde dcera Marie Růžena dne 12. 3. 1882, která však ve 2 měsících zemřela. Za 4 dny po ní zemřel i Petr Baštář, bývalý mlynář v Křižovicích, který zde byl na výminku.

Dne 7. prosince 1885 koupil tento mlýn čp. 80 František Denk se svou manželkou Annou rozenou Panochovou z Tchořovic, okres Strakonice, který jej svatební smlouvou z 11. 7. 1903 předal synu Františkovi, narozenému ve Volyni dne 9. 10. 1858, a jeho manželce Rozalii, dceři Františka Machníka, rolníka v Nebřehovicích čp. 15 a matky Josefy rozené Krajské z Řepic, okres Strakonice, narozené v Nebřehovicích čp. 15 dne 17. 9. 1873. V tomto mlýně se manželům narodily tyto děti:
František Jan nar. 12. 6. 1904,
Bohuslav Rudolf nar. 21. 12. 1905, oženil se 30. 9. 1944 v Praze-Břevnově s Filomenou Páňkovou,
Anna Anděla nar. 18. 5. 1908, provd. 7. 7. 1934 za Vojtěcha Sedláčka,
Jan Václav Rudolf nar. 18. 10. 1910,
Božena Antonie nar. 10. 1. 1913, provd. 26. 10. 1935 za Václava Prince z Ujčína.

Dne 12. listopadu 1937 předala ovdovělá Rosalie Denková svatební smlouvou mlýn svému nejstaršímu synu Františkovi a jeho manželce Marii rozené Stuchlové z Letov. Z tohoto manželství se narodily dcery Marie, Zdena a Věra.

Když bylo mletí obilovin soustředěno po 2. světové válce do velkomlýnů, bylo zde, jako i v jiných menších mlýnech, mletí obilí zrušeno. Na připojené pile se pracovalo jen pro potřeby místního jednotného zemědělského družstva. A tak pomalu i končí historie tohoto prastarého mlýna.

Doba jeho vzniku není známa. Je však jisté, že byl kolinecký mlýn starší, poněvadž tomuto s pozdějším čp. 80, se říkalo “nový“, jak svědčí kontrakt z 15. 10. 1790, kterým Kryštof Nejdl koupil od vrchnosti louku “V drahách“ k vystavění mlýna (tento mlýn je od mlýna čp. 80 dále k západu a patřil do obce Ujčín) a k němu přikoupil i kus pole nazvané “K novýmu mlejnu“. Po vystavění tohoto mlýna se počalo zde říkat “Nový mlýn“ a mlýnu čp. 80 na památku výroby papíru zůstalo dodnes jméno “Papírna“.

Posledním mlynářským rodem na mlýně čp. 80 byl rod Denků, v jejichž držení k letošnímu roku 1978 je již 93 let.

zpět